Neutron
Společnost Rocket Lab 28. srpna formálně otevřela startovací komplex Launch Complex 3 na ostrově Wallops ve Virginii, který bude sloužit pro rakety Neutron.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Rocket Lab 28. srpna formálně otevřela startovací komplex Launch Complex 3 na ostrově Wallops ve Virginii, který bude sloužit pro rakety Neutron.
Bílý dům z důvodů národní bezpečnosti přistoupil k zrušení odborů zaměstnanců NASA a dalších agentur.
Nově získaná dceřiná společnost Geost společnosti Rocket Lab si zajistila rozšíření kontraktu s americkými vesmírnými silami na výrobu dvou optických užitečných nákladů pro mise na geostacionární oběžné dráze.
Čínská provincie Kuang-tung na jihu země usiluje o vytvoření plně integrovaného ekosystému pro komerční letectví a kosmonautiku.
Nuview, americký startup, který buduje konstelaci lidarových družic, 28. srpna oznámil získání 5 milionů dolarů z programu Národního bezpečnostního inovačního kapitálu (NSIC) ministerstva obrany.
Společnost Viridian Space Corp. získala od amerického letectva ocenění AFWERX ve výši 1,25 milionu dolarů za technologii elektrického pohonu pro velmi nízkou oběžnou dráhu Země (VLEO).
Pentagon se chystá přepracovat způsob, jakým spolupracuje se soukromým sektorem, s cílem rychleji zavést technologie nové generace, uvedl 27. srpna náměstek ministra obrany pro výzkum a inženýrství Emil Michael.
Startup Satlyt ze San Francisca, který vyvíjí software pro konverzi družic na virtuální datová centra, je mezi čtyřmi společnostmi, které získaly financování z prvního městského pobídkového programu pro umělou inteligenci v San José.
Evropská kosmická agentura a Evropská komise vybraly společnosti Avio a Isar Aerospace k vynesení prvních misí v rámci iniciativy na podporu technologického rozvoje a evropského průmyslu nosných raket.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
V sobotu 5. listopadu se mezinárodní tým vědců s radostí probudil a spatřil první snímky největšího Saturnova měsíce Titanu, které pořídil Webbův teleskop. Hlavní výzkumník Conor Nixon a další členové týmu programu GTO (Guaranteed Time Observation) 1251, který využívá Webb ke zkoumání atmosféry a klimatu Titanu, teď v článku, který zatím neprošel tradičním vědeckým revizním procesem, popisují své první reakce na tato data. Titan je jediný měsíc v celé Sluneční soustavě, který má hustou atmosféru a je to také (kromě Země) jediné kosmické těleso, na kterém jsou řeky, jezera a moře. Narozdíl od naší planety však kapalinu na povrchu netvoří voda, ale uhlovodíky jako metan a etan. Atmosféra měsíce je zakrytá hustou mlhou, která brání viditelnému světlu z kosmického prostoru odrazit se od povrchu.
Astronomii (stejně jako každou jinou vědu) ženou vpřed velké otázky. A jen těžko bychom hledali větší otázku, než dotaz spojený s tím, jak se začaly formovat první hvězdy a galaxie, což ve výsledku vedlo i k našemu vzniku. Střípky odpovědí na tuto otázku musíme hledat ve velmi vzdáleném vesmíru. Tak vzdáleném, že světlo muselo cestovat miliardy let, než k nám dorazilo. Právě toto světlo v sobě nese pohledy na první vznikající galaxie. Tato časná fáze (jen asi 200 milionů let po Velkém třesku) leží za (i tak úžasným) dosahem starších teleskopů. Díky americko-evropsko-kanadskému Teleskopu Jamese Webba se ale můžeme i na ně podívat.
Dopady mikrometeoroidů jsou nevyhnutelným aspektem provozu každé kosmické sondy či mise. Také nejdokonalejší kosmická observatoř, Webbův teleskop, jim musí čelit. Teleskop byl navržen tak, aby dokázal odolávat nepřetržitému bombardování částicemi o velikosti zrníček prachu, které se však pohybují extrémními rychlostmi. Webbův teleskop jim musí umět vzdorovat, aby mohl i nadále provádět měření pro přelomové vědecké objevy.
Teleskop Jamese Webba, společné dílo americké, evropské a kanadské kosmické agentury, bývá někdy označován jako nástupce Hubbleova teleskopu. To však není tak přesné. V zásadě můžeme říct, že je pokračovatelem více teleskopů. Díky zapojení přístroje MIRI (Mid-InfraRed Instrument) se JWST stal také nástupcem teleskopů jako byl evropský ISO (Infrared Space Observatory), či americký Spitzer. Na středních infračervených vlnových délkách vypadá vesmír velmi odlišně, než na co jsme zvyklí při pohledu našima očima. Toto konkrétní pásmo se táhne mezi vlnovými délkami 3 – 30 mikrometrů a můžeme v něm odhalit kosmické objekty o teplotách 30 – 700 °C. V takovém případě jsou i objekty, které se ve viditelném světle jeví tmavé, krásně jasné.
Americko-evropsko-kanadská kosmická observatoř, Webbův teleskop (JWST) pořídila snímky bujné a detaily oplývající oblasti – ikonických Sloupů stvoření, kde v hustých pracho-plynných mracích vznikají nové hvězdy. Tyto trojrozměrné pilíře připomínají kamenné formace, ale navzdory tomu jsou tvořeny mnohem jemnějším a lépe průchodným médiem. Tyto sloupy tvoří chladný mezihvězdný prach a plyn, které se v infračerveném záření jeví poloprůhledné. Nově vznikající protohvězdy dominují snímku z kamery NIRCam. Vidíme je jako jasně červené kuličky, které zdobí typické difrakční hroty. Tyto hvězdy se nachází mimo prašné Sloupy. Když se v pilířích plynu a prachu vytvoří oblasti s dostatečnou hmotností, začnou se pod vlastní gravitací hroutit, pomalu se zahřívají a nakonec vytvoří nové hvězdy.
Vážení čtenáři, dámy a pánové. V prosinci loňského roku odstartoval do kosmického prostoru na raketě Ariane 5 vesmírný dalekohled Jamese Webba, dlouho vyvíjený a toužebně očekávaný infračervený teleskop, vlajková loď astronomie tohoto desetiletí. Po úspěšném přeletu do okolí Lagrangeova bodu L2 soustavy Slunce – Země, rozložení dalekohledu a kalibraci přístrojů začala konečně vědecká pozorování. Jejich první výsledky jsme si zde již představili v článcích z 12., respektive 13. července. Velmi si vážíme toho, že Váš zájem o tento špičkový kus techniky a jeho objevy neustal. Z toho důvodu, a také kvůli tomu, že lze důvodně očekávat další významné objevy posunující o velký kus naše současné poznání, jsme se rozhodli přistoupit k seriálu, který bude v pravidelných intervalech pokrývat nejzajímavější vědecké dění kolem Webbova dalekohledu.
V létě letošního roku se laická i odborná veřejnost poprvé dočkaly zveřejnění prvních vědeckých pozorování z Teleskopu Jamese Webba, který tak vstoupil do vědecké služby. Prakticky okamžitě tyto nádherné fotografie zaplavily nejen online prostor, ale i titulní strany a hlavní vysílací časy tradičních médií. Webbův teleskop je sice jednoznačně nejdokonalejší kosmickou observatoří, ale na výzkum rozhodně není sám. Od začátku se při jeho vývoji počítalo s tím, že jeho výstupy budou kombinovány s dříve nasbíranými daty z jiných observatoří – ať už v kosmickém prostoru, nebo na Zemi. Dnes se podíváme na to, jak vypadají známé infračervené snímky z Webbova teleskopu, když je zkombinujeme s rentgenovým pohledem americké kosmické observatoře Chandra. Podobné kombinace jednoznačně podtrhují schopnosti obou observatoří, které se při spojení ještě zlepšují.
Teleskop Jamese Webba opět ukázal své schopnosti snímkovat objekty ve Sluneční soustavě, když pořídil své první snímky planety Neptun. Nejenže se teleskopu podařilo pořídit nejostřejší snímky prstenců vzdálené planety, ale jeho kamery také ukázaly Neptun doslova v novém světle. Vizuálně nejpřitažlivější jsou na nových snímcích jednoznačně krásně ostré prstence planety. Některé z nich nebyly pozorovány od chvíle, kdy se v roce 1989 sonda Voyager 2 stala prvním lidským výtvorem, který zblízka pozoroval Neptun. Kromě několika jasných a úzkých prstenců nám Webbův teleskop jasně ukázal i slabší prašné pruhy kolem Neptunu.
Teleskop Jamese Webba zachytil 5. září své první snímky Marsu. Tato mezinárodní kosmická observatoř, která vznikla ve spolupráci americké, evropské a kanadské kosmické agentury poskytla jedinečný pohled díky své infračervené specializaci. Vědci tak získali data o naší sousední planetě, která vhodně doplní údaje nasbírané dalšími teleskopy, ale i lokálními orbitery, landery a rovery přímo na Marsu. NASA však hned na začátku upozorňuje, že tato data ještě neprošla recenzním řízením. Agentura však nechtěla čekat a pochlubila se předběžnými výsledky už nyní. Webbův teleskop se nachází zhruba 1,5 milionu kilometrů od Země v libračním centru L2 soustavy Slunce – Země. Odsud má dobrý výhled na pozorovatelný disk Marsu, tedy část povrchu osvětlenou Sluncem, která je otočená k teleskopu. JWST tak mohl zachytit snímky, ale i spektrální měření s spektrálním rozlišením, které je potřebné ke studiu krátce trvajících fenoménů jako jsou prachové bouře, projevy počasí, sezónní změny a podobně během jediného pozorování. Tento proces se provádí v různých částech marsovského dne – přes den, za soumraku i v noci.
Když Teleskop Jamese Webba startoval, často se k ukázce jeho citlivosti dával příklad, že by dokázal zachytit tepelnou stopu čmeláka na Měsíci. Ale o tarantuli nikdy nepadlo ani slovo. Ale věřím, že naše čtenáře nadpis nezmátl. Zmíněnou tarantulí, kterou Teleskop Jamese Webba pozoroval, je totiž mlhovina stejného jména, která svou přezdívku získala díky vzhledu, který vytváří provazce prachu viděné na dřívějších snímcích. Mlhovina, které se také někdy říká 30 Doradus, je místem, kde vzniká řada nových hvězd a proto někdy bývá označována jako hvězdná porodnice. Z tohoto důvodu ji vědci už dříve často studovali. Pohled Webbova teleskopu však kromě mladých hvězd odhalil také vzdálené galaxie na pozadí, ale i detailní strukturu a složení prachu a plynů.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.