Vážení čtenáři, je mi velkou ctí, že Vám mohu představit první díl nového, nepravidelného seriálu, který by Vás mohl zajímat. Ve spolupráci s Milanem Halouskem z České kosmické kanceláře bychom Vám rádi čas od času přinášeli exkluzivní rozhovory s ruskými kosmonauty. Ti se totiž po své kosmické misi rehabilitují v Karlových Varech, nebo se zde na svou vesmírnou misi naopak teprve připravují. Právě tak tomu bylo i v případě kosmonauta, který náš seriál otevře – Andrej Borisenko poletí v září na Sojuzu MS-2 a bude na něj čekat půlroční pobyt na Mezinárodní vesmírné stanici, kde bude členem dlouhodobých expedic s pořadovými čísly 49 a 50. A nyní již končím svůj úvodník a předávám prostor Milanu Halouskovi.

Andrej Borisenko: Přítomnost ženy na palubě harmonizuje celý náš život

Ruský kosmonaut Andrej Borisenko pobýval zatím ve vesmíru 164 dnů během svého pobytu na Mezinárodní kosmické stanici ISS v roce 2011. V září letošního roku odstartuje ke své druhé kosmické misi, při které by měl opět pracovat zhruba půl roku na palubě orbitální stanice, létající rychlostí 8 km za sekundu ve výšce zhruba 400 km nad našimi hlavami.

Během předletové přípravy prožil v dubnu 2016 i tři týdny v krásném prostředí Spa hotelu Schlosspark v Karlových Varech. A zde si s ním o jeho životě v kosmu popovídala i paní ředitelka hotelu Schlosspark Simona Sůvová.

Pro začátek – s kým jste se na Mezinárodní kosmické stanici setkal?
Na orbitální stanici při našem příletu (myšlena posádka Sojuzu TMA-21 Aleksandr Samokutjajev, Andrej Borisenko a Ronald Garan – pozn.MH) pracovali Dmitrij Kondratěv, Paolo Nespoli a Cady Colemanová. Paolo je italský kosmonaut z Evropského kosmického centra a Cady Colemanová je z USA. Později přiletěl Sergej Volkov a společně s ním Satoshi Furukawa a Mike Fossum.  A to ještě nemluvím o dvou raketoplánech, které k nám také přiletěly.

Mluvil jste o ženě, která s vámi byla na palubě.
Ano, v dlouhodobé posádce s námi byla Catherine Colemanová, další žena k nám přiletěla pouze na pár dnů v posádce raketoplánu (Sandra Magnusová z posádky raketoplánu Atlantis STS-135 – pozn.MH)

Takže tam s vámi nebyly na půl roku?
Ne, déle s námi byla pouze Cady, ta s námi pracovala od dubna do konce května 2011, kdy se vracela domů.

Já teď položím takovou typicky ženskou otázku – není to problém, když taková krásná žena, chytrá, vzdělaná, přiletí na palubu stanice, kde jsou muži zavřeni už několik měsíců?
Není, protože se na to takto nedíváme…

Řekněte něco zajímavého, toto není rozhovor pro děti. Podívejte se, samozřejmě je jasné, že je zde přítomná vaše manželka, ale zdá se mi, že je to trošku takové rozptýlení z monotónnosti, sami muži, no co můžou – hrát šachy, společně jíst, pohádat se, pokecat si, potom karty, …
Ano, nebo se kouknout na fotbal.

A když se objeví žena, jsou i jiná témata?
Samozřejmě přítomnost ženy na palubě tak nějak harmonizuje celý náš život. Do každého kolektivu žena něco přináší, dělá život uvnitř kolektivu, já bych tak řekl, nějak více civilizovaný. Protože bez ženy můžeme chodit neoholení, s rozepnutými knoflíky a tak dále. Ale když přiletí na palubu naše kolegyně, muž se chce cítit mužem a stará se o věci, o které by se v mužském kolektivu nestaral. A dívka jako například Catherine, já nevím kolik času trávila, aby se udržovala v takové čistotě. Já chápu, že to bylo těžké, ale ona měla vždycky takový velmi upravený vzhled.

A ještě dotaz, jak jste jí přivítali? Asi ne květinami, také, kde je tam vzít.
My jsme letěli k ní na ISS, takže jsme jí nevítali. Ale já mám jiný zážitek, ne to jak jsme se vítali, ale to jak mě držela na rukách, když jsem měl o pár dní později narozeniny. Já mám opravdu fotografii, jak mě Cady drží na rukách.

Mění se tam žena vedle vás, mužů?
Ano, v podstatě je tam jeden omezující faktor. Samozřejmě přítomnost žen na palubě je v něčem složitější pro život, ale také ho dělá příjemnějším. Složitější je to v tom smyslu, že stanice je v podstatě velká, ale ne zas tak velká, jak bychom v některých chvílích chtěli.
Protože například zóna, kde provádíme osobní očistu a hygienické procedury, je jen jedna. A je umístěna tak, že je celkem otevřená. Proto, když přiletí ženy, tak se snažíme tuto zónu nějak izolovat. Z jedné strany jí zakryjeme, z druhé strany jí zakryjeme a všichni členové posádky chápou, že pokud je zakrytá, není vhodné jí otevírat. Děvčata jí pak z druhé strany otevřou sami.
Na druhou stranu na stanici bývají složité situace, když třeba zazní poplachová signalizace. A nevíte, jestli je to skutečně požár, nebo jen nejde klimatizace – v takových složitých situacích se všechno otevírá, každý se stará o svou práci. I když letíte ve smíšené posádce.

Žena trochu jinak reaguje…
Ano, žena to přijímá trochu jinak. Je jedna kosmonautka, která přiletí k nám na orbitální stanici letos v měsíci září – Peggy Whitsonová (v čase, který uplynul od rozhovoru, se její start posunul na listopad 2016 – pozn.MH). Jednou při tréninku, kdy jí bylo dost těžko, jí kolegové nabídli pomoc s kládou, kterou měla nést na ramenou. Ona je velmi zdravá a silná žena, položila tu kládu a řekla: „Já nejsem žena, já jsem astronaut!“, sebrala kládu a táhla jí dál. Tato její věta platí i u našich děvčat, která létají do kosmu.
Z jedné strany je to všechno krásné, dokonce zářivé, dobře se na to dívá, ale víceméně z mého pohledu je to v první řadě především na ženu velká psychická zátěž.

Musím říci, že vám se všechno podařilo, všechno bylo v pořádku. Ještě mám dotaz na vaši profesionální stránku. Každý kosmonaut má nějaký konkrétní úkol – jakou specializaci, jaký konkrétní úkol jste měl vy? Jaký úkol jste za svého pobytu na stanici musel splnit?
Zatím bohužel v posádkách kosmických lodí a dokonce ani orbitální stanice nejsou kosmonauti s konkrétní specializací. Proto je kosmonaut nyní univerzální člověk, specialista, který musí umět všechno, počínaje opravou palubních systémů a konče realizací vědeckých experimentů. Každá posádka má program letu, kde jsou rozepsány experimenty a velké práce, které se mají dělat na palubě. A každý člen posádky se specializuje na některé úkoly natrénované na zemi. To se dělá z toho důvodu, aby se člověk měl možnost lépe připravit na nějakou složitější práci. Některé části úkolů, hlavně opravy, můžou být velmi složité. Je potřeba toho hodně nacvičit předem na Zemi. V tomto smyslu se člověk specializuje. Ale příprava probíhá samozřejmě takovým způsobem, že v případě nutnosti se můžeme vzájemně nahradit.

Co se týče výstupů do volného kosmu, kolik jich máte za sebou a jak dlouho trvaly?
Já jsem bohužel při své minule misi neměl ani jeden. Výstup dělal z naší posádky Saša Samokutjajev (a spolu s ním Sergej Volkov – pozn.MH). Na expedici, na kterou se teď chystám, pro nás zatím také nejsou žádné výstupy naplánovány. Ale rád bych…

Děkuji za rozhovor!

Andrej Ivanovič Borisenko
narozen v roce 1964 v Leningradu (Saint Petersburgu)
ženatý, dvě děti
do oddílu kosmonautů byl vybrán v roce 2003 (při prvním pokusu v roce 1992 vybrán nebyl)
mise Sojuz TMA-21 (4. 4. – 16. 9. 2011), délka letu 164 dnů 5 hodin 41 minut, 519. člověk ve vesmíru
ISS Expedice 27 (palubní inženýr) a 28 (velitel)
připravovaný let: Sojuz MS-02, plánovaný start 23. 9. 2016, ISS Expedice 49 a 50 (palubní inženýr)

Zdroje informací:
Ptala se Simona Sůvová, ředitelka Spa hotelu Schlosspark Karlovy Vary, které tímto i děkujeme za umožnění setkání s kosmonautem Andrejem Borisenkem
Překlad: Hana Halousková
textová úprava: Milan Halousek

Zdroje obrázků:
Archiv Milana Halouska
NASA
Roskosmos