Štítek ‘Rusko’

Vostok – úsvit věku kosmického (19. díl)

Sergej Koroljov

Nad kosmodromem svítilo na téměř bezmračném modrém nebi zářivé slunce a jeho paprsky osvětlovaly raketu, od níž se jako jemný závoj vlnily obláčky odpařujícího se kyslíku. Téměř idylický pohled však skrýval obrovskou nervozitu. O pár desítek metrů dál, v bunkru řízení startu, mezitím přítomní nervózně hleděli na ručičky hodin, které se až mučivě pomalu sunuly k deváté hodině moskevského času. Hned vedle hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova stál Pavel Popovič, jeden z předvojové šestice kosmonautů, na něhož připadla úloha udržovat spojení během prvních fází letu. Před dvěma hodinami mu Koroljov ukázal červený telefon v rohu a řekl mu: „Pavle Romanoviči, stůjte u toho telefonu a nepouštějte mě k němu i kdybych na vás křičel. Dobře?“ Telefon byl používán pro závažné okolnosti, stačilo vzít jeho sluchátko, vyslovit jediné slovo – a celý proces předstartovních příprav by se zastavil. Když se pak objevil jakýsi menší problém, který mohl znamenat ohrožení startu, Koroljov se otočil a zamířil k onomu přístroji. Popovič mu zastoupil cestu a pravil: „Vy sám jste mi přikázal, abych vás k tomu telefonu nepouštěl…“ Koroljov začal rudnout a všichni kolem očekávali jeho typický výbuch hněvu. Náhle se z amplionu na stěně ozvalo hlášení, že vše opět plyne podle plánu a Koroljov se uklidnil. O pár dní později Popovičovi řekne: „Byl jsi chlapík, s tím telefonem. I ve vesmíru je třeba se nelekat. Teď už vím, že to zvládneš.“ Zatím se však ještě psal dvanáctý duben a na vrcholu rakety seděl mladý muž v očekávání velkého okamžiku…

Vostok – úsvit věku kosmického (18. díl)

Gagarinův domek na Bajkonuru

Takzvaná „ploščadka 2“ na kosmodromu Bajkonur byla donedávna využívána jako zázemí pro obsluhu startovní rampy číslo 1, tedy historického komplexu, z něhož do vesmíru zamířil první Sputnik, první živý tvor, první sondy k Měsíci, Marsu a Venuši. Pokud bychom vyšli od montážní haly MIK a přešli místní hlavní cestu, po několika desítkách metrů bychom narazili na dva malé dřevěné domky. Ty zde byly zbudovány pro dvě nejdůležitější osobnosti raketového vojenského průmyslu padesátých let – hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova a velitele strategických raketových vojsk Mitrofana Nedělina. Dva pokoje, kuchyně, toaleta a koupelna nejsou na dnešní poměry žádným velkým luxusem, ovšem na tehdejší dobu a místní podmínky se jednalo o velmi pohodlné ubytování. Při výbuchu rakety R-16 na rampě 41 v říjnu 1960 však Nedělin zahynul a jeho domek osiřel. V první polovině dubna 1961 však znenadání nenápadná stavba opět našla svůj smysl, a to díky jedné příliš zdlouhavé proceduře. Aniž to kdo tehdy tušil, z dvojice domků ten blíže k rampě se stane putovním místem a svatyní pro všechny, kdo se vydávali a vydávají do vesmíru z půdy polygonu v kazašské stepi…

Vostok – úsvit věku kosmického (17. díl)

Nikolaj Kamanin

Je pozoruhodné, jak tenká je v dnešní době hranice mezi anonymitou a světovým věhlasem. V mnoha případech ji dotyčný člověk překročí během několika málo týdnů. Jsou ale i případy, kdy se tvář a jméno zapíší do kolektivního podvědomí během několika dní, mnohdy i jen několik hodin stačí k tomu, aby se stal předmětem debat, úcty a leckdy i nepokrytého zbožšťování i v tom nejzapadlejším koutě světa. Takovou moc mají dnešní média v čele se sítí internet. Nic takového jako internet bychom na začátku šedesátých let minulého století pochopitelně najít nemohli, nicméně masmédia měla v té době podobnou sílu, jako je tomu dnes. Vše, co se okolo budoucích kosmonautů dělo, bylo podrobně zaznamenáváno na filmové pásy, aby v případě úspěchu mohly být sestříhány dokumentární filmy pro úzké obecenstvo z řad „věrchušky“, tedy vedení SSSR a zainteresovaných pracovníků. Učesané verze filmů bez záběrů, jež by mohly odhalovat státní a vojenská tajemství, jakým byla například podoba lodi Vostok, pak byly připraveny pro veřejnost. Velitel oddílu kosmonautů Nikolaj Kamanin se postaral o to, aby kameramani byli vždy přítomni a neustále zaznamenávali ty nejdůležitější činnosti a události během příprav historického letu…

Na Zemi se vrátil poškozený Sojuz MS-22

V polovině prosince došlo na lodi Sojuz MS-22 k nečekané události, když z jednoho okruhu začalo unikat chladicí médium. Následovaly kontroly, inspekce a analýzy, na základě kterých bylo rozhodnuto, že poškozená loď není považována za úplně bezpečnou pro původně plánovaný návrat posádky. Došlo tedy k urychlenému vypravení lodi Sojuz MS-23, která ke stanici dorazila bez posádky a ve které se mají podle nového harmonogramu vracet Sergej Prokopjev, Dmitrij Petelin a Frank Rubio. Sojuz MS-22, ve kterém tato trojice přiletěla na ISS, se dnes v 11:57 SELČ odpojil od modulu Rassvet, u kterého strávil 187 dní, 13 hodin a 51 minut. Odletem Sojuzu MS-22 také na ISS začala 69. dlouhodobá expedice, do níž automaticky přešli všichni současní obyvatalé stanice.

Vostok – úsvit věku kosmického (16. díl)

Předseda Státní komise Konstantin Rudněv

Po úspěšném letu lodi 3KA No2 s pejskem Zvjozdočkou a figurínou na palubě bylo teoreticky vše připraveno na let s člověkem. Při bližším pohledu však zbývalo vyřešit několik důležitých problémů. Prvním z nich byla závažná situace, jež vyvstala poté, co se u lodi 3KA No2, stejně jako u předchozího letu, neoddělila „kabel-mačta“, tedy kabelový svazek propojující přístrojový úsek s návratovou kabinou. Jak již bylo v jednom z předchozích dílů řečeno, z nepochopitelných důvodů se tímto selháním nikdo zvlášť nezabýval. Dokonce v podkladech S. P. Koroljova k zasedání Státní komise bylo u prvního letu kabiny 3KA poznačeno „Loď vypuštěna na plánovanou orbitu. Přístroje pracovaly normálně. Přistání proběhlo normálně.“ U druhého startu pak byla pouze strohá poznámka „stejně tak“. Dalším problémem, který bylo nutné vyřešit, byla funkce systému zabezpečení životních podmínek, konkrétně vysoušeče. Zde bylo rozhodnuto o instalaci prozatímní varianty s tím, že pro jeden oblet Země postačí. Opět se nijak zdlouhavě neřešilo, co by se stalo v případě, že by se brzdicí zážeh nepodařil a kabina by musela na oběžné dráze zůstat až deset dní do doby, než by ji přirozené brzdění o atmosféru vrátilo zpět k Zemi. Ani nouzové prostředky pro přistání kosmonauta mimo určenou oblast nevzbuzovaly důvěru. I zde zainteresovaní tiše akceptovali rizika, která z dané situace vyplynula. 29. března 1961, čtyři dny po letu lodi 3KA No2, se ve čtyři hodiny odpoledne sešla v pracovně Konstantina Rudněva sešla pod jeho vedením Státní komise, jež měla rozhodnout o realizaci prvního letu s člověkem na palubě. Po dvouhodinovém jednání nechal Rudněv hlasovat všechny přítomné, zda jsou pro to, aby následující let byl uskutečněn s člověkem na palubě. Nikdo nebyl proti. Jako termín startu bylo určeno období mezi 10. a 20. dubnem. Přípravy na historickou misi se dostaly do cílové rovinky…

Vostok – úsvit věku kosmického (15. díl)

Simulátor lodi 3KA v LII Gromova

Elitní šestice prvního sovětského oddílu kosmonautů se na začátku léta dostala do kolotoče intenzivního výcviku, který byl prokládán lékařskými testy a prověrkami. Gagarin, Něljubov, Bykovskij, Titov, Popovič a Nikolajev byli zasvěcováni do tajemství konstrukce lodi 3KA a pod vedením instruktora Marka Gallaje se seznamovali se situacemi, které je mohly během letu potkat. Kosmonauti byli skutečně v jednom kole a jejich manželky si jich příliš neužily. Součástí výcviku byly i simulace na trenažéru kabiny Vostok, který byl instalován ve druhém patře LII (Leteckého výzkumného institutu M. M. Gromova). Jak již bylo řečeno v jednom z předchozích dílů seriálu, trenažér byl instalován poté, co bylo pro jeho umístění v laboratoři číslo 47 LII nutné vybourat otvor ve vnější zdi. Trenažér to byl z dnešního pohledu poměrně rudimentární, nicméně již tehdy nechyběla projekce hvězdného nebe a zjednodušeného obrazu Země v iluminátorech. Vybavení kabiny se téměř nelišilo od skutečných lodí 3KA a kosmonauti tak mohli prožívat na tu dobu poměrně věrnou iluzi skutečného letu. Nácviky probíhaly v jistém smyslu skupinově, šestice vždy byla v laboratoři společně, přičemž jeden z kosmonautů prováděl simulaci a ostatní sledovali jeho počínání. V průběhu simulací kosmonauti také nacházeli některé nedostatky nebo nedomyšlené detaily, s nimiž se na přímé Koroljovovo přání dělili s konstruktéry Vostoku. Některé připomínky byly skutečně zahrnuty do finální podoby lodi. Stále však nebylo zcela jasné, který ze šestice mladých mužů bude tím, kdo osedlá loď 3KA jako první, ani to, kdy se tak stane…

Vostok – úsvit věku kosmického (14. díl)

Jevgenij Karpov - první náčelník CPK

Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina je dnes respektovanou organizací, jednou z mála svého druhu na světě. Od počátku šedesátých let minulého století se specializuje, jak název napovídá, na všestrannou přípravu kosmonautů na jejich neobvyklou práci. Středisko bylo založeno, ještě coby anonymní vojenský útvar 26266, vládním nařízením ze dne 11. ledna 1960. Velitelem nově zřízené organizace se stal vojenský lékař Jevgenij Karpov, který měl zprvu k ruce 250-členný ansámbl. V té době ještě vlastně nikdo nevěděl, jakým způsobem by měl výcvik probíhat a vše se tvořilo za provozu. Ke cti zúčastněných nutno podotknout, že koncepce, kterou Karpov a spol. zavedli, se osvědčila a kosmonauti byli na své první pionýrské mise připraveni velmi dobře. Dvacítka mladých mužů byla podrobena všestranné přípravě, která zahrnovala teoretické i praktické předměty a také speciální testy na nejrůznějších „mučících nástrojích“…

Raketa Proton-M vynesla družici Luč

Dnes v 0:13 našeho času odstartovala z rampy 200/39 na kosmodromu Bajkonur raketa Proton-M. Jejím nákladem byla družice, která se označuje buďto Luč-5X nebo Olimp-K-2. Družicová série Olimp-K sdružuje geostacionární družice postavené za účelem armádních a zpravodajských činností. Tyto družice provozuje ruské ministerstvo obrany společně s ruskou zpravodajskou agenturou FSB. Ačkoliv účel těchto družic nebyl oficiálně upřesněn, obecně se předpokládá, že slouží dvojím způsobem. Prvním je provádění signálového zpravodajství (SIGINT) a druhým je zajištění zabezpečených komunikačních linek pro vládní použití.

Další Sojuz v ohrožení?

Když se v neděli 26. února v bezpilotním režimu připojila k ISS kosmická loď Sojuz MS-23, zdálo se, že příběh úniku chladící kapaliny z lodí Sojuz MS-22 a Progres MS-21 šťastně končí. Průběžně zveřejňované oficiální komentáře mluvily o srážce s mikrometeoridem nebo kosmickou tříští jako o příčině nehody, Sergej Prokopjev, Dmitrij Petělin a Francisco Rubio získali bezpečnou loď pro návrat na Zem. To samozřejmě neznamená vyřešení všech dopadů, které tato havárie na provoz ISS má. Ty pominou až s návratem rotace posádek Sojuzů ke standardní půlroční frekvenci v září letošního roku. Bezprostřední ohrožení se však zdálo zažehnáno. S faktem, že vzduchoprázdno není tak úplně prázdné, umí kosmonautika žít.

Vostok – úsvit věku kosmického (13. díl)

Jeden z Ivanů Ivanovičů dnes dlí v muzeu Smithsonian.

Start druhé lodi 3KA měl být poslední generální zkouškou před letem člověka. Také tento Vostok měl kopírovat naplánovaný program letu s lidskou posádkou, tedy provést jeden oblet Země a přistát v zadané oblasti severovýchodně od Volgogradu. Na palubě měl opět zaujmout místo „Ivan Ivanovič“, antropometrická figurína simulující rozložení hmoty lidského těla. A opět s ním měl na oběžnou dráhu zamířit pejsek umístěný ve speciálním kontejneru, který při přistání zůstával v návratové kabině. Pokud by tento let dopadl ke všeobecné spokojenosti, do dalšího stroje už by se měl posadit člověk. Není divu, že start lodi 3KA No2 byl velmi ostře sledován, tím spíše, že tentokrát již měly všechny systémy bez výjimky odpovídat verzím, které měly zajišťovat pilotovaný let. A pokud mluvíme o velmi ostře sledovaném startu, nejedná se pouze o planou frázi. Na kosmodrom totiž právě kvůli sledování vzletu lodi 3KA No2 dorazili ti, jichž se celé dění dotýkalo zcela bezprostředně. Na vědeckovýzkumný polygon číslo pět měli poprvé zavítat mladí muži, z jejichž středu měl být vybrán ten, jehož start měl následovat, ten první…