sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Slingshot Aerospace, společnost zabývající se analýzou vesmírných dat, získala kontrakt z programu AFWERX amerického letectva na zdokonalení techniky identifikace družic na oběžné dráze pomocí fotometrických dat a umělé inteligence.
Švédská národní kosmická agentura (SNSA) udělila společnosti Frontgrade Gaisler, poskytovateli radiačně odolných mikroprocesorů pro vesmírné mise, kontrakt na komercializaci prvního neuromorfního zařízení System on Chip (SoC) pro vesmírné aplikace.
United Launch Alliance se chystá vynést prvních 27 družic z více než 3 200 plánovaných kusů pro širokopásmovou konstelaci Amazon Project Kuiper. Start je naplánován na 9. dubna. Družice vynese raketa Atlas V.
Společnost Washington Harbor Partners provedla strategickou investici do Turion Space, kalifornského startupu vyvíjejícího kosmické lodě a software pro sledování misí ve vesmíru.
Čínský startup Bluelink Satcom získal financování na vybudování družicové sítě schopné detekovat signály Bluetooth z vesmíru.
NASA 28. března oznámila, že přidala vesmírnou loď Starship od společnosti SpaceX do své smlouvy NASA Launch Services (NLS) II. Smlouvu NLS II využívá agentura k získávání služeb startu pro mnoho vědeckých a průzkumných misí.
Specialista na vesmírnou robotiku GITAI dokončil koncepční studii mechanického ramene, které by bylo připraveno podporovat japonský lunární rover s posádkou.
Kanadská společnost MDA Space oznámila 1. dubna plány na koupi izraelského výrobce družicových čipů SatixFy za 269 milionů dolarů.
Společnost Airbus Defence and Space postaví přistávací platformu pro rover ExoMars Evropské vesmírné agentury. Start mise je plánován na rok 2028.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Od začiatku hralo Rusko v dobývaní vesmíru významnú úlohu. Za všetko hovorí množstvo prvenstiev, z ktorých najznámejšie sú prvá družica, prvý živý tvor a prvý človek na obežnej dráhe. Po úžasnom nástupe však prišiel menší útlm. Američania ako pristáli na Mesiaci, Sovieti dokázali kontrovať iba automatickými sondami, ktoré v mnohých ohľadoch prekonali program Apollo, ale nedokázali to najdôležitejšie, dopraviť tam človeka. Po neúspechoch s raketou N1, ktorá štyri krát vybuchla sa lunárny program aj vďaka pričineniu nového letového inžiniera Gluška zrušil a priestor dostali kozmické stanice. Sedem viac menej úspešných Saljutov, nasledovala stanica Mir a tento Sovietsko-Ruský program orbitálnych staníc po zrušení Miru 2 pokračuje v podobe ISS. ZSSR a neskôr Rusko sa vždy spoliehalo na svoje staré dobré rakety, ktoré s menšími či väčšími vylepšeniami vydržali dodnes. No zatiaľ čo pred štyridsiatimi rokmi sa ešte mohlo hovoriť o nosičoch prvej triedy, dnes sa už obhajujú len horko ťažko. Aj preto sa chystá nová raketová rodina Angara, ktorá by mala postupne nahradiť dnešné nosiče zastaranej koncepcie. Tento diel však nie je
Po jedenástom novembri 1982 ľudstvo nemalo na Marse žiadnu fungujúcu sondu. Počas tohto obdobia sa pozornosť upriamila skôr na Venušu a plynných obrov vo vzdialených kútoch Slnečnej sústavy. Po počiatočnom nadšení prišiel menší útlm. Až po viac než desiatich rokoch od štartu amerických Vikingov sa ako prvé spamätalo Rusko a k červene planéte vyslalo hneď dve sondy programu Fobos (po rusky Программа Фобос, v západných prameňoch prepisované ako Phobos). Tie mali za úlohu skúmať planétu Mars a jeden z jeho dvoch mesiacov. Rusi, vtedy ešte Sovieti s Marsom nemali veľmi dobré skúsenosti. Takmer všetky pokusy o jeho prieskum skončili katastrofou a od sond novej generácie si sľubovali veľkolepý návrat.
Počas druhej svetovej vojny v rokoch 1939-45 sa proti Nemecku a Japonsku spojil celý svet. Do konfliktu vtedy zasiahli aj Američania a pomohli Rusom vytlačiť a poraziť fašistov. Úžasné víťazstvo bolo dôkazom, že ľudstvo sa môže a musí spojiť pri riešení dôležitých otázok. Po vojne však zo spojenectva nezostalo nič a štáty, ktoré sa najviac zaslúžili o priaznivý výsledok sa zrazu ocitli v opozícii. Východný a západný blok delila železná opona a bipolárny svet sa stal na dlhé desaťročia realitou. Komunizmus proti kapitalizmu, dve úplne odlišné pohľady na život, dve ideológie, ktoré sa jednoducho nemohli zniesť. Ako to však býva, aj tu sa objavila výnimka potvrdzujúca pravidlo. Áno, hádate dobre. Najzložitejšie a najnákladnejšie odvetvie spojilo dve veľmoci. Kozmonautika tak dala aspoň na chvíľu miliardám ľuďom zabudnúť na každodennú hrozbu nukleárnych hlavíc namierených na každé väčšie mesto. Damoklov meč visiaci nad ľudstvom bol na chvíľu otupený. Dnes už to síce vyzerá iba ako gesto, ale v roku 1975 bolo tridsiate výročie porážky nacizmu oslávené veľmi nevšedne. To, čo dnes považujeme za samozrejmosť, skutočnosť,
28. května ve 22:31 SELČ se na půlroční kosmickou misi na Mezinárodní vesmírné stanici vydala kosmická loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě, v anatomicky tvarovaném křesle, seděl, nebo spíše ležel i evropský astronaut, Ital Luca Parmitano. Navzdory názvu článku ale nebude na dalších řádcích řeč pouze o něm, ale představíme si celou tříčlennou posádku kosmické lodi Sojuz TMA-09M. Ta svým příletem doplnila 36. dlouhodobou expedici na ISS na plný počet šesti členů. V dnešním článku si tedy probereme i velitele kosmické lodi Sojuz TMA-09M – Fjodora Jurčichina z Ruska, který už má za sebou tři pobyty na ISS a nezapomeneme ani na jedinou ženu v posádce, Karen Nybergovou, zástupkyni NASA. Ani pro ni nebyla tahle cesta do vesmíru kosmickou premiérou.
V říjnu minulého roku se na blogu objevil článek Vesmírná ZOO o připravované ruské kosmické lodi s biologickými experimenty na palubě i mimo ni. Tehdy ještě nebylo známo přesné datum startu, ani mnohé podrobnosti o misi.
V současné chvíli je tomu již jinak. Mise je úspěšně za námi. I když ne všechny biologické experimenty dopadly dobře, přesto na vědce čekají cenné vzorky, které budou mít bezesporu vliv i na budoucí podobu zajištění životních podmínek misí s lidskou posádkou. O tom však již blíže v článku.
Mars už oddávna fascinoval ľudí. Jeho farba mu zabezpečila množstvo legiend a mýtov. Svoje meno získal po rímskom bohovi vojny. Červené sfarbenie viditeľné aj voľným okom ľuďom pripomínalo krv. Keď sa v šesťdesiatych rokoch minulého storočia prvý krát vyskytla možnosť letieť tam a pozrieť sa na tú nádheru pekne zblízka, ani jedna zo svetových mocností neodolala. Sovietsky Zväz aj USA počas prvých rokoch dobývania ďalekého vesmíru vysielali obrovské množstvo sond. Každé dva roky do kozmu štartovali nové a nové aparatúry, ktoré však len málokedy dosiahli cieľ. Raz zlyhala nosná raketa, inokedy sa stratilo spojenie, nepodarilo sa vykonať retrográdny zážih a dostať sa na obežnú dráhu, všetky tieto udalosti podmienili vytvorenie posledného mýtu o červenej planéte. Mars, je zakliaty.
V roku 1969 Američania pristáli na Mesiaci. Sovietsky Zväz bol porazený a „Vesmírne preteky“ sa ukončili. Rusi rozmýšľali, čo bude ďalej. Ich raketa N-1 nestála za nič, nemali loď, nemali technológiu, nemali cieľ. Kozmonautiku na pravej strane sveta postihla kríza. Ako sa z nej vymaniť? Po prerušení Mesačného programu sa vynáralo niekoľko ciest. Využiť plánovanú loď Sojuz na lety na nízku obežnú dráhu, postaviť si vo vesmíre stanice a naučiť sa, ako sa telo človeka chová pri dlhšom pôsobení mikrogravitácie. Po prekonaní počiatočných problémov, (let Sojuzu-1 sa skončil smrťou kozmonauta Komarova) sa to konečne rozbehlo. 19. Apríla 1971 do vesmíru odštartovala úplne prvá vesmírna stanica, Saljut-1. Vývoj takmer devätnásťtonového kolosu však začal už oveľa skôr. Diskusiu nad projektom orbitálnej stanice začala v roku 1964 Čelomejova konštrukčná kancelária OKB-52. Tá dostala od vojakov za úlohu vytvoriť stanicu, z ktorej by mohli fotografovať povrch Zeme a zisťovať polohu menších tajných vojenských objektov v USA. Prvý návrh nebol úplne ideálny. Celú stanicu mala aj s kozmonautmi a návratovým modulom vynášať raketa Proton-K. Kvôli
Dnes sa budem v Kozmickej Strojovni venovať prvým ruským vesmírnym lodiam, Vostok a Voschod. Tieto na prvý pohľad rovnaké stroje sa zlatým písmom zapísali do histórie pilotovanej kozmonautiky. Za všetko by som rád spomenul napríklad v tej dobe najťažší objekt na obežnej dráhe. To bola vlastne testovacia verzia Vostoku vypustená v roku 1960. Kvôli prísnemu utajeniu celého projektu ľudia poznali tento projekt pod menom Sputnik 4. Určite najznámejšie prvenstvo tejto lode bol prvý človek vo vesmíre, Jurij Gagarin. Ten si užil jeden oblet okolo Zeme a po niekoľkých minútach strávených v beztiažnom stave sa vrátil späť. Na povrchu pristál vďaka svojmu osobnému padáku. O katapultovaní kozmonautov pred pristátím sa dočítate nižšie. Ďalšie prvenstvo získali lode Vostok 3 a 4. Tie totiž ako prvé leteli vo formácii. Priblížili sa k sebe až na vzdialenosť šiestich kilometrov. Kvôli nemožnosti manévrovať sa však od seba začali vzďaľovať. Zatiaľ čo Vostoky pozná každý, iba skutoční nadšenci a fanúšikovia vedia o vylepšenej verzii tohto legendárneho stroja. Voschod sa zapísal do histórie ako prvá loď, ktorá bola
Před každými olympijskými hrami se praktikuje zvyk, kdy pochodeň slavnostně zapálená v řecké Olympii putuje štafetovým během po celém světě. Kromě toho, že upozorňuje na blížící se sportovní svátek a ukazuje, že lidstvo by mělo být jednotné, má ještě jeden význam – snaží se upozornit na krásy světa. Všichni známe záběry běžců, kteří s olympijskou pochodní nad hlavou probíhají působivou přírodou. Je to svým způsobem chlubení – stát tím ukazuje celému světu své krásy. Jelikož se příští rok budou konat zimní olympijské hry v ruském městě Soči, vymysleli Rusové pro olympijský oheň „menší zajížďku“. Na konci letošního roku tedy slavnostní pochodeň zamíří na ISS.
Když se řekne „kosmonautika“, „kosmická loď“, „raketa“, každý si vybaví prostředí, ve kterém panuje chladná racionalita a hi-tech technologie, které jsou pro většinu smrtelníků nepochopitelné a z laického pohledu na hranici magie. Pilotované lety do vesmíru jsou skutečně velmi exaktním odvětvím, kde se neodpouští sebemenší chyba. Mnoho lidí má kosmonauty a astronauty zafixovány jako osobnosti, které zůstávají ledově klidné i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí a u nichž není místo pro běžné lidské emoce. Jenže překvapivě i kosmonauti jsou jen pouhými lidmi, se všemi slabostmi a nedostatky. I oni mají svá „měkká místa“ a stejně jako ostatní smrtelníci spoléhají na tradice a rituály, které jim mají zajistit štěstí a úspěch během jejich misí. Právě tento mix technologie a předsudků nabízí netradiční pohled na lidskou činnost, která je sama o sobě fascinujícím, ale často jednostranně nahlíženým odvětvím. Pojďme se nyní na ony rituály a pověry kosmonautů, astronautů i lidí, kteří jejich let zajišťují, podívat trochu zblízka.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
