křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americké Vesmírné síly přeskupují harmonogramy a rozdělení startů v rámci zajišťování národní bezpečnosti, zatímco společnost United Launch Alliance pracuje na tom, aby její raketa Vulcan mohla znovu létat, uvedl 21. října vysoce postavený vojenský představitel.
Americké Vesmírné síly potřebují do roku 2030 další významný kosmodrom, který by zvládl rostoucí poptávku po vojenských i komerčních startech. Zvažují přitom státní i soukromě vlastněné lokality, uvedl 21. října velitel Velitelství vesmírných systémů (Space Systems Command).
Americké letectvo testuje, zda vojenské zásoby a vybavení dokážou odolat náročným podmínkám kosmického letu na palubě nové návratové kapsle Starfall společnosti SpaceX. Jde o součást úsilí Pentagonu prozkoumat možnosti využití komerčních kosmických dopravních prostředků k přepravě kriticky důležitého vybavení k vojenským jednotkám po celém světě.
Společnosti SES Space & Defense a Planet Labs se připravují na demonstraci vysokokapacitního přenosu dat mezi družicemi na nízké a střední oběžné dráze Země. Využijí k tomu prototyp komunikačního zařízení, který byl 20. října vynesen do vesmíru na palubě sdíleného letu SpaceX Bandwagon-5.
Americké Vesmírné síly chtějí, aby jejich nejvytíženější kosmodromy dokázaly v budoucnu zvládat nárazově pět až osm významných operací denně. Modernizační plán má zabránit tomu, aby zastaralá infrastruktura začala omezovat rozvoj kosmických aktivit.
Společnost SpaceX plánuje při příštím startu rakety Starship pokus o záchranu obou jejích stupňů. Start by se mohl uskutečnit již příští měsíc, pokud jej schválí příslušné regulační úřady.
Zdá se, že ruská vojenská družice Cosmos 2612 se přiblížila na vzdálenost méně než 500 m ke komerční družici pro radarové snímkování Země, kterou provozuje společnost Iceye.
Velitelství Vesmírných sil USA na Blízkém východě by se v průběhu příštích několika let mohlo rozrůst až na pětinásobek současné velikosti, a to v souvislosti s rozšiřováním role Vesmírných sil v rámci vojenských operací.
Čtyři největší evropští mobilní operátoři 19. října oznámili, že hledají družicového partnera pro zavedení vlastních služeb přímého spojení družic s koncovými zařízeními (Direct-to-Device, D2D). Předtím podepsali dopis o záměru prozkoumat možnost společné nabídky na získání potřebných frekvenčních pásem, která by umožnila poskytovat konektivitu prostřednictvím družic přímo z vesmíru.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Potřebujeme i dnes pozemskou astronomii? Tuto otázku by si mohl položit každý průměrný fanoušek kosmonautiky, když vidí spory kolem projektů typu Starlink a když vidí, jak si astronomové stěžují na zhoršující se stav noční oblohy. Vždyť přece v době, kdy již dokážeme dostat do kosmického prostoru i poměrně velké náklady a tím pádem i velké astronomické observatoře, není pozemní astronomie nutná, ani potřebná. Aspoň to by si tedy mohl ledaskdo myslet. Dokonce jsem už viděl i návrh, kdy bylo jednomu ze stěžujících si astronomů doporučeno se obrátit na Muska s tím, že Musk je přeci výzkumu nakloněn a vynese astronomům do kosmu všechno, co budou potřebovat.
Jenže takový pohled je při bližším prozkoumání naivní, a především dosti nepřesný, opomíjí totiž důležité skutečnosti. Ano, je pravda, že kosmická astronomie je důležitá. Ale neméně důležitá je i astronomie pozemská. Možná jednou bude fungovat jen astronomie vesmírná. Ale v tuto chvíli nemohou jedna bez druhé fungovat. Tedy ano, potřebujeme i pozemskou astronomii, a to dost zásadně. Ve zbytku se vám pokusím ukázat proč a také
Kosmologie, dříve vysmívaná věda, dnes zažívá bouřlivý rozvoj a má k dispozici již poměrně dlouhou řadu způsobů, kterými můžeme zkoumat náš vesmír, jeho vznik a vývoj. Drtivá většina těchto metod nějakým způsobem souvisí s vlnami. Elektromagnetické vlny nám přináší možnost zkoumat reliktní záření, fotony zbylé po fázi raného horkého vesmíru, ale také díky nim vidíme proměnné hvězdy cefeidy a supernovy, které dovolují určovat vzdálenosti v kosmu. Nyní hodně zkoumané gravitační vlny fyzikům v principu umožňují nahlédnout až těsně k počátku vesmíru. A i když to někoho možná překvapí, můžeme využít i vlny akustické, díky nimž zkoumáme baryonové akustické oscilace.
Od našeho minulého dílu seriálu věnovaného gravitačním vlnám uplynulo už hodně vody, takže myslím, že je na místě se na tuto mimořádně atraktivní část fyzikálního výzkumu podívat znovu. Událo se v ní totiž mnoho zajímavého, o čem stojí za to se rozepsat. A to jak v oblasti výzkumu pozemního, tak kosmického.
Nebudu zde znovu opakovat základní fyzikální principy, pokud někoho zajímá fyzika za gravitačními vlnami, nebo si potřebuje některé skutečnosti zopakovat, doporučím se podívat na první díl našeho seriálu, popřípadě na dlouhý článek věnovaný jen gravitačním vlnám, který jsem vydal před několika lety.
Dnešní nekrolog si dovolím začít trochu netradičně drobnou úvahou. Na rozdíl od mnoha kolegů nemám problém s psaním nekrologů, zvláště když zemře někdo starý, popřípadě člověk, který za svůj, třeba kratší, život prožil opravdu hodně. Ideální pochopitelně je, když se obě věci sejdou. Možná budu znít cynicky, či po někoho neuctivě, ale nesdílím obecný sentiment automatického a povinného truchlení, kdykoli někdo zemře. Moje myšlenky docela dobře vyjádřil jeden diskutující, který reagoval na nedávné úmrtí Jamese Lovella: „Jestliže někdo zemře ve věku 97 let, není to důvod ke smutku, je to důvod k oslavám!“
A něco podobného se povedlo i dnes. Muž, o kterém budeme hovořit totiž zemřel ve věku 92 let a prožil velmi bohatý a naplněný život. Jmenoval se Rainer Weiss. V Česku jej zná jen málokdo, a to je velká škoda, až bych si dovolil říci ostuda. Zvláště proto, že tento významný fyzik měl poměrně silnou vazbu i na Československo, konkrétně Prahu. Kdybychom měli národní cítění podobné jako Maďaři, počítali bychom si Weisse mezi své laureáty
Před nějakým časem jsem od jednoho čtenáře našeho webu dostal několik otázek týkajících se kosmologie a astrofyziky. Následovaly pak i další dotazy od dalších čtenářů, takže jsem si řekl, že bude dobré z nich vytvořit článek, který jsem nazval neoriginálně, ale zato příhodně „Kosmologie – otázky a odpovědi“. S tím, že aby zas článek neměl 15 stran, vybral jsem jen některé otázky a už předem počítám s tím, že bude i druhý a třetí díl tohoto článku. A pokud byste snad měli nějaké otázky z tohoto tématu, můžete je psát do komentářů, a nakonec můžeme udělat třeba i čtvrtý, pátý nebo šestý díl.
Popřípadě samozřejmě můžete psát i otázky z jiných fyzikálních disciplín, to bych potom udělal první díl článku s jiným tématem, například „Částicová fyzika – otázky a odpovědi.“ Pochopitelně z každého oboru musí být těch otázek dostatek, řekněme asi 5 na jeden díl článku. A nebojte se, na kosmologii už otázky mám komplet i na druhý díl. Přesto ale budu rád, když ještě nějaké přibydou. Ale dost vykecávání, pojďme se podívat rovnou na první otázku.
Evropský teleskop Euclid, součást střední třídy průzkumných misí Evropské kosmické agentury odstartoval do kosmického prostoru v roce 2023. Jeho hlavním úkolem je prozkoumat dominantní, avšak dosud velmi tajemné temné složky našeho vesmíru, tedy temnou hmotu a temnou energii a dále zpřesnit některé klíčové kosmologické parametry. Těšit se můžeme na celou řadu velmi zajímavých dat, z nichž většinu teleskop teprve napozoruje a následně postupně odešle na Zemi. Vědecká fáze mise už ale začala, představili jsme si zde například některé z prvních vědeckých snímků Euclidu. Nyní je čas, abychom se podívali na další balíček vědeckých dat, který dorazil v březnu tohoto roku.
Už podle názvu dnešního článku jste pravděpodobně poznali, že se dnes budeme bavit o Hubbleově kosmickém dalekohledu, který byl právě na den přesně před 35 roky vypuštěn z paluby raketoplánu při misi STS-31. Ovšem spíše, než o samotném teleskopu si řekneme něco o zajímavých fotografiích, které pořídil. Když mě totiž Dušan Majer oslovil, zda bych napsal tento článek, uvědomil jsem si, že jediný způsob, jak to udělat v takto krátkém čase je nepouštět se do historie či technických popisů, ale představit si právě některé zajímavé fotografie teleskopem pořízené.
Již více než dva roky získáváme díky novému vesmírnému dalekohledu Jamese Webba poznatky z celé řady oblastí fyziky a astronomie. Jednou z nich je i vývoj raného vesmíru a moderní kosmologie. Když začaly chodit data týkající se galaxií, které existovaly ve velmi mladém vesmíru, zdálo se, že jsou se standardní kosmologií v poměrně zásadním nesouladu. Internetoví hrdinové, kteří mají potřebu se vším, co tvrdí soudobá věda v popisu práce zásadně nesouhlasit, ale i lidé, kteří si myslí, že jsou chytřejší, než stovky studovaných kosmologů už měli vytažené šampaňské a chystali se slavit. Jenže to bylo velmi předčasné. Novější data totiž koncept o tom, že bude nutné předělávat celou kosmologii zpochybnila a nejnovější údaje už hovoří celkem jasně. I data z JWST jsou se standardní kosmologií zcela v souladu, jak ve svém článku, jehož volný překlad právě čtete uvádí americký astrofyzik a kosmolog Ethan Siegel.
Od našeho posledního setkání u seriálu o teleskopu Jamese Webba už uplynula poměrně dlouhá doba, od setkání u posledního standardního dílu uteklo času ještě více. Je tedy nejvyšší čas se podívat na něco nového. Ani v uplynulých měsících Webbův teleskop rozhodně neměl klidné období, pozorování probíhala zběsilým tempem a bylo zveřejněno množství velmi zajímavých výsledků. Některé přišly až v srpnu a nyní na začátku září, dostanou se tak až do dalšího dílu seriálu, nebo se jim budeme věnovat samostatně. Na co se dnes ale můžeme těšit? Podíváme se na dvě fascinující mlhoviny, protohvězdu, mladou hvězdu s akrečním diskem i jednu zajímavou exoplanetu, jejíž existenci JWST potvrdil. Začneme ale jako obvykle v dalekém vesmíru, konkrétně u kvasarů a galaxií.
V minulém dílu našeho letního seriálu jsme uzavřeli téma objevů kosmických observatoří. Dnes se zaměříme opět na jedno životopisné téma. Podíváme se totiž na pět fyziků, kteří zásadním způsobem ovlivnili kosmonautiku. Abych předešel otázkám a nepříjemným komentářům, podotýkám rovnou, že jsem vybíral spíše méně známá jména, která by si zasloužila více zpropagovat a také osoby, o nichž jsme na našem webu ještě podrobně nemluvili. Takže fyziky jako Albert Einstein, Isaac Newton, James Clerk Maxwell, Richard Feynman či Douglas Osheroff zde nečekejte. Přesto si myslím, že by vás můj výběr mohl zaujmout.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
