Přestože se kosmonautika v posledních letech rozvíjí mílovými kroky, schopnost umístit vesmírnou sondu na oběžnou dráhu jiné planety je i v dnešních dnech stále prestižní záležitostí. Jen hrstka zemí potažmo institucí tuto výzvu dokázala překonat a dlouhodobě operovat s robotem kolem cizího světa. Do tohoto klubu v roce 2015 přibyl další člen, když se umělým satelitem planety Venuše stala sonda Akatsuki japonské kosmické agentury JAXA. Akatsuki je japonský výraz pro úsvit či svítání, čímž tato sonda tak trochu sdílí jméno s americkou družicí Dawn, která pracuje v Hlavním pásu asteroidů. Samotná Akatsuki se sice na oběžnou dráhu Venuše dostala s pětiletým zpožděním, přesto nejenže nyní i po více než dvou letech na orbitě stále dobře funguje, ale je navíc jedinou sondou momentálně operující ve vnitřní Sluneční soustavě.

Akatsuki si během nečekané pětileté prodlevy zažila nepřerušovaný sluneční žár, a tak není divu, že dvě z jejích pěti kamer už nepracují. Přeživší aparatura však neúnavně monitoruje Venušinu atmosféru a nedávno uvolněný balíček ultrafialových a infračervených snímků podnítil zájem šikovných nadšenců z řad veřejnosti, kteří tato syrová data převádějí do oku lahodící podoby. Obrázek vpravo je založen na datech z kamery označované UVI. Ta snímá atmosféru Venuše ve dvou vlnových délkách ultrafialového světla (283 a 365 nanometrů). Damia Bouic zpracovala snímek tak, že vlnové délce 283 nm přiřadila modrou barvu, délce 365 nm přiřadila barvu červenou a zelenou barvu syntetizovala z průměru obou dostupných kanálů. Díky tomu si v odstínech, které naše oči dokážou vnímat, můžeme prohlédnout struktury Venušiných mračen. Za normálních okolností totiž Venuše ve viditelném světle vypadá jako zářivá bílá koule s jen těžko rozeznatelnými detaily.

Z odhalených podrobností jsou vědci nadšeni. Kamera UVI totiž v rovníkových oblastech Venuše poskytuje lepší prostorové rozlišení, než jaké dosáhla evropská družice Venus Express monitorující Venuši do roku 2014. A to i přesto, že Akatsuki krouží kolem Venuše po mnohem vyšší a protáhlejší dráze, než bylo původně v plánu. UVI vidí ultrafialové světlo odrážející se od mraků a oblačných vrstev 65 až 75 km nad povrchem Venuše. Některé pozorované struktury mohou souviset s povrchovou topografií a celkově se dají využít ke sledování dynamiky horizontálních větrů v nižší atmosféře. Vrchní mraky se skládají hlavně z kyseliny sírové, ale obsahují i další příměsi jako je tekutá voda a dosud neznámá UV-pohlcující složka patrná hlavně na vlnové délce 365 nm. Druhý UV kanál je zase citlivý na oxid siřičitý, který by mohl pocházet ze sopek. Aktivní vulkanismus na Venuši je sice obecně předpokládán, avšak dosud jsme žádnou sopku nechytili při činu zcela prokazatelně (jako třeba na Jupiterově měsíci Io).

Další věcí, kterou můžeme na snímcích z kamery UVI vidět, jsou Venušiny polární čepičky. Obrázek výše zachycuje jižní pól Venuše zahalený uniformním pokryvem mraků, který poměrně ostře přechází v mnohem turbulentnější a promíchanější vrstvy atmosféry v nižších zeměpisných šířkách. V oblastech pólů tedy vanou spíše horizontální větry, zatímco blíže k rovníku probíhá divoká konvekce, která vynáší do horních vrstev atmosféry zmíněnou UV-absorbující složku a oxid siřičitý. Ten se vlivem slunečního záření rozpadá a pak opět slučuje až na oxid sírový. Z něho v kombinaci s vodou vznikají kapičky koncentrované kyseliny sírové.

Druhou kapitolou jsou pak snímky v infračervené oblasti. Kamera označovaná IR2 zachycuje mimo jiné tepelné vyzařování noční strany planety a to taktéž ve dvou vlnových délkách (1,74 µm respektive 2,26 µm). Na rozdíl od UVI proniká infračervená kamera do atmosféry trochu hlouběji a sice 48 až 55 km nad Venušin povrch. Spodní vrstva atmosféry globálně vyzařuje stejné množství tepla ať už ve dne nebo v noci. To, co na snímku vlevo vidíme jako tmavé oblasti, jsou tlusté mraky vznášející se alespoň 20 km nad zářící vrstvou a blokující její tepelné emise. Kromě tloušťky mraků ale infračervené snímky mohou poukázat také na různé velikosti částic v atmosféře nebo na rozdíly v jejím složení. Na to je ale už potřeba důkladnější analýza, ke které vědci používají raději syrová data. Do viditelných barev převedené snímky sice mají vysokou estetickou a popularizační hodnotu, nicméně k vědeckému studiu se úplně nehodí, jelikož mohou obsahovat různé artefakty či dodatečné úpravy. Pokud vám tyto umělecké kompromisy nevadí, doporučuji prohlédnout si i další snímky z archivu družice Akatsuki. Naříklad Kevin Gill kombinuje data z kamer UVI a IR2 a vytváří ještě barevnější pohledy na Venuši: #1, #2. Zato Justin Cowart se naopak pokusil barevné schéma trochu více přiblížit tomu, co by vnímalo lidské oko: #1, #2.

Zdroje informací:
http://www.db-prods.net/
http://www.planetary.org/
http://www.isas.jaxa.jp/

Zdroje obrázků:
http://www.db-prods.net/../uvi_160517_365_PseudoRGB.jpg
http://www.db-prods.net/../uvi_160723_365_PRGB_composite.jpg
http://www.db-prods.net/../uvi_160620_283_PseudoRGB.jpg
http://www.db-prods.net/../ir2_161019_226_PRGB.jpg