křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americké Vesmírné síly přeskupují harmonogramy a rozdělení startů v rámci zajišťování národní bezpečnosti, zatímco společnost United Launch Alliance pracuje na tom, aby její raketa Vulcan mohla znovu létat, uvedl 21. října vysoce postavený vojenský představitel.
Americké Vesmírné síly potřebují do roku 2030 další významný kosmodrom, který by zvládl rostoucí poptávku po vojenských i komerčních startech. Zvažují přitom státní i soukromě vlastněné lokality, uvedl 21. října velitel Velitelství vesmírných systémů (Space Systems Command).
Americké letectvo testuje, zda vojenské zásoby a vybavení dokážou odolat náročným podmínkám kosmického letu na palubě nové návratové kapsle Starfall společnosti SpaceX. Jde o součást úsilí Pentagonu prozkoumat možnosti využití komerčních kosmických dopravních prostředků k přepravě kriticky důležitého vybavení k vojenským jednotkám po celém světě.
Společnosti SES Space & Defense a Planet Labs se připravují na demonstraci vysokokapacitního přenosu dat mezi družicemi na nízké a střední oběžné dráze Země. Využijí k tomu prototyp komunikačního zařízení, který byl 20. října vynesen do vesmíru na palubě sdíleného letu SpaceX Bandwagon-5.
Americké Vesmírné síly chtějí, aby jejich nejvytíženější kosmodromy dokázaly v budoucnu zvládat nárazově pět až osm významných operací denně. Modernizační plán má zabránit tomu, aby zastaralá infrastruktura začala omezovat rozvoj kosmických aktivit.
Společnost SpaceX plánuje při příštím startu rakety Starship pokus o záchranu obou jejích stupňů. Start by se mohl uskutečnit již příští měsíc, pokud jej schválí příslušné regulační úřady.
Zdá se, že ruská vojenská družice Cosmos 2612 se přiblížila na vzdálenost méně než 500 m ke komerční družici pro radarové snímkování Země, kterou provozuje společnost Iceye.
Velitelství Vesmírných sil USA na Blízkém východě by se v průběhu příštích několika let mohlo rozrůst až na pětinásobek současné velikosti, a to v souvislosti s rozšiřováním role Vesmírných sil v rámci vojenských operací.
Čtyři největší evropští mobilní operátoři 19. října oznámili, že hledají družicového partnera pro zavedení vlastních služeb přímého spojení družic s koncovými zařízeními (Direct-to-Device, D2D). Předtím podepsali dopis o záměru prozkoumat možnost společné nabídky na získání potřebných frekvenčních pásem, která by umožnila poskytovat konektivitu prostřednictvím družic přímo z vesmíru.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Starship na lodi FORTE je už v Mexickém zálivu a míří do přístavu Brownsville k vyvazišti číslo 15. Zdroj
24. července 2026 odstartoval ze základny Starbase v jižním Texasu třináctý testovací let Starship označená jako Ship 40, který měla za sebou několik důležitých úkolů – během letu například vypustila dvacet družic Starlink nové generace a následně se vydala na návratovou trajektorii, tak jak bylo v plánu. Kosmická loď měla řízeně přistát do vln Indického oceánu. Přibližně 65 minut po startu provedla Starship závěrečný zážeh motorů a velmi nízkou rychlostí dosedla na hladinu západně od Austrálie, poblíž Vánočního ostrova (Christmas Island). A právě tady začal příběh, který původně nikdo neplánoval.
Kosmonautika patří mezi nejambicióznější a technicky nejnáročnější oblasti lidské činnosti. Velké vesmírné projekty často přesahují možnosti jedné země a vyžadují spolupráci desítek tisíc vědců, inženýrů a odborníků z různých částí světa. Právě mezinárodní spolupráce umožnila vznik některých z největších projektů v historii lidstva – od dlouhodobého pobytu člověka na oběžné dráze Země až po průzkum nejvzdálenějších oblastí Sluneční soustavy. Tyto investice však přinášejí nové technologie, rozšiřují naše znalosti o vesmíru a pomáhají připravovat další kroky lidstva za hranice Země, jak nám ukáže i tento díl letní série TOP 5. 5. Návštěva pána prstenů Moje generace poznávala Sluneční soustavu zejména skrze snímky z velké cesty sond Voyager a teleskopu Hubble. Byly jich plné učebnice, knihy i atlasy. Na jejich odkaz navázala sonda Cassini-Huygens. V té době jednoznačně nejambicióznější a také nejdražší robotická mise v dějinách. Tento ambiciózní projekt vznikl díky spolupráci americké NASA, Evropské kosmické agentury (ESA) a Italské kosmické agentury (ASI) a dodnes je považován za jednu z největších vědeckých výprav do hlubokého vesmíru. Jeho cílem bylo podrobně prozkoumat planetu Saturn, její ikonické prstence i rozmanitou soustavu měsíců, které
Kdysi kosmická velmoc, která rozepsala dějiny kosmické a dnes již žije hlavně ve svém vlastním stínu. Rusko respetive Sovětský svaz otevřel pomyslné dveře do kosmu a postupně si připsal mnohá prvenství. Tentokrát bylo mnohem těžší sestavit přesný žebříček, protože většina rozpočtů byla tajná a mnoho údajů nebylo nikdy zveřejněno, řada programů se překrývala s armádou, takže dodnes existují jen odhady. Přesto jsem se pokusil podle historiků a veřejně dostupných odhadů sestavit žebříček. V řadě případů se historici opírají pouze o odtajněné dokumenty, vzpomínky konstruktérů a ekonomické odhady. Přesto jednotlivé projekty dobře ukazují, kam Sovětský svaz a později Rusko směřovaly největší část svých prostředků a jaké ambice měly v dobývání vesmíru. Některé z nich skončily triumfem, jiné bolestivým neúspěchem, všechny však zanechaly v historii dobývání vesmíru nesmazatelnou stopu.
Když se řekne kosmonautika, většině lidí se vybaví některý z nejslavnějších okamžiků dobývání vesmíru. Někdo si vzpomene na přistání Apolla 11 na Měsíci, jiný na první let člověka do vesmíru v podání Jurije Gagarina, první výstup do volného prostoru, který uskutečnil Alexej Leonov, nebo na legendární raketoplány. Jen málokdo si však uvědomuje, že také Evropa investovala v posledních desetiletích do vesmírných projektů miliardy eur a vybudovala si vlastní, a hlavně nezávislou, cestu do vesmíru. Stejně jako v případě Spojených států se i zde nabízí otázka, zda se takové investice skutečně vyplatily. Odpověď je jednoznačná – ano. Evropská kosmonautika rozhodně není jen o vědě. Za mnoha projekty stojí snaha zajistit technologickou nezávislost Evropy, vytvořit vlastní navigační systémy, sledovat stav naší planety nebo umožnit evropským družicím a sondám cestu do vesmíru bez závislosti na zahraničních partnerech. Právě tyto cíle si vyžádaly obrovské investice, které se v některých případech počítají na desítky miliard eur. V dnešním článku se proto podíváme na pět nejdražších evropských kosmických projektů všech dob. Některé z nich zná téměř každý, jiné
Nedílnou součástí kosmonautiky jsou finance. Vesmírný program je totiž skutečně drahý a laickou veřejnost vždy zaujmou vysoké částky a často se ptají, co za tyto investované peníze reálně lidstvo má? Jde o jednu z nejčastějších otázek, které lidé ve spojitosti s kosmonautikou pokládají a není na ni snadné odpovědět, protože ne všechno se dá ihned převádět na hmotný užitek. Přesto lze říci, že právě díky investicím do kosmického výzkumu dnes využíváme technologie, které považujeme za samozřejmost. Od satelitní navigace a meteorologických předpovědí až po pokročilé materiály, lékařské přístroje či moderní elektroniku. Vedle toho však kosmonautika přináší i něco, co se vyčísluje mnohem obtížněji – nové poznání. Díky sondám a teleskopům lépe chápeme naši planetu, Sluneční soustavu i samotný vesmír. A historie opakovaně ukazuje, že právě základní výzkum, který se může na první pohled zdát nepraktický, bývá zdrojem budoucích technologických revolucí. Jaké částky si tyto ambiciózní programy vyžádaly a co za ně lidstvo získalo? Pojďme se na ně podívat.
Na první pohled může mise Čchang-e 7 (Chang’e 7) působit jen jako další v dlouhé řadě plánovaných výprav k Měsíci. Ve skutečnosti však jde o jednu z nejambicióznějších a nejdůležitějších lunárních misí tohoto desetiletí. Zatímco pozornost veřejnosti přitahuje spíše program NASA Artemis nebo nové projekty západních soukromých firem. Čína tiše připravuje sondu, která může zásadně ovlivnit budoucnost průzkumu Měsíce. A je to jedna z těch misí, kterou se určitě vyplatí sledovat.
Oblet Měsíce v rámci mise Artemis II přitáhl pozornost celého světa. Ve skutečnosti se ale za tímto návratem skrývá mnohem víc než jen vědecký nebo technologický pokrok. V pozadí se totiž znovu rozehrává tichý, ale o to zásadnější souboj: Spojené státy a Čína soupeří o to, kdo jako první vrátí člověka na měsíční povrch a udá směr další éře dobývání vesmíru. Proč je to ale tak důležité? Na to a další otázky se pokusíme odpovědět v dnešním článku.
Raketa Zenit patřila k těm nejzajímavějším nosičům, které vznikly na přelomu sovětské a postsovětské éry. Na svou dobu šlo o inovativní a dalo by se říci až o nadčasovou technologii. Byl to takový skrytý klenot. Raketa měla extrémně výkonné motory. První stupeň poháněl legendární RD-171 – dodnes jeden z nejsilnějších kapalinových motorů, jaký kdy vznikl. Zapracovalo se i na obsluze. Zenit byl navržen tak, aby potřeboval minimum příprav a lidí, kteří se o předstartovní procedury starají, a využíval ekologičtější palivo: kapalný kyslík + petrolej (RP-1), žádné toxické hydraziny jako u raket Proton.
V posledních letech jsme byli svědky postupného vývoje amerických plánů na návrat lidstva k Měsíci, v jejichž centru stála výzkumná stanice Gateway. Nyní se však zdá, že se situace zásadně mění. Americký úřad NASA totiž ve spolupráci s ESA představil překvapivý návrh nové mise, která by měla zcela přepsat priority pilotované kosmonautiky. Namísto lunární stanice se totiž pozornost přesouvá k dosud málo prozkoumanému fenoménu – prstencům Země.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
