Rendezvous Robotics
Startup Rendezvous Robotics získal první kolo financování na komercializaci technologie TESSERAE, která by mohla vytvářet rozsáhlé struktury na oběžné dráze.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Startup Rendezvous Robotics získal první kolo financování na komercializaci technologie TESSERAE, která by mohla vytvářet rozsáhlé struktury na oběžné dráze.
Společnost Boeing oznámila, že zahájila 3D tisk konstrukčních panelů, které tvoří páteř solárních panelů pro družice. Tento krok podle společnosti zkrátí výrobní dobu na polovinu a pomůže jí udržet krok s poptávkou.
Společnost Eutelsat se spojila s francouzským startupem Skynopy, který se zabývá družicovou konektivitou, aby prozkoumala možnosti, jak nabídnout operátorům družic pro pozorování Země volnou kapacitu na pozemních stanicích používaných pro OneWeb.
Federální komunikační komise ukončila vyšetřování společnosti EchoStar, která se chystá prodat spektrum společnostem SpaceX a AT&T v rámci obchodů v celkové hodnotě přesahující 40 miliard dolarů.
Mise k asteroidu Apophis pod vedením Evropy probíhá podle plánu, přičemž v nadcházejících měsících budou v Evropě i Japonsku přijata klíčová rozhodnutí o financování.
Společnosti Blacksky a Iceye začaly spolupráci s specialisty na vizualizaci pomocí umělé inteligence, společnostmi Aechelon Technology a Niantic Spatial, aby vytvořily digitální dvojče Země.
Společnost EchoStar se vzdala svých plánů na vytvoření konstelace družic s přímým vysíláním na nízké oběžné dráze Země. Prodala spektrum společnosti SpaceX a zároveň zrušila zcela novou smlouvu se společností MDA Space.
Auburn University najala Dereka Tourneara, bývalého ředitele Agentury pro vesmírný rozvoj (SDA), do funkce svého prvního ředitele pro vesmírné inovace
Společnosti GHGSat a ExxonMobil Corp. 5. září oznámily partnerství za účelem monitorování a zmírňování emisí metanu pro pobřežní provozy v Severní Americe a Asii.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dnes v 20:42 by se z Gagarinovy rampy na kosmodromu Bajkonur měl ozvat ohlušující rachot rakety Sojuz-FG. Na její špici se už nyní nachází loď Sojuz TMA-16M. V jejích útrobách budou v anatomicky tvarovaných křeslech sedět Rusové Gennadij Padalka a Michail Kornijenko a nejsledovanější člen posádky Američan Scott Kelly – poslední dva jmenovaní stráví na ISS rok. Podrobnějšímu popisu posádky jsme se věnovali v dřívějším článku. Na start Sojuzu jste se mohli podívat živě v našem dnešním krátkém článku. Nyní jsme do článku doplnili záznam startu.
Lodě Sojuz létají v posledních letech na oběžnou dráhu zhruba čtyřikrát za rok. Někomu by proto už mohlo jejich sledování připadat monotónní. Ale pokud pomineme fakt, že žádný start s lidskou posádkou nemůže být nuda, tak pokud bychom si měli vybrat nějaký opravdu hodně zajímavý start, pak by to byl bezesporu ten, který nás čeká za pár hodin. Tříčlenná posádka Sojuzu TMA-16M si totiž zaslouží naši pozornost hned z několika důvodů. Největší pozornost samozřejmě poutá dvojice Scott Kelly – Michail Kornijenko, která na stanici nestráví pouhý půlrok, ale rovnou dvojnásobnou dobu. A Gennadij Padalka se zase stane rekordmanem v délce souhrnného pobytu ve stavu beztíže, kde vystřídá svého krajana Sergeje Krikaljova.
Americké vozítko Opportunity to dokázalo! Stroj, který měl původně fungovat pouze tři měsíce už pracuje více než jedenáct let. Díky tomu mohl tento šestikolový stroj ujet rekordní vzdálenost, se kterou se nemůže měřit žádný jiný lidský výtvor. V těchto dnech navíc přišel další jubilejní milník – Opportunity překonala na svém virtuálním odometru hodnotu 42 195 metrů, což je oficiální hranice maratonu. Vozítko se v té době pohybovalo v lokalitě, která dostala pojmenování Marathon Valley. Přejme téhle mimořádné sondě ještě mnoho dalších úspěšných kilometrů.
V rámci nepravidelného seriálu “Cesty za kosmonautikou“ vás seznamujeme se zajímavými destinacemi, které mohou potěšit srdce a oko fanouška kosmonautiky. Dnes ovšem učiníme malou výjimku – na rozdíl od předchozích dílů, které popisovaly místa a výstavy, které jsou vesměs přístupné stále nebo se opakují v periodických intervalech, dnes čtenářům přinášíme minireportáž z události jedinečné a pohříchu raritní. Dnešní díl Cest za kosmonautikou proto nebude ve svém závěru obsahovat žádné informace ohledně vstupného, místa konání ani zajímavostí v okolí. Přesto máme za to, že onu událost nemohl náš portál přejít beze zmínky…
28. ledna 1986 seděl Story v kanceláři šéfastronauta Johna Younga a spolu s ostatními sledoval na televizní obrazovce přípravy startu mise STS-51-L. Po dvou misích, které absolvoval, se dokázal dobře vžít do pocitů těch, kteří nyní seděli v křeslech orbiteru Challenger a čekali na okamžik, kdy se vydají do nadoblačných výšin. 73 sekund po startu se v houstonské kanceláři rozhostilo ohromené ticho, přerušované pouze nevěřícným šepotem a tichými vzlyky. Story pak jako první vyslovil nahlas to, co ostatní v koutku duše věděli: že sedm kolegů, kamarádů, přátel, už není mezi živými. Po nějaké době se osazenstvo rozešlo, aby každý mohl o samotě strávit tu odpornou realitu, fakt, že program Space Shuttle si právě vyžádal sedm životů a že nic už nebude stejné, jako dříve. Věk nevinnosti raketoplánů právě skončil. Přede všemi nyní stály dlouhé měsíce, možná roky, kdy padne mnoho otázek, které budou bolet a mnoho odpovědí, které padnou drtivou vahou na každého jednotlivce v řadách NASA a kontraktorů. Story navenek držel své emoce na uzdě a teprve až když byl o samotě, začaly po jeho
Každý, kdo se zajímá o kosmonautiku ví, že posádky pobývají na mezinárodní vesmírné stanici půl roku. Tato několik let platná pravda, ale dostane v dalších měsících drobno trhlinu – Američan Scott Kelly a Rus Michail Kornienko totiž v útrobách největší lidmi vybudované stavby stráví dvojnásobnou porci času. Cílem je zjistit, jak je lidské tělo ovlivněno dlouhodobým pobytem ve stavu beztíže. Celé misi se budeme průběžně věnovat – ke startu by mělo dojít 27. března a dnes jsme si pro Vás připravili fotogalerii z pozemních příprav, které proběhly v minulých dnech.
Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba se rychle zbavit rychlosti a měkce dosednout. Není se co divit, že při prvních letech k Marsu se přistávací oblast nevybírala prakticky vůbec, nebo jen velmi hrubě. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity mělo možnost při průchodu atmosférou manévrovat tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy s rozměry 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že do budoucna je potřeba přesnost přistání ještě vylepšit.
Asi všichni fanoušci kosmonautiky se shodnou, že ze všech raket současnosti má nejpůsobivější start americká Delta IV Heavy – nejsilnější nosič dnešní doby. Jelikož je drahá, startuje pouze výjimečně – o to více se na každý její start všichni těší. Dnes se objevila informace, že v roce 2018, konkrétně 31. července 2018 (velmi smělý odhad tři roky dopředu) tato raketa opět předvede své ohnivé divadlo při startu. Vynášeným nákladem bude americká sonda Solar Probe Plus určená k blízkému průzkumu Slunce. Startovní okno má trvat 20 dní.
Téměř tři čtvrtě roku uplynulo od vydání posledního dílu našeho seriálu Ve stopách Zvídavosti. Ačkoliv se jedná o seriál nepravidelný, byla tato pauza dlouhá až moc. Pokud jsou mezi námi čtenáři, kteří si tento seriál oblíbili, mohu jim sdělit potěšující zprávu – seriál nekončí. Dnes jsme si pro Vás připravili opět dvacet fotografií, které na Marsu pořídilo vozítko Curiosity. Spatříme tak úžasné pohledy na místa, která jsou a ještě několik let lidem nepřístupná. Naštěstí máme robotické průzkumníky, kteří nám mohou detailní pohledy na tato vzdálená místa alespoň zprostředkovat.
Když 4. dubna 1983 před polednem zaklapl vstupní poklop Challengeru a posádka osaměla v jeho útrobách, Story se rozhodl, že nebude čekat několik hodin na zádech. Odpoutal se a sedl si na opěradlo svého křesla, které, stejně jako celý raketoplán, bylo ve vertikální poloze. Velitel Paul Weitz se nechal slyšet, že jestli se Story nedokáže dostat zpátky do svých popruhů, nehodlá kvůli tomu odkládat start. Řekl to samozřejmě v dobrém rozmaru, ale myslel to smrtelně vážně. Jakmile se přiblížila chvíle startu, Story se uvelebil opět ve svém křesle a čekal na životní jízdu. Ve 13:30 místního času se rozeřvaly tři motory SSME v zádi orbiteru, následovány o pár okamžiků později dvěma pomocnými motory na tuhé palivo, známými jako SRB. Tento start měl proběhnout s využitím nových, odlehčených motorů SRB a odlehčené nádrže ET, na jejímž hřbetě raketoplán seděl. Pro všechny na palubě to byla divoká směsice hluku, vibrací, přetížení a nádherného pohledu na oblohu, měnící svou barvu z modré přes indigovou modř až k naprosté černi. Za osm a půl minuty se Challenger nacházel
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.