Přichází čas se opět na chvíli vydat na krátkou exkurzi do budoucnosti, ve které si může kosmonautika klást smělejší cíle než dnes. Aby taková budoucnost mohla třeba za pár desítek let nastat, musíme k tomu udělat první kroky už dnes. Vývoj technologií je zdlouhavý, často naráží na nečekané překážky a některé se za současné úrovně techniky překonat nedají. Na nic z toho ale nepřijdeme, pokud se nepustíme do nejzákladnější fáze výzkumu, na které pak mohou všechny ostatní fáze stavět. A právě podporovat tyto časné fáze vývoje technologií, které mají do budoucnosti značný potenciál, je úkolem programu NIAC.
Dnes se podíváme na koncept, jehož cílem je vyvinout stabilní a dostupnou architekturu mise, která by umožnila gravimetrickou rekonstrukci hustoty vnitřní stavby malých těles Sluneční soustavy s nevídanou přesností. Tato architektura sází na koncept označovaný jako Gravity Poppers, což jsou malé, minimalistické sondy, které se vypustí na povrch studovaného malého tělesa, které pravidelně „pukají“, což je uvede do pohybu náhodným směrem na jiné místo daného tělesa. Sledováním hejna těchto sond by mateřská sonda mohla přesně určovat jejich trajektorie a průběžně zpřesňovat mapu gravitačního pole objektu s vysokým rozlišením. Z těchto dat se pak dá dopočítat vnitřní rozložení hmoty.
Poskakující sondy by byly také vybaveny minimalistickými senzory pro měření lokálních podmínek jako je povrchová teplota, čímž by doplnily údaje o gravitačním poli a vytvořily přesnější obrázek celého interiéru. Studie se ve Fázi 1 zaměřila na posouzení proveditelnosti tří klíčových technologií, které takovou misi umožňují:
- Mechanický design poskakujících sond, které mají být malé, jednoduché, robustní a viditelné pro vzdálenou mateřskou sondu.
- Sledovací strategii pro detekci poskočení a výpočet trajektorie velkého množství sond.
- Algoritmický rámec, pomocí kterého lze tato měření využít k postupnému zpřesňování gravitačního modelu tělesa.
Klíčovým poznatkem bylo, že tento koncept je proveditelný a autorům se podařilo demonstrovat, že má potenciál vyřešit extrémně přesné gravitační modely, což by vědcům umožnilo lokalizovat hustotní anomálie, aby byli schopni třeba zvážit balvan na povrchu. Návrh pro Fázi 2 počítal s dalším vývojem tří výše zmíněných technologií prostřednictvím pokračujících studií možných variant misí a analýzy citlivosti, studií simulovaných misí a hardwarových prototypů, které prokáží jak schopnost skákání, tak i výkonnost při sledování.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/04/niac25ph2-hockman.png