Rocket Lab
Společnost Rocket Lab 11. září oznámila, že podává protest proti rozhodnutí NASA udělit společnosti Blue Origin kontrakt v hodnotě 700 milionů dolarů na vývoj a provoz komunikační družice na oběžné dráze Marsu.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Rocket Lab 11. září oznámila, že podává protest proti rozhodnutí NASA udělit společnosti Blue Origin kontrakt v hodnotě 700 milionů dolarů na vývoj a provoz komunikační družice na oběžné dráze Marsu.
Saúdský telekomunikační gigant stc Group nahradil jednu ze dvou malých geostacionárních družic, které si mexická telekomunikační společnost Apco Networks objednala v rámci odložené mise Block 3 společnosti Astranis, uvedl mluvčí výrobce
Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) 10. září oznámil výrazné rozšíření svého programu komerčních družicových dat. V rámci tohoto rozšíření uzavřel smlouvu typu IDIQ (indefinite delivery, indefinite quantity) se 14 společnostmi, která umožňuje zadávat jednotlivé zakázky podle aktuální potřeby.
Vedoucí pracovník společnosti SpaceX potvrdil, že příští let rakety Starship ponese její první náklady určené k umístění na oběžnou dráhu. Tím se otevře cesta k vývoji systémů pro přímé připojení zařízení k družicové síti (direct-to-device) a datových center na oběžné dráze.
Dva běloruští občané a litevská společnost, kterou ovládali, byli odsouzeni za podvodné získání finančních prostředků z Evropské unie určených na vývoj přijímačů družicové navigace s vysokou přesností.
Společnost Arianespace 9. září oznámila objednávku na dalších 10 startů rakety Ariane 6, zatímco pokračují jednání o zvýšení frekvence startů této nosné rakety.
První řecký astronaut se v roce 2027 vydá na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) v rámci soukromé astronautické mise, zatímco Evropa diskutuje o rozvoji vlastních schopností pro lety lidí do vesmíru.
Americké Vesmírné síly vybraly Lake Kickapoo v Texasu jako preferované místo pro třetí a poslední stanoviště globální radarové sítě, kterou společně budují Spojené státy, Austrálie a Spojené království. Síť má sloužit ke sledování družic a dalších objektů v hlubokém vesmíru.
Společnost Stoke Space Technologies, která se blíží k prvnímu letu plně znovupoužitelné nosné rakety, získala 1 miliardu dolarů na urychlení vývoje větší rakety.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Starship je bezkonkurenčně největší kosmická raketa – a když startuje, je to něco neskutečného. Autor těchto řádků to může potvrdit na vlastní oči, uši a další smysly. A může srovnávat, protože krom Starshipu osobně viděl startovat raketoplány, SLS nebo Falcon Heavy. A přesto to nemusela být největší raketa historie. Existovala celá řada projektů (nejen amerických, ale těm se teď nebudeme věnovat) mnohem větších, silnějších, divočejších… Žádný z nich ale neopustil rýsovací prkna konstruktérů.
Ne, nebojte se, neotevřeli jste si omylem politický magazín, ani stránku s recenzemi starých knih. I přesto, že název dnešního článku očividně odkazuje na knihu prezidenta Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“, politice se dnes budeme snažit vyhýbat, byť úplně zcela to nepůjde, jak uvidíte za chvíli. Hlavní roli ale bude hrát něco jiného. Je ovšem otázka, zda se budu věnovat primárně vědě, jako to dělám obvykle. V určitém smyslu ano, ale ne tak docela. Jelikož nás trápí letní vedra a z mé delší nečinnosti lze snadno poznat, že se mi nepíše v posledních měsících úplně lehce, rozhodl jsem se dnes zařadit zcela odlehčené téma – omyly týkající se kosmonautiky, ale i dalších oborů lidské činnosti. Nebudu se ovšem strefovat do kolegů z redakce, do slavných vědců či inženýrů, ale převážně jen sám do sebe. Dneska vám totiž představím své vlastní omyly. Nicméně nepůjde o omyly závažné společensky, vědecky, ani jinak. Tento článek si klade za cíl zejména pobavit. A budu rád, když třeba přidáte i své vlastní omyly podobného typu. Nejslavnější z teleskopů V kosmonautice existuje jen málo slavnějších přístrojů, než je
Nerad se chlubím cizím peřím, ale tentokrát udělám výjimku. Prostě proto, že jsem tuto atrakci během naší cesty do Spojených států na rozdíl od jiných členů výpravy neabsolvoval, ale zároveň proto, že tento zážitek byl bezesporu parádní. Let vrtulníkem nad kosmodromem. Pochopitelně se nedá letět všude: vzdušný prostor přímo nad kosmodromem je uzavřený, navíc jde z velké části o vojenské zařízení. Vrtulník se mohl pohybovat jen na jeho hranicích, a to ještě pouze ze západní části. I tak toho ale bylo k vidění dost. A když už nic jiného, bylo to pozorovatelné z ptačí perspektivy.
Jednou z „atrakcí“ návštěvnického komplexu Kennedyho kosmického střediska je každodenní účast bývalých astronautů. Nejen astronautů NASA, ale často jde i o zástupce jiných zemí. Hlavně musí umět anglicky, aby mohli komunikovat s návštěvníky. Typický den astronauta v návštěvnickém komplexu začíná dopolední přednáškou pro širokou veřejnost, pokračuje autogramiádou v obchodě se suvenýry, následuje oběd s astronautem nebo placený „pokec“ s astronautem, druhá přednáška pro veřejnost a druhá autogramiáda v hale s raketoplánem Atlantis.
Během naší stávající cesty, která se pomalu chýlí ke konci, jsme měli možnost na vlastní oči vidět čtyři starty kosmických raket. Každopádně se opět potvrdilo to, co říkám už roky: každý start je jiný. A nejen proto, že jsme každý z nich sledovali z jiného místa. Prvním startem byla ve čtvrtek 12. února ve 4:22 h místního času raketa Vulcan. Pokud bychom měli známkovat jako ve škole, tak by si odnesla čtyři mínus. Nepropadla jen proto, že vůbec odstartovala. Tajně jsem doufal, že Vulcan poletí ve dne, protože stopa z pomocných motorů na tuhé pohonné látky na obloze dokáže vykouzlit úžasné (byť kapku neekologické) obrazce. Raketa se ale pochopitelně nepodřizuje mému přání, nýbrž startovacímu oknu úzce spojenému s vynášeným nákladem.
Pokaždé, když se dostaneme na Floridu do blízkosti kosmodromu (což je pokaždé, když jsme na Floridě), několikrát zamíříme do přístavu Port Canaveral. Tedy do přístavu, kde kotví část flotily lodí SpaceX a nově i Jacklyn společnosti Blue Origin. Je to místo, kde si můžete na první stupně Falconů 9 téměř „sáhnout“. A taky zažít něco neobvyklého. Tady mají kotviště obě přistávací plošiny prvních stupňů Falconu 9 deponované na Floridě, JRTI (Just Read The Instructions) a ASOG (A Shortfall of Gravitas). Hned vedle nich je nová loď You’ll Thank Me Later, která ale neslouží k přistání raket, nýbrž k přepravě konstrukčních dílů věží ramp projektu Starship z Texasu (kde je nyní volná výrobní kapacita) na Floridu. A do budoucna má sloužit k převážení celých Starshipů, než se rozjede výroba na Floridě.
Kolem floridského kosmodromu jsou desítky míst, které vesmírnému nadšenci stojí za návštěvu. Některé jsou poněkud komerční a nablýskané, jiné naopak decentní a vkusné. Do té druhé patří Space View Park v Titusville: veřejný park, kde jsou památníky programům Mercury, Gemini, Apollo a Space Shuttle. A kde jsou připomenuti lidé, kteří se s nimi vydali do kosmického prostoru. Park vznikl v roce 1994 jako pocta americkému kosmickému programu; myšlenka na jeho vznik se ale datuje do roku 1988, kdy vznikla nadace financující jeho vznik. O park formálně pečuje soukromé American Space Museum, které vzniklo v roce 2001 (tehdy ještě pod názvem U.S. Space Walk of Fame Museum) a které sídlí o několik ulic vedle. To na jednotlivé památníky programů získalo peníze (např. prodejem kosmických artefaktů nebo komerčními autogramiádami astronautů), aby je pak předalo do správy městu Titusville. Památník programu Mercury byl odhalený v květnu 1995, Gemini v listopadu 1997, Apollu v červenci 1999 a raketoplánům v listopadu 2014. Do budoucna se plánuje ještě jeden, a to bude připomínka Mezinárodní kosmické stanici. Nejzajímavější částí parku jsou z pohledu běžného návštěvníka bronzové odlitky otisků rukou jednotlivých astronautů. Tedy alespoň těch, kteří
„Myslím, že tato cesta vede jinam, než je náš cíl.“ „Já neměl odbočit doleva?“ „Ne.“ „Já měl odbočit doprava?“ „Jo.“ „No nic, dyť je tady hezky, tak se kousek projedeme.“ O chvíli později: „Hele, zkusím to objet tady za těma barákama.“ A vzápětí: „Podívej!“ A oba zíráme jak v Jiříkově vidění. Brzdíme auto kus od U.S. Space and Rocket Center (stát Alabama), kde jsme byli minulé úterý (10. února), na místě, které není na žádné mapě. A nevěříme vlastním očím: na silnici proti nám stojí Molab (Mobile Laboratory), což je prototyp obytného hermetizovaného vozidla, které NASA vyvíjela pro program Apollo Applications (nakonec z něj zůstala jen stanice Skylab) v 60. letech minulého století.
Jsou věci, které by člověka ani v nejšílenějším snu nenapadly, že se mohou stát. Jsou natolik iracionální a absurdní a nepravděpodobné, že jednomu ani nevytane na mysl, že by se mohly stát. Leč stávají se. Jako nám tuhle v Alabamě. V předminulém díle seriálu Cesta (nejen) na kosmodrom jsme se poněkud tajuplně 10. února rozloučili s tím, že jsme NĚCO výjimečného zahlédli. A potom jsem ji spatřil. „Michale, vidíš to? Vidíš to, co já?“ „Jo, nějaká plesnivá deska. Ale říkal jsem si, že asi bude hrozně vzácná, tak už jsem ji už vyfotil.“ „Jestli je to to, co si myslím…“ Přistoupil jsem k objektu blíže. Bylo to ONO. A co to tedy bylo? Na první pohled špinavá olezlá krychle výšky téměř patrového domku, která byla odložená u plotu zcela stranou hlavních turistických proudů. Navíc za terénní vlnou, aby nepoutala pozornost nebo nekazila fotografie. Když jsem krychli obešel, byl jsem si jistý, že je to, co mě napoprvé napadlo. Měla na sobě tři do trojúhelníku uspořádané velké otvory. Bylo to zkušební zařízení MPTA (Main Propulsion Test Article), které se používalo k testům všech
Minule jsme se s laskavými čtenáři rozloučili v okamžiku, kdy jsme neprozradili, cože tak mimořádného zaujalo moji pozornost v U. S. Space and Rocket Center (Alabama). Snad nám titíž laskaví čtenáři prominou, že je ještě chvíli podržíme v napětí (ale nebojte se, vše prozradíme) a rozjedeme druhou linii příběhu. Ve středu 11. února jsme s vyplazeným jazykem dorazili na Floridu a absolvovali prémiovou (protože za příplatek) KSC Explore Tour autobusem po Kennedyho kosmickém středisku. Mimochodem, když jsme dojeli večer na hotel – přesně týden po začátku naší výpravy – tak jsme měli za sebou 3731 mil v autě. V lidštějších jednotkách je to 5999 kilometrů. V jednom řidiči, uf.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.