Mezinárodní vesmírná stanice je bezesporu unikátním projektem, který umožňuje provádět široké spektrum vědeckých výzkumů. Kromě jiného ale slouží i jako nenapodobitelný inkubátor nových technologií, které by se jinak prosazovaly jen komplikovaně. ISS se například používá k vypouštění malých družic, takzvaných cubesatů. NASA se nyní rozhodla tuto spolupráci rozšířit, když přijala návrh firmy NanoRacks, která by ráda vyvinula první přechodovou komoru, která bude financována z komerčních zdrojů. O tomto plánu jsme psali už zhruba před rokem, ale nyní se projekt přesouvá mnohem blíže k realizaci.
„Chceme využít kosmickou stanici k širšímu zapojení soukromého sektoru. Chceme aby se vesmír začal využívat novým způsobem, který by mohl vytvořit úplně novou etapu vědeckého výzkumu, technologického vývoje a pilotované i nákladní dopravy,“ představuje si Sam Scimemi, který v hlavním ředitelství NASA plní funkci ředitele divize ISS a dodává: „Věříme, že tato přechodová komora umožní širší komunitě provádět experimenty a zároveň i vyvinout nové vesmírné příležitosti pro soukromý sektor.“
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Zájem o vypuštění cubesatů a dalších malých družic v průběhu času roste a firma NanoRacks by je chtěla vypouštět z ISS. Jejich navrhovaná přechodová komora má navíc umožnit podporu různých externích nákladů. Šestého ledna firma oznámila, že navázala partnerství se společností Boeing, která by měla komoru vyvinout. NASA přitom už dříve vydala souhlas, aby byla komora připojena k ISS a byla používána pro komerční zakázky, výzkum a technologické demonstrační mise.
Komora by se na stanici měla dostat na palubě zatím nespecifikované soukromé lodě v roce 2019. Vzhledem k technologickému řešení lodí a rozměrům kabiny se dá očekávat využití služeb SpaceX. Komora se má připojit k modulu Tranquility, ke kterému je momentálně připojen i jiný soukromý projekt – nafukovací modul BEAM od firmy Bigelow.
P.S. V našem starším článku najdete detailní popis celé přechodové komory od NanoRacks.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/iss_nanoal.4k2_nr.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/iss_nanoal.4k3_nr.jpg
Chapem vyznam malych druzic, na druhu stranu sa mi trochu zda, ze male druzice sa daju vypustat aj inym sposobom, napriklad ako sekundarny naklad. Dostat ich na stanicu a potom komplikovane presuvat az do prechodovej komory je ako praca trochu naviac, ale asi to ma vyhody.
Nevie nahodou niekto ako je zabezpecene aby male druzice nezaplavili obeznu drahu? Asi nemavaju palivo naviac aby sa dostali do nizsich vrstiev, cize asi sa rovno posielaju na koliznu drahu.
Posádka na stanici může před vypuštěním udělat inspekce a podobně. Navíc když je v zásobovací lodi místo, tak proč ne. Cubesaty toho moc nezaberou.
Co se týče dráhy, tak družice vypuštěná z ISS zanikne zhruba po roce, takže zamoření oběžné draze nehrozí. 🙂
Pardón, tomu nerozumím. Po roce zanikne z orbity cca 400 km? Zabrzdí jak? O atmosféru to za rok nestačí, nebo ano?
Skutočne cubesat zabrzdí o zbytky atmosféry a je to kvôli tomu že ľahký objekt má menšiu hodnosť a netreba mu toľko pomáhať ako ťažšiemu.
Menší hmotnost jistě, ale taky velmi malou plochu , to pak trefí mnohem méně molekul vzduchu. Přidejte ještě něco… 🙂
Psal jsem zhruba po roce, což může být půl roku, nebo klidně dva roky – záleží na aktivitě Slunce a na tom, jak je zemská atmosféra nafouknutá. Doporučím Vám tenhle obrázek, který ukazuje, jakou „životnost“ mají konkrétní cubesaty na různých oběžných drahách.
ISS má hmotnost cca 450 tun, jen obytný prostor má cca 900 m3, tedy 1litr stanice cca 500 g. To má běžný cubesat víc. Nepočítal jsem ohromnou plochu sol.panelů.
Jde o poměr plochy a hmotnosti. Objem nehraje roli. ISS krouží kolem Země tak, aby se optimalizoval odpor atmosféry s přihlédnutím k zisku energie ze solárních panelů. Vzhledem k hmotnosti, by na tom stanice měla být o dost lépe než cubesat. Některé cubesaty mají také rozkládací solárních panely.
Ještě bych připomněl, že ISS přibližně jednou za 1 až 2 měsíce zažehne trysky na modulech Zarya/Zvezda nebo na Progressech, aby si udržela svou dráhu. Zážeh zvedne stanici průměrně asi o 1-2 km.
K tomu mohu jen doporučit tento názorný graf.
http://www.heavens-above.com/OrbitHeightPlot.aspx?Width=800&Height=600&satid=25544&cul=cs
Děkuji za graf, chvíli jsem se brouzdal po stánkách a je to skutečně tak : 1/2 až 2 roky a pak konec.
Rádo se stalo.
To je přece klasický případ zákona třetí mocniny. Průřez roste s plochou, hmotnost s objemem. Mravenec, shozený z letadla také získá docela malou mezní rychlost, i když ma zanedbatelný průřez a dopad přežije.
jak na to koukám je to cca kilometr za měsíc – tzn. 12 za rok – kolik to cca stojí paliva udržet těch 450tun rok nahoře? kdesi jsem Četl že se na udržení dráhy plánoval experimentální iontový pohon, to definitivně padlo ?
Ne přímo iontový, ale VASIMR, což je de facto magneticko-plasmatický motor. Opravdu se o jeh použití uvažovalo, ale momentálně je již několik let ticho po pěšině. je to nová technologie, která ještě potřebuje vypilovat.
K první části otázky – tady jsou poslední Progressy (právě ty vozí palivo) a u každého je uvedeno, kolik paliva dovezl:
Progress M-25M – 880 kg
Progress M-26M – 435 kg
Progress M-27M – 494 kg
Progress M-28M – 520 kg
Progress M-29M – 350 kg
Progress MS-01 – 718 kg
Progress MS-02 – 540 kg
Progress MS-03 – 705 kg
Podle informací na http://www.adastrarocket.com/aarc/Publications probíhá vývoj a testování nové verze VX-200SS ve spolupráci s NASA.
Ale hmotnosť rastie s 3-ťou mocninou rozmerov
a plocha iba s 2-hou mocninou.
Teda hmotnosť rastie omnoho strmšie ako plocha.
pb