Další týden je za námi a kosmonautické události se tentokrát děly hojně i v České republice díky konání Czech Space Weeku. My jsme však připravili pravidelný přehled toho nejzajímavějšího, co přinesla kosmonautika v uplynulých sedmi dnech a v hlavním tématu jsme se tentokrát zcela výjimečně vypravili do Austrálie. Společnost Gilmour Space Technologies totiž konečně získala povolení od australské vlády k prvnímu pokusu o orbitální let z Austrálie po padesáti letech. V dalších tématech nás čeká třeba vzácný vhled do přípravy ruských misí na Měsíc a k Venuši, anebo další parádní sestřih letu Super Heavy Starship. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

První australská orbitální raketa se chystá ke startu

V blízkých měsících bychom měli být svědky prvního startu nové komerční společnosti, která bude vysílat své nosiče z Austrálie! V úterý totiž společnost Gilmour Space Technologies oznámila, že obdržela od Australské kosmické agentury a ministra průmyslu a vědy povolení ke startu své třístupňové rakety Eris. Raketa bude startovat z kosmodromu Bowen v severním Queenslandu na severovýchodě země. Součástí povolení je požadavek, aby společnost oznámila start 30 dní před plánovaným datem startu. „Díky tomuto potvrzení se brzy pokusíme o první zkušební orbitální let rakety australské výroby z australské půdy,“ uvedl Adam Gilmour, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Gilmour Space. „Náš tým nyní posuzuje podmínky povolení a v příštích týdnech oznámí předpokládané datum startu Eris TestFlight1.“

Společnost Gilmour Space Technologies vznikla v roce 2012 jako australská společnost, která od počátku cílí na vypouštění malých družic a CubeSatů. Firma má dlouhodobé ambice vyvinout řadu nosných raket třídy Eris několika nosností, které budou nabízet jak samostatné vynášení nákladu zákazníků, tak i sdílené mise. Zakladatelem je bývalý bankéř Adam Gilmour a jeho bratr James Gilmour. V roce 2013 se společnost zaměřovala na vývoj věrných replik raket a kosmické techniky pro různé výstavy. V roce 2015 zahájila vývoj malé testovací suborbitální rakety, kde si osahala technologie hybridních pohonných látek a 3D tisk kovů. Od té doby společnost vyvíjela větší rakety, včetně suborbitální rakety One Vision, která se dostala až na rampu, ale kvůli špatnému tlakováni nádrží neodstartovala. Posledním projektem je vývoj orbitální nosné rakety Eris, o které bude řeč dnes.

Raketa byla poprvé vyvezena na startovací rampu již 11. dubna s nadějí, že ke startu dojde do 4. května. Na první start si však všichni museli počkat déle. V úvahu nyní připadají dva termíny, a to buď do konce prosince, nebo do ledna 2025. 30. září Gilmour Space dokončila první úspěšný test WDR, kdy do stroje byly poprvé načerpány pohonné látky a nosič absolvoval odpočítáváním do času T minus 10 sekund. Společnost uvedla, že první testovací let označený jako TestFlight1 „bude prvním z několika plánovaných zkušebních startů s cílem dosáhnout oběžné dráhy s Eris“. Společnost logicky předpokládá, že první starty nemusí dopadnout úspěšně. Pokud však proběhne, bude to první pokus o start orbitálního nosiče z Austrálie po takřka padesáti letech. V případě úspěchu by navíc Eris mohla být první raketou využívající hybridní pohonné látky na světě, která dosáhne oběžné dráhy.

Samotná raketa Eris Block 1 je vysoká 25 m s průměrem 2 m u prvního stupně a 1,5 m u druhého stupně. Je vybavena aerodynamickým krytem ve dvou velikostech a to buď o průměru 1,2 m, nebo 1,5 m.

Společnost uvedla, že nosič Eris je schopen dopravit až 305 kg na nízkou oběžnou dráhu Země. První stupeň je vybaven čtyřmi hybridními raketovými motory Sirius a pátým na druhém stupni. Tyto motory používají patentované pevné palivo a kapalné okysličovadlo. Firma kvalifikovala motory již v listopadu 2022.

Třetí stupeň Erisu pohání její 3D tištěný motor Phoenix, který jako palivo využívá letecký petrolej RP-1 a jako okysličovadlo používá kapalný kyslík. Společnost jeho zkušební zážeh v pracovním cyklu mise trvajícím 190 sekund provedla již v květnu 2022. Nosič bude směřovat zejména na dráhy s nízkým až středním sklonem vůči rovníku rovníku (20 až 65 stupňů).

Update: Gilmour Space has completed a successful wet dress rehearsal for Eris #Testflight1, taking our Eris rocket from VAB to T-10 seconds before launch…
(Video snapshot: Stage 2 vernier testing) pic.twitter.com/98EITFtA4J

— Gilmour Space (@GilmourSpace) September 30, 2024

Gilmour Space odhalila, že vyvíjí také nástupnický nosič Eris Block 2, který bude schopen vynést na nízkou oběžnou dráhu Země až 1 000 kg a který by měl poprvé komerčně odstartovat už v roce 2026. Společnost rovněž představila budoucí plány na variantu Eris Heavy, která by byla schopna vynést na oběžnou dráhu náklad o hmotnosti 4 000 kg. Pokud by byl Eris Heavy postaven, byl by klasifikován jako nosná raketa se středním výkonem, potenciálně schopná vynášet kosmické lodě s lidskou posádkou. Tyto plány jsou však nyní velmi vzdálené a firmu čeká hlavně napínavý proces zalétání nového nosiče, jehož úspěch nemusí být samozřejmý.

Kosmický přehled týdne:

Výjimečný vhled do stavu ruské civilní kosmonautiky v tomto týdnu zprostředkoval Lev Zelenyj, vědecký poradce Institutu pro výzkum vesmíru, v rozhovoru pro Interfax. Po nezdaru Luny 25 se nyní práce v Roskomosu soustředí na přípravu mise lunární orbitální mise Luna 26 a zejména mise landeru Luna 27.  Start Luny 26 by měl proběhnout v roce 2027. Na rok 2028 se připravuje start Luny 27, která by měla přistát na severním pólu – tam zatím nesměřují žádné jiné agentury. Výzkum se nyní soustředí na jižní pól. Rusko severní pól volí právě kvůli tomu, aby neduplikovalo současné mise. Navíc se z vědeckého hlediska zdá přínosné mít data z obou pólů. Plány ale hatí problémy s financováním a výrobou. Luna 27 by dle přání vědců měla být vyrobena ve dvou exemplářích (pro případ neúspěchu by letěl záložní kus, pro případ úspěchu by se druhý exemplář vydal na pól jižní). Jenže k tomu je již nyní potřeba objednat komponenty na oba exempláře. Pokud by se objednal jen pro jeden, druhý by byl odlišný a musel by projít kompletním procesem certifikace. Společně s financemi se pojí i problém s časem startu. Pokud by start Luny 26 sešel z roku 2027, musely by se posouvat i další navazující starty. Přičemž životnost Luny 27 má být asi rok a životnost orbitální Luny 26 zhruba tři roky.

Ve velkých obtížích je již dříve oznámená sonda k Venuši. Zatímco se projekt nachází v komplikované finanční a organizační situaci, ostatní státy plánují mise k Venuši, či je zrovna provádí. Lev Zelenyj proto upozorňuje na to, že než bude mise připravena, budou její přínosy omezeny faktem, že se tam jiní dostanou s obdobnými vědeckými přístroji dříve. V rozhovoru přišla řeč i na hardware, který zbyl z mise ExoMars, kde se Rusko mělo podílet zejména přistávací platformou Kozáček. Všechny ruské komponenty jsou zpět v Rusku, nicméně právě pro přistávací platformu nemá Roskosmos žádné využití. V současnosti neexistuje oficiální ruský program zaměřený na výzkum Marsu. Navíc komponenty samozřejmě také stárnou. Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Vyšel další sestřih z pátého integrovaného letu sestavy Super Heavy Starship, při kterém byl poprvé a hned úspěšně vyzkoušen záchyt stupně Super Heavy přímo samotnou věží na rampě. Je tam několik doposud neviděných záběrů. Mezitím se SpaceX stále připravuje na šestý let, který by měl proběhnout už 18. listopadu!

Přehled z Kosmonautixu:

Přichází ideální čas na přehled všech dalších témat, kterým jsme se v průběhu týdne věnovali formou pravidelně vycházejících článků. Vydáváme minimálně dva články o kosmonautice denně, pojďme si je nyní připomenout. První zpráva přišla z daleka, ale byla pozitivní a gratulovat si může Evropa. Evropský přístroj HyperScout H umístěný na sondě Hera provedl úspěšné pozorování Země hned v několika vlnových délkách. Právě nejočekávanějším článkem týdne byl první díl Deníku astronauta, který u nás začal vydávat Aleš Svoboda. Díky jeho seriálu se vám otevírá pohled do procesu výcviku evropských astronautů. Následně nás čekal první Živě a česky komentovaný přenos tohoto týdne. Společně s námi jste mohli sledovat start rakety Falcon 9, která vynášela nákladní loď Dragon 2 na misi CRS-31. Po startu jsme okomentovali také připojení této lodi k Mezinárodní kosmické stanici. Již devátý díl seriálu o programu Voschod nás provedl dalšími spletitými cestami tohoto zajímavého sovětského pilotovaného programu. Společně s pilotovaným Dragonem dorazila na palubu stanice také experiment s českým podílem, který je zaměřen na materiálové experimenty. V prvním dílu seriálu o čínských kosmických aktivitách jste se mohli dočíst o aktuálních záměrech a výhledech Číny v kosmu. Sonda Hera při svém odletu od Země nasnímala pohyb Měsíce kolem Země. Jsou to velmi zajímavé obrázky. Na Mezinárodní kosmickou stanici ISS byl při zásobovací misi CRS-31 dopraven také vědecký přístroj CODEX, který by měl odhalit nové detaily o slunečním větru – včetně jeho původu a evoluce. Palivové depo na oběžné dráze? Ale jistě, Evropa zadala k rozpracování studii řadě evropských firem, které mají představit možné návrhy takového zařízení. Sonda Parker Solar Probe naposledy proletěla kolem Venuše a získala tak rekordní rychlost. 26. září trápil pobřežní oblasti Floridy u Mexického zálivu hurikán Helene. Sídla, která mu stála v cestě, se musela vyrovnat s bouřemi, které zvedaly vysoké vlny a způsobily rozsáhlé škody. Ve stejnou chvíli zaznamenal americký vědecký přístroj AWE mimořádné nafouknutí atmosféry zhruba 90 kilometrů nad povrchem, které vyvolal tento hurikán. Chystaný kosmický teleskop SPHEREx bude schopen detekovat více než sto „barev“ ze stovek milionů hvězd a galaxií. Na závěr týdne jsme pro vás připravili další díl seriálu Kosmické Brno, který vám ukázal další českou firmou, která se zapojuje do kosmického průmyslu.

Snímek týdne:

Česko podepsalo smlouvu o porozumění se společností Vast o budoucí spolupráci. Na místě byl ministr dopravy Martin Kupka. Tato společnost připravuje malou komerční stanici na oběžné dráze Země. Při podpisu byl přítomen i bývalý americký astronaut Andrew Feustel (dnes zastupující firmu Vast) a jeho žena Indira Feustel, která je autorkou níže přiložené koláže. Zároveň jde o obraz jedné z akcí, které se děly v rámci Czech Space Weeku, který byl mimořádně napěchovaný událostmi.

Video týdne:

Japonská raketa H3 vynesla v pondělí v 7:48 SELČ (15:48 místního japonského času) z kosmického střediska Tanegašima vojenskou komunikační družici Kirameki 3, známou také jako DSN-3. Cílová dráha družice je geostacionární. Start byl úspěšný. Jednalo se o čtvrtý start nového japonského nosiče.

Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
https://en.wikipedia.org/
https://www.interfax.ru/

Zdroje obrázků:
https://spaceflightnow.com/…/20241105_Eris_TestFlight-1_patch_small.jpeg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…6735823B
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…673572FB
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…67355A2D