Bylo mi potěšením sdílet nadšení pro ragby s Akim. Možná jsme dokonce konvertovali Shanea z amerického fotbalu k ragby. Na programu bylo finále evropské ragbyové ligy mistrů z anglického Twickenhamu. Vítězné Toulouse porazilo La Rochelle a stalo se rekordním pátým držitelem této trofeje. Zdroj: flickr.com

Vnitřní stěny stanice jsou relativně hladké a přehledně uspořádané. Je to díky skříňovému uspořádání vybavení a experimentů. Tyto tzv. racky jsou tvořeny skříněmi na jedné straně rovnými a směrem ven jsou zakulacené podle stěny modulu. Najdeme v nich výzkumné vybavení (mikroskopy, mrazničky, odstředivky, trouby atd.), ale také počítače, vodu nebo systémy úpravy vzduchu a veškeré nesčetné vybavení potřebné pro správné fungování ISS… nebo jednoduše skladovací prostory. Součástí našeho výcviku je vědět, co se kde nachází, jaká je údržba jednotlivých zařízení, a nebo je umět i opravit (i když se velmi často spoléháme na odborníky ze Střediska řízení letu, kteří nám pomohou a provedou nás). Jednu takovou velkou bestii vidíte tady na snímku. Mikrogravitace je naším velkým pomocníkem při manipulaci s ní. Shane zde provádí údržbu klimatizační jednotky. Zdroj: flickr.com

Barva pouště Sahara pěkně ladí s barvou fotovoltaických panelů a odraz jejích barev na modulech dává pouštní nádech i samotné ISS. Zdroj: flickr.com

Opravdovou foto klasikou pro každého astronauta na ISS je kruhová struktura Qalb ar-Rīšāt známá jako „oko Sahary“ v Mauretánii. Fotografoval jsem ji detailně už během mise Proxima (https://www.esa.int/ESA_Multimedia/Images/2021/05/Richat_reassembled). Je jednoduché ho spatřit. Má šířku asi 50 km. Zkuste to sami. Pomůže vám, že zde je málokdy zataženo. Zdroj: flickr.com

Struktura Rišat v Mauretánii, tzv. oko Sahary. Zdroj: flickr.com

Kontrastem k pustině Sahary v Africe jsou pobřeží v této oblasti. Zde se díváme na Konakry, hlavní město Guinejské republiky. Ta leží na západním pobřeží nedaleko známějšího Senegalu s městem Dakar. Země byla francouzskou kolonií, která si v roce 1958 jako první odhlasovala nezávislost i za cenu okamžitého přerušení přísunu francouzské podpory. Nezdá se vám, že město vypadá tak trochu jako nějaký organismus pozorovaný pod mikroskopem? Zdroj: flickr.com

Detailní pohled na letiště a okolí v guinejském Konakry. Zdroj: flickr.com

Detail výběžku hlavního města Guineje – Konakry. Zdroj: flickr.com

Austrálie, velká země a malý kontinent. Svou velikostí soupeří i s Evropou. Na mapách se jeví často větší než jiné oblasti blíže rovníku, protože mapy světa často zkreslují plochy. Vidět je to třeba u Grónska, které bývá na mapách obrovské, i když tomu tak není. Austrálie při pohledu shora hraje barvami, které nikde jinde nenajdete: modř pobřeží se ve vnitrozemí promění ve všechny odstíny červené a dokonce fialové, procházející černými oblastmi protkanými žilkami bílých ploch. A k tomu skoro žádná zelená. Neuvěřitelné a téměř nadpřirozené. Zdroj: flickr.com

Tady máte kousek atmosféry Středomoří. Mys Cap de Horta náhle ukončí dlouhou pláž a přechází do nádherné zátoky Alicante. Pohled z pobřeží Costa Blanca západně od Baleárských ostrovů. Zdroj: flickr.com

Během své první mise se mi v noci nikdy nepodařilo pořídit snímek bouřky, a to z prostého důvodu, že doba záblesku nedává čas zaměřit, zaostřit a vyfotit… Tentokrát jsem změnil taktiku: zamířil jsem do oblasti silných bouří se zaostřením, které by mělo být správné, a pořizoval náhodně snímky v naději, že po stisknutí tlačítka spouště udeří blesk (a moje expozice a zaostření jsou správné). A povedlo se. Po 5 minutách jsem se z lovu blesků nevrátil s prázdnými rukama. Můj kolega a přítel Andy Mogensen dokázal v rámci experimentu THOR v roce 2015 vyfotografovat i modré záblesky směřující z oblaků vhůru. Poté nechala ESA na vnější straně stanice instalovat zařízení ASIM, schopné sledovat bouře v různých vlnových délkách (rychlostí 720 fotografií za minutu!). Zdroj: flickr.com

Tento snímek bouře s blesky je úmyslně nevycentrovaný. Vlevo dole probleskují světla obydlí, abyste měli lepší představu, jak obří ty bouře jsou. Zdroj: flickr.com