sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Space Forge 31. prosince oznámila, že na palubě své první družice vygenerovala plazma. Britský startup tvrdí, že tento milník ukazuje, že dokáže vytvořit a udržet podmínky potřebné k výrobě cenných polovodičových materiálů na LEO.
Francouzský startup HyPrSpace začal hledat využití své hybridní pohonné technologie v oblasti obrany.
Japonská společnost Synspective, která se zabývá radarovým zobrazováním, byla vybrána jako partner v projektu japonského ministerstva obrany na vybudování a provozování družicové konstelace, která by japonské armádě poskytla přednostní přístup ke snímkům.
Tory Bruno, který nedávno odstoupil z funkce generálního ředitele společnosti United Launch Alliance, se připojuje ke společnosti Blue Origin jako vedoucí nové divize národní bezpečnosti.
Evropská kosmická agentura oznámila plány na nábor přibližně 520 nových zaměstnanců počínaje rokem 2026, a to na základě rozhodnutí schválených na 342. zasedání Rady ESA začátkem tohoto měsíce.
Indická raketa LVM3 vynesla 23. prosince družici BlueBird nové generace společnosti AST SpaceMobile s přímým přenosem do vesmíru. Zahájila tím tak sérii vynášení dalších desítek kusů těchto družic.
Jihokorejský startup Innospace oznámil, že se v první polovině roku 2026 pokusí o druhý start své rakety Hanbit-Nano. První let rakety skončil výbuchem krátce po startu 22. prosince.
Společnost Desert Works Propulsion (DWP) dnes oznámila rozšíření svých domácích vývojových a testovacích kapacit pro elektrické pohony s cílem reagovat na rostoucí poptávku po pokročilé mobilitě ve vesmíru v odvětvích národní bezpečnosti a komerčního vesmíru.
Tory Bruno, dlouholetý generální ředitel společnosti United Launch Alliance, opouští společnost ULA.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Rusko chce uzemnit americké rakety, které vynášejí družice GPS, meziplanetární sondy nebo budoucí pilotované lodě. V minulých dnech se objevila informace, že Bezpečnostní rada Ruska (opakovaně) zvažuje zapovědět dodávky raketových motorů RD-180 do USA. Tento motor je přitom srdcem rakety Atlas V, která zase tvoří páteř americké nosné kapacity; počítají s ní dokonce i dvě ze tří vyvíjených komerčních pilotovaných lodí (kabina CST-100 od firmy Boeing a miniraketoplán Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.).
Stretol sa mesiac s mesiacom a o spektakulárnej havárii spred tridsiatich dvoch dní tu máme o trochu podrobnejšie informácie. Prečo raketa Proton s družicami Glonass za približne dvesto miliónov dolárov vybuchla už po niekoľkých sekundách? Môžeme čakať nejakú nápravu? Ako to nakoniec celé dopadlo? Ruský vesmírny program sa už stretol z množstvom problémov a toto ho určite nepoloží. Napriek tomu je veľmi zaujímavé, pozrieť sa spätne na túto katastrofu a porozmýšľať nad tým, čo by sa malo do budúcna zmeniť. No, v prvom rade by asi mali vyhodiť toho babráka, ktorý celú udalosť spôsobil. Poďme však pekne poporiadku.
Už je to tak, dny ruského modulu Pirs na Mezinárodní vesmírné stanici jsou sečteny. Na Zemi se už připravuje jeho „kat“. Tedy, abych to uvedl na pravou míru – Rusové připravují další ze své dlouhé řady zásobovacích lodí Progress, konkrétně jde o Progress M-22M. Tato loď bude mít kromě standardních úkolů, tedy dopravit na stanici jídlo, vodu, vědecké experimenty a osobní věci pro posádku, i jeden neobvyklý úkol – až bude odlétat od stanice, vezme s sebou modul Pirs. Ale rozhodně to neznamená, že budeme muset nad jeho ztrátou smutnit. Odpojený modul se dočká více než důstojné náhrady. Ostatně všechno rozebere náš dnešní článek.
Pokud k Vašemu typickému nedělnímu poledni patří kromě svátečního oběda a televizních politických debat i čtení Kosmotýdeníku, jsme velice rádi. I tento týden Vám přinášíme souhrn aktuálních událostí, které přineslo posledních sedm dní. Kdo by čekal, že s letními prázdninami přijde „okurková sezóna“, ten se teď asi hodně diví. Zajímavých témat je totiž opravdu hodně. Budeme se věnovat nebezpečné poruše, která ukončila výstup do volného kosmu, rozebereme možnou příčinu havárie raketyProton a na závěr se podíváme do lehké budoucnosti – konkrétně bude řeč o přípravách prvního letového kusu americké lodi Orion.
91% – Přesně takovou úspěšností se mohla chlubit nejsilnější ruská raketa současnosti – Proton ve verzi M. Včera ve 4:38 SELČ ale dostala tahle poměrně spolehlivá raketa pořádně na frak. Jen pár sekund po startu ztratila stabilitu a v ohnivé vývrtce se zřítila nedaleko startovní rampy. Je jen pár hodin po nehodě, proto není k dispozici mnoho informací. Dnešní článek si přesto dává za cíl složit z mnoha různých střípků mozaiku celé události a přinést i drobný nástin budoucnosti, která – přiznejme si to – není růžová.
V roku 1982 letela do vesmíru stanica Saljut 7, ktorá potom slúžila na vedecké experimenty ďalšie štyri roky. Za ten čas pomaly zastarala, začala sa kaziť a napriek rozsiahlym opravám už nemohla vydržať dlho. Všetci teda netrpezlivo čakali vypustenie nového Saljutu s číslom osem. Nikto nepochyboval, že sa tak každú chvíľu stane. Veď Sovietsky Zväz sa na vesmírne stanice zameriava už od sedemdesiatych rokov. Je to výsada najväčšieho štátu sveta. Nikto nevie pracovať na obežnej dráhe tak dlho, ako práve kozmonauti zo ZSSR a štátov v rámci programu INTERKOSMOS. Devätnásteho februára 1986 teda opäť zaburácali silné motory rakety Proton a ďalší ľudský príbytok našiel svoje miesto medzi hviezdami. Všetci mali jasno. Stanice Saljut sa dočkali ďalšieho nasledovníka. Nikto nevedel, ako nový prírastok vyzerá, inžinieri však vyhlasovali, že nová stanica je oveľa dokonalejšia, ako staršie kusy. Na prvý pohľad nebolo vidno žiadnu zmenu. Po pozornejšom prezretí fotografie si však každý všimol nový úsek. Okrem dvoch valcov a solárnych panelov pribudla časť s priemerom dva a pol metra s piatimi okrúhlymi
Od začiatku hralo Rusko v dobývaní vesmíru významnú úlohu. Za všetko hovorí množstvo prvenstiev, z ktorých najznámejšie sú prvá družica, prvý živý tvor a prvý človek na obežnej dráhe. Po úžasnom nástupe však prišiel menší útlm. Američania ako pristáli na Mesiaci, Sovieti dokázali kontrovať iba automatickými sondami, ktoré v mnohých ohľadoch prekonali program Apollo, ale nedokázali to najdôležitejšie, dopraviť tam človeka. Po neúspechoch s raketou N1, ktorá štyri krát vybuchla sa lunárny program aj vďaka pričineniu nového letového inžiniera Gluška zrušil a priestor dostali kozmické stanice. Sedem viac menej úspešných Saljutov, nasledovala stanica Mir a tento Sovietsko-Ruský program orbitálnych staníc po zrušení Miru 2 pokračuje v podobe ISS. ZSSR a neskôr Rusko sa vždy spoliehalo na svoje staré dobré rakety, ktoré s menšími či väčšími vylepšeniami vydržali dodnes. No zatiaľ čo pred štyridsiatimi rokmi sa ešte mohlo hovoriť o nosičoch prvej triedy, dnes sa už obhajujú len horko ťažko. Aj preto sa chystá nová raketová rodina Angara, ktorá by mala postupne nahradiť dnešné nosiče zastaranej koncepcie. Tento diel však nie je
Po jedenástom novembri 1982 ľudstvo nemalo na Marse žiadnu fungujúcu sondu. Počas tohto obdobia sa pozornosť upriamila skôr na Venušu a plynných obrov vo vzdialených kútoch Slnečnej sústavy. Po počiatočnom nadšení prišiel menší útlm. Až po viac než desiatich rokoch od štartu amerických Vikingov sa ako prvé spamätalo Rusko a k červene planéte vyslalo hneď dve sondy programu Fobos (po rusky Программа Фобос, v západných prameňoch prepisované ako Phobos). Tie mali za úlohu skúmať planétu Mars a jeden z jeho dvoch mesiacov. Rusi, vtedy ešte Sovieti s Marsom nemali veľmi dobré skúsenosti. Takmer všetky pokusy o jeho prieskum skončili katastrofou a od sond novej generácie si sľubovali veľkolepý návrat.
Počas druhej svetovej vojny v rokoch 1939-45 sa proti Nemecku a Japonsku spojil celý svet. Do konfliktu vtedy zasiahli aj Američania a pomohli Rusom vytlačiť a poraziť fašistov. Úžasné víťazstvo bolo dôkazom, že ľudstvo sa môže a musí spojiť pri riešení dôležitých otázok. Po vojne však zo spojenectva nezostalo nič a štáty, ktoré sa najviac zaslúžili o priaznivý výsledok sa zrazu ocitli v opozícii. Východný a západný blok delila železná opona a bipolárny svet sa stal na dlhé desaťročia realitou. Komunizmus proti kapitalizmu, dve úplne odlišné pohľady na život, dve ideológie, ktoré sa jednoducho nemohli zniesť. Ako to však býva, aj tu sa objavila výnimka potvrdzujúca pravidlo. Áno, hádate dobre. Najzložitejšie a najnákladnejšie odvetvie spojilo dve veľmoci. Kozmonautika tak dala aspoň na chvíľu miliardám ľuďom zabudnúť na každodennú hrozbu nukleárnych hlavíc namierených na každé väčšie mesto. Damoklov meč visiaci nad ľudstvom bol na chvíľu otupený. Dnes už to síce vyzerá iba ako gesto, ale v roku 1975 bolo tridsiate výročie porážky nacizmu oslávené veľmi nevšedne. To, čo dnes považujeme za samozrejmosť, skutočnosť,
28. května ve 22:31 SELČ se na půlroční kosmickou misi na Mezinárodní vesmírné stanici vydala kosmická loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě, v anatomicky tvarovaném křesle, seděl, nebo spíše ležel i evropský astronaut, Ital Luca Parmitano. Navzdory názvu článku ale nebude na dalších řádcích řeč pouze o něm, ale představíme si celou tříčlennou posádku kosmické lodi Sojuz TMA-09M. Ta svým příletem doplnila 36. dlouhodobou expedici na ISS na plný počet šesti členů. V dnešním článku si tedy probereme i velitele kosmické lodi Sojuz TMA-09M – Fjodora Jurčichina z Ruska, který už má za sebou tři pobyty na ISS a nezapomeneme ani na jedinou ženu v posádce, Karen Nybergovou, zástupkyni NASA. Ani pro ni nebyla tahle cesta do vesmíru kosmickou premiérou.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
