NASA
NASA jmenovala Amita Kshatriyu novým zástupcem administrátora NASA. Amit Kshatriya před nástupem do nové funkce vedl kancelář programu Moon to Mars.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
NASA jmenovala Amita Kshatriyu novým zástupcem administrátora NASA. Amit Kshatriya před nástupem do nové funkce vedl kancelář programu Moon to Mars.
Projekt Kuiper společnosti Amazon uzavřel svou první leteckou dohodu. Partnerství s JetBlue má od roku 2027 zpřístupnit přibližně 75 letadlům širokopásmové připojení k družicím na nízké oběžné dráze Země.
Více než 80 důstojníků amerických Vesmírných sil minulý týden jako první absolvovalo nový roční kurz pro výcvik důstojníků. Tento program zahrnuje seznamování s vesmírnými operacemi, kybernetickou válkou a zpravodajstvím.
Spacedock, startup sídlící v Silicon Valley, dříve známý jako Orbital Outpost X , 20. srpna oznámil plány na demonstraci univerzálního připojovacího zařízení pro vesmírné systémy při misi, která by měla letět v roce 2026.
Společnost AscendArc se sídlem v Portlandu v Oregonu prodala svůj první malou geostacionární komunikační družici společnosti KT Sat, vlajkovému jihokorejskému operátorovi.
Společnost True Anomaly, startup zaměřený na vesmírné technologie a zaměřený na obranu se sídlem v Coloradu, najal Sarah Walterovou, výkonnou ředitelku pro družicový průmysl, na pozici provozní ředitelky.
Bílý dům 2. září oznámil dlouho očekávané přemístění velitelství amerického vesmírného velitelství z Colorado Springs v Coloradu do Huntsville v Alabamě, čímž zrušil rozhodnutí předchozího prezidenta Bidena z roku 2023 ponechat velitelství v Coloradu.
Společnosti General Atomics a Kepler Communications demonstrovaly spojení dvoumotorového letounu De Havilland Canada DHC-6-300 a družice. V demonstraci navázal optický komunikační terminál společnosti General Atomics namontovaný na letadle komunikaci s optickým terminálem Tesat na komunikační družici Kepler.
Společnost Muon Space se po navýšení financování o 90 milionů dolarů snaží rozšířit výrobní kapacity a zaměřit se na rostoucí poptávku po stále výkonnějších družicích v hmotnostním rozmezí 100–500+ kilogramů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
ESA představila fotografii kterou vidíte na náhledovém snímku tohoto článku. Jedná se o prototyp vytvořený na 3D tiskárně a později opracovaný. Inženýři takto hledají optimální design dílu, který se v budoucnu stane „okem“ evropského rentgenového teleskopu Athena. Projekt vedený odborníky z ESA vytvořil tuto trojrozměrnou strukturu metodou plasmové depozice kovu (plasma metal deposition). Výtrysky horkého plasmatu formují kov do roztavených kapiček, které se pak pokládají, kam je potřeba. Touto metodou bylo celkem vytvořeno šest částí a výroby se ujala rakouská společnost RHP Technology GmbH ve spolupráci s AAC Aerospace and Advanced Composites a FOTEC Forschungs- und Technologietransfer GmbH. Detailnější informace najdete v našem loňském článku, který se tomuto tématu věnoval.
O tom, že firma Rocket Lab provozuje rakety Electron, které vynesly už 48 družic, už ví kdekdo. Méně lidí už ví o tom, že firma připravuje i družicovou platformu Photon. Ptáte se proč má zrovna takový název? Firma to na svém webu vysvětluje povedeným popisem ze světa fyziky: „Photon (noun): Energy released by an electron into orbit.“ Při pokusu o převod do češtiny část kouzla zanikne, ale pokud přimhouříme oči nad terminologií, mohlo by to být: „Foton (podst. jm.): Energie uvolněná elektronem na oběžné dráze.“ Nyní firma představila nové vizualizace těžší verze platformy Photon, která má umožnit i meziplanetární mise. Varianta Photon Lunar by se měla poprvé použít při vynášení cubesatu CAPSTONE pro NASA.
ESA pracuje na vývoji radiofrekvenčních štítků, které by měly usnadnit odstraňování kousků kosmické tříště. Jednou z největších výzev pro činnosti v těsné blízkosti je správné určení relativní vzdálenosti, rychlosti, otáčení a pozice cílového objektu. K měření těchto vlastností se dají použít senzory – třeba LIDAR (LIght Detection And Ranging), který laserovými pulsy skenuje cíl a měří čas, který světlo potřebuje k odražení od cíle a cestě zpět. Vlnová délka světla je mnohem kratší než u radiových vln, takže tento „laserový radar“ dává mnohem přesnější výsledky. Na druhou stranu má však velké nároky na množství elektrické energie, což je na oběžné dráze vzácný zdroj. Kvůli tomu ESA studuje možnosti dalších systémů, které mají usnadnit navigaci družice k cíli – jedním z nich jsou pasivní radiofrekvenční (RF) štítky.
Nobelova cena se v udělovaných oborech považuje za nejvýznamnější možnou poctu. První ocenění za fyziku bylo předáno Wilhelmu C. Röntgenovi již v roce 1901 a do letošního roku bylo vyznamenáno 213 osob. John Bardeen získal cenu dvakrát, nejmladšímu laureátovi (Lawrence W. Bragg) bylo 25, nejstaršímu (Artur Ashkin) 96 let. Z Českých vědců byl nominován pouze Jaroslav Heyrovský, který roku 1959 nakonec získal ocenění za chemii. I přes zastoupení různých fyzikálních oborů by se oceněné výzkumy přímo související s kosmonautikou daly spočítat na prstech jedné ruky. V minulém století dokonce nebyl žádný takový. Až počátkem nového milénia přišel první a po něm následovaly ještě další dva.
Lunární regolit je nepříjemný protivník. Jeho zrníčka jsou jemná jako prach, ale pozor, zdání klame! Jejich hrany jsou ostré jako skleněné střepy. Třeba během výpravy Apollo 17 si astronauti stěžovali, jak tento velejemný prášek pronikl prakticky všude. Pokryl jejich skafandry, kterým zablokoval ramenní klouby, dostal se do obytné části a způsobil i symptomy dočasné regolitové senné rýmy, kterou si prožil astronaut Harrison Schmitt. Tyto příznaky naštěstí rychle odezněly, ale problém, který lunární regolit představuje pro budoucí mise tu zůstává.
Společnost Honeybee Robotics vyvinula systém odběru a transportu vzorků, který je schopen sám provádět měření, není závislý na gravitaci, poradí si i s lepivými substancemi a je flexibilní z hlediska pracovního prostředí.Tento systém je navržen tak, aby mohl pracovat na různých tělesech – ať už mají či nemají atmosféru. Nová fáze přelomového planetárního výzkumu vyžaduje přístup k podpovrchovým vzorkům a potřebuje tedy získat potřebný materiál pro analýzu. NASA již vytvořila několik misí, které mají za úkol odebrat povrchový materiál a doručit jej k palubním analytickým přístrojům. Tyto odběrné systémy však spoléhají na gravitaci, která zajistí přesun vzorku z lopatky či vrtáku do analytického přístroje. Tato osvědčená metoda se ale dostává do úzkých, pokud má pracovat s lepivými materiály.
Budoucí lunární landery vyslané k Měsíci v rámci programu Artemis by mohly používat korekční trysky nové generace. Jde vlastně o malé raketové motory, které mají za úkol korigovat dráhu či výšku stroje, stejně tak mohou zajišťovat i vstup na oběžnou dráhu Měsíce nebo sestup k povrchu. Než se však tyto malé raketové motory vydají k Měsíci, aby tam doručily vědecké přístroje a technologické demonstrátory, musí projít zevrubným testováním na pozemských zkušebních stanovištích.
Kopání na Měsíci je pro roboty složitý úkol – na jedné straně musí zvládnout vykopat a přemístit všudypřítomný regolit, ale na straně druhé musí být cokoliv, co dopravíme na Měsíc, co nejlehčí. Problém je, že bagry používané na Zemi spoléhají právě na to, že jsou těžké, což zvyšuje jejich tření s povrchem a usnadňuje jim práci. NASA sice má řešení, ale ráda by jej ještě vylepšila. Jakmile bude tato technologie dopilována k dokonalosti, mohli bychom se dočkat toho, jak robotické bagry pomohou založit a udržovat lunární základnu v rámci programu Artemis.
Budoucnost může být různá. Jedno je ovšem jisté. Pokrok se zastavit nedá a tak nás jistě čeká řada inovací, které možná mohou na první pohled vypadat šíleně nebo utopicky, ale opak je pravdou. Vylepšení se v nadcházejících letech zřejmě dočkají některé druhy družic, zejména ty snímkovací. Jejich nevýhodou jsou vysoké výdaje a nasazení v extrémním prostředí kosmu, které vyžaduje speciální úpravy. Jinou nevýhodou například je, že se musí podřídit zákonům nebeské mechaniky a neustále tak velkou rychlostí kroužit kolem Země. Což je fakticky omezuje v dlouhodobém zaměření se na konkrétní místo, které se zdá v danou chvíli něčím zajímavé. Výjimku tvoří družice na geostacionární oběžné dráze (GEO). Geostacionární oběžná dráha je však od Země tak daleko, že k získání jakéhokoli rozumného rozlišení snímkovací družice (řekněme 1 m) je zapotřebí velmi pokročilá optika a obrovské zrcadlo. Družice na geostacionární dráze, třeba 36 000 km od Země, může zůstat zaměřená na dané místo na planetě 24 hodin denně po celý rok. Toho využívají např. i komunikační družice k zajištění nepřetržité komunikace a k přenosu televizního vysílaní, ale tyto dráhy využívají samozřejmě i některé snímkovací a meteorologické družice. Ty například
Evropská kosmická agentura podpořila vznik ohebných a supertenkých fotovoltaických panelů, které jsou díky zatím nejlepšímu poměru generované elektřiny vůči vlastní váze ideální pro kosmické aplikace. Prototyp fotovoltaického článku je tenčí než lidský vlas – pouze 0,02 milimetru. Vyvinuli jej specialisté z německé firmy Azur Space Solar Power a nizozemské tf2. Projekt byl financován prostřednictvím programu Technology Development Element, který ESA používá k podpoře výzkumu inovativních technologií použitelných v kosmickém prostoru.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.