Grand Finale, tedy Velké finále – přesně tak pojmenovali odborníci závěrečnou fázi unikátní mise sondy Cassini, která krouží kolem Saturnu. Momentálně se nachází na dráze označované jako Ring-Grazing orbit, při které prolétává blízko vnějších okrajů prstenců. Mezi dubnem a zářím však bude sonda prolétávat kolem vnitřních okrajů prstenců. Půjde o unikátní možnost pro vědecký výzkum, který nebylo možné realizovat nikdy v historii. Zároveň půjde o stylové zakončení této přelomové mise, která se už nyní zapsala do dějin kosmonautiky.
Vědci už vytyčili čtyři hlavní oblasti poznání, které nám Velké finále přinese.
- Sonda bude moci detailně zmapovat gravitační a magnetické pole Saturnu. To pomůže lépe pochopit, jakou má planeta vnitřní strukturu a možná zjistíme i něco o rychlosti otáčení jednotlivých vrstev.
- Závěrečné průlety výrazným způsobem zlepší naše chápání prstenců – především co se množství materiálu v nich týče. Díky tomu budeme moci lépe pochopit jejich původ.
- Částicové detektory na palubě Cassini budou analyzovat částice z ledových prstenců, které jsou vtahovány do atmosféry masivním magnetickým polem.
- Kamery pořídí úžasné fotky prstenců i oblačnosti z neuvěřitelné blízkosti.
Do konce mise ještě zbývá více než 5 měsíců, ale už nyní je čas se zmínit o té úplně poslední fázi. Cassini pošle své poslední fotky jen pár hodin před svým zánikem. I během sebevražedného vstupu do atmosféry planety ale bude posílat údaje. Jelikož nebude možné ukládat údaje do paměti a odesílat je až později, bude se vše posílat v reálném čase – podobně jako to dělala sonda Rosetta. Klíčovou roli budou hrát údaje z hmotnostního spektrometru, které prozradí informace o složení okolní atmosféry.
Zánik Cassini sice bude smutnou událostí, ale z vědeckého hlediska půjde v podstatě o úplně novou misi, která bude moci odpovědět na nové otázky. Sonda už je letos ve vesmíru neuvěřitelných 20 let. Za tu dobu dokázala překonat celou řadu špičkových vědeckých milníků a vykonala toho více, než se na začátku čekalo. Sondě ale pomalu dochází palivo a pokud dojde úplně, bude neovladatelná. Aby se eliminovalo riziko, že se Cassini jednou srazí s Enceladem, nebo Titanem, které by teoreticky mohly hostit život, bude bezpečnější ji kontrolovaně poslat do atmosféry. A navíc díky tomu získáme příval vědeckých dat. Na závěr článku ještě nejdůležitější termíny (vše v SELČ):
- 22. dubna 8:08 – poslední (126.) průlet kolem Titanu
- 23. dubna 5:46 – začíná Velké finále
- 26. dubna 11:00 – První průlet vnitřní částí prstenců
- 24. května – Letní slunovrat na severní polokouli
- 15. září 12:44 – Cassini vstupuje do atmosféry Saturnu
- 15. září 12:45 – Očekávaná ztráta signálu
- 15. září 14:08 – Přijetí posledního signálu na Zemi
Zdroje informací:
https://saturn.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://saturn.jpl.nasa.gov/resources/6007/?category=graphics
Kdyz si člověk vzpomene na všechny starty raketoplánů, kdy se už při pátým startu vědělo, že je to jen černá díra na peníze… kolik těchto skutečně vědeckých sond mohlo pracovat. U Saturnu klidně tři.
No nic, všecho jednou skončí a je fajn, že tady ten konec nastal opravdu za hodně dlouho.
Kašlat na předražené raketoplány, nejsou naše. Jsem rád, že jsme k Marsu levně a rádi posílali vědecké sondy my (všichni ostatní mimo Američanů). 🙂
Ďakujem za informáciu, nevedel som, že američania s tým nemajú nič spoločné, Skutočne hodnotná informácia !!!
Kto je to my ? Vari Ty ?
Tak len si naďalej pestuj svoje mindráky !
Neberte tak vážně prohlášení se smajlíkem. Šlo o neumělý pokus naznačit nesouhlas s tím, že jsou neustále tepáni Američané za nehospodárné využívání svých peněz. Kdo jsou „my“, je vysvětleno v závorce. Mám pocit, že Amíci jsou docela tahouni výzkumu, nejen kosmického. A dál už snad dost, článek je o Cassini, takže moje mindráky sem tahat nebudu. 🙂
Ale no tak. Taky mohl přijít nějakej doktor a říct, že než do nějaké Cassini se ty peníze radši měly vrazit do ještě intenzívějšího výzkumu robotiky a třeba nádorových onemocnění. A třeba by tu byl ještě dokonalejší operatér než je Da Vinci a třeba by najednou lidi uměli léčit o pár druhů rakoviny víc, než umí teď. A asi je vám jasné za co by většina lidí v takovém případě hlasovala.
On ten raketoplán hlavně měl mít nástupce, který mohl už fungovat rozumněji. Někde jsem zahlédl konceptuální obrázek nějaké „Shuttle II“, byl to v podstatě modifikovaný orbiter s dvojící boosterů a menších externích tanků nad prodlouženými křídly. Na první pohled to vypadalo lépe znovupoužitelně.
Teď to sice vypadá jinak, ale nevím, jestli v těch cca 80 letech bylo reálné dělat to, co teď dělá Musk. Přece jenom je o té doby značný pokrok v materiálovém inženýrství i ve výpočetní technice a s ní spojených řídících systémů.
Tady: http://www.armaghplanet.com/blog/10-shuttles-which-never-flew.html, zhruba za polovinou článku. Ale nic moc víc o tom nevím…
Přesně. Vstup Cassini do atmosféry Saturna bude v podstatě nová mise. Tedy pokud se podaří odeslat data v odpovídajícím množství a kvalitě. Škoda, že nemá štít a padák. Aby se mohla tvářit jako atmosférické pouzdro, když už ho nevyfasovala před startem 🙂 Ale to bych asi vedle skvělého Huygense chtěl moc. I když realizovat by se dva přídavky k mateřské sondě rozhodně daly.
Už se těším, jak budou vypadat poslední data a také úplně poslední foto.
Ten padák to by bolo fajn, ale máš veľké oči. Sotva realizovateľné, keď uvážiš aká je tam oproti Zemi obrovská gravitácia. Tá vstupná rýchlosť do atmosféry… To brzdenie o atmosféru by bolo nezrovnateľne brutálnejšie.
No jasně, že v případě Cassini jsem to úmyslně přehnal. Taky od toho je tam smajlík 🙂
Ale jinak funkční atmosférické pouzdro do Saturna – žádný problém. Už to umíme. Pouzdro sondy Galileo vstupovalo do atmosféry Jupitera rychlostí 47 km/s. Pomocí štítu a padáku se zbrzdilo a dokázalo vysílat 57 minut do hloubky 130 km. Takže vyřešeno.
Dvanáctého dubna prolétá Cassini kolem měsíčku Atlas, který má disk čerstvého materiálu naakumulovaného kolem rovníku podobně jako nedávno vyfocený Pan. Cassini by měla poskytnout dokonce ještě detailnější fotky než u ostatních malých „prstencových“ měsíčků. Tahle sonda prostě končí ve velkém stylu : )
Len by som chcel podotknúť, že vyše 20 rokov fungovania sondy Cassini pri Saturne umožnil RTG-zdroj…
Ale inak – jedna z najúžasnejších kozmických sond vôbec…
Je velká škoda, že Saturn bude asi na velmi dlouhou dobu bez nějakého zařízení ze Země. Je sice pravda, že aktuálně platné projekty do oblasti Jupitera jsou velmi zajímavé (JUICE, Europa Clipper, lander na Europu, Lucy, Laplace-P), ale Saturn je totálně na vedlejší koleji. Přitom disponuje superstar jménem Titan. Tam se nabízí hned několik variant, jedna zajímavější než druhá (a že těch misí bylo navrhováno….). Ale to ne. Mám pocit, že v posledních x letech se jde cestou nejmenšího odporu a vše, co zavání větší komplikovaností, se s chutí smete ze stolu. Chtělo by to se trochu odvázat, vyčarovat jaderný zdroj (protože takto na mě tahle absurdní jaderná nouze působí), přidat balón do atmosféry Titanu nebo plavidlo na Ligeia Mare….
někde jsem zahlédl že snad NASA už má peníze na obnovu výroby plutonia pro zdroje elektřiny.
Snad je to pravda. Kde jinde používat jaderné zdroje než na sondách daleko od Slunce?
https://www.scientificamerican.com/article/new-supply-could-prevent-deep-space-plutonium-shortage/
Ale jinak by to podle mne chtělo hlavně posun ve „větších“ atomových zdrojích v kosmu. Plutonium je fajn, ale reálně z toho je možné dostat výkony v řádu stovek wattů, možná jednotek kW. Štěpný reaktor s generátorem může, při hmotnosti dopravitelné do kosmu, dodávat klidně desítky kW. Což se dá použít i pro pohon.
I taková mise byla na spadnutí. Dokonce měla i přidělené odpovídající prostředky. JIMO. Jaderný reaktor by vyráběl palivo pro iontové motory. Návrh vypadal velice futuristicky včetně chladičů a i délka sondy byla ůctyhodná. Přes 30 metrů. Měla se postupně přesouvat po oběžných drahách u Galileovských měsíců. A nešlo jen o nějakou vizi. Byl to reálný projekt.
Zřejmě je dost velká otázka spolehlivosti – nemám na mysli možnost havárie, ale jeho běžné fungování.
Přece jen obrazně řečeno – hromada plutonia s termočlánkem bez jakýchkoliv pohyblivých součásti – je nepochybně mnohem spolehlivější variantou.
NASA v minulom roku začala vyrábať rádioaktívne plutónium na použitie v kozmických sondách. Ale bohužiaľ ho vyrába v množstvách rádovo gramov, čo je úplne nedostatočné.
je to náročné, drahé a ide to len pomaly. Keď to budú potrebovať, budú to mať tam kde to potrebujú. Ak by nemali tak dokúpia.
To je mi jasné že je to náročné a drahé. Ale s tou rýchlosťou celkom nesúhlasím – viď. koľko plutónia sa muselo vyprodukovať na atómové bomby. A toto je len zlomok takéhoto množstva…
A dokúpiť? Ja nie som vôbec proti ale keď si uvedomíte kde jedine by sa dalo dokúpiť, tak by to pre niekoho mohol byť problém…
Jen se zmíním o tom plutoniu – nemíchejme jablka s hruškami – pro atomové bomby a pro radioizotopové zdroje se používají odlišné izotopy. Zatímco pro zdroje je to plutonium 238, pro jaderné zbraně se používá plutonium 239.
Veď to ani netvrdím. Ide o to aká vôľa je to plutónium vyrábať – či už sa jedná o jeden alebo druhý izotop…
Ten projekt Cassini trval 20 rokov, takže nemôžem súhlasiť že Saturn je na okraji záujmov. Teraz je tu Jupiter, raz dôjde znovu aj na Saturn a Titan. A Európa pri Jupiteri nie je o nič väčší projekt ako Cassini. Teraz už Saturn má preskúmaný mesiac, takže je na tom lepšie ako Jupiter, ktorý nemá tak preskúmaný žiaden mesiac.
Problém nie sú len peniaze, ale aj ľudia. Keď uvážiš koľko projektov v súčasnosti beží a pracujú na nich tisícky vysoko kvalifikovaných ľudí (nielen NASA ale aj SpaceX …), už proste ich nie je dostatok na ďalšie projekty. Ak to vezmeš do úvahy, je práve teraz zlatý vek. Len nech ešte potrvá. Ja si toho už veľa neužijem, ale Ty si asio mladší a užiješ si viac, a ja sa teším že si s Tebou užijú aj ďalší a ja tu nebudem.
Prepáčte za preklep, nie :
o nič väčší projekt
ale : o nič menší projekt.
Veľmi oceňujem váš postoj, ktorý ste vyjadrili v poslednej vete vašeho príspevku…
Ď. autorovi článku za perfektnú prácu.
pb
Rádo se stalo.
preco sa boja , ze sa zrazi s titanom a ohrozia zivot|?
vsak sme uz na titane s inou sondou pristali.
Máte pravdu, jenže Huygens měl na Titanu přistát a proto od začátku procházel důkladnou sterilizací. Naopak na Cassini se nic takového nedělalo. Nese proto výrazně více mikroskopického biologického materiálu, který by mohl tyto dva měsíce kontaminovat.
tak ale Huygens bol pripojeny na Casini a je asi nemyslitilne, ze by sa, ak by bola Casini kontaminovana, tato kontaminacia nepreniesla na Huygens.
chapem, ze nechceme nieco pokazit, ale toto mi pride take az moc 🙂
Přenos mikroorganismů mezi dvěma částmi hardwaru je velmi nepravděpodobný. Ostatně stačí se podívat na jakékoliv jiné kusy kosmické techniky. Třeba rover Curiosity – díly, které se dostaly přímo na Mars (vlastní rover, padák a přeletová schránka) prošly nejvyšším levelem sterilizace. Tepelný štít a nebeský jeřáb ale byly sterilizovány méně, protože se čekalo, že se o sterilizaci postará vysoká teplota a náraz dna povrch Marsu. Přeletový prstenec pak nebyl sterilizován vůbec, protože se oddělil před vstupem do atmosféry, kde shořel. Všechny součásti ale byly ve vzájemném kontaktu, přesto to nevadilo. Je potřeba si uvědomit, že mikroorganismy nejsou vzhledem ke své velikosti schopné překonávat jakékoliv vzdálenosti v řádu centimetrů, nebo dokonce metrů.
Ad:dusan majer – dako sa neda diskutovat pod uz xty prispevok
ako ja sa nehadam, pracuju tam urcite mudrejsi ludia ako ja, ale viem, ze:
napr. taka Myxobacteria sa dokaze pohybovat rychlostou 1m za 3 hodiny
existuje nieco ako swarming , co je pohyb celych kolonii bakterii tiez az rychlostou 1m za 3 hodiny
chapem aj to, ze vo vesmire asi nemaju tolko zivin ak vobec a nemusia sa hybat vobec. ale napr. este pred starom?
aj ked opatrnosti nikdy nie je dost 🙂
Samozřejmě, extrémy se najdu všude – stejně jako existují mikroorganismy, které nezabije ani silná radiace. Jak už jsem psal, není možné provést dokonalou sterilizaci, ale pokusit se maximálně eliminovat množství mikroorganismů.
1 m za 3 hodiny – máte zdroj?
Každopádně bakterie ve vesmíru mají dramaticky odlišné podmínky. Přežijí, ale v tom smyslu, že když je pak přesunete do vhodných podmínek, začnou se zase množit. O nějakém metabolismu v prostředí, kde neudržíte kapalnou vodu, nemůže být řeči.
já se teda obávám že ta „sterilizace“ je čistě pro dobrý pocit viz:
http://technet.idnes.cz/grun-tezky-ukol-sterilizace-kosmickych-sond-f3v-/tec_vesmir.aspx?c=A070417_220219_tec_vesmir_vse
je naprosto jedno jestli se jich přiveze par desitek miliard nebo 10 kusů bakterii pokud dokáže přežít jediná a rozmnožit se – ve správných kombinacích dokonce dost pomáháme – třeba takový schiapareli to byla taková krásná injekce nepočet baktérii přímo do bezpeči pod povrch :-), uvnitř všech sond je živo až běda – dokud fungují zdroje tepla tak se to různými „kovožrouty“ jen hemží – jsou i v bateriích na uvnitř součastek – prostě všude, a zase stačí 1 kus a v teplíčku takové curiosity může být už slušná kolonie 🙂
Stoprocentní sterilizace není možná, to je jasné. Planetární ochrana se ale snaží alespoň eliminovat množství mikroorganismů. Kupříkladu pro celou sestavu MSL byla za přijatelnou hranici považováno 500 000 bakteriálních spor. Možná se to zdá hodně, ale vzhledem k ploše všech součástek a velikosti bakterií je to číslo přiměřené. Zkuste si představit čajovou lžičku mořské vody. Zdá se čistá, bez mikroorganismů, ale zdání klame – je tam tolik spor, že pokud bychom jich z oné čajové lžičky vybrali desetinu, dostaneme se na 500 000 kusů – limit pro MSL. Pokud se bavíme jen o součástech, které přistály na Marsu, tedy vlastní rover, padák a přeletová schránka, tak pro ně byl určený celkový limit 300 000 spor. Pro tepelný štít a sestupový stupeň bylo určeno zbylých 200 000 spor. Mimochodem zrovna Schiaparelli s tím moc neublížil – při dopadu měl plné nádrže a vzniklá exploze spojená s teplem zřejmě provedla výraznou sterilizaci. Ale znovu opakuju, že úplně sterilizovat není možné nic.
obávám se že ty limity jsou jen pro povrchy – uvnitř třeba takového malého kondenzátoru je klidně plocha 0,5m2 i víc a myslím že počet baktérií UVNITŘ součástek překonává ty povrchy o několik řádů – jak uděláte kontrolní stěr uvnitř z vnitřku součástky ? kontaminace povrchu těles je prostě realita i při jakékoliv myslitelné sterilizaci o haváriích (těch mírných/skoro povedených) to platí stonásobně (když spadne letadlo a shoří mu nádrže zabije to baktérie z čumáku zaryté metr v zemi – pochybuju) a vlastně si myslím že je to i dobře – vlastně jsme jako planeta už kolonizaci zahájily – minimálně marsu, jen se nechce egoisticky zaměřit na vlastní druh :-), celé to otevírá jednu zajímavou „větev“ celé věci a to mikrobiální život uvnitř sond – teď nemyslím vysušené spóry v klidu čekající na smilování ale regulérní prosperující kolonie množící se uvnitř a pomalu rozežírající každou sondu zaživa (samozřejmě v nepatrném měřítku třeba jeden rezavý flíček za 10 let) uvnitř každé (minimálně každé funkční) sondy je teplo, částečná ochrana před radiací a neuvěřitelný výběr materiálů ke konzumaci 🙂 tohle nikdo asi ani nezkoumá ale co se asi tak „líhne“ uvnitř curiosity , casiny , nebo dokonce voyageru ? – jsou tam desítky let energii máji podmínky přezily citlivé součástky tak proč ne odolné baktérie
A nechybí tam prostě voda? Nebo mluvíte o hermetizovaných prostorách? Tam by to smysl dávalo. Ale pořád tam pro prosperitu podle mě schází rozumně efektivní zdroje uhlíku. A máte nějaká tvrdá data o životě v kondenzátoru ap.? Vysoké gradienty napětí se nezdají být příliš vhodné prostředí pro život využívající elektrochemický gradient na membráně, i když rozhodně nehodlám bakterie podceňovat a říkat, že to tak není.
Dobry den,
Dekuji za pekny clanek.
Mam doplnujici dotazy, jak probiha komunikace se zemi (je antena otocna nebo se musi hejbat cela tocit), jaky je datovy tok sonda-zeme a v jake kvalite bude pripadny on-line stream na zemi pri zaverecne fazi. Jakou maximalni kvalitu obrázků je sonda v idealnim stavu schopna poridit.
Dekuji
Dobrý den,
díky za pochvalu. Anténa na Cassini je pevně spojená s tělem sondy a musí se tedy naklánět celá sonda. Datový tok od Saturnu je v podání Cassini maximálně 166 kb/s (pokud jsem tedy hledal správně (https://descanso.jpl.nasa.gov/DPSummary/Descanso3–Cassini2.pdf strana 14). Online streamem si nemůžeme představovat žádné video. Budou se posílat surová vědecká data – rozhodně ne obrázky, ty se pošlou dříve. Při vstupu do atmosféry to bude jen o číslech, která budou vědci dále zpracovávat. Co si představujete pod pojmem „maximalni kvalitu obrázků “? Vždycky záleží na to, jak velký objekt kamera snímá a jak je od něj daleko.
Děkuji za informaci,
těch 166kb/s bude opravdu stačit jen na nějaká komprimovaná data.
S citlivostí kamery jsem myslel kolik bodů má čip na kameře 🙂
Děkuji
Rozlišení CCD čipů je 1024 × 1024 pixelů.
Zkusil jsem si najít, jaká mezera je mezi vnitřním prstencem D a oblačností Saturna a nejsem z toho moc moudrý. Ty hodnoty se dost liší. Jak je to?