Na podzim roku 2018 jsme vydali krátký článek věnovaný tomu, že Výzkumný a zkušební letecký ústav bude testovat spodní nosnou konstrukci pomocného urychlovacího motoru na tuhé pohonné látky rakety Ariane 6. Po necelých třech letech se k tématu vracíme, jelikož testy tuhosti a nosnosti už ve speciálně vybudovaném zkušebním zařízení probíhají. Na spodní nosnou konstrukci jsou kladeny velké nároky. Jednak na ní před startem raketa sedí a přenáší se na ni tedy celá hmotnost nosiče. Po startu pak musí zvládnout přenést tah pomocného stupně na centrální stupeň. „Proto musí být spodní nosná konstrukce extrémně odolná, aby unesla hmotnost celé rakety. Jedná se tedy o velmi důležitý konstrukční prvek z hlediska statické únosnosti,“ uvádí VZLÚ ve své zprávě. Ariane 6 může startovat ve dvou verzích – slabší variantě 62 se dvěma pomocnými stupni nebo silnější verzi 64 se čtyřmi. Obě varianty budou vysoké 63 metrů, přičemž ta silnější verze bude vážit 860 tun. A kdo by si myslel, že testy jsou jediná česká stopa u tohoto dílu, ten by se mýlil. Jeho návrh sice zajistila MT Aerospace Augsburg, ale výroba už proběhla v Klatovech ve firmě ATC Space.
Zdroj: https://www.vzlu.cz/
„Vývoj kompletní nové rakety je ojedinělým procesem odehrávajícím se jednou za generaci, a proto je tato zkouška unikátní i pro VZLÚ,“ přiznává ústav a dodává: „Zkouška se skládá z několika pevně stanovených sekvencí zatěžovacích pozemních a letových stavů, při nichž je konstrukce přesně zatěžována a tím kvalifikována.“ Samotné zatížení obstarává šestice hydraulických válců a při jedné z mnoha zkoušek bude testovaný exemplář vystaven zátěži až 500 tun. Samotné zatěžovací válce jsou ohromné – váží 3,5 tuny, což (jak VZLÚ přiznává), představuje síly a hmotnosti, se kterými se běžně v leteckém průmyslu nepracuje. „Zkušební stav při maximální možné konfiguraci zabírá podlahovou plochu 10×10 metrů a je vystavěn do výšky cca 8 metrů. Výpočtáři společně s konstruktéry provedli desítky simulací a výpočtů, aby navrhli optimální a dostatečně dimenzovanou konstrukci,“ uvádí ústav.
Zdroj: https://www.vzlu.cz/
„Vzhledem k tomu, že většina částí testovacího zařízení je unikátních a běžně se nepoužívají, bylo celou zkoušku nutné dobře naplánovat, sladit jednotlivé aktivity jako např. koordinaci subdodavatelů, koordinaci týmů v rámci VZLÚ, zajistit logistiku velkých komponentů, technického vybavení, zpracovat požadavky zadavatele zkoušky pro úspěšné provedení zkoušky jako takové a mnoho dalšího. V rámci VZLÚ byli zapojeni specialisté z oboru tenzometrického měření, elektrického řízení, hydrauliky, měření, kvality a dalších oddělení a musím konstatovat, že celý proces důkladně prověřil a zároveň posunul naše schopnosti,“ uvedl vedoucí projektu Petr Franc z VZLÚ. Samotné zkoušky začaly v červnu a potrvají až do října. Na experty čekají hned dva typy testů – ověřování pozemního a letového zatížení – v obou případech vše komplikuje mnoho různých konfigurací a nastavení.
Zkoušky probíhají od června do října, a budou při nich testovány dva případy, a to pozemní a vzletové zatížení s velkým množstvím různých konfigurací a nastavení. U unikátní testovací konstrukce natáčela i Česká televize. Výsledná reportáž je k vidění zde.
Zdroj: https://www.vzlu.cz/
Zdroje informací:
https://www.vzlu.cz/
Zdroje obrázků:
https://www.vzlu.cz/wp-content/uploads/2021/07/IMG_4432_01-980×653.jpg
https://www.vzlu.cz/wp-content/uploads/2021/07/IMG_4405-980×953.jpg
https://www.vzlu.cz/wp-content/uploads/2021/07/IMG_4596-980×653.jpg
https://www.vzlu.cz/wp-content/uploads/2021/07/IMG_4736-scaled.jpg
Hmm,
ty lešeňové trubky natřené na oranžovo vypadají zajímavě 🙂
Rád bych věděl, čím se liší „šestka“ od „pětky“. Nosností to není, místo dvou urychlovacích bloků čtyři, při nosnosti 20 t na LEO, tedy více odhazovaného „šrotu“.
Snad jen možnost škálování na poloviční nosnost. Ale není to málo?
Dík za odpověď.
1) Především vena. Ariane 5 je bohužel hrozně drahá.
2) Nevýhodou je také to, že Ariane 5 je moc silná a proto (i kvůli rozdělení nákladů) vynáší na GTO dvě družice. Těžko se hledají družice do páru a když se zpozdí vývoj jedné, mešká i ta druhá.
Vena problém Ariane 5 není, schopnosti rakety ceně odpovídají. Její problém je právě škálovatelnost, jelikož létá už jen ve variantě ECA.
Ariane 6 má nahradit jak Ariane 5, tak Sojuzy. Když srovnáte verzi 62 se Sojuzem, tak tam je rozdíl obrovský. U silnější verze je nesmysl srovnávat nosnost na LEO, u Ariane 5 ECA ji snad Arianespace ani neuvádí. Důležitá je spíš nosnost na GTO která u Ariane 64 vyšší je. Také má větší kryt, náklad se integruje vertikálně, je certifikovaná pro RTG… Naopak není o proti Ariane 5 certifikovaná pro lidskou posádku (zatím?) kvůli tlaku na nízkou cenu.