Štítek ‘Rusko’

Almaz – diamanty na orbitě (6. díl)

Snímek polského území z pohledu družice Corona

Nástup výzvědných družic na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století znamenal obrovský krok vpřed v oblasti získávání informací o rozmístění protivníkových strategických a taktických bojových prostředků. Ovšem první generace těchto družic měla jednu velkou vadu: nebyly schopny dodávat tyto informace v reálném čase. Navíc při svém víceméně autonomním letu, během něhož družice podle přednastaveného programu zaujímala orientaci v prostoru a spouštěla fotoaparáty, hrozilo velké riziko pořízení fotografií s nulovou hodnotou. Cíl mohla zakrývat oblačnost nebo mohl být ne zcela ideálně osvětlen. A ony exponované fotomateriály pak byly prostřednictvím balistických kapslí dodávány do rukou analytiků s poměrně značným zpožděním. Tyto nešvary měly napravit pilotované orbitální výzvědné stanice. Zčásti se to skutečně dařilo – kosmonauti měli možnost cíl vidět v reálném čase a rozhodnout, zda jsou podmínky způsobilé k jeho nasnímání. Potud byl koncept pilotovaných rozvědčíků v pořádku. Problém ovšem nastával ohledně včasnosti transferu informací z orbity na Zem. I před konstruktéry Almazu stál v tomto ohledu poměrně tvrdý oříšek…

Na co se těšit v roce 2022? (Bezpilotní kosmonautika)

Vážení čtenáři, starý rok 2021 se kvapem blíží ke svému konci a proto je čas nejen bilancovat, ale také se začít dívat do roku následujícího. Na našem webu už několik let držíme tradici, že v posledních dnech končícího roku přinášíme článek s pohledem na očekávané události roku příštího a naopak nový rok otevíráme rekapitulací nejdůležitějších momentů roku právě skončeného. Ani na přelomu let 2021 a 2022 tomu nebude jinak. Po důkladném zvážení množství zajímavých momentů jsme došli k názoru, že nejlepší bude tyto články rozdělit na dva. Dělit můžeme podle různých kategorií – mise mířící k Zemi a dále, podle toho, zda jde o soukromé či státní projekty, podle států a každý by jistě dokázal vymyslet celou řadu dalších možností. Nakonec jsme se rozhodli rozdělit články podle toho, zda se týkají pilotované či nepilotované kosmonautiky. Dnes se tedy můžete těšit na očekávané starty raket bez lidí či na vědecké mise různých sond a zítra si posvítíme na lety s lidmi,dění na kosmických stanicích i na chystané zásobovací lety.

Horní stupeň Persej nezvládl svou premiéru

27. prosince v osm hodin večer našeho času po několika odkladech odstartovala z kosmodromu Pleseck raketa Angara A5 – o startu samotném jsme ještě před Vánoci vydali samostatný článek. Na Angaru A5 čekal třetí letový test. Tentokrát však nešlo o raketu samotnou, jako spíše o její horní stupeň Persej, který si měl odbýt premiéru. „Jedná se o modernizovaný urychlovací stupeň Blok DM-03 z nosné rakety Proton-M,“ upřesnil Michal Václavík z České kosmické kanceláře a před startem ještě doplnil: „Náklad dnešního startu tvoří hmotnostní demonstrátor GVM, který bude společně s horním stupněm Persej umístěn několik set kilometrů nad geostacionární oběžnou dráhu.“ Nosič samotný pracoval podle dostupných informací bezchybně a horní stupeň Persej svým prvním zážehem dosáhl parkovací oběžné dráhy.

Almaz – diamanty na orbitě (5. díl)

Přibližná podoba stanice Almaz

Stroj, jenž se na podzim 1971 začal zhmotňovat v továrně Chruničeva, byl svým způsobem předobrazem dlouhé řady sovětských orbitálních stanic, minimálně co se vzhledu týče. Několik válců s různými průměry bylo poskládáno za sebe, aby vytvořilo trup, na jehož boky byla vetknuta křídla slunečních baterií a na jednom z konců trupu bylo umístěno stykovací zařízení. Stanice Almaz měla být utilitárním strojem, na jehož palubě mělo být téměř vše podřízeno plnění zadaných úkolů, proto byly prostory pro posádku vpravdě spartánské. I tak ovšem kosmonauti mohli využívat některé vymoženosti, mezi něž patřil speciální jídelní stůl nebo běhací pás. Srdcem stanic Almaz pak samozřejmě byl jejich raison d’être, tedy sledovací a záznamová aparatura, s jejíž pomocí mělo být pozorováno a zachycováno území protivníka. Almaz byl v tomto ohledu vybaven velmi dobře a byť se nedařilo včas vyrobit zamýšlený superteleskop Agat, výsledky pozorování měly teoreticky být na velmi dobré úrovni. A co bylo úplně nejlepší (a vlastně se jednalo o vedlejší produkt turbulencí popsaných v předchozích dílech) – přestože se jednalo o stroj podřízený zájmům armády, na první pohled se lišil relativně málo od civilních stanic řady DOS „Saljut“. A pod falešným názvem Saljut také Almazy posléze operovaly. Konstrukce těchto vojenských kosmických pozorovatelen rozhodně stojí za bližší pohled…

Almaz – diamanty na orbitě (4. díl)

Měsíc

V mnoha odvětvích lidské činnosti, ale v kosmonautice speciálně platí, že prvotní termíny, jež byly stanoveny na začátku jakéhokoli projektu, se jen zřídkakdy podaří dodržet. Existují sice světlé výjimky, jako například splnění Kennedyho výzvy k cestě Američana na Měsíc do konce sedmé dekády dvacátého století, ovšem jinak je takovýchto případů skutečně jako šafránu. Ani projekt stanice OPS Almaz v tomto ohledu nijak nevybočoval ze zajetých kolejí. Krom toho, že sovětské vedení začasté stanovovalo nerealistické termíny nejrůznějších kosmonautických spektáklů a projektů, se u stanice OPS sešly dvě okolnosti, které znamenaly zpoždění programu nikoli o pár měsíců, ale o celé roky. Původní plán počítal se startem prvního letového exempláře v průběhu roku 1969. Sám o sobě byl tento termín doslova šibeniční, k tomu se ale navíc přidala bezprecedentní komplexnost konstrukce stanice, jejíž některé systémy se pohybovaly technologicky na hraně možného. A aby toho nebylo dost, do celé věci zasáhlo dění odehrávající se na opačné straně planety, respektive v blízkosti našeho věčného souputníka…

TGO objevila skrytou vodu ve Valles Marineris

Evropsko-ruská sonda TGO zaznamenala výrazné množství vody v srdci systému, kterému se občas říká marsovský Grand Canyon. Vodu, která je skrytá pod povrchem, detekoval ruský přístroj FREND, který se zaměřuje na sledování množství vodíku. Tento prvek je obsažen v molekule vody a právě tato životodárná tekutina byla detekována ve svrchním metru půdy. Ačkoliv už z dřívějška víme, že se na Marsu voda vyskytuje, většinou jde o vodní led v polárních oblastech. V oblasti rovníku se však odhalený led nenachází, protože za teplot, které zde panují, by odkrytý led nevydržel dlouho.

Ekspress-AMU 3 a 7 sú na plánovanej dráhe

Horný stupeň Briz-M vyniesol na určené obežné dráhy dve ruské telekomunikačné družice Ekspress-AMU 3 a 7. 14. decembra 22:30

Crew Dragon sveze ruskou astronautku

Šéf Roskosmosu, Dmitrij Rogozin, oznámil, že na misi Crew-5 příští rok na podzim poletí Anna Kikina. Na oplátku má v Sojuzu letět americký astronaut. 8. prosince 17:20

Analýza rozpadu družice Kosmos-1408 (2. část)

V první části článku jsme si rozebrali prvotní data z rozpadu družice Kosmos-1408, která byla zasažena ruskou střelou. Šlo o použití zbraně ASAT, což je zkratka protidružicových zbraní (Anti-satellite weapons). Taková střela dokáže ze Země zasáhnout cíl na oběžné dráze. Což je možná účinné, ale i velmi hloupé zároveň, protože zničené družice se promění v roj nebezpečných trosek, které mohou vážně ohrozit vše ve svém dosahu. Bohužel prakticky všechny vyspělé země světa chtějí tu svou. Vysoce nebezpečný není jen vlastní útok, ke kterému prozatím ještě nedošlo, ale paradoxně jsou to testy, které probíhají již leta. Zkoušky zbraní ASAT už například minimálně jednou provedly Spojené státy, Rusko, Indie, Čína. Nejvhodnější je asi zasáhnout cíl co možná nejníže na oběžné dráze kvůli brzkému zániku trosek v atmosféře. Obecně platí, že čím dál je cíl, tím déle trosky zůstanou ve vesmíru. Bohužel nedávný test Ruska mířil na hojně využívanou nízkou oběžnou dráhu a trosky rozpadlé družice ohrožují nyní nejen provoz v těchto částech prostoru, ale narušily také chod Mezinárodní kosmické stanice. Něco podobného ještě nikdo neudělal, a proto je tento případ tolik sledovaný a zároveň odsuzovaný. My navážeme tam, kde jsme skončili v minulém díle a pokusíme se podívat na to proč je trosek z této družice méně než se očekávalo.

Analýza rozpadu družice Kosmos-1408 (1. část)

Většina čtenářů už pravděpodobně slyšela tu zprávu, kterou nikdo z nás slyšet nechtěl – ve vesmíru došlo k sestřelení další družice. Záměrně jej provedlo Rusko prostřednictvím přímého protidružicového raketového útoku (DA-ASAT). Proti jedné z vlastních nefunkčních družic. Kosmonautix jednoznačně odsuzuje tento nezodpovědný čin, který v nadcházejících letech ovlivní všechny kosmické velmoci i celou vesmírnou ekonomiku. Tento článek se pokusí dát dohromady předběžná data poskytnutá společností LeoLabs, spolu s poznatky a předpověďmi založenými na desetiletích výzkumu a závěry z minulých podobných událostí.