Zatímco nová čínská kosmická loď podstupuje na kosmodromu Wenchang finální přípravu k nepilotovanému letu na oběžnou dráhu Země s apogeem ve výši 8 000 km, Orion byl po pozemních testech 25. března vrácen na Kennedyho vesmírné středisko k dokončení přípravy pro nepilotovanou misi na oběžnou dráhu Měsíce. Z letiště, kde v minulosti přistávaly raketoplány, vedla trasa Orionu kolem montážní budovy VAB. Loď jsme v minulém dílu opustili ve chvíli, kdy ve vakuové komoře Space Simulation Vacuum Chamber na zkušební stanici Plum Brook v Sandusky ve státě Ohio probíhaly testy.
Zdroj: https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net
V komoře procházel Orion od prosince tepelně bilančním testem a následnými tepelně vakuovými testy. Během zkoušek byla testována odolnost systémů kosmické lodě v podmínkách vakua při teplotách v rozmezí přibližně od -155 do +150 °C. Byla sledována činnost ventilů, avioniky, ohřívačů a podobně. Součástí testů bylo i odtlakování interiéru kabiny pro demonstraci schopností provozu s dírou v kabině. Mezi požadavky na schopnosti Orionu totiž figuruje podpora až šestidenního nouzového návratu dehermetizované lodě na Zemi s posádkou oblečenou ve skafandrech. Testy byly dokončeny 9. února a ihned poté se přistoupilo k rekonfiguraci komory i Orionu pro testy elektromagnetického rušení a vzájemné kompatibility elektroniky. Účelem těchto zkoušek bylo zjistit, zda bude elektronika lodě správně fungovat. Elektromagnetické testy začaly 22. února a byly dokončeny 6. března.
Zdroj: https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net
Testy neodhalily na kosmické lodi žádné zásadní problémy, které by nutily konstruktéry změnit design nebo umístění jakéhokoli přístroje. Testování v Plum Brook bylo významnou jednorázovou akcí. Shromážděná data pomohou kalibrovat dosavadní modely chování lodě v různých podmínkách v kosmu. Další exempláře Orionů již nebudou přepravovány do Plum Brook, ale budou podstupovat tepelné a vakuové testy v komorách přímo v Kennedyho vesmírném středisku. Již to ale nebudou komplexní souběžné testy. Tepelné testy budou napříště prováděny při běžném tlaku a vakuové testy při běžných okolních teplotách. Moduly pro posádku a servisní moduly budou podstupovat tepelné testy samostatně a pro vakuové testy budou integrovány.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Ale zpět k Orionu pro Artemis I. Další práce se soustředily na odstrojení kosmické lodě, překlopení do horizontální polohy, vložení do letového rámu, zabalení do smršťovací fólie a připojení k mobilní klimatizační jednotce. Dne 21. března byl Orion naložen na kamion a následující den přepraven na regionální letiště Lahm v Mansfieldu. Transportní letoun Super Guppy dorazil na letiště několik hodin před Orionem. 23. března byl Orion naložen do letounu a po jednodenním zpoždění způsobeném počasím vzlétl 25. března Super Guppy se svým nákladem a po dvou mezipřistáních přistál na letišti Launch and Landing Facility v Kennedyho vesmírném středisku. Tentýž den byl Orion přepraven na kolovém dopravníku do budovy Neil Armstrong Operations and Checkout Building (O&C).
V budově byla loď překlopena do vertikální polohy a umístěna do montážní buňky FAST k dokončení přípravy. Tato činnost bude zahrnovat odstranění přístrojů použitých pro testování v Plum Brook a následné finální práce se servisním modulem – připojení čtyř solárních panelů, připojení modulu na adaptér, instalaci krytů a finální testy. Tým společnosti Lockheed Martin byl odhodlán dokončit tuto finální instalaci i přes rostoucí dopady pandemie koronaviru COVID-19 na provoz Kennedyho vesmírného střediska a v červnu předat Orion týmu pozemních systémů. NASA však nařídila dočasně pozastavit další přípravu Orionu a pokračovat v práci až po odeznění zdravotní krize. V Kennedyho vesmírném středisku totiž v současnosti pokračují některé kritické práce na připravovaných misích, avšak práce na Orionu mají náskok před přípravou centrálního stupně nosné rakety SLS a nejsou pro Artemis I kritickou cestou. Podle poslední informace od mluvčí Kennedyho střediska se však podařilo vyjednat pokračování prací na Orionu v O&C, dokud nebude uzavřen celý kosmodrom.
Po dokončení bude Orion předán pozemním týmům k zahájení přípravy na Artemis I. Jakmile kontraktor pozemních systémů, firma Jacobs, převezme kosmickou loď, bude to znamenat formální dokončení práce Lockheedu na základě smlouvy s NASA. Společnost Jacobs bude zodpovědná za další přípravu Orionu ke startu. Orion bude přesunut do budovy Multi-Payload Processing Facility (MPPF) k úkonům s tekutinami a plyny. Tyto činnosti zahrnují například natankování nádrží systému RCS hydrazinem a tetraoxidem dusíku a naplnění ochlazovací smyčky pro výměník tepla servisního modulu čpavkem a freonem. Načasování těchto aktivit však bude nutno synchronizovat s budoucím plánem centrálního stupně SLS. Jeho časový rozvrh je pro misi Artemis I, plánovanou na druhou polovinu příštího roku, primární kritickou cestou.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Centrální stupeň SLS pro Artemis I jsme v minulém dílu opustili ve chvíli, kdy NASA ukončila v továrně Michoud Assembly Facility (MAF) v New Orleans řadu oficiálních auditů dokumentace a přezkumu stupně, předcházejících jeho převzetí. Na Nový rok byl centrální stupeň přemístěn z integrační místnosti 47/48 budovy 103 do vysoké budovy 110. Zde byl stupeň vyzdvižen, uložen na kolové dopravníky MPTS a NASA jej oficiálně převzala. O týden později, 8. ledna byl stupeň přepraven k člunu Pegasus a naložen. Člun vyplul do Stennisova vesmírného střediska po čtyřdenním čekání na vhodné počasí 12. ledna a ještě téhož dne doplul k testovacímu stanovišti B-2. Stejně jako bylo testování Orionu v Plum Brook jednorázovou akcí, je jednorázovou akcí i testování centrálního stupně SLS pro Artemis I ve Stennisově středisku. Další centrální stupně budou z MAF odesílány přímo na Kennedyho vesmírné středisko. Usazení centrálního stupně pro Artemis I do testovacího stanoviště bylo vzhledem k nepřijatelným povětrnostním podmínkám odkládáno. Po neúspěšném pokusu ze 17. ledna proběhlo až po uklidnění počasí v noci z 21. na 22. ledna.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Dalším krokem bylo provedení modálního testu. Do hry se opět vložil vítr a déšť, a proto byl test proveden až 30. ledna. Stupeň byl odšroubován od stanoviště B-2 a zvednut jeřábem do výše 15 – 25 centimetrů. Visícímu stupni byly udělovány impulsy a pomocí senzorů byla sledována strukturální frekvenční odezva. Během zkoušky byly měřeny a zaznamenávány modální parametry odezvy konstrukce, jako frekvence, poměrný útlum a reziduum. Celkem měly být provedeny tři samostatné běhy modálního testu, přičemž každý následující běh by byl mírně modifikován podle zjištěných výsledků předchozího běhu. Po každém běhu modální zkoušky měl být stupeň vždy znovu usazen do testovacího stanoviště. Inženýři však byli spokojeni s výsledky již prvního běhu, a proto byl modální test prohlášen za dokončený. Výsledkem zkoušky bude matematický popis dynamického chování konstrukce, tedy modálního modelu měřeného systému. Data o rezonanci stupně budou využita v navigačním softwaru rakety.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Po dokončení modální zkoušky byl stupeň 31. ledna opět přišroubován do stanoviště. V sobotu 1. února byly otevřeny boční přístupové dveře do motorové sekce, a také do střední a horní části stupně. Byla připojena klimatizace a instalovány externí a interní pracovní plošiny. Poté se mohlo se začít s prodloužením čtyř přívodních potrubí, vedoucích k motorům, a k jejich připojení ke spodní části vodíkové nádrže. Dne 9. února byla provedena zkouška těsnosti prvního připojeného potrubí. Další dva týdny práce si vyžádalo připojení a testy zbývajících tří potrubí. Nakonec byla na příruby nastříkána tepelně izolační pěna. Souběžně byly odstraňovány senzory z modálního testu a opravovány nástřiky pěnové izolace. Byla dokončena i instalace plnicího a vypouštěcího potrubí, hadic s malým průměrem a souvisejících elektrických propojení. Nakonec byly v motorové sekci zkontrolovány senzory pro další testy. Všechny tyto práce mohly být provedeny pouze ve svislé poloze stupně, ten však byl loni v továrně MAF umístěn pouze vodorovně. Montážní práce tedy byly dokončeny nyní, a po nich mohla být zahájena příprava dlouhé řady testů. Dne 19. března však administrátor NASA dospěl k názoru, že potvrzený pozitivní test pracovníka Stennisova střediska na koronavirus vyžaduje dočasně pozastavit zahájení testů a uzavřít středisko s účinností od 20. března.
Zdroj: https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/
Po znovuotevření střediska má být na stanoviště instalován Core Stage Controller, který bude řídit zapínání a testování jednotlivých systémů stupně. Jeho softwarový balíček poběží i na třech redundantních letových počítačích. Zkoušky budou probíhat podle metodického souboru kroků ověřujících spolehlivost interakce softwaru a hardwaru. Účelem postupných zkoušek je ověření, že všechny avionické, hydraulické a pneumatické systémy stupně fungují správně podle příkazů softwaru. Následně proběhnou testy celého stupně. Během zkoušky odpočítávání a simulovaného zážehu budou systémy stupně, například avionika, ventily, čerpadla, hydraulika a ovládání vektoru tahu motorů, uvedeny do plného provozu. Celkově budou testy popsané v tomto odstavci trvat několik měsíců, aby se tým ujistil, že vše funguje správně.
Dalším testem bude Wet Dress Rehearsal (WDR), během něhož budou nádrže naplněny kapalným vodíkem a kyslíkem. Poprvé bude integrovaný stupeň provozován v kryogenních podmínkách a poprvé budou testovány i provozní postupy. Letové počítače budou během testu v činnosti a budou monitorovat stav stupně. WDR bude první příležitostí ke sledování reakce vnější pěnové izolace a všech systémů uvnitř stupně na kryogenní cyklus plnění a vyprazdňování nádrží. Test ověří, zda se systémy stupně chovají podle specifikace. Údaje budou porovnány se současnými analytickými modely. Až dosud jsou totiž s výjimkou několika komponent jediným prověřeným hardwarem čtyři motory RS-25.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Kryogenní pohonné látky budou dodávány do testovacího stanoviště z člunů zakotvených nedaleko. Vodíková nádrž centrálního stupně pojme 2 000 000 litrů, přičemž každý člun s kapalným vodíkem má kapacitu asi 900 000 litrů. Kyslíková nádrž pojme 742 000 litrů, a každý člun s kapalným kyslíkem má kapacitu asi 380 000 litrů. Kapacita stanoviště a člunů je dostatečná k natankování stupně, ale ne na rychlou recyklaci všech kryogenních látek. Proto bude po WDR kapalný vodík přečerpán zpět, ale kapalný kyslík bude vypuštěn. Zážehový test je plánován pět dnů po WDR, a v této době musí kamiony doplnit látky v zásobnících na člunech do plného stavu.
Jakékoliv anomálie budou muset být vyřešeny před posledním testem, kterým bude osmiminutový zážeh všech čtyř motorů RS-25. Před přerušením prací byl zážeh plánován na pozdní léto, nejdříve na srpen. Do Stage Controlleru bude nahrán software Green Run Application Software (GRAS), který bude řídit zážeh. GRAS je varianta letového softwaru Flight Computer Application Software (FCAS), v níž byly algoritmy pro navádění, navigaci a řízení nahrazeny subsystémem pro test Green Run. Subsystém eliminuje naklánění motorů z důvodu minimalizace zatížení působícího na samotné testovací stanoviště B-2. Tahový vektor tedy bude směřovat nahoru a na stupeň nebudou tlačit boční síly. Účelem testu Green Run, simulujícího celou dobu letu, je zjištění, jak nádrže, palivová potrubí, ventily, systém tlakování, avionika a software společně fungují a zda jsou jejich služby poskytované motorům v předpokládané kvalitě. V případě, že se některé parametry dostanou mimo předpokládané hodnoty, může být zážeh okamžitě ukončen. Letové počítače převezmou úplnou kontrolu nad stupněm na začátku automatické startovní sekvence (ALS) třicet sekund před zážehem. Po ukončení činnosti motorů provedou několik úkolů, například uzavření ventilů obou nádrží, než předají řízení zpět pozemnímu softwaru Stage Controller, který bude řídit komplexní zajištění stupně a pozemního systému.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Jedním z požadovaných výsledků testu jsou i informace o tom, jak se systém chová při vyprazdňování palivových nádrží během činnosti motorů a nahrazování kapalin v nádržích plynným vodíkem a kyslíkem, vracejícími se ze systémů motorů. Primárním účelem je validace současných analýz, které modelují chování stupně. Testovací kampaň pomůže ověřit analytické modely chování stupně během plnění, odpočítávání, zážehu, vlastního letu a vypnutí motorů.
Po testu Green Run budou vyčleněny dva až tři měsíce na renovaci motorů, opravu tepelně izolační pěny a jakéhokoli dalšího poškození stupně. Minimální počet dvou měsíců je dán nezbytnou renovací motorů. Míru poškození tepelné izolace není možné přesně odhadnout, její opravu je však možno dokončit v Kennedyho vesmírném středisku souběžně se sestavováním rakety. Problém s poškozením stupně je dán dlouhodobým tepelným zatížením na stanovišti B-2, které je odlišné oproti letící raketě. Při letu totiž raketa rychle opustí hustou atmosféru, čímž se tepelné zatížení sníží, zatímco při statickém testu provedeném na úrovni hladiny moře zůstává tepelné zatížení konstantní po celých osm minut práce motorů. Pro dodatečnou tepelnou ochranu během testu byla proto spodní část motorové sekce zakryta dočasnou ochrannou stříbrnou fólií.
Po opravě bude stupeň sejmut ze stanoviště a naložen do člunu Pegasus. Člun se se svým nákladem vydá do Kennedyho vesmírného střediska, do přístaviště poblíž montážní haly VAB. V sekci High Bay 3 bude stupeň integrován mezi postranní vzletové stupně SRB, sestavené na mobilní vypouštěcí plošině. Všech deset dokončených segmentů vzletových stupňů zatím zůstává uskladněno v Promontory v Utahu. Jejich železniční přeprava na Kennedyho vesmírné středisko byla opět odložena na dobu, až vyvstane jejich potřeba. Northrop Grumman uvažuje, že ve stejném vlaku se segmenty SRB nechá přepravit i testovací inertní segmenty své rakety OmegA.
Artemis II – pilotovaný oblet Měsíce
Zdroj: https://www.nasa.gov
Před pilotovaným letem Artemis II musí být kvalifikován systém záchranné věžičky Orionu. Tento systém musí být plně funkční a připraven plnit svoji případnou záchrannou funkci. Věžička se skládá ze tří motorů. Odhazovací motor Jettison Motor (JM), určený k oddělení LAS od kabiny Orionu, prošel svým finálním, třetím kvalifikačním zážehovým testem již loni. Poslední zážehový test orientačního motoru Attitude Control Motor (ACM), zajišťujícího změnu pozice zachraňované kabiny Orionu, se uskutečnil 25. února v Elktonu v Marylandu. Nyní zbývá provést poslední kvalifikační zážehový test záchranného motoru Abort Motor (AM), určeného pro nouzové oddělení kabiny Orionu od rakety. Test je připravován v Promontory v Utahu.
Lockheed Martin má během léta v Denveru dokončit strukturální testy plnohodnotného neletového exempláře Orionu. Během testů jsou simulovány podmínky startu a kosmického letu. Následně má být odšroubován modul pro posádku a odeslán do Výzkumného střediska Langley (LaRC) pro strukturální testování dopadů na vodu. Tyto testy přistání budou posledními ze série testů tohoto exempláře, strukturálně identického s letovými exempláři.
V laboratoři Integrated Test Lab (ITL) bylo dokončeno testování letového softwaru Orionu pro Artemis I a v dubnu by mělo být zahájeno testování pro Artemis II. Cílem testů je identifikace softwarových problémů a ověření správné funkce kosmické lodě. V laboratoři jsou simulovány podmínky kosmického letu včetně scénářů přerušení letu a záchranného režimu, detekce chyb včetně selhání pohonu, optické navigace a správy plánů manévrů.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
V Kennedyho vesmírném středisku probíhá v budově O&C instalace sekundárních struktur v adaptéru modulu pro posádku CMA pro Artemis II. Bylo dokončeno svařování potrubí a proběhly zkoušky jeho těsnosti. Lockheed Martin pokračuje v integraci adaptéru i v podmínkách pandemie koronaviru. V květnu by měl být proveden funkční test adaptéru, jehož cílem je ověření připravenosti na spojení s evropským servisním modulem. V jeho integraci nadále pokračuje Airbus v Brémách v Německu. Odeslání dokončeného servisního modulu na Kennedyho vesmírné středisko bylo před zohledněním dopadů pandemie COVID-19 plánováno na listopad.
V budově O&C je i kabina Orionu pro Artemis II. Do srpna má pokračovat instalace subsystémů a souběžně má probíhat svařování a zkoušky těsnosti potrubí – ty by měly být dokončeny také v srpnu. Výzvou bude dodání a instalace komponent systému zabezpečení podpory životních podmínek ECLSS, systému odstraňování oxidu uhličitého a dalších podpůrných systémů pro posádku v podmínkách rizika zavírání výrobních kapacit u dodavatelů v souvislosti s pandemií koronaviru. V srpnu by měla být doručena i základní sada klíčových prvků avioniky pro navigaci a řízení. Poslední známý harmonogram měl vést k předání dokončeného Orionu pozemnímu týmu pro předstartovní přípravu v červnu 2022.
Zdroj: https://www.nasa.gov
V továrně Michoud Assembly Facility v New Orleans pokračovala výroba dílů pro centrální stupeň nosné rakety SLS pro Artemis II. Uvnitř horního dílu stupně, nazvaného forward skirt, probíhala v prvním čtvrtletí v oblasti 55 budovy 103 finální montáž vnitřního vybavení. Celoobvodový robotický nástřik tepelně izolační pěny na forward skirt byl proveden již v loňském roce. Letos v únoru byl dokončen nástřik pěny i na intertank. Po nástřiku byl intertank taktéž přemístěn do oblasti 55 k montáži vnitřního vybavení.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Nádrž na kapalný kyslík byla v buňce E výškové budovy 110 umyta a poté osušena. Po přesunu do buňky P budovy 131 byla nádrž natřena základovou barvou. Nádrž na kapalný vodík prošla v budově 451 sérií ověřovacích tlakových zkoušek těsnosti plynným dusíkem a pevnosti svarů pomocí hydraulického zařízení simulujícího přenos zatížení do konstrukce nádrže. Poté byla nádrž vrácena do oblasti 6 budovy 103. Zde byla provedena nedestruktivní rentgenová kontrola svarů. Motorová sekce se nachází v pracovní integrační oblasti a byly do ní instalovány některé vnitřní struktury, například závěsy pro uchycení motorů a kryogenních palivových potrubí. Sekce je rozdělena na čtyři kvadranty, přičemž v některých probíhalo i orbitální svařování trubek. Rostoucí počet onemocnění koronavirem v okolí továrny Michoud a počet pracovníků v karanténě však měl za důsledek dočasné uzavření areálu a přerušení prací s účinností od 20. března. V zařízeních zůstali jen zaměstnanci udržující bezpečnost a nouzový chod.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Ve výrobě tohoto centrálního stupně Boeing paradoxně zatáhl ruční brzdu již na počátku roku. Zpomalil práce, aby optimalizoval některé prvky a vytvořil je stejně jako při plánované budoucí sériové produkci. Pokud je zjištěno lepší řešení než dosavadní, technici raději počkali na dodávku nových vylepšených dílů, stejných jako pro budoucí třetí exemplář. Přestože měl Boeing z důvodu dočasného přesunu části zaměstnanců do Stennisova vesmírného střediska k dispozici pouze dvě třetiny dostupné pracovní síly, udržoval si šestiměsíční rezervu před dodacím termínem pro NASA. Tento centrální stupeň nebude odeslán k testům do Stennisova střediska, ale přímo na Kennedyho vesmírné středisko. Termín byl stanoven na březen 2022.
Ve dnech 14. a 15. dubna se bude konat další zasedání Poradního výboru NASA pro pilotovaný průzkum a provoz. Zasedání bude tentokrát kvůli COVID-19 virtuální. První den má Doug Loverro představit aktualizovaný plán programu Artemis a Dan Hartman bude mít prezentaci Gateway. Druhý den představí Tom Whitmeyer nový časový harmonogram prací na Artemis I a II. Výstupy ze zasedání vám přineseme v dubnovém dílu seriálu Gateway.
Zdroje informací
https://www.nasaspaceflight.com/
http://blogs.esa.int/orion/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://spacenews.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://spacenews.com/
https://spacepolicyonline.com/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/ksc-20200325-ph-kls02_0149.jpg
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/…96bde95ee6dea108c8b436609cb24264&oe=5EFAC189
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…c23e92710761d97a0b8551fef41380fc&oe=5E95421C
https://pbs.twimg.com/media/ETpJIRpXQAIXZoW?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/EO7AZDwXkAUpIwE?format=jpg&name=4096×4096
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/02/DSC_3435large.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/02/DSC_306960pct.jpg
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/…655256764677a6fef484489ba5f63c05&oe=5EC31E11
https://www.nasaspaceflight.com/…/2020/01/core_stage_installation_2955.crop_.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/01/core_stage_lift_from_stand_1.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/qm-3_cam2_1.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20200109-PH-KLS01_0052~small.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/michoud_facility_3000x2405.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/sls_monthly_highlights_feb_2020_web.pdf
https://pbs.twimg.com/media/EQcOIwhX0AQq8vv?format=jpg
Ta Čína fakt jede, zdá se, že překročili sojuzové období a kráčí směr apollové. Pokud při testu novou loď ještě urychlí na 2.kos. rychlost, jako Američané před padesáti lety při AS-501, začnu věřit, že to s pilotovaným letem na Měsíc myslí vážně.
Článek je jako obvykle skvělý a zprávy v něm povzbuzující. Zaráží mne, že není nic nového s pilotovaným landerem, pokud se má na měsíci přistát za čtyři roky, měl by se již stavět.
Díky za pochvalu. Podle posledních zpráv má být jméno kontraktora pilotovaného lunárního landeru zveřejněno počátkem dubna. I kdyby to bylo trochu oddáleno, určitě se za dva týdny dozvíme spoustu nových informací (viz poslední věta článku).
Vy to skutečně hodnotíte pozitivně? Já z toho mám jednoznačný dojem, že v roce 2022 se určitě nepoletí. Když k tomu navíc vidím postupy a rychlost SpaceX, tak si troufám tvrdit, že nejpozději příští rok budou mít hotovou SS/SH ve verzi pro jedno použití s obdobnou nebo vyšší nosností jako SLS a za sotva desetinu času a peněz.
To nemyslíte vážně. Při vší úctě ke S-X teprve zkoušejí svařování maket nádrží a poletování nizoučko na zemí těchto torz s jedním motorem. Aby mohli příští rok letět museli by již nyní mít hotovy letové exempláře a provádět jejich finální montáž a potřebné zkoušky. Při tomto tempu nepostaví funkční sestavu ani za pět let.
Ano, to myslím naprosto vážně a při vší úctě k NASA. Vy vidíte svařování maket, ale nevidíte to, co se děje kolem. Není to sériový proces, ale paralelní. Obrovská výhoda postupu SpaceX a použitelnosti je v tom, že můžete detailně analyzovat a ověřit postupy poté, co přistanete. To jaksi u SLS nejde a proto se vše nekonečně testuje předem, protože pak bude jen jeden jediný pokus. Pro SpaceX je lepší raději udělat x praktických zkoušek a ověřit si jak to funguje ve skutečnosti. Jednak je to rychlejší a jednak v tomto případě i levnější. K vaší poslední větě se raději nevyjadřuji, ale vzpomeňte si na ni až poprvé SS dosáhne nadzvukovou rychlost a až poprvé bude na oběžné dráze.
V případě SLS se nyní testuje pouze kvalita již vyrobeného letového kusu. Pokud se nemýlím, tak S-X testuje teprve technologie, které budou někdy v budoucnu použity výrobě letového kusu schopného vstoupit na LEO s jehož stavbou se dosud nezapočalo. Nezapočalo se ani se stavbou letového kusu vlastní kosmické superlodi. Možná, že se mýlím, ale SS/SH zatím existuje jen ve fázi ideového záměru.
Ano v případě SLS máte pravdu a k tomu je potřeba dodat, že teoreticky tento kus má startovat ve druhé polovině roku 2022 což prakticky znamená reálné datum ne dříve než v roce 2023. Potud tedy k SLS a tento názor jsem psal ještě před tím, než si svět uvědomil, že v Číně nejsou až tak neschopní jak si všichni mysleli.
Pokud jde o SpaceX, tak se mýlíte zcela zásadně. Navíc podle toho jak píšete o jakési kosmické superlodi, tak asi netušíte co to vlastně SS/SH je.
Nechtěl jsem do debaty SLS vs SHS zasahovat, ale teď musím pana Iva opravit. V textu článku je „… pro misi Artemis I, plánovanou na druhou polovinu příštího roku“. Příští rok bude teprve 2021.
V tuto chvíli bych se soukromými odhady data startu Artemis I doporučil posečkat na zasedání:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/nac_heo_public_agenda_april_14-15_final-3.pdf
Mám jen dotaz: Ivo = Ivo Janáček z diskusí na elonx?
Je to váš názor a nikdo vám jej brát nebude. Je potřeba se na to ale podívat trochu realisticky. Uplyne ještě nějaká doba než bude SH/SS v takovém stavu, aby a) zákazníci byli ochotni do SS naložit svůj náklad b) někdo vůbec byl ochotný pojistit náklad a hlavně za c) mohla vynášet lidi.
Určitě vidíte, jaký problém byl dostat do provozu Crew Dragon. Jen padákový systém má za sebou desítky testů a dlouhou dobu vývoje a motorické přistání bylo zavrženo jakožto potencionálně nebezpečné. A teď tu máte SS, která bude přistávat jen motoricky, bez záchranného systému. Celý ten systém musí být ještě o několik kroků, nebo spíše skoků dál, než přistání boosteru Falconu 9.
Přístup SpaceX se mi líbí, protože rapid prototyping je něco, co vám vývoj posunu rychle dopředu. Sám s tím mám dost zkušeností. Ale pořád je to vývoj, ke konečnému produktu to má hodně daleko. Vím, že na elonxu často zaznívá názor, že SLS poletí jedna, možná dvě, ale jestli vůbec nějaká a že to převezme SpaceX. Jestli zvládnou do roku 2023 dostat SS kolem měsíce v rámci dearmoon, všechna čest. Ale sám musíte vidět, že ta cesta je hodně dlouhá a trnitá. Osobně tomu nevěřím, ač bych chtěl, tak zkušenosti z vývoje mi to prostě nedovolí. Ale fandím jim, to ne že ne.
Zároveň však musíte pochopit NASA, kteří staví nosič primárně určený pro lidi. Oni musí mít 100% jistotu, že to klapne. Tady si nikdo nemůže dovolit chybu, ani SpaceX ne. Dokážete si představit, že jim někdo při vzletu nebo návratu zemře? Já ne. A ani nechci.
Špatně se to zařadilo:
Jiří Hošek: Samozřejmě máte naprostou pravdu, omlouvám se a děkuji, nějak jsem to omylem posunul ještě o rok, takže správně to mělo být takto:
“Ano v případě SLS máte pravdu a k tomu je potřeba dodat, že teoreticky tento kus má startovat ve druhé polovině roku 2021 což prakticky znamená reálné datum ne dříve než v roce 2022.”
hrnsgs: Zajisté máte pravdu, ale do čeho dáte raději náklad? Na raketu, která ještě nikdy nestartovala a nebo na raketu, která už desetkrát spolehlivě doletěla na orbitu a vrátila se zpátky, kde byla prozkoumána a otestována? Navíc na raketu, která má velkou redundanci z hlediska pohonu. S tím tedy souvisí i bod b. Pokud jde o lidi, tam je to něco jiného, ale opět to bude o tom kolik za sebou bude tento dopravní systém mít letů. U letadel taky postavíte jedna dva kusy a musíte odlítat stovky hodin a provést všechny možné testy než dostanete certifikát způsobilosti k letu s pasažéry, tady očekávám něco podobného.
SpaceX má díky DC jistě spousty zkušeností a podle mě to nejde moc srovnávat s přistáním prvního stupně F9. Ten jde na hranici možného bez jakékoli rezervy. Předpokládám, že u přistání SS (a asi i SH) bude rezerva ve výkonu motorů a s tín související rezerva paliva pro případ výpadku.
Já si myslím, že poletí tak maximálně tři kousky SLS, pokud se bude dařit. Pokud jde o oblet měsíce SS, tak si myslím, že bude, ale bez lidí, protože FAA si s tím asi moc nebude vědět rady a proces bude trvat velmi dlouho.
Problém NASA je ten, že musí tančit podle toho jak kongres píská a řekněme si upřímně, jde o politické zadání prostě zrušíme STS a udělejte něco nového, rychle a levně. Jak to dopadlo víme všichni. Není to ani moc nové, ani moc rychlé a už vůbec ne levné. Pokud by takto postupovala soukromá firma, tak už by asi tak 10x zkrachovala.
Já tedy nejsem vůbec tak optimistický jako pan Ivo. Měl by si vzpomenout třeba na to, jak měl RedDragon před dvěma lety přistát na Marsu. Souhlasím s panem Václavem že zatím SpaceX zkouší věci, které možná použije v budoucnu. Nebo taky ne, jako ty obří kompozitní nádrže před lety. Hotové mají motory Raptor. Ke kompletnímu nosiči je ještě hooodně dlouhá cesta a SLS bude dávno lítat, byť za cenu která se nám vůbec nelíbí. Hlavní problém s SLS je ten, že jak to vypadá potřebuje dva starty pro jedno přistání na Měsíci, což je docela masakr a hlavní brzda. Pokud by stačil jeden start SLS (Orion + část LM) a jeden start FH nebo NG, bylo by to cenově jinde.
Díky za článek, je to perla každého čtvrtletí. Stejně jako přehledy o Gateway.
K obsahu. Testy kabiny jsou opravdu obsáhlé, to klobouk dole. Je vidět, že nechtějí podcenit vůbec nic. Zajímalo by mě, na jaké tempo se Boeing dostane při „sériové“ produkci. Jedna nádrž se jim vrátila takřka „ze šrotu“, takže to bude pořád ještě trochu lačba a sériové produkci to odpovídat nebude. Každopádně poznatků z výroby nádrží pro Artemis I, strukturální testy i té se špatnými svary musí mít hromadu, takže výrobu dalších by to mohlo urychlit a doufejme že i zlevnit.
Doufám, že na start Artemis I se mi podaří dostat 🙂
Rádo se stalo, jsem rád za kladný ohlas.
Podle představitelů Boeingu je při požadavku na rychlou výrobu a smlouvě na sériovou produkci možné se stávajícími kapacitami vyrobit jeden centrální stupeň každých osm měsíců.
Jeden kus za 8 měsíců zní rozumně. Nepředpokládám, že by NASA dokázala připravit náklady a mise rychleji než v této kadenci. Záchrana nádrže s defektním svarem by mohla pomoci EuropaClipperu na SLS.
Podle https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/sls_monthly_highlights_feb_2020_web.pdf je vodíková nádrž s křehkými svary přiřazena pro třetí centrální stupeň SLS. Což je aktuálně pilotovaná Artemis III. Spekuluje se ale, že třetí SLS by mohla vynést lunární lander a až čtvrtá posádku. Jsem fakt zvědavý na zasedání NASA NAC HEO 14.-15. dubna. Stejně jako v minulosti se připojím a budu prezentaci sledovat online.
Sonda Europa Clipper sklouzla až na dobu po Artemis III.
Díky za upřesnění. Na zasedání se taky těším a doufám že bude 🙂
No, zpoždění Europa Clipper mě nepotěší (rád bych to stihl ještě na tomto světě 🙂 ) ale odsun nebude snad až tak strašný. Pořád lepší než mnohaletá varianta se slabším nosičem.
Jiří Hošek: Samozřejmě máte naprostou pravdu, omlouvám se a děkuji, nějak jsem to omylem posunul ještě o rok, takže správně to mělo být takto:
„Ano v případě SLS máte pravdu a k tomu je potřeba dodat, že teoreticky tento kus má startovat ve druhé polovině roku 2021 což prakticky znamená reálné datum ne dříve než v roce 2022.“
hrnsgs: Zajisté máte pravdu, ale do čeho dáte raději náklad? Na raketu, která ještě nikdy nestartovala a nebo na raketu, která už desetkrát spolehlivě doletěla na orbitu a vrátila se zpátky, kde byla prozkoumána a otestována? Navíc na raketu, která má velkou redundanci z hlediska pohonu. S tím tedy souvisí i bod b. Pokud jde o lidi, tam je to něco jiného, ale opět to bude o tom kolik za sebou bude tento dopravní systém mít letů. U letadel taky postavíte jedna dva kusy a musíte odlítat stovky hodin a provést všechny možné testy než dostanete certifikát způsobilosti k letu s pasažéry, tady očekávám něco podobného.
SpaceX má díky DC jistě spousty zkušeností a podle mě to nejde moc srovnávat s přistáním prvního stupně F9. Ten jde na hranici možného bez jakékoli rezervy. Předpokládám, že u přistání SS (a asi i SH) bude rezerva ve výkonu motorů a s tín související rezerva paliva pro případ výpadku.
Já si myslím, že poletí tak maximálně tři kousky SLS, pokud se bude dařit. Pokud jde o oblet měsíce SS, tak si myslím, že bude, ale bez lidí, protože FAA si s tím asi moc nebude vědět rady a proces bude trvat velmi dlouho.
Problém NASA je ten, že musí tančit podle toho jak kongres píská a řekněme si upřímně, jde o politické zadání prostě zrušíme STS a udělejte něco nového, rychle a levně. Jak to dopadlo víme všichni. Není to ani moc nové, ani moc rychlé a už vůbec ne levné. Pokud by takto postupovala soukromá firma, tak už by asi tak 10x zkrachovala.
Já dám raději náklad na prověřenou technologii, jak asi každý. Ale musí se zase vzít plusy i mínusy – například Euro Clipper – můžeme jej poslat na sice v té době na SLS se dvěma starty za nějaké peníze, nebo nejspíše o dost levněji na komerčním nosiči, ale … rozdíl v době příletu k Europě je v řádu let. Už se tady o tom na kosmonautixu psalo. A teď stojíme před tím dilematem – ušetřit, ale pozdržet výzkum v řádu let, riskovat delší pobyt technologií ve vesmíru před spuštěním, jejich zastarávání, rozpadnutí věděckého týmu atd. A to nejde o lidi. V momentě kdy o lidi na „špičce rakety“ půjde, tak jsme úplně v jiné rovině uvažování.
Zkušenosti mají jak z CD tak z přistání boosteru Falconu. A jako každá firma se z toho poučí. Booster Falconu jednoduše při problému odepíšete, stejně při porovnání výroby x ceny za start už jej máte nejspíš zaplacený, ale kabinu s lidma? Tady už se nemůže stát, že ve ventilu zůstane trocha paliva a exploduje, dojde zápalná směs (ano vím, Raptor ji nemá), zasekne se vám kormidlo, přistanete, zafouká vítr a loď se vám převrhne, atd atd atd. Tady vidím největší problém a technickou výzvu.
Když porovnáte proces, kterým prochází Orion před startem (akustická komora, elektromagnetika, vakuum, tepelné namáhání, …) tak si vůbec nedovedu představit, jak takto budete chtít otestovat loď velikosti SS. SpaceX dneska okrajově ví, jak se svařená konstrukce chová v rozmezí teplot -10 až 30 stupňů celsia, jak se chová když ji natankujete podchlazeným palivem a tlakujete ale to je zatím tak všechno. A to ještě nemluvíme ani o konečné verzi. Je to prostě výzva. Dovedu si rámcově představit, co musí vydržet svary na konstrukci SS, a nevím jak moc jste znalý v oboru svařování nerezových materiálů, a je to masakr. Vyrábíme mnohem jednodušší výrobky, ale konstrukcí trochu nádrži SS podobné, dokonce ze stejného materiálu.
Problém NASA vidíme na stejném místě. Každopádně NASA není jenom SLS. Samozřejmě, že soukromé společnosti jdou po zisku a NASA díky tomu trochu zbytečně krvácí, ale i ze soukromých společností se časem stanou molochy jako je ona sama. Viz Boeing, Lockheed i jejich ULA… podle mně by si NASA zasloužila, na úkor armády, mnohem větší rozpočet, protože to co tvoří (pominu-li SLS, abych tam nevnášel nějakou zbytečnou pachuť) je výzkum té nejvyšší úrovně a nikdo se jí v tom nevyrovná.
Mluvíte mi z duše. Ještě bych doplnil, aerodynamiku návratu tak velkého tělesa jako je SS při návratu do atmosféry nelze jen tak zkoušet na modelech. Jinak tvary SS mi připomínají kosmické lodě z ilustrací scifi knih z padesátých let … a že jsem jich přečetl 🙂
Já bych šel ještě hlouběji do historie až někam k Ciolkovskému. Tehdy si představovali, že jednou budou po Sluneční soustavě létat od planety k planetě kosmická plavidla tvaru vzducholodi i se stabilizačními křidélky, s řadou okének u nichž budou desítky cestovatelů s divadelními kukátky pozorovat okolí.
No ano, ty jeho obrázky vypadaly zrovna tak. Tak vidíte, jakej to byl vizionář. I ten Star Ship už před 110 lety nakreslil a Musk to od něj jen opráskl 🙂
Drobná poznámka k těm zmíněným teplotám – do těch svařovaných nádrží už tankovali tekutý dusík. Ten má o chlup nižší teplotu než zmíněných -10 °C. O trochu větší chlup… Takže bych ty okrajové znalosti s dovolením posunul.
Možná jsem to špatně napsal, ale to jsem myslel tím, že vědí jak se chová s podchlazeným palivem. To je jejich znalost mimo to rozmezí. Samozřejmě je to trochu nadsázka, ale neřekl bych že to není daleko od pravdy.
Ked vidim to ako testuju sls a orion, tak v tom vidim neskutocne mnozstvo naliatych penazi. Plne chapem, idu na tom lietat ludia.
Spacex si ale toto financne dovolit nemoze. Tak zvolili najlacnejsi postup.
Najprv testovacie lety, potom lety so starlinkami, potom prvy komercny zakaznik ktory sa nebude bat, potom dalsi a dalsi.
Medzitym stale budu vylepsovat konstrukciu az do bodu kedy sa odvazia tam posadit prvych ludi.
Toto vsetko ale za predpokladu ze vsetko pojde bez nejakych vacsich zasadnych problemov.
Ak im to pojde dobre tak podla mna prvy orbitalny let bude v 2022, chvilu potom starlinky. Na nich urobia par misii. Potom komercni zakaznici. to uz som v 2024. Zatial budu vyvijat vnutorne vybavenie pre pilotovanu lod.
Potom je velky otaznik ze ci budu moct tam posadit ludi sami, alebo budu potrebovat schvalenie od nas a faa, a ak ano tak ci bude stacit 7 misii v rade ako f9, co vzhladom na sposob pristania asi staci nebude.
A teda optimisticky odhad letu s posadkou mi vychadza na 2026-27.
Este som do toho nezaratal koronu ktora s tymto planom moze slusne zamavat.
Díky, jako vždy vyčerpávající. Jen bych se rád ohradil proti tetraoxidu dusíku, hezky česky je to oxid dusičitý (příp. dimer oxidu dusičitého).
Rádo se stalo.
Nechci to mít terminologicky chybně, ale tetraoxid dusíku pro N2O4 je uveden i v integrovaném registru znečištění MŽP. https://www.irz.cz/node/79
Jestli mě ale přehlasujete, změním to na dimer oxidu dusičitého.
Tak mám vyjádření od studentky chemie na VŠCHT:
„Je v podstatě jedno, jak se to pojmenuje. Když máš tetraoxid, tak je u O4 a O má vždy -2 takže u N musí být 2 podle křížového pravidla, takže by to mělo být ok. VŠCHT říká, že to můžeš pojmenovat jako dimer oxidu dusičitého. Může to být jak tetraoxid, aby se tam prostě umocnilo to, že to má 4 kyslíky, tak ale i dimer oxidu dusičitého, že tam jsou látky dvojnásobně, ale obojí by mělo být ok. Je to jen slovíčkaření s anorganickým názvoslovím.“