Více než čtyřicet let stála raketa Saturn IB u mezistátní dálnice I-65 v Alabamě na hranici s Tennessee. Byla součástí uvítacího centra (v USA jsou podobná střediska na vjezdech do jednotlivých států běžná) Ardmore Welcome Center v Elkmontu. Teď se ale zdá, že ikonická raketa prohrála svůj boj s časem a počasím. Nápad umístit „něco kosmického“ do uvítacího střediska na nově postavenou dálnici I-65 (vede ze severu na jih: z Chicaga v Illinois do Mobile v Alabamě; délku má 1427,97 km) se zrodil v roce 1974. Proč právě kosmického? Ani ne hodinu jízdy odtud je Huntsville, kde je Redstone Arsenal a především Kosmické středisko George C. Marshalla (George C. Marshall Space Flight Center, MSFC) NASA. To mělo lví podíl na vývoji techniky pro program Apollo. Tady probíhal vývoj raket řady Saturn i jejich motorů, tady se zkoušela lunární vozidla, tady je legendární bazén pro výcvik astronautů NBF (Neutral Buoyancy Facility; dnes jeho roli převzal NBL – Neutral Buoyancy Laboratory – v Houstonu), později zde probíhala významná část vývoje raketoplánů a dnes i megarakety SLS.

Zpátky do roku 1974: tehdejší guvernér Alabamy George Wallace napsal řediteli Marsahallova střediska Williamu Lucasovi dopis, v němž žádal právě o „významný kus kosmického hardware, jako je raketa Saturn, který by mohl být vztyčený v uvítacím středisku jako trvalý památník“. V té době se počítalo, že Ardmore Welcome Center bude otevřeno o rok později (1975). Nakonec se tak stalo až v roce 1977 – a kosmický hardware sem dorazil v roce 1979.

Připomínáme, že v době psaní žádosti ještě nebyl program Apollo u konce. Lunární mise byly minulostí (poslední Apollo 17 se uskutečnilo v prosinci 1972) a na Skylab se už také nelétalo (i když návrat na stanici pořád ještě nebyl vyloučený), ale na obzoru byla společná americko-sovětská mise Apollo-Sojuz (Apollo-Soyuz Test Project). Navíc byla NASA omezena příkazem Kongresu USA, aby zbývající hardware z programu Apollo udržovala tak, že „jej bude možné obnovit, pokud by si okolnosti vyžádaly, do letuschopného stavu“. S postupem času a tenčícím se rozpočtem i toto omezení padlo.

Vítězem je číslo 11

Nakonec pro uvítací středisko poskytlo MSFC směsku letuschopného a testovacího hardware, který ovšem v konečném důsledku dal dohromady 68 metrů vysokou raketu Saturn IB. První stupeň pocházel z jedenácté vyrobené rakety (SA-211) a měl výrobní číslo S-IB-211. Pro úplnost: druhý stupeň (S-IVB) rakety SA-211 je dodnes k vidění v návštěvnickém středisku MSFC – v U.S. Space & Rocket Center, kde je spojený s modelem stanice Skylab kdysi využívaným pro výcvik astronautů v bazénu NBF.

Na „dálniční“ raketě Saturn IB je druhý stupeň rozměrovým modelem postaveným pro výcvik astronautů v bazénu NBF. Protože stanice Skylab vznikla úpravou druhého stupně Saturnu IB (konkrétně z rakety SA-212), tak se zdá, že Marshallovo středisko provedlo výměnu „kus za kus“. Zbavilo se neletové makety určené pro výcvik a nahradilo ji velmi podobným letuschopným hardwarem. A naopak, na I-65 nechalo na letuschopný stupeň posadit „jen“ maketu. Saturn IB nese reálný mezistupeň a přední přechodový blok (skirt) k adaptéru SLA (Spacecraft-Lunar Module Adapter). Zajímavé je, že přední přechodový blok byl z nějakého důvodu při sestavování rakety instalován vzhůru nohama. Ovšem dnes už nikdo neví, proč.

Adaptér SLA, na němž byla umístěna loď Apollo (a při letech Saturnu V pod ním byl uschovaný při startu lunární modul) a přístrojová jednotka IU (Instrument Unit) jsou opět letuschopným hardwarem, zřejmě i záchranná věž.

A co kosmická loď Apollo? Velitelský modul (Command Module, CM) je tzv. boilerplate, tedy jeden z několika desítek vyrobených modelů, které se používaly pro různé formy výcviku, přípravy pozemního personálu nebo k prověrkám pozemní techniky. Servisní modul (Service Module, SM) je zřejmě jeden z testovacích modulů první generace Block I, který zůstal po skončení programu Apollo v MSFC. Celá sestava o výšce 68 metrů pak stojí na osmi autentických držácích vyrobených pro startovací rampu; jen není jasné, zda jde o držáky sejmuté z rampy, nebo (spíše) náhradní kusy.

S bombou v motorech

První stupeň pro jedenáctý Saturn IB byl rozestavěný v roce 1966, o rok později byl dokončený a 20. října 1967 se na dopravní lodi Palaemon vydal na týdenní cestu z Michoud Assembly Facility (MAF, Lousiana) do MSFC. Zde byl 1. listopadu 1967 umístěný na zkušební stav Static Test Tower East. Cílem plánovaných zážehů ovšem nebyla kvalifikace k letu: už v té době začalo být zřejmé, že na jedenáctý Saturn IB zřejmě nikdy nepřijde řada. Nicméně se objevila obava z nestability hoření při činnosti všech osmi motorů H-1 v prvním stupni. A právě tento první stupeň měl pomoci celý fenomén lépe pochopit. Plánovalo se pět testů, při nichž by byly vždy ve dvou spalovacích komorách odpálený nálože mající vytvořit podmínky vedoucí k nestabilnímu hoření.

Nejprve byl 19. prosince 1967 provedený běžný zážeh v délce trvání 35,3 s, který měl prověřit vlastní stupeň. Následoval 25. ledna 1968 zážeh dlouhý 15,6 s, kdy byla po 2,4 s odpálena ve spalovací komoře jednoho z motorů nálož. Nestabilita hoření trvala jen 26 milisekund. Následovala 6. února druhá podobná zkouška, ovšem teď už spojená s odpálením dvojice náloží ve dvou motorech. Test trval 15,5 s, nálože detonovaly 2,7 a 2,8 s po zážehu. Nestabilita hoření trvala jen 8 až 10 ms. Test číslo 3 proběhl 14. února, trval 15,3 s, obě nálože byly odpáleny v čase 2,66 s, oba motory se „uklidnily“ do 9 ms. Test 21. února se nepovedl: měl trvat 15 s, ale po 3,4 s jeden z motorů H-1 explodoval (s odpálením náloží to nemělo souvislost) a stupeň zachvátil požár. Pátý test byl následně zrušený.

Následovaly kvalifikační zkoušky stupně (co kdyby přece jen byl někdy skutečně potřeba…). Nejprve 9. dubna 1968 v délce 35,3 s (prověrka po opravě), potom 23. dubna v plné délce 145,3 s. Stupeň tak měl za sebou sedm testovacích zážehů: více než kterýkoliv jiný stupeň Saturnu IB.

Dne 3. května stupeň opustil MSFC a opět na lodi Palaemon se vrátil do MAF. Zde byl 20. června 1969 uložený do dlouhodobého skladu s kontrolovanou teplotou a vlhkostí (nejde o prosté uložení, ale stupeň je zabalený do fólie, některé části zaslepeny apod.). Zde zůstal až do 10. března 1973. O dva měsíce později (17. května) jej NASA odepsala ze svého majetku a 1. ledna 1975 přechází do inventáře firmy Boeing Services International. Postupně je uložený či vystavený na několika místech, až nakonec končí znovu v majetku NASA (ovšem už nikoliv jako letuschopný hardware, nýbrž coby historický artefakt), která jej zapůjčuje návštěvnickému středisku Space & Rocket Center (dnes U.S. Space & Rocket Center). A to jej nakonec po dohodě s NASA postupuje k vystavení v uvítacím středisku I-65.

Stupeň, který se nestal Skylabem

Příběh jedenácté rakety Saturn IB by nebyl kompletní bez druhého stupně (byť v uvítacím středisku není). Jedenáctý exemplář stupně byl původně zvažovaný pro přestavbu na stanici Skylab (nakonec vznikla z druhého stupně ze Saturnu IB s výrobním číslem 12, záložní exemplář pak ze třetího stupně Saturnu V s výrobním číslem 15), takže už v průběhu výroby prošel řadou úprav: na některých místech byla doplněna izolace a došlo k přilepení úchytů pro případnou instalaci dalších systémů. Stupeň byl dokončený 6. července 1967, ale neputoval do SACTO (Sacramento Test Operations Facility) k obvyklým kvalifikačním zkouškám. Leč byl rovnou dlouhodobě uskladněný (od 3. srpna), protože se s jeho letem už nepočítalo.

Rok se s rokem sešel a 17. října 1968 do SACTO přece jen putoval, ale… Opět ne ke kvalifikačním zkouškám, nýbrž jen k dalšímu dlouhodobému uložení. Dne 15. září 1970 se vrací do Huntington Beach, počátkem následujícího měsíce se přesunuje do skladu firmy North American Aviation v Seal Beach. Druhého září 1971 se vrací zpět do Huntington Beach. Odtud se pak v červnu 1972 přesunuje do Kennedyho kosmického střediska. Někdy ve druhé polovině 70. let putuje do MSFC, kde se na chvíli poprvé a naposledy „potkává“ se „svým“ prvním stupněm. Vystavený jsou v horizontální poloze.

Když čas začíná vítězit

V roce 2006 došlo k první renovaci Saturnu IB u dálničního uvítacího centra po téměř třech desítkách let, byť šlo jen o nový ochranný nátěr. V roce 2014 byla zahájena první skutečná oprava, ovšem jen za 15 tisíc dolarů. Oprava trvala několik let, týkala se především spodní části rakety.

Jenže stav konstrukce Saturnu IB se postupně zhoršoval, až dospěl k současnému stavu, kdy raketa začala představovat potenciální nebezpečí: posledních několik let z ní dokonce odpadávaly kusy a Ministerstvo dopravy státu Alabama dostávalo opakované stížnosti na její stav. Problém je v tom, že technický stav nedovoluje raketu bezpečně rozložit. A i kdyby se to povedlo, nelze ji převézt. Jednak kvůli technickému stavu, jednak kvůli mostům v okolí. Dnes jsou totiž jiné výškové limity než v sedmdesátých letech, kde se vydala do svého současného úložiště.

Jedinou variantou je provést práce přímo na místě, ideálně na nerozložené raketě. Což by znamenalo nesmírně komplikovanou operaci a početný tým pracovníků. S tím, že nikde není zaručena úspěšná oprava – naopak, zásah do rakety může snadno vést k její destrukci. Ano, tak špatný je její stav. Mimochodem, nedávno proběhla podobná operace na jinému Saturnu IB (návštěvnické centrum Kennedyho kosmického střediska), raketu bylo potřeba rozebrat prakticky do posledního šroubku, některé části vyměnit a výrazně utěsnit před vlivy počasí. Jinými slovy: operace na raketě v Alabamě by byla nesmírně komplikovaná. A bez jakékoliv záruky.

Ve čtvrtek 19. ledna 2023 proto oznámila NASA (která je vlastníkem rakety) a U.S. Space & Rocket Center (jehož prostřednictvím je Saturn IB pronajatý Ministerstvu dopravy Alabamy), že uvažují o likvidaci rakety. Když se zvedla vlna nevole, mírně couvly a oznámily, že konečné rozhodnutí ještě nepadlo. Zájem o raketu projevilo městečko New Concord (Ohio), kde se kdysi narodil první Američan na oběžné dráze John Glenn. Rádo by ji umístilo do muzea John & Annie Glenn Museum. Když zjistilo skutečný stav rakety, od požadavku ustoupilo s tím, že by z ní rádo získalo alespoň loď Apollo.

Je tak pravděpodobné, že ikonický Saturn IB, který už z dálky vítal řidiče v Alabamě nebo se s nimi naopak při odjezdu ze státu loučil, brzy zmizí. Nahradit by jej mělo opět „něco kosmického“. Ředitel Alabama Tourism Department Lee Sentell uvedl, že by zde rád viděl něco, co lépe symbolizuje budoucnost kosmického programu Spojených států: „Co Huntsville potřebuje prodat, je další velký projekt, tedy návrat člověka na Měsíc. Aby nikdo nemohl říkat, že se nic nemění. Jsme pro to umístit sem něco, co představuje budoucnost.“

Poněkud drahý špás

Pokud vám stále vrtá červíček v hlavě a říkáte si, že oprava Saturnu IB by přece jen mohla proběhnout, pak vězte, že nejnižší odhady nákladů jsou 7 mil. dolarů. A to bez záruky, že se raketu podaří zachránit. Je jasné, že do podobně nejistého podniku nikdo nechce takovou částku vložit. Saturn IB zkrátka nebyl stavěný na to, aby stál desítky let vystavený působení větru, dešti a všem ostatním rozmarům přírody.

Saturn IB byl postavený na to, aby létal.

Zdroje obrázků:
Foto: Tomáš Přibyl
Dobová pohlednice
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…63DED512
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…63DF019A
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…63DFD095