Čas letí jako voda a od posledního dílu našeho seriálu Aktuality o Starship již uběhly dva měsíce a je tak nejvyšší čas se podívat, co se během této doby událo. Samozřejmě nikoho nepřekvapí, že se dnes budeme nejvíce bavit o druhém integrovaném letovém testu, který proběhl 18. listopadu. Dále se podíváme na přípravy na třetí testovací let, novou generaci lodi a také si ukážeme, že i lidé z České republiky mohou být hrdí na to, že přímo na startovní rampě stojí 50 metrů velký objekt, na kterém pracovali. Nyní už ale nebudu nic zdržovat a můžeme hned začít s prvním tématem.

Start Super Heavy Starship na druhý integrovaný letový test měl podle původních plánů proběhnout již 17. listopadu, což se nakonec neuskutečnilo kvůli vadnému aktuátoru, který se stará o pohyb roštových kormidel. Zde ovšem musím smeknout před týmem inženýrů v Boca Chica. Informaci o vadném aktuátoru poskytl Elon Musk na X 16. listopadu. V té době byla celá sestava ve startovní konfiguraci, tedy Starship již byla usazena na vrcholu Super Heavy a všechno pozemní vybavení, jako jsou stojany pro Super Heavy, Starship, Hot-staging ring, vysokozdvižné plošiny a další bylo odvezeno do výrobního areálu. Jeřáb LR11000 již byl také složen u suborbitální rampy. SpaceX ale dokázala během méně než 24 hodin dovézt stojany, sestavu rozpojit, zprovoznit jeřáb, sundat Hot-staging ring a vyměnit ne jeden, ale hned tři aktuátory. Poté musela znovu seskládat celou sestavu do letové konfigurace a odvézt všechno vybavení.

V den startu již probíhalo vše podle plánu. Tankování sestavy se obešlo bez potíží a závěrečné kontroly také neodhalily žádné problémy, a tak mohlo ve 14:02 našeho času dojít k aktivaci nového vodního systému na záplavu rampy a následně k zážehu třiatřiceti motorů Raptor 2 na Super Heavy B9. Start se povedl hned na první pokus a rozdíly oproti prvnímu integrovanému letovému testu jsme mohli spatřit již v prvních sekundách letu. Vůbec poprvé se podařilo na Super Heavy zažehnout všech 33 motorů najednou a v okolí rampy (jejíž výborný stav po startu nám později fotografií potvrdil i Musk) tentokrát nelétaly žádné velké úlomky. Celý let byl také plynulejší, ale hlavně kontrolovaný. Sestava bez problému přečkala fázi největšího dynamického namáhání a všechny motory pracovaly spolehlivě až do momentu MECO (což se v případě Super Heavy Starship překládá jako Most Engine Cut-Off), kdy došlo k postupnému vypnutí třiceti motorů a následovala separace za využití tzv. Hot-stagingu. To znamená, že motory na Starship se zažehávají v době, kdy je stále připojena k Super Heavy. Separace proběhla úspěšně a Starship S25, která dále pokračovala v letu, jako první Starship v historii překonala mezinárodně uznávanou hranici kosmického prostoru (100 kilometrů).

Super Heavy se po separaci znovu pokusila zažehnout deset motorů v prostředním prstenci a provést otočku proti směru letu, což ale nešlo podle plánu a v současné době oficiálně neznáme přesný důvod selhání Super Heavy, která byla nakonec zničena pomocí autodestrukčního systému. Spekulacím se ale vyhnout nejde a objevilo se jich několik, které jsou velmi pravděpodobné. Konkrétně ta nejpravděpodobnější je, že během Hot-stagingu tah Raptorů na Starship způsobil na Super Heavy záporné přetížení (podle některých odhadů až -2 G), což zavinilo, že pohonné látky se již nedržely u dna nádrží a motory tak nasály plyn, místo kapaliny.

Nyní se přesuňme ke Starship S25. Ta po separaci od Super Heavy pokračovala vstříc plánované dráze a od úspěchu jí dělil opravdu malý kousek. Zhruba 30 sekund před plánovaným vypnutím motorů mělo dojít při rychlost 24 124 kilometrů za hodinu ve výšce 148 kilometrů ke ztrátě telemetrie z lodi a aktivaci autodestrukčního systému. Startovní rampa druhý start přečkala téměř bez úhony. Menší poškození utrpěla rychlospojka pro Starship a ramena Chopsticks, ale co se týče vodou chlazeného ocelového plátu pod startovním stolem, tak ten je podle Muska ve velmi dobrém stavu.

Myslím, že ke druhému letu je to informací více než dost a nyní je na čase se zaměřit na přípravu prototypů (konkrétně Super Heavy B10 a Starship S28) na třetí testovací let. Začněme nejdříve u Starship S28. Ta byla 14. prosince převezena do testovacího areálu, kde byla usazena na suborbitální rampu B. Zde se rovnou dostáváme k další informaci, a to, že se SpaceX rozhodla pro demontáž suborbitální rampy A. S tím souvisí i fakt, že se naprostá většina testování všech prototypů přesune do Starbase Structural Test Site, známou také pod názvem Massey, která se nachází 7,5 kilometru jihozápadně od výrobního areálu. Zde je již vybudované zázemí pro kryogenní tlakové testy Super Heavy i Starship a nyní je v plánu další rozšíření, aby bylo možné zde provádět statické zážehy lodi Starship. Co se týče zážehů Super Heavy, tak ty budou stále prováděny přímo na startovní rampě.

Zpět ale ke Starship S28. Jen o dva dny později, tedy 16. prosince, byl proveden první v řadě testů, a to konkrétně Spin prime. O co konkrétně se jedná jsme si popisovali několikrát, ale ve zkratce. Jde o test, při němž se testuje náběhová sekvence, a tak je malé množství pohonných látek prohnáno skrz motor, ale nedojde k jejich zapálení. Tento test proběhl úspěšně a tak mohl 20. prosince přijít zlatý hřeb celé série testů. Ve 20:38 našeho času proběhl statický zážeh všech šesti motorů na Starship S28. Fotky i videa ze zážehu SpaceX o pár hodin později zveřejnila na X.

29. prosince proběhl druhý statický zážeh S28. Během něj se ale tentokrát pohonné látky čerpaly z přistávacích nádrží ve špičce a proběhl zážeh pouze jednoho motoru. Podle SpaceX měl tento test simulovat deorbitační zážeh. Jen zhruba o hodinu a půl později přišla ke slovu také Super Heavy B10, která byla na orbitální rampu převezena již 18. prosince. B10 absolvovala statický zážeh všech třiatřiceti motorů, přičemž se jednalo o nejdelší statický zážeh všech motorů, jaký kdy byl na orbitální rampě proveden.

Trval přibližně devět sekund a podle neoficiálních informací mělo dojít přibližně pět sekund po zážehu k výpadku jednoho Raptoru. 30. prosince se Chopsticks znovu ujaly Super Heavy B10, a přemístily jí na transportní stojan vedle startovní rampy. Účel tohoto kroku jsme až do 2. ledna neznali, nyní se však ukázalo, že Super Heavy se vydá na cestu zpět do výrobního areálu. Důvod přesunu ale není v tuto chvíli jasný, jelikož je již nyní vybavena všemi systémy potřebnými pro let, včetně Hot-staging ringu. To nám každopádně ukáže až blízká budoucnost.

Co se týče stavby budovy Starfactory, která má za úkol nahradit dříve používané montážní stany, tak ta pomalu pokračuje. Jeden z montážních stanů SpaceX nyní stále využívá a pravděpodobně k jeho demolici dojde až poté, co bude dostavěna část Starfactory, která je nejblíže Highway 4. Do Starbase také dorazil jeden segment integrační věže z Floridy. Spolu s ním byly také doručeny dvě malé nádrže, jejichž účel je zatím neznámý.

Nyní se ale pojďme podívat na novou generaci lodi Starship. Jak je u SpaceX dobrým zvykem, tak i tentokrát máme v označování ještě větší zmatek než předtím, jelikož jsme vždy o Starship, která obsahovala nějaká zásadnější vylepšení, mluvili jako o nové generaci. Jenže podle nových informací jsou všechny Starship až do čísla S32 první generace. Vše, co jsme tak doposud označovali jako nové generace, byly v uvozovkách pouze nové iterace první generace Starship. Toť k označování. Nyní ale k tomu, co by měla druhá generace přinést. Ve své zprávě to Musk shrnul velmi stručně ve třech bodech. Tím prvním je, že by měla nová generace lodí mít znatelně nižší suchou hmotnost. O kolik konkrétně se již ale nezmínil. Dále by měla pojmout více pohonných látek, tedy větší nádrže. Je ovšem otázkou, jakým způsobem toho bude docíleno. Jestli to budou jinak tvarovaná víka nádrží (kopule ze shora a ze spod nádrže), která by byla plošší, nebo jestli dojde k samotnému prodloužení nádrží. Do třetice tu máme zvýšení spolehlivosti. Tu ovšem budou lodě druhé generace muset prokázat až za letu. Kdy by se na svou cestu mohla vydat první loď nové generace není v tuto chvíli jasné, jelikož Starship S33, což je první exemplář verze dva, je právě ve výrobě.

Nebyl by to správný díl Aktualit, kdybychom tu neměli trochu Muskova optimismu. Před pár dny se totiž vyjádřil ohledně kadence výroby raket Super Heavy i lodí Starship. Podle jeho slov lze Super Heavy používat daleko častěji než Starship, jelikož se vrací na rampu již po nějakých šesti minutách po vzletu a teoreticky může být připravena k dalšímu letu již za hodinu (zde ovšem nevíme, co si přesně Musk představí pod pojmem připravenost k druhému letu, protože jen samotné tankování trvá 97 minut), zatímco Starship musí uskutečnit minimálně jeden oblet Země, ale často několik. To znamená, že výroba lodí Starship musí být zhruba o řád vyšší, než výroba raket Super Heavy. Dále dodal, že aby bylo možné dosáhnout kolonizace Marsu do tří desetiletí, je zapotřebí, aby produkce lodí byla sto kusů ročně, ale v ideálním případě stoupla na tři sta ročně. Zde si dovolím svou osobní poznámku. K tomu, aby bylo možné vypouštět takto extrémní množství raket, je také potřeba velké množství startovních ramp a v současné době víme pouze o jedné, ze které se bude moct startovat bez většího omezování a je v současné chvíli ve výstavbě. Ano. Rampa v komplexu LC-39A. SpaceX nejspíše počítá se stavbou rampy i v komplexu LC-49, ale tam nás od začátků prací dělí minimálně několik let. Je tak otázkou, kde vzniknou další rampy pro systém, jako je Super Heavy Starship.

Pokud pravidelně sledujete náš Facebook, určitě jste narazili na informaci, že 28. prosince dorazila do Starbase obrovská nádrž. Ta bude s největší pravděpodobností sloužit pro skladování kapalného metanu. Na první pohled by se nejednalo o žádnou výjimečnou situaci. V prosinci dorazilo do Boca Chica celkem šest nádrží, ovšem tato konkrétní má pro Českou republiku speciální význam. Při její přepravě na startovní rampu totiž kamera na kanále LabPadre zachytila informace napsané na nádrži, přičemž nejzajímavější informace je místo nalodění. O výrobu této nádrže se totiž postarala firma Chart Ferox v Děčíně. Nutno podotknout, že se jedná o nádrž s opravdu úctyhodnými parametry. Na délku měří 48,54 metru, 5,8 metru na šířku. 6,01 metru na výšku a její suchá hmotnost činí 226 tun. Máme tu tak důkaz, že i firma z Česka vyrábí kvalitní komponenty, které se rozhodla využít i SpaceX na své startovní rampě. Od nás tak míří velká gratulace do Chart Ferox a.s. za získání této zakázky.

A tímto jsme se dostali až na samotný konec článku a já Vám děkuji za přečtení. Seriál Aktuality o Starship je nepravidelný seriál, který zmapuje to nejzajímavější, co se v projektu Superheavy Starship od minulého dílu událo jak na Floridě, tak ve Starbase.

Zdroje informací:
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
https://x.com/
https://www.youtube.com/
https://www.youtube.com/
https://discord.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GBpa8bHaMAATIiE?format=jpg&name=4096×4096
https://twitter.com/SpaceX/status/1725852544587727145?s=20
https://pbs.twimg.com/media/F_Ofj2qa4AANufZ?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/F_Olf8NbEAE-Aaw?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/F_UmKAUbgAAGehf?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GBwPJs_aQAEZQCl?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GB4is2BaEAANddZ?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GBwPJuYbUAA7GL6?format=jpg&name=4096×4096
https://www.youtube.com/live/dK7nolD2XiM?si=BCRiJ2zovg0gUFyP&t=3653
https://pbs.twimg.com/media/F_r5fNEXYAALkVG?format=jpg&name=small
https://pbs.twimg.com/media/F_5TzwYbwAANFmq?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GCgeoDMWIAAyjVE?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GChDkhpWoAAAGzp?format=jpg&name=medium

Zdroje videí:
https://x.com/SpaceX/status/1737604693755585013?s=20
https://x.com/SpaceX/status/1740827435673981399?s=20
https://x.com/SpaceX/status/1740827772313128972?s=20
https://x.com/decinsko/status/1740676288090656899?s=20