Je škoda, že se na našem webu jen málo věnujeme nejznámějšímu kosmickému teleskopu. Starý dobrý Hubble stále pracuje a kvalita jeho snímků nás nepřestává udivovat. Dnes svůj dluh vůči němu napravíme a podíváme se na snímek, který NASA právem zařadila na čestné místo fotky dne. Níže v článku najdete fotku která zachycuje vířící jasný plyn a tmavý prach ve Velkém Magellanově oblaku, satelitní galaxii naší Mléčné dráhy.
Na snímku nahlížíme do hvězdné porodnice N159, což je HII oblast, která měří na šířku 150 světelných let. Právě v ní se nachází mnoho mladých, horkých hvězd, které vyzařují intenzivní ultrafialové záření. To způsobuje, že okolní vodík začne svítit. V srdci tohoto kosmického oblaku leží mlhovina Motýl (Papillon Nebula), která svým tvarem opravdu evokuje motýla.
Tento malý a relativně hustý objekt je definován jako silně excitovaná hrudka (High-Excitation Blob) a předpokládá se, že souvisí s ranou fází masivního vzniku nových hvězd. N159 se od nás nachází 160 000 světelných let daleko a nachází se jižně od mlhoviny Tarantule, což je další oblast, kde ve Velkém Magellanově oblaku vzniká velké množství nových hvězd.
Snímek vznikl z Hubbleova přístroje ACS (Advanced Camera for Surveys). Tato oblast byla již dříve nasnímána přístrojem Wide Field Planetary Camera 2, který kromě jiného poprvé nasnímal mlhovinu Motýl. Originální snímek najdete zde (velikost 9,1 MB a rozlišení 5464 × 3481 pixelů)
Dobrý den, hezké foto a díky za informaci o HST. Nevíte jestli jde o optické spektrum, nebo slepenec z různých elmag kanálů? Praktická astronomie mi trochu (k mé škodě) uniká, takže tak nějak automaticky očekávám ten frekvenční slepenec, když se objeví takovéto barvičky.
Info k tomu neuvádzajú ani v pôvodnom článku, ale podľa týchto príkladov: http://hubblesite.org/gallery/behind_the_pictures/meaning_of_color/toolbox.php
má to podľa mňa asi najbližšie k „natural“. Hoc možno sú nejako šikovne vybrané filtre/farby (možno časť z UV svetla?).
Totiž aj farebné snímky sa tu snímajú tak, že sa urobí viacero záberov cez rôzne filtre a tie sa zložia v závislosti od toho, čo je potrebné ukázať.
Snímky z HST jsou vždy slepencem. Samotný sensor nezjistí informace o vlnových délkách, ale pouze o intenzitě záření dopadajícího na jednotlivé pixely. Aby se získala i informace o vlnové délce, je možné před kameru (nebo její část) umístit celou škálu filtrů. V případě kamery WFPC2 jich je celkem 48 a jejich vlnové délky jsou od 130 nm (UV) až po 1022 nm (IR).
Původní článek k tomuto obrázku je zde:
https://www.spacetelescope.org/images/potw1636a/
a informaci o použitých filtrech a o tom, jak byly zkombinovány do barevných kanálů RGB ve výsledném obrázku je možno nalézt v pravé dolní části stránky. Takže když to rozklíčujeme: snímek byl pořízen ve dvou filtrech: V (širokopásmový filtr ve vizuální oblasti) a I (širokopásmový filtr v blízké infračervené oblasti). Do výsledných barev byly pak intenzity z těchto filtrů zkonvertovány následovně: červená=I, zelená=I+V, modrá=V.
Děkuji za vyčerpávající odpověď.
Předem se omlouvám na lehce OT dotaz ale proč se již na kosmonautixu neobjevují články od T. Přibyla? Vždy z nich dýchá takové nadšení a přehled 🙂
Není se zač omlouvat. Všichni naši autoři píší když mají čas. Nikdy nechci nikoho do psaní nutit. Stejné jeto i u Tomáše. V jeho případě jde navíc o to, že je hodně časově zaneprázdněný a tak je mi hloupé jej otravovat s tím, zda by pro nás něco nenapsal. Sám se ale na jeho články vždy těším. 😉