Astroscale
Společnost Astroscale, která se zabývá servisem družic, pracuje na přechodu od technologických demonstrací k pravidelné sérii misí, k čemuž přispěla i nedávná kapitálová injekce.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Astroscale, která se zabývá servisem družic, pracuje na přechodu od technologických demonstrací k pravidelné sérii misí, k čemuž přispěla i nedávná kapitálová injekce.
Společnost Rocket Lab vynesla družici pro americké vesmírné síly, aby zahájila vojenské cvičení Victus Haze zaměřené na rychlou identifikaci a charakterizaci potenciálních hrozeb ve vesmíru.
Bílý dům vydal výkonné nařízení, jehož cílem je sjednotit a urychlit vývoj kvantových technologií v USA, včetně vesmírných systémů, které by mohly umožnit navigaci, snímání a bezpečnou komunikaci nové generace.
Bezpečnostní poradci NASA uvedli, že ačkoli agentura a Boeing nadále dosahují pokroku v řešení problémů s komerčním kosmickou lodí CST-100 Starliner, může trvat až rok, než bude znovu létat.
Společnost Astrobotic, která vyvíjí lunární přistávací moduly, se rozhodla nechat převzít společností Voyager Technologies, aby mohla rychle rozšířit své kapacity pro očekávané potřeby lunárního programu NASA a splnit tak předpokládané požadavky.
Společnost MDA Space kupuje výrobce malých družic Blue Canyon Technologies (BCT) za 620 milionů dolarů. Kanadské společnosti to poskytne lepší přístup na trh s vládními zakázkami.
Společnost Jio Platforms, která vlastní největšího indického telekomunikačního operátora, se snaží pronajmout si širokopásmovou kapacitu u globálních družicových konstelací, aby v zemi nastartovala svou vlastní suverénní síť na nízké oběžné dráze Země.
Čínský startup Spark Space si po testech motorů Lieyan-2 zajistil v řadě kol financování pro projekt, o kterém tvrdí, že bude největší raketou na světě s elektrickým čerpadlem.
Kelly Hammettová, bývalá vedoucí Úřadu pro rychlé vesmírné schopnosti U.S. Space Force, byla jmenována výkonnou ředitelkou Centra jaderných zbraní letectva.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Americké vozítko Opportunity to dokázalo! Stroj, který měl původně fungovat pouze tři měsíce už pracuje více než jedenáct let. Díky tomu mohl tento šestikolový stroj ujet rekordní vzdálenost, se kterou se nemůže měřit žádný jiný lidský výtvor. V těchto dnech navíc přišel další jubilejní milník – Opportunity překonala na svém virtuálním odometru hodnotu 42 195 metrů, což je oficiální hranice maratonu. Vozítko se v té době pohybovalo v lokalitě, která dostala pojmenování Marathon Valley. Přejme téhle mimořádné sondě ještě mnoho dalších úspěšných kilometrů.
V rámci nepravidelného seriálu “Cesty za kosmonautikou“ vás seznamujeme se zajímavými destinacemi, které mohou potěšit srdce a oko fanouška kosmonautiky. Dnes ovšem učiníme malou výjimku – na rozdíl od předchozích dílů, které popisovaly místa a výstavy, které jsou vesměs přístupné stále nebo se opakují v periodických intervalech, dnes čtenářům přinášíme minireportáž z události jedinečné a pohříchu raritní. Dnešní díl Cest za kosmonautikou proto nebude ve svém závěru obsahovat žádné informace ohledně vstupného, místa konání ani zajímavostí v okolí. Přesto máme za to, že onu událost nemohl náš portál přejít beze zmínky…
28. ledna 1986 seděl Story v kanceláři šéfastronauta Johna Younga a spolu s ostatními sledoval na televizní obrazovce přípravy startu mise STS-51-L. Po dvou misích, které absolvoval, se dokázal dobře vžít do pocitů těch, kteří nyní seděli v křeslech orbiteru Challenger a čekali na okamžik, kdy se vydají do nadoblačných výšin. 73 sekund po startu se v houstonské kanceláři rozhostilo ohromené ticho, přerušované pouze nevěřícným šepotem a tichými vzlyky. Story pak jako první vyslovil nahlas to, co ostatní v koutku duše věděli: že sedm kolegů, kamarádů, přátel, už není mezi živými. Po nějaké době se osazenstvo rozešlo, aby každý mohl o samotě strávit tu odpornou realitu, fakt, že program Space Shuttle si právě vyžádal sedm životů a že nic už nebude stejné, jako dříve. Věk nevinnosti raketoplánů právě skončil. Přede všemi nyní stály dlouhé měsíce, možná roky, kdy padne mnoho otázek, které budou bolet a mnoho odpovědí, které padnou drtivou vahou na každého jednotlivce v řadách NASA a kontraktorů. Story navenek držel své emoce na uzdě a teprve až když byl o samotě, začaly po jeho
Každý, kdo se zajímá o kosmonautiku ví, že posádky pobývají na mezinárodní vesmírné stanici půl roku. Tato několik let platná pravda, ale dostane v dalších měsících drobno trhlinu – Američan Scott Kelly a Rus Michail Kornienko totiž v útrobách největší lidmi vybudované stavby stráví dvojnásobnou porci času. Cílem je zjistit, jak je lidské tělo ovlivněno dlouhodobým pobytem ve stavu beztíže. Celé misi se budeme průběžně věnovat – ke startu by mělo dojít 27. března a dnes jsme si pro Vás připravili fotogalerii z pozemních příprav, které proběhly v minulých dnech.
Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba se rychle zbavit rychlosti a měkce dosednout. Není se co divit, že při prvních letech k Marsu se přistávací oblast nevybírala prakticky vůbec, nebo jen velmi hrubě. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity mělo možnost při průchodu atmosférou manévrovat tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy s rozměry 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že do budoucna je potřeba přesnost přistání ještě vylepšit.
Asi všichni fanoušci kosmonautiky se shodnou, že ze všech raket současnosti má nejpůsobivější start americká Delta IV Heavy – nejsilnější nosič dnešní doby. Jelikož je drahá, startuje pouze výjimečně – o to více se na každý její start všichni těší. Dnes se objevila informace, že v roce 2018, konkrétně 31. července 2018 (velmi smělý odhad tři roky dopředu) tato raketa opět předvede své ohnivé divadlo při startu. Vynášeným nákladem bude americká sonda Solar Probe Plus určená k blízkému průzkumu Slunce. Startovní okno má trvat 20 dní.
Téměř tři čtvrtě roku uplynulo od vydání posledního dílu našeho seriálu Ve stopách Zvídavosti. Ačkoliv se jedná o seriál nepravidelný, byla tato pauza dlouhá až moc. Pokud jsou mezi námi čtenáři, kteří si tento seriál oblíbili, mohu jim sdělit potěšující zprávu – seriál nekončí. Dnes jsme si pro Vás připravili opět dvacet fotografií, které na Marsu pořídilo vozítko Curiosity. Spatříme tak úžasné pohledy na místa, která jsou a ještě několik let lidem nepřístupná. Naštěstí máme robotické průzkumníky, kteří nám mohou detailní pohledy na tato vzdálená místa alespoň zprostředkovat.
Když 4. dubna 1983 před polednem zaklapl vstupní poklop Challengeru a posádka osaměla v jeho útrobách, Story se rozhodl, že nebude čekat několik hodin na zádech. Odpoutal se a sedl si na opěradlo svého křesla, které, stejně jako celý raketoplán, bylo ve vertikální poloze. Velitel Paul Weitz se nechal slyšet, že jestli se Story nedokáže dostat zpátky do svých popruhů, nehodlá kvůli tomu odkládat start. Řekl to samozřejmě v dobrém rozmaru, ale myslel to smrtelně vážně. Jakmile se přiblížila chvíle startu, Story se uvelebil opět ve svém křesle a čekal na životní jízdu. Ve 13:30 místního času se rozeřvaly tři motory SSME v zádi orbiteru, následovány o pár okamžiků později dvěma pomocnými motory na tuhé palivo, známými jako SRB. Tento start měl proběhnout s využitím nových, odlehčených motorů SRB a odlehčené nádrže ET, na jejímž hřbetě raketoplán seděl. Pro všechny na palubě to byla divoká směsice hluku, vibrací, přetížení a nádherného pohledu na oblohu, měnící svou barvu z modré přes indigovou modř až k naprosté černi. Za osm a půl minuty se Challenger nacházel
Hodiny ve střední Evropě dnes ukazovaly 3:44, když se z trampy 41 na floridském mysu Canaveral vznesla raketa Atlas V. Nepotkal ji jediný odklad, všechno jelo jako po másle. Na své palubě nesla 4 identické družice MMS, které budou kroužit kolem Země po velmi protáhlé oběžné dráze. V nejvyšším bodě se vzdálí na 70 160 od Země, nejblíže se dostanou 585,2 km k naší planetě. Jejich úkolem je studovat chování zemského magnetického pole a jeho reakce na změny kosmického počasí. Satelitům jsme se věnovali v tomto článku. Dnes Vám v krátkém článku přinášíme záznam povedeného startu.
Včera velmi brzy ráno, když hodiny ve střední Evropě ukazovaly 3:07, se návratová kabina lodi Sojuz TMA-14M dotkla zemského povrchu. Do kazašské stepi u města Džezkazgan přistáli Barry Wilmore z USA a Alexander Samokuťajev s Jelenou Serovovou z Ruska. Úspěšně tak zakončili 167 dní dlouhý pobyt na ISS. Po jejich odletu zůstal na Mezinárodní vesmírné stanici tříčlenný tým tvořící základ 43. dlouhodobé expedice. Ta se na plný počet šesti osob doplní již za pár dní, ale nepředbíhejme. Dnes jsme si pro Vás připravili speciální fotočlánek, který zmapuje oddělení od stanice i následné přistání od začátku až do konce.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.