Čtvrtý týden druhého bloku výcviku v European Astronaut Centre (EAC) v Kolíně nad Rýnem byl opět nabitý teorií, praxí i trochou sportu. Pokud bych měl vybrat hlavní téma týdne, byla by to jednoznačně orbitální mechanika. Ale pojďme den po dni.
Minulý týden byl ukázkovým příkladem toho, jak rozmanitý je astronautský výcvik. Od zasedaček přes posilovnu až po moře u Rostocku – každý den přinesl něco jiného. A i když některé části by si člověk mohl představit praktičtější, dohromady to tvoří mozaiku dovedností, které ESA očekává od svých astronautů.
Jednou z ikonických částí astronautského výcviku jsou parabolické lety – tedy simulace beztíže ve speciálně upraveném letadle. V neděli předchozího týdne jsme se přesunuli do Bordeaux, kde sídlí firma Novespace, která takové lety pro Evropskou kosmickou agenturu zajišťuje. Čekal mě týden, který se dal shrnout dvěma slovy: nula gé.
Když se řekne „výcvik astronauta“, většina lidí si představí simulátory raketoplánů, trénink v obrovském bazénu nebo jízdu v centrifuze. Realita začíná o něco nenápadněji – organizačními schůzkami, přednáškami a fyzickou přípravou. Přesto už od prvních dnů cítíte, že jde o cestu, která vás postupně připravuje na práci ve vesmíru.
Závěrečný týden prvního výcvikového bloku byl zcela věnován jediné aktivitě, a sice výcviku přežití v zimních podmínkách. Na úvod musím říct, že výcvik byl spíše kombinací výuky technik přežití, teambuildingu a praktického nácviku vedení lidí, nežli klasickým výcvikem přežití v extrémních podmínkách s využitím pouze nouzového vybavení a omezeného množství jídla či tekutin, jak to znám z prostředí bojové letky. Vše začalo již v neděli, kdy jsme se přesunuli z Kolína nad Rýnem do španělské části pyrenejského pohoří, konkrétně do jednoho z údolí, které leží v nadmořské výšce okolo 1800 metrů. Samotný přesun nebyl jednoduchý. Začal okolo poledne a zahrnoval nejprve cestu vlakem do Frankfurtu, poté přelet do Toulouse, odkud jsme se vydali […]
Předposlední týden první části základního výcviku byl zaměřen opět na HBP, tedy Human Behaviour and Performance, neboli něco jako lidský faktor či výkonnost. Nemalou část ale zabraly i přednášky ohledně EVA, tedy Extravehicular Activities, neboli výstupů do volného kosmického prostoru. Asi nejzajímavější z celého týdne bylo školení o kosmických prostředcích zajišťujících dopravu posádek a nákladu na ISS (tzv. Visiting Vehicles). Konec týdne pak patřil administrativě a exkurzi do nového zařízení pod názvem LUNA, které simuluje měsíční povrch a bude zanedlouho sloužit k testování technologií a výcviku astronautů programu Artemis.
Pátý týden byl věnován především historii vesmírného programu a roli dalších evropských institucí, které se kromě Evropské kosmické agentury samotně podílí na výzkumu vesmíru. Česko má v historii kosmického programu a letů s lidskou posádkou nezastupitelné místo díky letu Vladimíra Remka na Saljut 6. To byla na tehdejší dobu velmi vyspělá orbitální stanice kombinující úspěšné konstrukční prvky předchozích Saljutů. Let Sojuz 28, díky kterému jsme se tak stali teprve třetí zemí světa, jež vyslala svého občana do vesmíru, tak byl součástí jedné z přednášek. Další lekce zahrnovaly počátky kosmického programu v USA a Sovětském svazu, programy Mercury, Gemini, Apollo a Space Shuttle, ale i Almaz, Saljut, Mir, a také výstavbu a provoz Mezinárodní kosmické stanice.
Tento týden přišlo na řadu potápění. Díky tomu, že všichni, co se zde účastníme výcviku, máme alespoň základní potápěčskou kvalifikaci (tj. Open Water Diver – OWD, někteří dokonce i kvalifikace vyšší), mohli jsme přikročit rovnou k získání certifikace NBF-NBL SCUBA Guest Diver. Ta nás pak opravňuje k potápění v bazénu Neutral Buoyancy Facility (NBF) tady v evropském středisku astronautů v Německu, ale také v mnohem větším Neutral Buoyancy Lab (NBL) v Johnsonově vesmírném centru v Houstonu.
Třetí týden první části výcviku ESA Astronaut Reserve byl zaměřen především na HBP, neboli Human Behaviour and Performance. Jedná se o důležité dovednosti jako leadership, práce v týmu, problem-solving nebo komunikace.
Druhý týden výcviku v EAC byl úplně jiný než ten první. Byl zaměřen především na komunikační dovednosti a mediální trénink. Téměř každý den tak obsahoval dvě tříhodinová školení pod vedením externích odborníků. Výjimkou byla středa. Ta byla věnována astrobiologii, dvouhodinovému povídání s šéfem ESA Directorate of Human and Robotic Exploration (D-HRE) a praktickému cvičení z dozimetrie.
