Země se dál točí, každých 24 hodin přichází nový den. Jen několika lidem se může nyní podařit spatřit za 24 hodin takových východů Slunce hned několik. Jde o astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici. Jejich program je nabitý opravami a prací na vědeckých experimentech. Ale najdou si čas i na malou oslavu. Ve volné chvilce mají fantastický výhled na naši planetu Zemi. Jedním z astronautů, který právě vykonává svou druhou půlroční misi na palubě stanice je Thomas Pesquet. Francouzský astronaut, který nám ukazuje nejen chvilky ze života na stanici, ale i nádherné pohlednice z celého světa, který se míhá pod ním.
Na úvodním snímku je pohled na oceán a část stanice. Vidíme kousek velkých solárních panelů červené barvy a radiátor trčící směrem k Zemi. Thomas dodává: „Podívejte na to krásné zakřivení Země a odraz Slunce v oceánu! Takový pohled se nám naskýtá často, protože 71 % povrchu Země je pokryto vodou. Ne náhodou jí říkáme Modrá planeta.“ Zdroj: flickr.com.
Aki se v evropském modulu Columbus věnuje vědeckému experimentu. Proto jej vidíme hlavou dolů. Tedy ono na stanici je v mikrogravitaci jedno, jestli jste hlavou nahoru nebo dolů. Ale pro naši lepší orientaci máme po stranách světla a nápisy všechny ve stejném směru, aby nám pomohly dostat se snadněji tam, kam potřebujeme. V době pořízení snímku Aki zahajoval kanadský experiment Vection, který je obdobou evropského Grasp. Studuje, jak náš mozek interpretuje to, co vnímají naše smysly ve stavu beztíže. V experimentu Vection se vědci zvláště zajímají o šálení smyslů, jako když člověk sedí ve vlaku, který stojí a vedlejší vlak se rozjíždí a my nevíme, kdo se právě rozjel, než to pocítíme. Jedná se o vizuální iluzi, která je na Zemi již dobře známá, ale zbývá zjistit, do jaké míry platí v mikrogravitaci. Konkrétně Aki musel odhadnout vzdálenost a rozměry objektu, který se objevil v jeho náhlavní soupravě pro virtuální realitu, a také jeho orientaci v prostoru současně. Vědci budou porovnávat údaje shromážděné před misí, během ní a po ní, aby mohli vyvodit své závěry. Zdroj: flickr.comVy, kteří někde čtete tento text, přemýšlejte o tom, jaké to je, když si nemůžete 6 měsíců sednout ani jednou… dokud se nevrátíme na Zemi. Není třeba sedět, když se vznášíte! Mark pravděpodobně zatoužil po křesle a dobré knize. A našel něco, co se tomu relativně přiblížilo 🙂 Zdroj: flickr.comI když na Mezinárodní vesmírné stanici jsme daleko od domova a nad Zemí samotnou, snažíme se zachovávat chvilky normálního pozemského života. V pátek jsme proto udělali druhou narozeninovou párty. Během noci naši ruští kolegové vyzdobili modul Node 1 (což je obvykle naše jídelna) balónky a my jsme připravili několik překvapení a dárků, než se Shane probudil. Naštěstí jsme toho neměli tento pátek tolik. Čeká nás totiž náročný víkend s příletem zásobovací nákladní lodi (Cargo Dragon). Zkrátka jsme si ze Shanových narozenin udělali opravdový prázdninový den: „Shane’s day“ 🙂 Zdroj: flickr.comVíkendová událost číslo 1: přílet Dragona! Ten nyní létá ve dvou verzích – pro posádku a nákladní. A teď je na řadě Cargo verze. Loď umí sama zakotvit u stanice, takže s ní máme o to méně práce. To však neznamená, že setkání ISS s kosmickou lodí je rutinní záležitost. Je to velmi zvláštní pocit to sledovat. Malá tečka vás pronásleduje, zvětšuje se a zvětšuje. Pak začne manévrovat kolem, zastaví se a konečně vykoná závěrečný spojovací manévr. V posledních 20 metrech jsem měl pocit, že se ho mohu téměř dotknout, jak živě to působilo. Zdroj: flickr.comVšimli jste si té kombinace černé a bílé? Světla a stínu? Hry proužků na této fotografii? Dokonce i ta zdánlivě šedá plocha na pozadí je celá vlnkovitě pruhovaná. Zdroj: flickr.comMegan a Shane sledovali přílet Dragonu z modulu Cupola. Zajímavý účes, co říkáte? 🙂 Zdroj: flickr.comNaši ruští kolegové Pjotr a Oleg se chystají na výstup do volného kosmu. Tady je jejich brnění v klidu před bitvou. A vy jste na čí straně? Červené nebo modré? Zdroj: flickr.comPjotr s Olegem jsou už mimo stanici v rámci příprav na přílet vědeckého modulu Nauka. Mark jim pomáhá zevnitř a zbytek posádky se soustředí na jejich úkoly. Největší zážitek je ale vidět je za okny stanice. Tady na snímku Pjotr balancuje na konci speciální teleskopické paže Strela, kterou ovládá Oleg. V popředí je k modulu Pirs připojen Progress – ten se postará na závěr své mise o to, že Pirs bude odnesen do atmosféry, kde spolu s Progressem shoří a na jeho místě se připojí Nauka. Zdroj: flickr.comKosmická vycházka není žádná procházka růžovým sadem. Pjotr s Olegem vstávali brzo ráno a vrátí se až pozdě odpoledne. Při pohledu na Pjotra vysoko nad Zemí se až tají dech. Zdroj: flickr.comPohled na Progress během kosmické vycházky. Najdete Pjotra? Zdroj: flickr.comOstré světlo dává snímku prostor. Zde vidíte stín modulu Cupola na fotovoltaice modulu Zvezda. Zajímavá hra všech odstínů modré a fialové. Zdroj: flickr.comNeapol v Itálii leží ve stínu Vesuvu. Až jednou zase vybuchne, nebude to asi tak hezká podívaná, jak tady shora v noci. Sopka je ta velká tmavá kulatá skvrna v levé části snímku. Dobře je patrný také Neapolský záliv. Zdroj: flickr.comDíváte se na ústí řeky Kisigo v Tanzanii. Vlévá se do jezera Mtera a její voda plná sedimentů ji zviditelňuje zejména vůči okolní zeleni. Vodní nádrž Mtera je poměrně malá ve srovnání s obřími jezery Ukereve, Malawi a Tanganika na hranicích Tanzanie. Přesto je nejméně dvakrát větší než Lipno. Zdroj: flickr.comJezero Balchaš leží v Kazachstánu a na mapách můžeme najít, že jedna jeho část je slanější a druhá má sladší vodu. Nevím, nikdy jsem tam nebyl, ale je to možné. Hlavní přítok (na snímku ten vzdálenější vpravo), řeka Ili, by to mohla způsobovat. Zdroj: flickr.comOpravdu neuvěřitelný pohled se mi naskytl, když jsme letěli nad Austrálií. Zdroj: flickr.comTyhle nádherné červené žíly, to je přátelé Madagaskar. Jedna z nejkrásnějších zemí světa. Na snímku je ústí řeky Betsiboka. Stejnou fotografii jsem pořídil během své první mise, aniž bych věděl, kde se tahle nádhera bere. Uživatelé internetu mi řekli, že to bylo bohužel způsobeno velmi silnou erozí kvůli masivnímu odlesňování. Bez kořenů stromů, které by ukotvily půdu, proudí s každým deštěm záplavy sedimentu do řeky a do oceánu. Uvádí se, že každé tři sekundy zmizí z povrchu Země plocha lesa o rozloze naší vesmírné stanice. Zdroj: flickr.comBelle-Île! Opravdu příhodné jméno. Ve francouzštině to totiž znamená „krásný ostrov“. Nachází se v severozápadní části Francie pod Bretaňským poloostrovem. Dostanete se na něj jen lodí, možná takovou, jako je ta maličká, která tam zrovna pluje. Zdroj: flickr.com
Náš dnešní výlet je u konce. Díky Thomasovi za snímky a vám za přečtení. Pokud chcete opět vybírat podle vás nejzajímavější, nebo nejhezčí snímek, zde je anketa. Nezapomeňte, že anketa je i pod každým dalším dílem zpět až do května. Hledáme top fotky od Thomase a na konci jeho mise se na ně podíváme.
Děkuji oběma. Doufám, že komentáře pod snímky také nejsou zbytečné 😉 Jak jsem uváděl v úvodu článku Fotokoutek je zpět, občas tomu vkládám něco z vlastní invence. Většinou jde o překlad, někdy volnější, někdy doplněný o vlastní postřehy. Zcela výjimečně vlastní text, viz jezero Balchaš, které Thomas původně považoval za Bajkal, takže k němu nebyl žádný text.
Dan
5 let před
Na to, abych Pjotra našel jsem se musel vyspat. Dobrá schovka, dobrý celý fotokoutek.
On ten popisek – „najdete Pjotra“ byl i pod fotkou, kde je na konci Strely, ale pochopil jsem, že ve skutečnosti mířil k onomu snímku, kde splývá pod modulem Pirs 🙂
Společnost Firefly Aerospace obhajovala svou dohodu se společností AST SpaceMobile, jejímž předmětem je prodej raketových motorů, nikoli zajištění samotných raketových startů. Dohodu označila za „zásadní transformační kontrakt“, který jí poskytne kapitál potřebný k urychlení vývoje vlastních nosných raket.
Čína hledá mezinárodní partnery pro projekt soustavy malých kosmických družic, které budou obíhat po eliptických drahách s periodou devíti dnů a dosahovat až do vzdálenosti Měsíce. Vypuštění této soustavy je plánováno na rok 2030.
Agentura pro rozvoj kosmických systémů (Space Development Agency) přidělila společnosti SpaceX téměř 10 milionů dolarů na studii zaměřenou na integraci její proprietární technologie laserové komunikace se systémy pro varování před raketovými útoky a jejich sledování. Americké Vesmírné síly (U.S. Space Force) se totiž snaží propojit družicové sítě využívající různé optické komunikační standardy.
Francie zadala společnostem Airbus Defence and Space a Thales Alenia Space zakázku v hodnotě přesahující 1,5 miliardy eur (1,7 miliardy dolarů) na vývoj dvou vojenských družic nové generace určených k pozorování Země.
Čína ve středu vypustila čtyři družice v rámci technologické demonstrační mise, jejímž cílem je otestovat klíčové přístroje pro připravované významné vědecké vesmírné mise, včetně radiové anténní soustavy umístěné na oběžné dráze Měsíce.
Francouzská společnost Gama, která změnila své zaměření od vývoje solárních plachet k vývoji solárních panelů, získala investici ve výši 15 milionů eur (16,6 milionu dolarů).
Americká obranně-technologická společnost Anduril představila tři nové systémy družicového užitečného zatížení, které již otestovala na oběžné dráze. Mezi nimi je také infračervený senzor určený ke sledování kosmických objektů nacházejících se ve stínu Země.
Někdy je lepší nechat „mluvit“ obraz. Skvělý článek 🙂
Je to tak 🙂
Děkuji oběma. Doufám, že komentáře pod snímky také nejsou zbytečné 😉 Jak jsem uváděl v úvodu článku Fotokoutek je zpět, občas tomu vkládám něco z vlastní invence. Většinou jde o překlad, někdy volnější, někdy doplněný o vlastní postřehy. Zcela výjimečně vlastní text, viz jezero Balchaš, které Thomas původně považoval za Bajkal, takže k němu nebyl žádný text.
Na to, abych Pjotra našel jsem se musel vyspat. Dobrá schovka, dobrý celý fotokoutek.
On ten popisek – „najdete Pjotra“ byl i pod fotkou, kde je na konci Strely, ale pochopil jsem, že ve skutečnosti mířil k onomu snímku, kde splývá pod modulem Pirs 🙂