S tím, jak se NASA připravuje na založení lunární základny, je potřeba rozvíjet také možnosti mobility po povrchu, které pomohou posádkám i robotickým systémům cestovat po Měsíci na větší vzdálenosti. Aby NASA rozvoj této schopnosti podpořila, vyhlásila soutěž Rock and Roll with NASA Challenge, v níž měli zájemci z řad veřejnosti navrhnout a postavit novou generaci kol pro lunární rovery. Do finále soutěže, v němž byly 31. července v Johnsonově středisku v Houstonu otestovány jejich prototypy, postoupilo pět týmů ze 128 přihlášek z 49 států. Soutěž hledala lehká, odolná a škálovatelná kola, která by mohla podpořit dlouhodobější činnosti na povrchu Měsíce. Návrhy musely být dostatečně poddajné, aby dokázaly tlumit nárazy, udržovat trakci při vyšších rychlostech a odolávat náročnému lunárnímu prostředí.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
„Každý kilometr navíc, který rover dokáže spolehlivě ujet, rozšíří oblast, kterou můžeme prozkoumat, množství vědeckých poznatků, které můžeme získat, i infrastrukturu, kterou můžeme vybudovat,“ vysvětluje Ed Herrera, inženýr robotiky v Johnsonově středisku a spoluautor projektu soutěže. Johnsonovo středisko využívá pozemní prototypy k testování technologií mobility, zatímco vozidla pro pohyb po měsíčním terénu budou na povrch Měsíce dopravena v rámci iniciativy CLPS (Commercial Lunar Payload Services). V rámci soutěže byla kola připojena k testovacímu vozítku MicroChariot o hmotnosti 45 kilogramů a poté s ním měla projet sérii tras v areálu Rock Yard Johnsonova střediska, kde se vyhodnocovaly jejich vlastnosti na různých typech terénu.
„Crowdsourcing nám dává možnost podívat se za hranice tradičních přístupů k návrhu lunárních kol,“ vysvětluje Herrera a dodává: „Čím více technologií kol dokážeme vyvinout a porozumět jim, tím více možností máme pro splnění potřeb různých strojů, terénů a misí na Měsíci a Marsu.“ Tyto myšlenky se odrazily v pěti výrazně odlišných návrzích.
HTR Variable Flex Lunar Wheel od Hellenic Technology of Robotics SA využívá vnitřní systém navržený tak, aby měnil tuhost kola podle terénu a potřeb roveru. Tým pro soutěž pouze přizpůsobil technologii, kterou už téměř deset let vyvíjel pro pozemská kola.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Hiper Wheel od týmu Hyperbola využívá napnutá lanka a vlnitou strukturu, která se chová podobně jako pružina. Díky tomu se může kolo ohýbat, aniž by muselo spoléhat na tradiční radiální paprsky.
Huff Helo Flexible Titanium Wheel od týmu Huff Helo Inc. zase sází na tvarované titanové plechy, které slouží zároveň jako nosná struktura i pružina. Během testování tým zjistil, že pevnost konstrukce způsobila také větší tuhost kola, takže se přes některé překážky spíše odráželo, než aby se přizpůsobovalo terénu.
Payne Aviation Wheel, které vytvořili Deborah a Craige Payne, čerpá inspiraci z letectví a historie. Autorem návrhu je letecký mechanik a kolo kombinuje pneumatické řešení s nápady převzatými z konstrukce pneumatik prvních automobilů.
Vítězný koncept Scotch Pad Tyres pochází od australského strojního inženýra Daniela Bloomfielda a jeho syna Isaaca Bloomfielda. Jejich prototyp využívá strukturu kola založenou na Nomexu, která je upevněna kolem hliníkového náboje. Měkký materiál umožňuje pneumatice deformovat se podle terénu, zatímco vnitřní výztuha pomáhá kolu udržovat tvar. Pro zlepšení trakce byl vnější povrch ošetřen epoxidovou pryskyřicí a korundovou drtí.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Zkoušky na Rock Yardu také ukázaly, proč mohou různé typy terénu vyžadovat různé přístupy. Sypký materiál může ovlivnit trakci, zatímco kameny a svahy kladou na kola jiné nároky, například z hlediska stability roveru. S tím, jak se průzkum Měsíce rozšiřuje, budou různé stroje vyžadovat různé kombinace rychlosti, nosnosti, výdrže a jízdních vlastností v terénu. Snaha o tuto rozmanitost byla součástí koncepce soutěže. Jednotlivé návrhy tak inženýrům nabídly různé technologie, které mohou dále posoudit a případně rozvíjet. „Soutěž přinesla nové nápady z oblastí mimo tradiční průmysl a pomohla nám identifikovat technologie kol, které mohou být vhodné pro dlouhodobé činnosti na povrchu,“ říká Lucien Junkin, inženýr robotiky v Johnsonově středisku a spoluautor projektu soutěže.
Další fází by mohlo být vyhodnocení toho, jak kola reagují na prach podobný měsíčnímu regolitu, vakuum a extrémní teploty, k čemuž by bylo možné využít termovakuové komory v Johnsonově středisku. Inženýři by také mohli návrhy vyhodnotit při jízdě na delší vzdálenosti, v různých velikostech či při různém zatížení. „Mobilita je klíčem ke všemu, co chceme dělat na Měsíci,“ vysvětluje Junkin a dodává: „Čím dál chceme při průzkumu proniknout, tím více potřebujeme pokročit ve vývoji technologií kol, která nás tam dostanou.“
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/08/jsc2026e406637.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/08/jsc2026e406620.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/08/jsc2026e406601.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/08/jsc2026e406627.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/08/jsc2026e406616.jpg
Tohle nechápu. Co je tak odlišné na povrchu Měsíce oproti Marsu, že nevyhovují dlouho vyvíjená a testovaná kola např. Perservance?
Jednoduchá odpověď: Úplně všechno. 😀
Delší odpověď: Mars má atmosféru (byť slabou), Měsíc ne. Ale hlavní rozdíl je v samotném regolitu. Ten marsovský tvoří drobounké kuličky, které se dají přirovnat asi k velejemnému pudru. Jsou po věky omílány větrnou erozí a zaoblovány. Oproti tomu zrnka měsíčního regolitu si můžete představit jako střepy skla. Mají drobné ostré hrany a hroty. Marsovský regolit je sice nepříjemný, protože elektrostaticky ulpívá i na svislých površích, ale ten měsíční je silně abrazivní.
To je zajímavá úvaha, díky. Já sice měl zato, že i ta kola pro Mars jsou vyráběná speciálně odolně proti oděru, ale můžu se plést. Navíc denodenně jezdí už šestým rokem a nemění letní a zimní pneu 🙂
Těch rozdílů může být i víc, ale tohle mne napadlo na první dobrou.
Kromě toho, co už zaznělo, ještě asi toto: