Na dvou fotografiích, které Vám dnes chceme představit, jsou zachyceny činnosti z 13. června, kdy pracovníci Jet Propulsion Laboratory instalovali kola a „nohy“ (alias mobilní zavěšení) na pravou polovinu vozítka Mars rover 2020. O den později pak došlo k instalaci zavěšení kol i na druhou stranu. „Teď už je to marsovské vozítko,“ říká David Gruel, manažer JPL zodpovědný za sestavování, testy a start této mise a dodává: „S připojeným zavěšením kolem to už nejen vypadá jako vozítko, ale také už máme instalaci skoro všech velkých systémů za sebou.“
Během pár týdnů by experti měli k vozítku připojit jeho robotickou paži, do hlavy roveru vloží přístroj SuperCam a dojde i na instalaci systému Sample Caching System pro ukládání vzorků pro pozdější návrat na Zemi. Jen v něm bychom našli 17 samostatných motorků. „Nohy“ vozítka, které nesou kola vypadají jako černé tyče. Jsou vyrobeny z titanu stejnou metodou, jaká se používá u špičkových cyklistických rámů. Kola samotná jsou ale jen inženýrské modely a tyto exempláře nepoletí k Marsu. Teprve až během příštího roku dojde k jejich výměně za letové exempláře, které by se měly před startem používat co nejméně.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Kola samotná jsou vyrobena z hliníku a mají průměr 52,5 cm. Na jejich povrchu najdeme 48 drapáků, které jsou vyfrézovány do těla běhounu, aby zlepšily jeho trakci jak na měkkém písku, tak i tvrdých kamenech. Každé kolo má svůj vlastní motor a obě přední i obě zadní kola jsou vybavena také vlastním zatáčecím motorem. Díky tomu se bude moci vozítko otočit o 360° na místě.
Při jízdě po nerovném terénu je systém zavěšení kol (zvaný „rocker-bogie“) velmi užitečný díky několika tyčím a pohyblivým kloubům. Díky nim si rover zachová relativně konstantní zátěž každého kola, čímž se také minimalizuje jeho náklon. Pozemní specialisté, kteří budou rover řídit, se musí vyhýbat terénu, kde by se rover naklonil o 30°. Jde však jen o rezervu – ve skutečnosti by vozítko zvládlo i sklon 45° v jakémkoliv směru, aniž by se převrátilo. Díky systému zavěšení kol může rover přejíždět kameny a jiné překážky jako jsou prohlubně, jejichž rozměr je menší než velikost kol.
Závěrem ještě připomeňme, že se stále můžete registrovat, aby Vaše jméno letělo s tímto vozítkem na Mars. Stále také funguje webkamera, na které můžete sledovat dění kolem nového vozítka. Jen pamatujte na časový posun mezi střední Evropou a Kalifornií.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23269-16.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia23270-16.jpg
Nevite jestli jsou ty kola nejak zasadne jina oproti minulosti? Videl jsem fotky z minulych misi a dostavaly celkem na frak… tak si rikam jestli udelali nejake zmeny…
Ani ne tak u minulých misí jako jen u Curiosity. Šlo ale spíše o estetický problém než o překážku provozu. Hustší žebra / drapáky by měly plášť vyztužit.
Diky moc za upresneni a odpoved..
Není zač. 😉
Tak u Spiritu byla porucha kola/zavěšení jednou z příčin jeho konce. A u Curiosity je to tak moc „kosmetický“ problém, že pro jistotu předělávali na dálku software na pojíždění a berou to poškození v úvahu i při plánování trasy.
Ano, kola pro Mars rover 2020 jsou docela dost jiná:
https://www.sciencefriday.com/educational-resources/redesigning-the-wheel-for-mars/
Pěkný srovnávací obrázek je skoro na konci článku.
Co se Spiritu týče, tak máte pravdu, ale pán se ptal na kola, tudíž jsem vyloučil jejich zavěšení / pohon, který způsobil problémy Spiritu.
I kdyby Curiosity přišla kompletně o pláště svých kol, tak by byla schopna jízdy po titanových paprscích. Sice ne přes prašná podloží, ale po kamenech bez problémů. Ta úprava SW byla spíše preventivní. Ono to na fotkách nevypadá moc hezky.
Mimochodem o nových kolech jsme svého času psali i my.
Hm, napadá mě spousta otázek. Třeba když je potřeba na každý prd na sondě pět testů a certifikací, jestli ta kola na Curiosity někdo testoval? Tedy tak nějak doopravdy. To by si pak třeba všiml že po pár kilometrech v terénu jsou v nich díry a něco s tím udělal. Nebo ne?
Trochu se obávám, že přístup státní byrokraticky řízené NASA se od průšvihů s Apollem 1 a raketoplány Challenger a Columbia příliš nezměnil.
Narážíme na jeden zásadní problém. Vozítko má pracovat v prostředí s poměrně výrazným střídáním teplot a třetinovou gravitací. Veškeré testy, které uděláme na Zemi mohou tento stav pouze simulovat, nebo se k němu přiblížit, ale nikdy jej plně nenahradí. Proto se některé věci nemusí odhalit a nejde přitom o chybu testovacího procesu.
Podle mého názoru je Aloisova odpověď přesná a vyčerpávající- americké sondy prostě překračují plánovanou životnost.
Pochybovat o kvalitě testování rozhodně není na místě. Stejně tak hledat jakousi příčinu v kvalitě řízení NASA. Obojí je samozřejmě na špičkové úrovni.
Tak ta kola jsou hodně jiná. Dost se poučili z předchozí zkušeností. Žebrování má dvojnásobnou hustotu, což zvyšuje odolnost proti proražení. A taky rezignovali na ten výrazně šípovitý vzor, který měl víc držet ve svahu proti bočnímu posuvu, ale asi zjistili, že to vlastně není potřeba a že přímější žebrování zajišťuje vyšší pevnost kol.
Každá americká sonda, tedy i americké rovery na Marsu jsou stavěny na určitou životnost a tím je dána robustnost jejich jednotlivých prvků. Dlužno připomenout, že krom NASA nikdo jiný nedopravil na Mars řádně fungující rover, ale ani daleko jednodušší řádně fungující lander. Curiosity byla stavěna na necelé dva roky pobytu na Marsu, které uplynuly již před pěti roky a projektovaná dráha činila 19km, což bylo dosaženo před dvěma roky. Zákonité opotřebení dezénu kol nijak neomezuje pohyb roveru a je předpoklad že Curiosity bude po Marsu jezdit a bádat ještě několik let.
V případě MERů byly konstrukční parametry daleko skromnější : projektovaná dráha třista metrů a životnost tři měsíce. Netřeba něco dodávat.
Jako poruchu bych klasifikoval závadu, která by se vyskytla v garantované době. Po překročení garantované doby, nebo garantované dráhy je to pouze zákonitý výsledek opotřebení.
Bohužel zatím pro výkony NASA na Marsu není žádné srovnání, to se ale, jak jistě všichni doufáme, změní za dva roky, kdy by na Marsu měl jezdit i evropský a čínský rover a současně pracovat i landery obou zemí.
To, že s koly začal problém až ke konci plánované primární mise, je také pravda.
Minimální, tedy zaručenou životnost toho kterého zařízení nelze nikdy stanovit úplně přesně. Skutečnost záleží na mnoha proměnných okolnostech, které nelze v úplnosti předvídat. Na Marsu jsou vpravdě nepřátelské podmínky každé technice, navíc je komunikační bariéra, nelze reagovat v reálu a nutno zakalkulovat i pravděpodobná pochybení řízení provozu. V tomto úhlu pohledu je dlouhověkost amerických zařízení na Marsu od samého počátku, vždyť už Vikingy před padesáti lety fungovaly léta, obdivuhodná.
Tím bude pomyslná laťka pro Evropu a Čínu za dva roky posazena hodně vysoko.
Průběžně sleduji montáž roveru a dochází mi jak je to obrovský stroj. Název vozítko silně pokulhává. Pokud je izolován na snímcích, bez možnosti porovnání se známými objekty, tak jeho obrovitost nevynikne, ale při montáži, když se kolem pohybují postavy, je rozmístěno vybavení dílny, okna , dveře atd., jsou rozměry roveru opravu impozantní.
Objavili sa aj nejake nove informacie o misii ExoMars? Teda hlavne, ci stihnu buducorocne okno?
Podle posledních dostupných informací se okno stíhá.
Důležitým prvkem zavěšení těla roveru na rocker-bogie podvozky levé a pravé strany je vahadlo (differential bar) s omezovačem rozsahu pohybu (restrainer). Tady je skvělé video, kde je vidět jak vahadlo pracuje a co by se stalo, kdyby tam nebylo. Ve videu je to od času 3:07 do času 3:30 : https://www.youtube.com/watch?v=007SnaUxi40