Sestava SuperHeavy Starship od SpaceX pokračuje v rychlém sběru potřebných razítek, aby tato obří raketa mohla expandovat na floridské kosmické pobřeží. Zatímco SpaceX již připravuje hardware pro historický komplex 39A na Kennedyho středisku, pracuje také na tom, aby do celého procesu začlenila i Space Launch Complex 37 na sousedním kosmodromu Cape Canaveral Space Force Station. 6. června oddělení letectva vydalo Návrh prohlášení o dopadech na životní prostředí pro starty SuperHeavy Starship  z SLC-37, čímž byly odhaleny ambiciozní plány firmy na budoucí startovní lokalitu Starship.

Snahy SpaceX o přítomnost programu Starship na Floridě můžeme vystopovat až do roku 2019. V té době probíhaly různé pokusy o založení produkce Starship na Cidco Road v Cocoa Beach, ovšem tyto snahy byly brzy odsunuty na druhou kolej, aby se mohla firma koncentrovat na výrobu raket a lodí na texaské základně Boca Chica, kterou dnes známe jako Starbase. Jediným pozůstatkem těchto činností, který přežil do dnešních dnů, je továrna na výrobu dílů tepelného štítu, která produkuje ochranné destičky používané na lodích Starship.

Ve stejné době také týmy začaly pracovat na zřízení startovní rampy pro Starship na území startovního komplexu 39A na Kennedyho středisku, ovšem na počátku roku 2020 byly tyto aktivity pozastaveny. Rozběhly se až v roce 2022 a mezi tímto rokem a rokem následujícím SpaceX na LC-39A vybudovala zbrusu novou obslužnou věž pro Starship. Tato práce byla znovu zastavena krátce před premiérovým startem Starship, ke kterému došlo v dubnu 2023 na základně Starbase.

Počátkem roku 2024 se práce na LC-39A opět rozběhly – tentokrát se točily kolem pozemní infrastruktury, do které byly zapracovány všechny poznatky získané po prvním letu Starship. V té době začaly také environmentální posudky pro upravenou infrastrukturu, které stále pokračují ve spolupráci s NASA a Federálním leteckým úřadem FAA. Očekává se, že tento proces skončí před koncem roku a firma by ráda provedla první start Starship z LC-39A krátce poté.

Mezitím začala SpaceX od počátku roku 2024 pracovat na floridské startovní rampě pro Starship na místě Space Launch Complex 37 (SLC-37), který se nachází na sousední základně CCSFS (Cape Canaveral Space Force Station). V dubnu 2024 Oddělení letectva DAF (Department of the Air Force) vydalo Oznámení o záměru NOI (Notice of Intent) naznačující jeho záměr připravit Prohlášení o dopadech na životní prostředí EIS (Environmental Impact Statement) pro studii environmentálních dopadů startů Starship z SLC-37. Mezi únorem a březnem téhož roku probíhalo stanovení rozsahu, které odstartovalo několik environmentálních studií a koordinaci mezi agenturami, které trvaly přibližně rok. 6. června 2025 vydalo oddělení DAF návrh EIS, který popisuje výsledky těchto studií. Podle návrhu EIS se DAF domnívá, že opatření navržená ke studiu nebudou mít negativní dopad na životní prostředí ani na veřejnost.

Po tomto návrhu EIS se 13. června otevřela 45 dní trvající etapa, ve které může veřejnost vznášet připomínky k tomu, co je uvedeno v návrhu EIS. Ve dnech 8., 9. a 10. července se uskuteční tři osobní schůzky pro veřejnost, po nichž bude následovat podobná schůzka online někdy mezi 25. a 28. červencem. Jakmile skončí období připomínkování od veřejnosti, budou tyto připomínky vyhodnoceny a případné změny budou zapracovány do závěrečné EIS celého projektu. Závěrečné EIS společně se záznamy rozhodnutí FAA by podle očekávání měly být vydány na podzim 2025.

SpaceX však nebude muset čekat do této doby, protože už nyní má přístup na místo, byť s určitými omezeními. Firma už několik měsíců pracuje na přípravách velkých struktur k demolici, což má umožnit pozdější výstavbu. Až bude vše hotovo, bude SpaceX potřebovat samostatnou startovní licenci, aby mohla provádět starty Starship z rampy SLC-37.

Začátkem června zveřejněný návrh EIS přináší oproti dřívějším obdobím bližší detaily o to plánech, jak che SpaceX provozovat Starship na SLC-37. Kupříkladu, dokument zmiňuje, že důvodem ke zřízení startovní infrastruktury pro Starship na SLC-37 je podpora startů Starship s misemi pro zajištění národní bezpečnosti. Tento návrh EIS tvrdí, že společnost SpaceX má sice na základně Starbase dvě startovací rampy pro Starship, ale žádná z nich se nenachází na vojenské základně, která by mohla tyto operace podporovat, a místo není vhodné pro požadovanou frekvenci 76 startů ročně.

Další místa (třeba rampa budovaná na LC-39A) jsou blíže vojenským základnám, ale postrádají kapacitu k podpoře požadované startovní kadence. SpaceX aktuálně k vynášení takových misí v rámci kontraktu NSSSL (National Security Space Launch) rkaety z rodiny Falcon, ale pro další kola celého programu může nabídnouti Starship. Americké letectvo již uzavřelo se SpaceX kontrakt na studii využití této rakety pro přepravu nákladu z jednoho místa světa na druhé. Proto má společnost SpaceX již nyní důvody se domnívat, že startovací místo pro Starship na vojenském kosmodromu bude brzy potřeba.

Podle harmonogramu bude pronájem startovní rampy na SLC-37 (tedy všechno severně od Patrol Road) společnosti SpaceX poskytnut poté, co bude koncem tohoto roku zveřejněn záznam o rozhodnutí. Plochy jižně od Patrol Road, které zahrnují zařízení pro horizontální integraci společnosti United Launch Alliance, by mohly být k dispozici k pronájmu na konci roku 2027. SpaceX plánuje odstranit většinu velkých a starých struktur na tomto místě, kam patří i 12. června odstřelená mobilní obslužná věž používaná v minulosti pro rakety Delta IV a Delta IV Heavy. Samotný odstřel byl ale jen začátkem prací, které budou probíhat po celé léto.

Podle aktuálních plánů by na SLC-37 měly vyrůst dvě startovní rampy pro Starship – každá se startovním stolem, startovní integrační věží a kanálem pro odvod spalin. Obě integrační věže budou vyšší než ty, které firma zatím postavila. Mají měřit na výšku 183 metrů, přičemž obě věže na Starbase a jedna na LC-39A jsou vysoké 143 metrů. Obě rampy by měly společné zásobníky pohonných látek, ale samostatné nádrže s vodou, která tlumí účinky startující rakety. Podobné řešení už SpaceX používá u svých dvou ramp na Starbase.

Silnice Philips Parkway a Old A1A budou rozšířeny, aby umožnily přepravu raket SuperHeavy i lodí Starship na SLC-37. Na klíčové křižovatky budou doplněny dodatečné odbočovací pruhy s větším poloměrem, aby se usnadnil převoz velkých dílů bez narušení ostatní dopravy. Kromě obou integračních věžích plánuje SpaceX vybudovat i dvě zachytávací věže, aby přidala flexibilitu a podpořila vysokou frekvenci startů z tohoto místa. Očekávaná vysoká startovní kadence bude spojena s řadou překážek, přičemž jednou z nich je zásobování startovního komplexu pohonnými látkami. Plány SpaceX zahrnují stavbu a instalaci systému pro předzpracování zemního plynu, zkapalňovače metanu a jednotky pro separaci složek vzduchu.

Systém pro předzpracování zemního plynu bude zásobován potrubím a jeho úkolem bude extrahovat ze zemního plynu metan, který SuperHeavy i Starship spaluje v motorech Raptor. Následně vyseparovaný metan poputuje do zkapalňovače, kde se plyn změní v kapalinu a ta bude následně poslána do zásobníků paliva na SLC-37. Jednotka pro separaci složek vzduchu se bude naopak používat k extrakci kyslíku a dusíku z atmosféry, přičemž oba plyny budou následně zkapalněny. Kyslík a dusík tvoří největší podíl v pozemské atmosféře a společně se podílejí na cca 95 % suchého vzduchu. Není proto příliš složité je zachytit a použít pro provoz rampy. Kapalný dusík se na rampě používá především pro chlazení – konkrétně pro předchlazení obou kryogenních pohonných látek. Kapalný kyslík se u SueprHeavy i Starship použije jako okysličovadlo pro spalování paliva (kapalného metanu).

Koncepce provozu a rozsah návrhu EIS zahrnuje varianty Starship, které ještě nelétají nebo dokonce nebyly oznámeny. Čísla použitá ve studii pro tah, výšku rakety, kapacitu pohonných látek a další údaje značně přesahují dokonce možnosti a schopnosti, které nedávno prezentoval Elon Musk na přednášce koncem května. To pravděpodobně odráží odhodlání SpaceX připravit tuto studii na budoucnost a pokrýt všechny možné verze Starship, které by mohly být v jejich plánech. Díky tomu nebude v případě vývoje nějaké budoucí verze zapotřebí opakovat, či upravovat celou studii, pokud nový projekt bude v hodnotách, které se ve studii pokrývají.

V rámci plánu, který DAF studovala, mají starty z SLC-37 začít v roce 2026, k čemuž by SpaceX potřebovala dodatečných 450 zaměstnanců na plný úvazek, či kontraktorů, aby bylo možné stihnout naplánované činnosti. Rakety SuperHeavy a kosmické lodě Starship se budou zpočátku stavět v Texasu na Starbase. Následně budou naležato uloženy na lodě, které je přepraví na Floridu. Tam projdou zkouškami a bude je čekat start. Tyto přesuny však mají trvat jen prvních pár let, přičemž vrchol této přepravní aktivity má být v roce 2027 a v dalších pěti letech bude postupně utlumován.

SpaceX momentálně buduje vlastní výrobní zařízení pro stavbu Starship v provozním komplexu na Roberts Road v areálu KSC. Velká integrační budova, přezdívaná Giga Bay, je již ve výstavbě a bude obsahovat 24 pracovních buněk pro integraci i renovaci strojů. Vedle Gigabay bude továrna podobná té na Starbase, jen se očekává, že bude asi o 50 % větší. Společnost SpaceX sice uvedla plánované datum aktivace Giga Bay na konci roku 2026, není však známo, kdy by taková továrna mohla být postavena. Stavba Starfactory na Starbase trvala více než rok a ještě dnes není v plném provozu. Očekávané místo pro floridskou továrnu Starfactory ještě nebylo schváleno ani po fyzické stránce, ani po stránce papírové, protože ještě neprošlo posledním posouzením vlivu na životní prostředí.

Všechny tyto informace jsou ve shodě s plány představenými v návrhu EIS, kdy má přeprava vrcholit v roce 2027 a dalších pět let bude postupně doznívat. Jakmile se rakety a lodě dostanou na Floridu, projdou na rampě sérii předstartovních testů. Sem patří spin-prime zkoušky, statické zážehy, ale také testy WDR. Samotné starty jsou podle EIS zvažovány pouze pro trajektorie s azimutem 40 – 115 stupňů. To znamená že (na rozdíl od Falconu 9), SpaceX u startů z Floridy nepočítá pro Starship s jižním koridorem na polární dráhu. Stejně jako jsme to viděli už při hodnocení vlivu Starship na okolní prostředí na Starbase, SpaceX uvádí, že oba stupně budou schopné návratu a přistání na místě startu, mořské platformě, nebo mohou být na konci své služby zahozeny do oceánu.

K místům přistání, o kterých se již uvažuje v rámci stupňovitého posouzení vlivu na životní prostředí při startech Starship ze základny Starbase, přidala společnost SpaceX další oblast v Atlantickém oceánu. Tam by bylo možné zahazovat nosné rakety SuperHeavy a lodě Starship. SpaceX navrhuje z SLC-37 až 76 startů ročně, což by vedlo ke 152 přistáním – každý start by obsahoval dvě přistání. Na SLC-37 by mělo ročně dojít k 396 aktivitám, do čehož jsou započítány i odložené pokusy o start, či zkoušky raket SuperHeavy a lodí Starship.

Navrhovaný provoz lodí Starship na rampě LC-39A by zahrnoval 44 startů a 88 přistání ročně, což by mohlo znamenat, že celkový počet aktivit spojených s provozem lodi Starship na Floridě by přesáhl 600 ročně! Zvýšená aktivita na kosmickém pobřeží by se přidala k aktivitám, které plánují další firmy – například Blue Origin, ULA, Stoke Space, či Relativity Space. Navzdory potenciálním konfliktům DAF uvádí, že tyto činnosti by neměly významný vliv na správu střeleckého sektoru. Vysoká startovní kadence Starship na Floridě kontrastuje s maximálním počtem 25 povolených startů Starship ze základny Starbase v Texasu. Vzhledem k tomu je velmi pravděpodobné, že se Florida stane pro SpaceX klíčovým místem k provádění tolika startů potřebných pro podporu programu Artemis od NASA i cest k Marsu v režii samotné firmy.

Space Launch Complex 37 byl postaven v 60. letech minulého století pro starty raket Saturn I a Saturn IB, přičemž je dost velký na to, aby umožnil i starty strojů tak velkých, jako je Starship. Původní plány počítaly s tím, že zde budou dvě místa pro starty – SLC-37A a SLC-37B, ovšem během celé historie tohoto místa byla používána pouze druhá jmenovaná. Mezi roky 1964 a 1968 odstartovalo z rampy SLC-37B celkem šest raket Saturn I a dvě rakety Saturn IB. Většinu z nich tvořily zkušební starty pro program Apollo včetně zkoušek různých technologií a hardwaru, které by se v budoucnu daly použít na raketách Saturn V.

Komplex pak ležel tři desítky let ladem, než firma Boeing podala návrh na převzetí SLC-37 pro starty tehdy nastupující rodiny raket Delta IV. Firma ke startům svých raket Delta II a Delta III používala sousední rampu SLC-17, ovšem s větší a silnější raketou ve vývoji bylo zapotřebí poohlédnout se po větší rampě. Mezi roky 2002 a 2024 hostila rampa SLC-37B celkem 24 startů jednotrupých raket Delta IV Medium a 11 startů těžkotonážních třítrupých raket Delta IV Heavy. Mezi zdejšími starty bychom našli tucty misí národní bezpečnosti, premiérový let lodi Orion od NASA, či vědecké sondy Parker Solar Probe, též od NASA.

Po více než šesti desetiletích od původního návrhu se opět objevují plány na vybudování dvou vzletových ramp z tohoto komplexu. Podobně jako se to již děje na kosmodromu Space Launch Complex 40 s Falconem 9, plány společnosti SpaceX na SLC-37 se Starship pravděpodobně promění toto legendární místo v rušný startovací komplex 21. století, kde se uskuteční stovky dalších misí.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/Pad_37B_A_StarShip_V3_Master_cloud_final_D_wide_33.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/LC-39A-aerial-shot-April-2025-watermarked-scaled.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/Public-scoping-period-2024-scaled.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/Timeline-for-paperwork.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/Lease-boundary-map.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/launch-site-map.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/Starship-ocean-landing-areas.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/A-City-on-Mars-scaled.jpg