ESA
Evropská kosmická agentura a Evropská komise vybraly společnosti Avio a Isar Aerospace k vynesení prvních misí v rámci iniciativy na podporu technologického rozvoje a evropského průmyslu nosných raket.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Evropská kosmická agentura a Evropská komise vybraly společnosti Avio a Isar Aerospace k vynesení prvních misí v rámci iniciativy na podporu technologického rozvoje a evropského průmyslu nosných raket.
Belgický výrobce družic Aerospacelab získal 94 milionů eur na rozšíření výrobní kapacity a posílení své nabídky na roli v IRIS², plánované evropské víceorbitální širokopásmové konstelaci.
Společnost XTAR, provozovatel družic specializující se na vojenskou komunikaci, se připravuje na přechod ze dvou starších družic v pásmu X na družice nové generace financované jejím menšinovým akcionářem, španělskou společností Hisdesat Servicios Estratégicos.
Společnost EchoStar dne 26. srpna oznámila prodej části svého spektra společnosti AT&T v hodnotě 23 miliard dolarů. Finance plánuje použít pro svou družicovou síť D2D (direct-to-device).
Společnost Firefly Aerospace uvedla, že důvodem ztráty rakety Alpha při posledním startu, před čtyřmi měsíci, bylo strukturální selhání spojenému s vyšším než obvyklým zahříváním během letu.
Čína v pondělí večer vypustila další sérii širokopásmových družic Guowang a pokračuje tak v sérii misí zaměřených na vybudování národní komunikační megakonstelace na nízké oběžné dráze Země.
Americké vesmírné síly se připravují na vypuštění prvních družic určených k poskytování komunikačních služeb v rámci konstelace Tracking Layer Tranche 1 na LEO. Mise, jejíž zahájení je naplánováno nejdříve na 10. září, ponese 21 družic vyrobených společností York Space Systems.
Startup DeepSat z jižní Kalifornie získal kontrakt od amerického letectva v hodnotě 1,25 milionu dolarů na vývoj monitorovacích kapacit na velmi nízké oběžné dráze Země (VLEO).
Společnost Urban Sky, která se zabývá stratosférickými lety balónů, získala od amerického letectva kontrakt na podporu vývoje technologií, které umožní malým balónům doplňovat nebo nahrazovat družice.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Experiment byl u konce. Mladý muž se pousmál a protáhl se. Deset dní izolace bylo úspěšně za ním. Z reproduktoru se ozval hlas jednoho z lékařů- nyní měl povolení odlepit protivné senzory z těla. Psal se 23. březen 1961 a čtyřiadvacetiletý benjamínek sovětského oddílu kosmonautů Valentin Bondarenko měl pocit dobře vykonané práce. Deset dní pobytu v izolační komoře bylo za ním. Nejen, že byl Bondarenko izolován od vnějších podnětů, ale navíc byl celkový tlak v komoře snížen na úroveň, která měla simulovat nadmořskou výšku 5 km. Aby mohl Bondarenko dýchat, byl parciální tlak kyslíku zvýšen na 430 mm rtuťového sloupce. Dalo se říct, že atmosféra v komoře byla z velké části tvořena kyslíkem. Valentin si o této skutečnosti nemyslel nic. Byl rád, že jeho pobyt zde končí. Přestože nijak nestrádal- vedle něj na stolku byl dokonce elektrický vařič, na kterém si mohl uvařit čaj a ohřát jídlo- těch deset dní bylo opravdu dlouhých. Bondarenko se už viděl venku, když si strhával biosenzory z hlavy a hrudníku a dezinfikoval kůži kousky gázy, namočené v lihu. Stačila malá chvilka
Po znovuzvolení amerického prezidenta se spekuluje o možné stanici na oběžné dráze za Měsícem. Mohlo by se tak najít další využití pro superraketu SLS. Raketoplány míří do důchodu. Atlantis už má za sebou poslední zastávku v průmyslovém parku na mysu Canaveral. Příští rok si ho návštěvníci budou moci prohlédnout tak, jak ho viděli pouze astronauti.
ESA připravuje malý raketoplán, který by v budoucnu mohl sloužit jako záchranný člun zaparkovaný u ISS. Zatím probíhají pouze testy, ale vše vypadá velice nadějně. Tato témata probereme v osmém díle Kosmotýdeníku.
„Tohle počasí nám byl čert dlužen. Kolem překrytu kabiny se míhají sněhové vločky smíchané s dešťovými kapkami a kolem je pořád jen ta zatracená bílá tma. Snad se nám Tom s Genem pořád drží na křídle. Mají to těžké, musí se u nás v té vánici udržet. Ale to nejdůležitější je na mně. Musím oba letouny dovést na přistání. Tak se mrkneme, jak to vypadá venku, pomalu by měly být vidět světla dráhy. Pořád nic… Tak nevím, výška oblačnosti má být 790 ft., ale meteorkáři to asi zase nějak popletli. Do háje, kde je ta…á tamhle je! Dráha v dohledu! Konečně. Ale…sakra, budeme dlouzí. Tohle nevyjde, jsme moc rychlí a moc vysoko. Sednout? Ne, neubrzdíme to. Charlie mi po interkomu radí opakovat okruh. Má pravdu, takhle přistávat nemůžeme. Takže jdeme na opakované přiblížení… No, do té polívky nahoře se mi nechce, raději si budu držet letiště v dohledu. Ale na dráhu 12 to asi takhle nepůjde. Zkusím dráhu 24, ta křižuje dvanáctku diagonálně, to by mělo vyjít. Ještě
V 70. letech byl program Apollo v plném proudu a plánovaly se další a větší mise. Tím se ale zvětšovala možnost nějaké poruchy nebo hodně vážené situace. Proto vědci přišli s několika malými moduly, které měli zajistit bezpečný návrat astronautů z povrchu Měsíce na orbitu. Tyto projekty zůstaly pouze na papíře, stejně jako dlouhodobé mise na Měsíci. V tomto článku si ukážeme, jak by případný „útěk“ vypadal a jak moc by byl riskantní.
Pohled z okénka jej ujistil, že má skutečně většinu atmosféry pod sebou. Výhled z výšky 63 kilometrů nad zemským povrchem byl úchvatný. Reaktivní kontrolní systém, který pomáhal udržet polohu stroje při balistickém letu, pracoval uspokojivě. Nebyl ale čas na přemítání o krásách země a nebe, byl čas pracovat. Čas ale pracoval proti němu, měl jen pár desítek sekund na to, aby splnil úkol, kvůli kterému tady byl tady. Vrchol balistické křivky už měl za sebou a dalším bodem v checklistu bylo otestování omezovače přetížení, na jehož vývoji se sám podílel. Malé trysky na jeho popud natočily příď vzhůru, přibližně do 15°úhlu náběhu a „géčka“ narostla až na čtyřnásobek běžné hodnoty, kterou tak dobře známe. Jenže ten zatracený G-limiter ne a ne naskočit! Ve sluchátkách slyšel, jak mu ze země radí, aby začal točit doleva, jenže jak na to? Je tak vysoko, že vzduch okolo není dost hustý. Nemá jak stroj otočit. A příď je příliš vysoko, mašina plave ve výšce jako korek na hladině. Potřebuje níž, tam kde
Program Gemini byl pro NASA triumfem. Všechny důležité úkoly, které musely být splněny předtím, než se astronauti vydají k Měsíci, Gemini zvládla během deseti pilotovaných letů. Podařilo se měnit parametry dráhy, bylo provedeno první rendez-vous, rendez-vous na prvním obletu (technika, která přišla později ke slovu při startu lunárních modulů z povrchu Měsíce), spojení dvou objektů, vycházky do volného prostoru, použití navigačního počítače a v neposlední řadě byly také otestovány palivové články, které byly nutností při letech, trvajících až dva týdny, kdy by baterie nepostačovaly k zajištění provozu lodi. Všechny pilotované lety Gemini se uskutečnily v rozmezí let 1965 až 1966. Tento údaj napovídá o neuvěřitelném tempu celého programu. Není divu- závod o Měsíc byl v plném rozmachu. Ovšem ani Gemini se nevyhnuly mnohdy velmi nebezpečné momenty. Některé z nich si připomeneme v dalších dílech miniseriálu. Dnešní díl se jmenuje:
Start- nestart, aneb „Jen sedíme a dýcháme!“
Napadlo vás někdy, jak to vypadá na Marsu? Myslíte si, že je to hloupá otázka? Že v dnešní době máme tuny fotek z povrchu i oběžné dráhy? To je pravda, ale stejně tyhle snímky (byť se proti jejich kvalitě nedá říct půl slova) nedokáží věrně přenést dojem z místa. Je to tím, že jsou dvourozměrné a tak nám chybí dojem prostorovosti. Nic ale není ztraceno. V dnešní době není těžké vytvořit tzv. anaglyf, který ze dvou podobných fotek udělá trojrozměrný snímek. A v dnešním článku se zaměříme na trojrozměrné fotky, které souvisí s vozítkem Curiosity. V dnešním článku nečekejte žádné dlouhé texty. Uvařte si oblíbený čaj, nebo kávu, pohodlně se usaďte do svého křesla, nasaďte si červenomodré 3D brýle a kochejte se krásou světa, který se zdá na dosah ačkoliv jej od vás dělí miliony kilometrů.
Přistání kosmické lodi je jednou z nejnebezpečnějších částí vesmírné mise. Už samotné brzdění z 1.kosmické rychlosti připomíná průlet ohnivým peklem, ale ani druhá podstatná pasáž návratu, sestup na padáku, není zcela bez rizika. Ostatně, o tom se přesvědčil kosmonaut Sojuzu 1, Vladimír Komarov, pro kterého byla bohužel osudná.
Parašutisté strefující se se sportovními padáky přesně doprostřed kříže 1×1 metr se mnou asi nebudou moci souhlasit když napíši, že i při správné funkci mají padáky kosmické lodi jednu zásadní nevýhodu. Nemůžete s nimi ovlivnit místo přistání, alespoň tedy nějak výrazně. Proto se již několikrát v minulosti pokoušeli konstruktéři kosmických plavidel přijít s něčím, co by tuto nevýhodu eliminovalo. Když pominu raketoplán, který problém vyřešil takřka dokonale, jsou zde ještě další dva koncepty. Tím prvním je přistání pomocí raketových motorů a tím druhým, které se nyní dere na scénu, je přistání pomocí vrtule.
Na ISS momentálně pobývá jen tříčlenná posádka. V podstatě se jedná o zárodek 33. dlouhodobé expedice, která začala v polovině září, kdy se od stanice podle plánu oddělila kosmická loď Sojuz TMA-04 M. Stanici momentálně vede Američanka Sunita Williamsová. Nyní se ale všechno schyluje k doplnění počtu astronautů na tradiční počet, tedy na šest. Z kosmodromu Bajkonur totiž za několik dní odstartuje raketa Sojuz, která na největší vesmírnou stavbu vynese trojici astronautů.
Po letu Johna Glenna se zdálo, že všechno by mělo jít jak na drátkách. Vadný spínač sice přivodil řídícímu středisku na mysu Canaveral skoro nervový kolaps a vyskytly se také jisté problémy s řídícím systémem Mercury, ale Glenn se vrátil na zem živ a zdráv. Nic nemělo teoreticky bránit tomu, aby se program Mercury rozběhl na plné obrátky. Takhle to alespoň viděl muž, který měl být dalším v pořadí pro křeslo Mercury na špici nosiče Atlas- Donald Kent Slayton. Opravdu nic nebránilo?
Potrhlý turista, nebo obětní beránek?
Donald Slayton, zvaný přáteli Deke (přezdívka vzešla z počátečních písmen jeho křestních jmen Donald Kent- tedy D.K.) se na svůj let velmi těšil. Jako testovací pilot považoval mise Mercury za zkušební lety v té nejčistší formě. A to bylo to, pro co byl vycvičen a pro co žil poslední dva roky.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
