Jasně, je to hrozná fotka, ale ukazuje historický milník na ISS: 40 000. použití naší toalety. Toto je jeden z nejdůležitějších systémů na palubě: pokud přestane fungovat, přerušíme jakékoliv jiné činnosti, abychom ji mohli opravit. Bez tohoto vybavení nemůžete poslat lidi do vesmíru. A je to také jeden z bodů udržitelného rozvoje OSN: zajistit dostupnost a udržitelné hospodaření s vodou a hygienou pro všechny. Podobně jako u auta, kde po ujetí určitého počtu kilometrů provedete preventivní údržbu, i my zde počítáme počet použití toalety, abychom věděli, jak na tom je. Pro budoucí dlouhé cesty na Mars i pro další obyvatelnost naší planety budeme muset recyklovat náš odpad a pěstovat jídlo nebo z něj udělat zdroje, abychom zůstali naživu. Právě tak i my na stanici recyklujeme naši vodu a vzduch a posíláme náš pevný odpad zpět na Zemi v nákladním Progressu, aby shořel v atmosféře. Vesmírné agentury však vyvíjejí technologie pro transformaci našeho odpadu na čistou vodu, kyslík a jídlo! Zdroj: flickr.com

Ne, nesedím na trůnu, ani to není mučící křeslo (i když)… Jde o vědecký experiment ESA / CNES GRASP, který studuje, jak se koordinace ruka-oko přizpůsobuje beztíži. Vědci věří, že koordinace našich pohybů je ovlivněna zemskou tíží a vesmír je skvělým místem si to ověřit. Mimochodem, experiment probíhá v laboratoři Columbus (nepořádek je jen zdánlivý). Samolepky předchozích misí můžete vidět všude vzadu po stěnách. Zdroj: flickr.com

Všimli jste si našeho detektoru mikrogravitace při našem startu? Vždycky když startuje posádka v Sojuzu, nebo nyní Crew Dragonu, zvolí si nějaký předmět k určení okamžiku dosažení oběžné dráhy. Tučňák vybraný syny Akiho a Megan se opět objevil při rozhovoru Shane a Megan pro NASA TV v jejich krásných modrých košilích. Když jsme při startu před dvěma týdny dosáhli oběžné dráhy, začal se tučňák vznášet a my se ocitli v mikrogravitaci. Na ISS se nyní stal naším maskotem a ozdobou. Zdroj: flickr.com

Ledovec Upsala v Jižní Americe se nachází v Argentině v národním parku Los Glaciares poblíž hranic s Chile. Ledovce nabízí majestátní pohled. Strukturovaná masa ledu přecházející do modré barvy jezer, kde různé odstíny modři prozrazují různou teplotu. Je to ale i pohled znepokojující. Všude na Zemi můžeme vidět, že ledovce ustupují. Vidět je to nejen pouhým okem, ale především díky dlouhodobým pozorováním družic. Jde o jednu z nejviditelnějších ukázek globální změny klimatu. Zdroj: flickr.com

Taky jste si mysleli, že jde o sopku Fuji? Ne, jedná se o její sestřičku na ostrově Hokkaidó, kam se pomalu vkrádá jaro a díky tomu je hora snadno viditelná díky svým ještě sněhem pokrytým svahům. Zdroj: flickr.com

Často jsou těmi nejkrásnějšími místy na Zemi neobydlené oblasti. Dalo by se smutně dodat, zda to není již obecné pravidlo 🙁 Příkladem je tato zčásti ještě sněhem a ledem pokrytá pustá oblast ve střední Asii; jezero v Mongolsku. Zdroj: flickr.com

Navazující snímek pusté oblasti ve střední Asii; hory v Mongolsku. Zdroj: flickr.com

Díváme se na Key West (na úplném výběžku jihozápadně od pobřeží Floridy). Ostrůvky s příchutí tropického ráje. Na konci dálnice Highway-1, která vede z ostrova na ostrov z obou stran obklopená vodou, je základna amerického námořnictva dobře rozpoznatelná díky letištním drahám tvaru hvězdy. Zdroj: flickr.com

Pleťově červená, skalnatě šedá, pískově oranžová a doteky bílých mraků: to vše se vám nabízí při letu přes Saharu (zde náhorní plošina v Čadu). Nikdy není monotónní. Luca (Parmitano) to kdysi nazval „kůží Země“ a myslím, že to tak opravdu vypadá. Zbývá hledat ztraceného pilota Malého prince… a přinejmenším stejně fascinující jsou uprostřed tolika vyprahlosti slavné oázy na dně labyrintu kaňonů. Zdroj: flickr.com

Ve východní Africe poušť přechází v údolí řek docela rychle (alespoň na vesmírné stanici :)). Kanály protínají vegetaci, která, jak se zdá, pokrývá i řeku. Nevím, jestli je to dílo lidí nebo přírody, ale výsledek je velkolepý. Modrá barva Bílého Nilu a zelená z břehů jsou v těchto zeměpisných šířkách docela běžné, ale kontrastují s okrovými pouštními oblastmi, které jsou jen o něco dále na sever. Zdroj: flickr.com

Asi to není ta nejlepší fotka, ale chtěl jsem zachytit sluneční záři, jak vypadá mimo atmosféru – je to velmi, ale opravdu velmi výkonný projektor. Když o tom přemýšlíte, jeho záření bylo naším jediným zdrojem energie od úsvitu věků – příroda ji vždy zcela jednoduše transformovala do jiných forem (bohužel v poslední době ne úplně udržitelným způsobem, pokud jde o lidské bytosti…). Když jste v modulu Cupola a paprsky začnou pronikat skrz okénka, okamžitě pocítíte nárůst teploty, a to i přes všechny vrstvy tepelné ochrany. Jistě, fotka Slunce by vypadala mnohem lépe pořízená během vesmírné vycházky, bez bariéry oken. Zdroj: flickr.com

Dámy a pánové, Mezinárodní vesmírná stanice… v noci! Tedy téměř: někteří moji kolegové jsou stále ještě u večerního stolu. Je to pro nás velmi důležitý okamžik. Celý den máme plné ruce práce s různými úkoly a jídlo tak znamená vzácné společné okamžiky. A ujišťuji vás, že šestiměsíční expedice vytvářejí silná přátelství 🙂 Experimenty probíhají 24 hodin denně uvnitř stanice i na její vnější straně. Často bez našeho zásahu. V noci je někdy slyšíte hučet nebo klikat… Zdroj: flickr.com

Mekka! Zářila tak jasně, že fotka je trochu přeexponovaná, ale já jsem chtěl zachytit i světla města. Zdroj: flickr.com

Toto je Guinea-Bissau, kterou jsem také naposledy viděl před 4 lety (samozřejmě jsem tam nikdy nebyl, jen se na všechna ta místa dívám z vesmíru ;-)). Všechno je to o světle. Fotografové to dobře znají. Říká se tomu „zlatá hodinka“ – poslední před západem Slunce, nebo první po jeho východu. A když máte denně k dispozici 16 takových hodin, to se to fotí. Slunce vám z vesmíru pomáhá nebo škodí svými odlesky. Tohle je ten první případ a nádherná ukázka hry barev. Zdroj: flickr.com