Space Epoch
Čínský startup Space Epoch si zajistil financování z kola B. Startup se koncem letošního roku chystá na první pokus o start rakety Hiker.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čínský startup Space Epoch si zajistil financování z kola B. Startup se koncem letošního roku chystá na první pokus o start rakety Hiker.
Belgická společnost Simera Sense, která získala zákazníky ze sítě Cubesat, vyvíjí optické datové zařízení s vyšším rozlišením pro větší družice.
Zadávání veřejných zakázek na určité prvky americké armádní konstelace satelitů na nízké oběžné dráze Země, známé jako Proliferated Warfighter Space Architecture (PWSA), je pozastaveno, protože Pentagon přezkoumává možnosti akvizice a přesouvá odpovědnost za části programu mimo Agenturu pro vesmírný rozvoj (SDA).
Společnost Zenk Space, jeden z méně známých čínských startupů, provedl před plánovaným startem své rakety Zhihang-1 statický zážeh prvního stupně.
Administrátor NASA Jared Isaacman uvedl, že v nadcházejících týdnech očekává poskytnutí podrobností o několika prioritách agentury, včetně průzkumu Měsíce a komerčních vesmírných stanic.
NASA vybrala společnost Vast, která plánuje provozovat komerční vesmírné stanice, aby v roce 2027 vyslala soukromou astronautskou misi na Mezinárodní vesmírnou stanici.
Americký senátní obchodní výbor schválil návrh zákona FCC, jehož cílem je zefektivnit licencování družic po revizi ustanovení týkajících se automatického schvalování žádostí.
Administrátor NASA Jared Isaacman uvedl, že má zájem setkat se svým ruským protějškem z Roskosmosu a zúčastnit se nadcházejícího startu rakety Sojuz.
Společnost Stoke Space získala dalších 350 milionů dolarů na urychlení prací na své opakovaně použitelné nosné raketě a budoucích projektech.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
„Myslím, že tato cesta vede jinam, než je náš cíl.“ „Já neměl odbočit doleva?“ „Ne.“ „Já měl odbočit doprava?“ „Jo.“ „No nic, dyť je tady hezky, tak se kousek projedeme.“ O chvíli později: „Hele, zkusím to objet tady za těma barákama.“ A vzápětí: „Podívej!“ A oba zíráme jak v Jiříkově vidění. Brzdíme auto kus od U.S. Space and Rocket Center (stát Alabama), kde jsme byli minulé úterý (10. února), na místě, které není na žádné mapě. A nevěříme vlastním očím: na silnici proti nám stojí Molab (Mobile Laboratory), což je prototyp obytného hermetizovaného vozidla, které NASA vyvíjela pro program Apollo Applications (nakonec z něj zůstala jen stanice Skylab) v 60. letech minulého století.
Jsou věci, které by člověka ani v nejšílenějším snu nenapadly, že se mohou stát. Jsou natolik iracionální a absurdní a nepravděpodobné, že jednomu ani nevytane na mysl, že by se mohly stát. Leč stávají se. Jako nám tuhle v Alabamě. V předminulém díle seriálu Cesta (nejen) na kosmodrom jsme se poněkud tajuplně 10. února rozloučili s tím, že jsme NĚCO výjimečného zahlédli. A potom jsem ji spatřil. „Michale, vidíš to? Vidíš to, co já?“ „Jo, nějaká plesnivá deska. Ale říkal jsem si, že asi bude hrozně vzácná, tak už jsem ji už vyfotil.“ „Jestli je to to, co si myslím…“ Přistoupil jsem k objektu blíže. Bylo to ONO. A co to tedy bylo? Na první pohled špinavá olezlá krychle výšky téměř patrového domku, která byla odložená u plotu zcela stranou hlavních turistických proudů. Navíc za terénní vlnou, aby nepoutala pozornost nebo nekazila fotografie. Když jsem krychli obešel, byl jsem si jistý, že je to, co mě napoprvé napadlo. Měla na sobě tři do trojúhelníku uspořádané velké otvory. Bylo to zkušební zařízení MPTA (Main Propulsion Test Article), které se používalo
Minule jsme se s laskavými čtenáři rozloučili v okamžiku, kdy jsme neprozradili, cože tak mimořádného zaujalo moji pozornost v U. S. Space and Rocket Center (Alabama). Snad nám titíž laskaví čtenáři prominou, že je ještě chvíli podržíme v napětí (ale nebojte se, vše prozradíme) a rozjedeme druhou linii příběhu. Ve středu 11. února jsme s vyplazeným jazykem dorazili na Floridu a absolvovali prémiovou (protože za příplatek) KSC Explore Tour autobusem po Kennedyho kosmickém středisku. Mimochodem, když jsme dojeli večer na hotel – přesně týden po začátku naší výpravy – tak jsme měli za sebou 3731 mil v autě. V lidštějších jednotkách je to 5999 kilometrů. V jednom řidiči, uf.
Loučíme se Starbase a zahajujeme návrat zpět na Floridu. Na cestu se vydáváme v neděli 8. února před polednem s tím, že je to cca 2200 km, takže plánujeme dorazit do cíle v úterý 10. února před polednem. (Jedeme s jedním řidičem, který to odtáhl i sem…) Aby nám cesta lépe ubíhala, zastavujeme se v pondělí 9. února u továrny Michoud Assembly Facility. Jde o továrnu, která vznikla v době druhé světové války, ale rozkvětu se dočkala s rozvojem programu Apollo. Tehdy se zde rozjela sériová výroba prvního stupně S-IC rakety Saturn V. Letových exemplářů zde vzniklo patnáct (použito nakonec bylo třináct) plus několik kusů ověřovacích. Pak sem přišla výroba vnějších nádrží ET (External Tank) pro kosmické raketoplány Space Shuttle, později se tu počítalo s výrobou prvního a druhého stupně rakety Ares V. K tomu nakonec nedošlo. Dnes se zde vyrábí první stupně SLS (Space Launch System) pro program Artemis.
O každé návštěvě Starbase by se daly napsat desítky stránek. Viz včerejší díl našeho seriálu, kde jsme jen „naťukli“ hromadu témat, z nichž u každého by šlo jít do hloubky. A je vám jasné, že se zdaleka nedostalo na všechno. Jak už jsme uvedli, na Starbase jsme dorazili v sobotu 7. února odpoledne. Zůstávali jsme do neděle 8. února, takže bylo třeba řešit otázku nocování. To je problém, protože přímo na Starbase žádná ubytovací kapacita není. A cestovat do Brownsville znamená přes 30 minut jízdy. Hotely jsou zde sice levné, leč vzhledem k blízkosti hranice kriminalita relativně vysoká. Takže se vyplatí pár desítek minut jízdy přidat a najít si ubytování v „texaském Miami“, tedy na ostrově South Padre Island. Jenže to je: cesta tam, cesta zpátky, ráno znovu cesta tam, cesta zpátky… Ten čas by šlo využít smysluplněji.
„Buď se zbláznil ten lokalizační čip, nebo ty,“ psal mi kamarád, který má možnost sledovat můj pohyb prakticky v reálném čase. Aneb v pátek 6. února ráno nastupujeme do auta kousek od mysu Canaveral, v sobotu 7. února odpoledne z něj vystupujeme (samozřejmě mezi tím byl nocleh v motelu) na základně Starbase. Dosud jsem na Starbase byl pětkrát, loni mi však osud nedopřál. Vzhledem k tomu, jak se dramaticky proměňuje, je to téměř nekonečně dlouhá doba. Když jsme se na podzim 2024 bavili s místními, kteří se nás ptali, kdy jsme tu byli naposledy a my odpověděli, že před půl rokem, mávli rukou. S tím, že je to dávno a že se od té doby hodně změnilo. A měli pravdu. Člověk sedící u počítače ty změny nevidí, ale na místě jsou vidět. A jsou jich opravdu kvanta.
Pokud jsme první díl našeho seriálu končili slovy „Tak tedy: vzhůru (nejen) na kosmodrom, vzhůru (nejen) na Floridu!“, tak hned ve druhém díle opustíme kosmodrom i Floridu. Dočasně, samozřejmě. A navštívíme Infinity Science Center v Mississippi. Když jsme plánovali cestu, uvažovali jsme pro první týden o dvou variantách. První byla odpočinková (zůstat u bazénu/na pláži a užívat si moře, sluníčka a raket), druhá brutální. Nakonec za nás rozhodlo jednak horší počasí na Floridě (na sluníčko a koupání to úplně nebylo) a jednak pozastavení letů raket Falcon 9 kvůli selhání druhého stupně po startu 2. února během manévru, který jej měl navést k zániku do hustých vrstev atmosféry. A taky zvědavost.
Čtenáři Kosmonautixu často žádají další a další seriály, což je formát zavazující autory k pravidelné činnosti. Ale protože hlasu čtenářů nasloucháme, tak dnes jeden nový seriál začínáme. Bude trochu specifický: netušíme, kolik přesně bude mít dílů ani to, co v něm bude. Půjde o volnou reportáž z jedné (právě probíhající) cesty za krásami kosmonautiky. Jde o reportáž z cesty do Spojených států, která nemá prakticky nic vytesané do kamene. Reportáž z cesty, která právě začala a ještě chvíli bude probíhat. Reportáž, jejímž středobodem bude floridský kosmodrom a vše v blízkém (někdy i trochu vzdálenějším) okolí.
Občas se stane, že je z oblasti střední Evropy (a tedy i České a Slovenské republiky) pozorovatelný zajímavý úkaz na nebi. V tomto článku necháme stranou úkazy astronomické. Přece jen jsme web o kosmonautice, takže se zaměříme na jevy související s umělými kosmickými tělesy. Na „vláčky Starlinků“ si už lidé zvykli, stejně jako na viditelné přelety Mezinárodní kosmické stanice. Vzácnější jevy však stále poutají velkou pozornost. Třeba když 11. ledna startoval Falcon 9 na misi Twilight, byl jeho horní stupeň vidět z našeho území. Anebo když byl v létě 2024 při premiéře Ariane 6 také pozorovatelný její horní stupeň. Lidé nadšeně sdíleli fotky a videa ze svých mobilů a nejprve se ptali, co to je. Když se jim dostalo odpovědi, často následovalo něco mezi povzdechem a výtkou ve stylu: proč jste o tom neinformovali dopředu? V týdnech následujících po těchto pozorováních se pak především na sociálních sítích u příspěvků věnovaných startům různých raket objevují dotazy typu: „Bude ta raketa zase vidět na obloze?“ Jelikož jde o téma, které zajímá mnoho lidí, rozhodl jsem se sepsat tento článek, který se pokusí vysvětlit hlavní důvody, proč se na podobné
Když chovatel ústřic, Luke Saindon, hledal místo, kde by v americkém státě Maine mohl chovat měkkýše, dobře věděl, že výběr špatné vodní plochy by mohl jeho farmu potopit ještě než by vznikla. A proto udělal něco, co farmáři minulých generací nemohli – použil družicová data od NASA, aby si pobřeží prohlédl z oběžné dráhy. „Rozběhnutí farmy je velká věc,“ vysvětluje Sandon, ředitel farmy The World Is Your Oyster z mainského města Wiscasset a dodává: „Pokud zvolíte špatné místo, můžete přijít o spoustu peněz, aniž byste na trh dodali nějaké ústřice.“ Družice agentury NASA nad těmito vodami přelétávají už dlouhé roky a zaznamenávají přitom teploty a další podmínky. S využitím nástroje pro výběr vhodného místa, který vytvořili výzkumníci z University of Maine, mohl Saindon prostudovat družicové mapy ukazující, kde by teplota vody i úrovně živin mohly být nejvhodnější pro chov ústřic. Tato analýza jej nasměrovala do širokého a mělkého zálivu nedaleko jeho bydliště. O čtyři roky později jeho farma stále funguje a ústřicím se v ní daří dobře.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.