SDA
Agentura pro rozvoj vesmíru zpomaluje tempo vypouštění družic na nízkou oběžnou dráhu Země a ustupuje od dřívějšího plánu častého nasazení těchto družic. Důvodem jsou technické problémy se stávajícími druzicemi, které jsou již na oběžné dráze.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Agentura pro rozvoj vesmíru zpomaluje tempo vypouštění družic na nízkou oběžnou dráhu Země a ustupuje od dřívějšího plánu častého nasazení těchto družic. Důvodem jsou technické problémy se stávajícími druzicemi, které jsou již na oběžné dráze.
Společnost SES objednala od startupu K2 Space prvních 28 družic pro meoSphere, síť nové generace na střední oběžné dráze Země (MEO), která by měla být uvedena do provozu do roku 2030.
Kanadské a mezinárodní organizace mohou přistupovat ke snímkům a službám poskytování úkolů pro družice SpaceEye-T prostřednictvím společnosti Pacific Geomatics Limited, jednoho z prvních autorizovaných uživatelů družice.
Společnost Parsons Corporation zavádí novou pozemní druzicovou anténu s cílem využít trh, který vznikl po nedávném zrušení plánovaného nákupu antény Vesmírnými silami.
Společnost Amazon slíbila zdvojnásobit roční tempo vypouštění svých širokopásmových družic na nízkou oběžnou dráhu Země na více než 20 misí.
Americké vesmírné síly rozmisťují na svých hlavních startovacích místech pro rakety specializované týmy pro kybernetickou bezpečnost během startů.
Americké vesmírné síly přeřadily další start satelitu GPS od společnosti United Launch Alliance na společnost SpaceX, což je již čtvrtý po sobě jdoucí přesun mise globálního pozičního systému (GPS) mezi těmito dvěma poskytovateli.
Společnost Rocket Lab vynesla 20. března nejnovější ze série družic pro japonskou společnost Synspective, která se zabývá radarovým zobrazováním.
Společnost Officina Stellare, italský výrobce pokročilých optomechanických systémů, podepsala smlouvu v hodnotě 1,84 milionu eur s barcelonským Institutem fotonických věd (ICFO), oznámila 17. března.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Nerad se chlubím cizím peřím, ale tentokrát udělám výjimku. Prostě proto, že jsem tuto atrakci během naší cesty do Spojených států na rozdíl od jiných členů výpravy neabsolvoval, ale zároveň proto, že tento zážitek byl bezesporu parádní. Let vrtulníkem nad kosmodromem. Pochopitelně se nedá letět všude: vzdušný prostor přímo nad kosmodromem je uzavřený, navíc jde z velké části o vojenské zařízení. Vrtulník se mohl pohybovat jen na jeho hranicích, a to ještě pouze ze západní části. I tak toho ale bylo k vidění dost. A když už nic jiného, bylo to pozorovatelné z ptačí perspektivy.
Jednou z „atrakcí“ návštěvnického komplexu Kennedyho kosmického střediska je každodenní účast bývalých astronautů. Nejen astronautů NASA, ale často jde i o zástupce jiných zemí. Hlavně musí umět anglicky, aby mohli komunikovat s návštěvníky. Typický den astronauta v návštěvnickém komplexu začíná dopolední přednáškou pro širokou veřejnost, pokračuje autogramiádou v obchodě se suvenýry, následuje oběd s astronautem nebo placený „pokec“ s astronautem, druhá přednáška pro veřejnost a druhá autogramiáda v hale s raketoplánem Atlantis.
Během naší stávající cesty, která se pomalu chýlí ke konci, jsme měli možnost na vlastní oči vidět čtyři starty kosmických raket. Každopádně se opět potvrdilo to, co říkám už roky: každý start je jiný. A nejen proto, že jsme každý z nich sledovali z jiného místa. Prvním startem byla ve čtvrtek 12. února ve 4:22 h místního času raketa Vulcan. Pokud bychom měli známkovat jako ve škole, tak by si odnesla čtyři mínus. Nepropadla jen proto, že vůbec odstartovala. Tajně jsem doufal, že Vulcan poletí ve dne, protože stopa z pomocných motorů na tuhé pohonné látky na obloze dokáže vykouzlit úžasné (byť kapku neekologické) obrazce. Raketa se ale pochopitelně nepodřizuje mému přání, nýbrž startovacímu oknu úzce spojenému s vynášeným nákladem.
Pokaždé, když se dostaneme na Floridu do blízkosti kosmodromu (což je pokaždé, když jsme na Floridě), několikrát zamíříme do přístavu Port Canaveral. Tedy do přístavu, kde kotví část flotily lodí SpaceX a nově i Jacklyn společnosti Blue Origin. Je to místo, kde si můžete na první stupně Falconů 9 téměř „sáhnout“. A taky zažít něco neobvyklého. Tady mají kotviště obě přistávací plošiny prvních stupňů Falconu 9 deponované na Floridě, JRTI (Just Read The Instructions) a ASOG (A Shortfall of Gravitas). Hned vedle nich je nová loď You’ll Thank Me Later, která ale neslouží k přistání raket, nýbrž k přepravě konstrukčních dílů věží ramp projektu Starship z Texasu (kde je nyní volná výrobní kapacita) na Floridu. A do budoucna má sloužit k převážení celých Starshipů, než se rozjede výroba na Floridě.
Kolem floridského kosmodromu jsou desítky míst, které vesmírnému nadšenci stojí za návštěvu. Některé jsou poněkud komerční a nablýskané, jiné naopak decentní a vkusné. Do té druhé patří Space View Park v Titusville: veřejný park, kde jsou památníky programům Mercury, Gemini, Apollo a Space Shuttle. A kde jsou připomenuti lidé, kteří se s nimi vydali do kosmického prostoru. Park vznikl v roce 1994 jako pocta americkému kosmickému programu; myšlenka na jeho vznik se ale datuje do roku 1988, kdy vznikla nadace financující jeho vznik. O park formálně pečuje soukromé American Space Museum, které vzniklo v roce 2001 (tehdy ještě pod názvem U.S. Space Walk of Fame Museum) a které sídlí o několik ulic vedle. To na jednotlivé památníky programů získalo peníze (např. prodejem kosmických artefaktů nebo komerčními autogramiádami astronautů), aby je pak předalo do správy městu Titusville. Památník programu Mercury byl odhalený v květnu 1995, Gemini v listopadu 1997, Apollu v červenci 1999 a raketoplánům v listopadu 2014. Do budoucna se plánuje ještě jeden, a to bude připomínka Mezinárodní kosmické stanici. Nejzajímavější částí parku jsou z pohledu běžného návštěvníka
„Myslím, že tato cesta vede jinam, než je náš cíl.“ „Já neměl odbočit doleva?“ „Ne.“ „Já měl odbočit doprava?“ „Jo.“ „No nic, dyť je tady hezky, tak se kousek projedeme.“ O chvíli později: „Hele, zkusím to objet tady za těma barákama.“ A vzápětí: „Podívej!“ A oba zíráme jak v Jiříkově vidění. Brzdíme auto kus od U.S. Space and Rocket Center (stát Alabama), kde jsme byli minulé úterý (10. února), na místě, které není na žádné mapě. A nevěříme vlastním očím: na silnici proti nám stojí Molab (Mobile Laboratory), což je prototyp obytného hermetizovaného vozidla, které NASA vyvíjela pro program Apollo Applications (nakonec z něj zůstala jen stanice Skylab) v 60. letech minulého století.
Jubilejní 600. start rakety Falcon 9, jubilejní 20. start pilotované lodi Dragon, první let evropské astronautky z výběru 2022 (kde je členem rezervního oddílu i „náš“ Aleš Svoboda), první přistání stupně Falconu 9 na nově vybudované ploše LZ-40… A pak se řekne „takový tuctový start“, že? Různých startů kosmických raket jsem v poslední době viděl celkem dost (abecedně): Atlas V, Falcon 9 i Heavy, SLS, Starship, Vulcan… Ale pilotovanou misi naposledy v únoru 2011 (raketoplán Discovery STS-133), tedy před patnácti lety. Byl nejvyšší čas to napravit… No, po pravdě řečeno: spadla nám tak nějak řízením osudu do klína, protože původně měla mise Crew 12 startovat na konci března. Pak ji přesunuli na polovinu února, pak s ní začali po evakuaci předchozí výpravy letos v lednu hýbat, aby byla doba s redukovanou posádkou na ISS co nejmenší. Pak se do hry vložilo počasí… Plánovat cesty na start není pro mentálně slabé jedince.
Jeden neví, o čem má psát dřív. Má popisovat cestu chronologicky, což by ale znamenalo, že některým unikátům bude věnovat jen jednu řádku (no, stejně to tak musí udělat)? Nebo se snažit upřednostnit aktuálnost (máme toho za sebou víc, než je popsáno v seriálu, ale zatím jsme se k tomu prostě nedostali)? Nebo to vzít technicky a stroze popisovat, co vidíme (bez pozastavení se nad raritami, které nás uchvátily)?
Jsou věci, které by člověka ani v nejšílenějším snu nenapadly, že se mohou stát. Jsou natolik iracionální a absurdní a nepravděpodobné, že jednomu ani nevytane na mysl, že by se mohly stát. Leč stávají se. Jako nám tuhle v Alabamě. V předminulém díle seriálu Cesta (nejen) na kosmodrom jsme se poněkud tajuplně 10. února rozloučili s tím, že jsme NĚCO výjimečného zahlédli. A potom jsem ji spatřil. „Michale, vidíš to? Vidíš to, co já?“ „Jo, nějaká plesnivá deska. Ale říkal jsem si, že asi bude hrozně vzácná, tak už jsem ji už vyfotil.“ „Jestli je to to, co si myslím…“ Přistoupil jsem k objektu blíže. Bylo to ONO. A co to tedy bylo? Na první pohled špinavá olezlá krychle výšky téměř patrového domku, která byla odložená u plotu zcela stranou hlavních turistických proudů. Navíc za terénní vlnou, aby nepoutala pozornost nebo nekazila fotografie. Když jsem krychli obešel, byl jsem si jistý, že je to, co mě napoprvé napadlo. Měla na sobě tři do trojúhelníku uspořádané velké otvory. Bylo to
Minule jsme se s laskavými čtenáři rozloučili v okamžiku, kdy jsme neprozradili, cože tak mimořádného zaujalo moji pozornost v U. S. Space and Rocket Center (Alabama). Snad nám titíž laskaví čtenáři prominou, že je ještě chvíli podržíme v napětí (ale nebojte se, vše prozradíme) a rozjedeme druhou linii příběhu. Ve středu 11. února jsme s vyplazeným jazykem dorazili na Floridu a absolvovali prémiovou (protože za příplatek) KSC Explore Tour autobusem po Kennedyho kosmickém středisku. Mimochodem, když jsme dojeli večer na hotel – přesně týden po začátku naší výpravy – tak jsme měli za sebou 3731 mil v autě. V lidštějších jednotkách je to 5999 kilometrů. V jednom řidiči, uf.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.