Letos na jaře dokončilo pět astronautů ESA, tzv. Career Astronauts, rok dlouhý základní výcvik, čímž se uvolnila kapacita pro výcvik Astronaut Reserve, tedy mě a mých kolegů. Ten zahrnuje vybrané bloky z Basic Astronaut Training (asi 60 % celého základního výcviku), trvá přibližně šest měsíců a je rozdělen do tří zhruba dvouměsíčních cyklů. První výcvikový blok byl zahájen poměrně symbolicky 28. října, přičemž jako první se jej účastním já a moji kolegové Amelie, Sara, Andrea a Arnaud. Druhá skupina zahájí výcvik začátkem příštího roku. Cílem je vybavit nás potřebnými znalostmi a dovednostmi, abychom byli co nejlépe připraveni na případnou krátkodobou misi na ISS.
Týden 1
Pondělí 28. října
První den byl ve znamení každoroční zdravotní prohlídky, přivítání v EAC (European Astronaut Centre) a oficiálního zahájení výcviku. Nechybělo ani několik úvodních briefingů a PR akcí.
Zdravotní prohlídka probíhala stejně jako vloni v DLR Flight Clinic, která je kousek od EAC. ESA a DLR (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt; německé Centrum pro letectví a vesmír) totiž sdílí jeden areál, který obsahuje různá zařízení a budovy. Některé patří ESA, jiné DLR, některé jsou společné. Malá část DLR Flight Clinic patří německé Luftwaffe. Klinika (resp. její jednotlivé části) provádí lékařské prohlídky nejen pro astronauty ESA, ale i pro piloty Luftwaffe, pro civilní piloty a řídící letového provozu.
Před návštěvou Flight Clinic byla ještě krátká zastávka v EAC kvůli focení na vstupky – záležitost asi na 5 minut, vstupky byly hotové během dopoledne.
Poté již samotná prohlídka. Tu jsem dnes dělal jen já a moje španělská kolegyně Sara. Ostatní ji měli naplánovanou na konec předchozího týdne. Ve Flight Clinic na nás již čekal Flight Surgeon, který celý proces vedl. Vše probíhalo ve velmi přátelské atmosféře, bez front, vlastně téměř i bez jakýchkoliv dalších pacientů (za celé dopoledne jsem potkal asi dva nebo tři). Všichni na nás byli připraveni (v jiných zařízeních v některých zemích se totiž občas stane, že půlka lékařů je na poradě a druhá půlka ještě nepřišla do práce) a jednotlivé kontroly byly naplánovány podle jednoduchého harmonogramu. Díky tomu, že zdravotní kontroly se pro mě za posledních skoro dvacet let staly už de facto rutinou, nervozitu jsem nijak zvlášť ani necítil.
Začalo se odběrem biologických vzorků (krev, moč), následovala tympanometrie a zběžná klinická kontrola (konzultace, měření, vážení, tlak, poslech, neurologická kontrola). Poté se šlo na oční vyšetření – to bylo rozděleno na dvě poměrně delší části. První zahrnovala vyšetření zorného pole, několik různých testů zrakové ostrosti (s korekcí i bez korekce, každým okem zvlášť i oběma), barvocit, měření refrakční vady, hloubkového vidění a celou řadu dalších vyšetření, které ani nevím, k čemu byly. Před druhou částí se šlo na audiometrii – pro mě a pro ostatní piloty dobře známá věc. Sedí se ve zvukotěsné budce, na hlavě máte sluchátka, a paní vám do nich pouští sotva slyšitelné tóny o různých frekvencích. Vaším úkolem je zmáčknout tlačítko pokaždé, když uslyšíte tón.
Následovala druhá část očního vyšetření – rozkapání očí, vyšetření sítnice, opět refraktometrie, měření nitroočního tlaku a několik dalších kontrol. Na závěr byl připravený zátěžový test na kole. Byl jsem rád, že díky tomu budu mít ten den alespoň trochu pohybu. Nejprve se změřilo EKG a tlak v klidu, poté se šlo na kolo – opět měření v klidu, pár minut na zahřátí a poté se každou minutu zvyšovala wattová zátěž. Během šlapání se měří odezva kardiovaskulárního systému na zátěž a výměna O2 a CO2 (proto máme nasazenou i speciální dýchací masku se senzorem). Na závěr se sepíšou papíry a je vše hotovo. Hezké je, že pak člověk dostane i krátký report, zda je všechno OK, nebo zda je někde nějaké riziko a případná doporučení, co by měl člověk dělat jako preventivní opatření.
Po prohlídce následovala krátká cesta zpět do EAC, kde jsem již potkal Alexe Gersta. Nejenže jsme měli oba radost, že se téměř po roce opět vidíme, ale udělal mi dokonce i krátkou prohlídku po Astronaut Office. Ukázal mi, kde mám zde společně s Amelie kancelář. Po dobu výcviku sdílíme kanceláře astronautů, kteří jsou zde nastálo, ale jsou zrovna odjetí na výcvik v USA. S Amelie jsme tedy v officu, který normálně patří Sophie Adenot a Pablovi Alvarezovi Fernandezovi. Vedle nás jsou naši kolegové z Francie a Itálie, naproti mají kancelář Andreas Mogensen a Thomas Pesquet, ve zbytku patra pak samozřejmě všichni další. Před několika lety by mě ani nenapadlo, že budu mít svoji vlastní jmenovku v ESA Astronaut Office a sdílet stejné patro s astronauty ESA, které jsem tehdy znal jen z jejich vlastních knížek…
Odpolední program byl zaměřen na nepříliš záživný, ale povinný briefing o bezpečnosti práce, pak na seznámení s týmem okolo ESA Astronaut Office, s Crew Support Teamem a dalšími lidmi, kteří mají na starosti podporu astronautů během výcviku, přípravy na let, během letu i po něm. Následoval další briefing, tentokrát o PR týmu. Mezitím proběhlo oficiální přivítání v hale EAC a měření na kombinézy (je celkem hezké, že jsou upravované na míru). Závěr dne byl věnován krátkému, ale pohodovému social eventu s ostatními pracovníky EAC. Poté mě čekala ještě cesta zpět na letiště do autopůjčovny. Měl jsem štěstí – zabookovaná kategorie auta byla vyprodaná, takže mi museli dát auto větší a úplně nové – no co se dá dělat… Naštěstí je v automatu. „Domů“ jsem tak přijel asi v 8 večer.
Úterý 29. října
Druhý den začal vyfasováním iPadů (člověk nemá elektronických zařízení evidentně nikdy dost) a prohlídkou místního gymu v EAC včetně nezbytného poučení o bezpečnosti. Gym je relativně malý, ale za to dobře vybavený. Kardio zóna s ergometrickými koly, stepper, několik treadmillů včetně „antigravitačního“ běhátka pro rekonvalescenci, činky, posilovací stroje a spousta dalšího vybavení. K tomu všemu profesionální trenéři, kteří jsou nám a dalším kolegům v EAC k dispozici. Jsem rád, že tady máme takový servis a zázemí…
Následovalo představení výcvikového týmu „EAC Space Training Team“ a základní informace o výcviku astronautů ESA.
Přes oběd (resp. místo oběda) jsem měl online rozhovor pro Českou televizi – do večerních zpráv a pak delší variantu do ranního Studia 6 (doporučuji zhlédnout – link zde). Po rozhovoru mě čekalo ještě focení pro český PR tým, který zde první dva dny fotil a natáčel některé části výcviku. Alespoň nemusím mít strach, že tady přiberu ☺
Odpoledne začalo briefingem o Neutral Buoyancy Facility (NBF), což je takový speciální bazén o hloubce 10 metrů určený pro nácvik postupů, které se pak používají při výstupech do volného kosmického prostoru (tzv. EVA nebo spacewalks). Briefing pokračoval informacemi o výcviku v potápění, o povinném Swim Testu a o vzájemném uznávání certifikací mezi NBF v EAC a Neutral Buoyancy Lab (NBL) v Houstonu (to je taková větší verze NBF). Pokračovalo se zkoušením neoprénů pro potápění. Mě padnul hned ten první, takže bylo rychle hotovo. Den končil již zmiňovaným Swim Testem, který vychází z požadavků NBL v Houstonu. Tedy plavání 250 metrů neboli 800 stop na čas (všichni jsme splnili s velice slušnou rezervou), plavání 15 metrů pod vodou a šlapání vody po dobu 10 minut. Šlapání vody nám všem přišla jako poměrně zvláštní disciplína – někteří z nás, třeba já, jsme ji dělali poprvé. Poté co jsme měli všichni testy úspěšně za sebou, následovala photo session s místním PR týmem. Pro mě pak ještě další focení a natáčení s českým PR štábem, což znamenalo dalších asi 40 minut v bazénu.
Středa 30. října
Třetí den byl celý věnován biologii. Dohromady asi 7 a půl hodiny přednášek. Na začátek byl úvod do biologie. Přesněji vzato přednáška o makromolekulách, buňkách, sekvenování genomu, vlivu radiace na DNA, ale taky o 3D tisku orgánů nebo o přístrojích a technologiích pro výzkum na ISS.
Následovala přednáška o gravitační biologii, tedy o vlivu pozměněného gravitačního působení (třeba na ISS, na Měsíci nebo na Marsu) na organizmy – rostliny, zvířata a člověka. Například o dopadu na růst rostlin, pohyb mikroorganismů, degradaci svalů a kostí, nebo na snížení imunitní odezvy. Zajímavé mi přišlo seznámení s jednotlivými metodami navozování alternativních gravitačních podmínek, tedy s parabolickými lety, se „sounding rockets“, s pádovými věžemi a dalšími zařízeními určenými především pro výzkum.
Závěr dne patřil přednášce o radiační fyzice, tedy o kosmickém záření v podobě slunečních událostí (Solar Particle Events), intergalaktického záření a radiace uvězněné ve Van Allenových pásech. To je téma, které trochu znám, takže mě to docela i bavilo. Nechyběla třeba zmínka o sluneční události v roce 1972 mezi misemi Apollo 16 a 17, o jihoatlantické anomálii či o ochraně posádky ISS před kosmickým zářením. Zajímavá byla část věnovaná měření radiace, kde Česká republika má svého zástupce se svými špičkovými technologiemi. Velice mě zaujalo například měření radiačních dávek v dopravních letadlech, na ISS, na Měsíci a na Marsu, ale také experimenty v oblasti radiační fyziky a měření dopadů na člověka prováděné na ISS. Samozřejmostí bylo i seznámení s velice užitečnými aplikacemi výzkumu tady na Zemi – zejména s uplatněním technologií vyvinutých v rámci kosmického výzkumu pro radioterapii v medicíně.
Čtvrtek 31. října
Čtvrtý den patřil opět převážně biologii. Začali jsme praktickým cvičením v laboratořích DLR zaměřeným na laboratorní postupy a na mikroskopii. Musím říct, že pipetování v gumových rukavicích do sterilních zkumavek mi vždycky přišla jako strašná nuda a tentokrát tomu nebylo jinak. Ale super bylo třeba se podrobně seznámit s fluorescenčním mikroskopem Flumias, který poletí na ISS a jehož tréninkovou repliku jsme si všichni mohli vyzkoušet a pak se na ni i podepsat. Nejen Flumias, ale i laserový mikroskop produkuje opravdu nádherné snímky buněk, na kterých jsou krásně vidět jejich jednotlivé části a lze si je prohlédnout i ve 3D. Po obědě následoval krátký briefing o EAC Space Medicine Office, pak čas věnovaný PR aktivitám a nakonec velice zajímavá přednáška o radiační biologii. Dozvěděli jsme se důležité informace nejen o radiačních dávkách při různých typech kosmických letů a o protiopatřeních, ale také o tom, které technologie vyvinuté pro kosmický program slouží nyní na Zemi jako efektivní nástroj při léčbě rakoviny.
Pátek 1. listopadu
Poslední den prvního týdne byl ESA Holiday. ESA totiž jako nadnárodní instituce, má svoje vlastní svátky. A právě jeden ze svátků ESA připadá na 1. listopadu. Shodou okolností je tento den i státní svátek v Německu, jemuž večer předchází každoroční Halloween.
Fotogalerie z prvního týdne výcviku
Co přesně se v ESA slaví 1. listopadu? Nějaké výročí?
Jinak moc děkuji za tento pohled do výcvikového střediska a spoustu zajímavých informací.
Všech svatých.
Na stránkách ESA je u popisu pracovních podmínek i seznam svátků (=nepracovních dní): https://euratom-supply.ec.europa.eu/about-esa/esa-working-days_en
Tohle je ale jiná ESA – Euroatom Supply Agency 🙂
Wow! Moje chyba… Omlouvám se za zmatení (ale myslím, že zrovna těch všech svatých tam je jako svátek taky 🙂
tenhle svátek má docela velká část Evropy.
ESA jakožto nadnárodní instituce má svůj vlastní systém svátků. Nicméně 1. listopadu je zároveň i svátek v Německu – All Saints‘ Day. Večer před tím se slaví Halloween 😉
Zajímavé nakouknutí pod pokličku. Díky za ně!
Přidávám se s poděkováním a držím palce, aby nakonec cesta nahoru vyšla. 🙂
Nesnáším v práci schůze, nebo jak se dnes říká meetingy – takže být na místě Aleše Svobody, tak vysloveně trpím. Článek je ale jinak velmi zajímavý, plný informací, které běžně nejsou k dispozici a už se těším nejen na pokračování článků z výcviku, ale hlavně na podobně zajímavé reporty z letu :-). Díky moc.
Děkuju za výborný, obsáhlý článek jak redakci, tak panu Svobodovi. Moc Vám držím palce, ať se Vám i nám splní sen a přeju jen samé krásné zážitky.
Díky moc za krásný začátek nového seriálu. Čekal jsem že to bude plné zajímavých informací, ale naprosto mě překvapila i úroveň zpracování a čtivost. Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂 A držím palce ve výcviku i potom v rámci celého toho našeho vládního programu, aby to klaplo a se smysluplným projektem jste letěl do vesmíru!
Pokud bych se mohl na něco zeptat, tak už roky mi vrtá hlavou, jak vypadá pracovní náplň profesionálních astronautů. U vás je to jasné: ten výcvik je intenzivní až až a pak zase nástup do své běžné profese – až do další části výcviku. Ale profesionální astronauti? Když ještě ani nevědí, kdy poletí nebo co bude obsahem mise, na co mají studovat? Jak to vypadá v praxi, těch několik let než letí?
Kariérní astronauti absolvují nejprve základní výcvik (něco podobného co teď děláme my) v délce zhruba 12 měsíců. Pak následuje tzv. Pre-Assignment Training, který je dost individuální a slouží ke zvyšování kvalifikací v období než je daný astronaut přidělen na konkrétní misi. Takže se věnuje třeba nácviku EVA v Houstonu, výcviku v obsluze jednotlivých modulů a systémů ISS, základního výcviku v létání (samozřejmě pokud se již nejedná o pilota), studiu některého cizího jazyka, práci na některých technických projektech ESA a podobně. V okamžiku kdy je již přiřazen na konkrétní let, začne tzv. Mission-Specific Training, jehož obsahem je příprava na provedení jednotlivých experimentů během mise, nácvik konkrétních EVA, které jsou v misi naplánovány, výcvik na konkrétní spacecraft (nyní tedy stále pouze Crew Dragon) a další zvyšování kvalifikací. Po návratu z mise je nějaké období, většinou řada měsíců, věnovány PR aktivitám a pak následuje opět práce na nějakých technických projektech, další PR a udržování kvalifikací do doby než je astronaut případně přidělen na další misi.
Moc děkuji za skvělý popis!
Takto se píšou dějiny. Jednou z toho Aleš vydá knihu, nějaký dokumentární film se doufám už točí…