O tom, že Rusové připravují novou kosmickou loď, která by mohla v budoucnu nejen nahradit a doplnit lodě Sojuz, ale mohla by se vydat i na cestu k Měsíci jsme na našem blogu již psali. Čas ale běží a na povrch vyplouvají bližší detaily a další informace, které ukazují, že celý projekt kosmické lodi PTK-NP (dříve PPTS) neumřel, ale že se mu naopak dostává čím dál větší pozornosti.

Za zmínku stojí hlavně zveřejnění informací o vnitřním uspořádání prostoru v obytné části lodi. Obecným problémem všech kosmických lodí je střet dvou protichůdných požadavků – jednak je potřeba mít všechno po ruce a na druhé straně dopřát posádce co nejvíce volného prostoru. Spojme si to s nevelkými rozměry kosmických lodí a výsledkem je téměř neřešitelný problém.

Konstruktéři lodi PTK-NP se ale této výzvy nezalekli a vsadili na systém modulárních úprav interiéru – krásně je to vidět třeba na křeslech. Ta jsou potřeba jen během startu a přistání, kdy v nich posádka leží. Po zbytek letu by ale jen zbytečně zabírala místo. V nové kosmické lodi proto mají být křesla skládací, aby se ušetřil prostor. Ovládací a informační panely budou otočné, aby k nim posádka měla vždy dobrý přístup – technika se v tomto případě přizpůsobí potřebám lidí a nikoliv naopak, jako tomu bylo doposud.

Podobné je to i s kosmickou toaletou. O její potřebnosti není nutné diskutovat, ale pokud chceme kosmonautům dopřát trochu soukromí, narážíme na problém, kde vzít prostor pro vytvoření jedné místnosti navíc. Projektanti proto vymysleli princip, který vzdáleně evokuje paraván. V případě potřeby je možné zatažením za desku „rozvinout stěnu“ a připravit tak potřebné soukromí.

Všechny výše popsané technologické vychytávky můžete dobře vidět na následujícím videu, pouze na konci ignorujte animaci, kde loď přistává na Měsíci. V tomto případě zřejmě animátoři pustili svou fantazii na špacír.

Pozitivní je i to, že známe (alespoň předběžný) harmonogram příprav lodi PTK-NP (osobně doufám, že brzy dostane nějaký lidštější název). K prvnímu letu by mělo dojít někdy v polovině roku 2017. Start proběhne na kosmodromu Bajkonur a kosmická loď bude v nepilotované verzi. Let na nízkou oběžnou dráhu má trvat několik dní a loď se vrátí první kosmickou rychlostí. O rok později – cca. na přelomu prvního a druhého kvartálu roku 2018 by měl následovat další letový test – tentokrát má jít o nepilotovaný přílet ke stanici ISS. Místem startu bude opět Bajkonur. Za zmínku stojí, že by se k tomuto letu měl použít stroj, který letěl již na první misi.

Stejný exemplář má z kazašského kosmodromu startovat i na další misi – opět v bezpilotní verzi se vyzkouší návrat v podmínkách srovnatelných s návratem od Měsíce (velmi vzdáleně může tato mise připomínat americkou EFT-1).Prozatím nebylo zveřejněno, kdy by mělo ke startu dojít. Tímto letem odejde stroj číslo 1 do pomyslného důchodu a na scénu vstoupí druhý model.

Ten by si měl svou premiéru odbýt na kosmodromu Vostočnyj v blíže neupřesněném termínu. Na palubě opět nebudou lidé a poletí se k Měsíci. Tato mise zase evokuje americkou EM-1 v rámci lodi Orion. Tato kosmická loď má letět do kosmu i na začátku druhého kvartálu roku 2020. To už budou na palubě poprvé i lidé. Letět se má k Měsíci. Nepůjde ale i přistání, jak se nám snažilo namluvit video o pár řádků výše. Plány jsou jedna věc, realita druhá. Je pravděpodobné, že se s termíny bude v dalších měsících a letech manipulovat, že bude docházet k mnoha odkladům, nicméně základní představu o vývoji lodi si z těchto informací udělat můžeme.

Zdroje informací:
http://www.youtube.com/
http://www.kosmo.cz/

Zdroje obrázků:
http://www.youtube.com/watch?v=yshuEEuw4jU