Americká mise Mars 2020 v čele s vozítkem Perseverance má na Marsu přistát 18. února ve 21:43 SEČ. Aby mohl rover po přistání v kráteru Jezero komunikovat, bude se spoléhat na družice na oběžné dráze Marsu. Právě přes ně bude odesílat na Zemi fotografie a další data – opačným směrem pak budou proudit příkazy a pokyny od inženýrů. Evropsko-ruská sonda TGO (Trace Gas Orbiter) bude jednou z těchto přenosových družic. Až ji oběžná dráha přivede nad přistávací oblast, začne pro ni komunikační okno s Perseverance. Data budou přes sondu TGO proudit oběma směry mezi Zemí a roverem – využije se k tomu soubor pozemních komunikačních stanic včetně evropské sítě Estrack. Právě data přenesená v prvních hodinách a dnech po přistání Perseverance budou očekávána nejvíce. Pomohou totiž odpovědět na otázky, zda rover přistál bezpečně, nebo zda jeho systémy fungují.
Právě proto potřebují inženýři získat všechny potřebné informace co možná nejdříve. TGO a americké sondy u Marsu budou moci komunikovat s pozemními středisky téměř 24 hodin denně, sedm dní v týdnu po dobu prvních dvou týdnů po přistání. Pozemní stanice spadající pod ESA poskytnou denně zhruba 14 hodin nízkolatenčního spojení. „TGO umožní datový přenos s nízkou latencí, aby v tomto období podpořila Perseverance, přičemž její podpora bude pokračovat i v dalších fázích mise,“ říká Peter Schmitz, manažer činností TGO a dodává: „Náš první datový přenos pomocí TGO začne 19. února ve 2:07 SEČ, tedy pouze čtyři hodin po přistání.“
TGO je součástí první fáze evropsko-ruského programu ExoMars, který si klade za cíl zjistit, zda byl na Marsu život. Sonda dorazila k Marsu v říjnu 2016 a od té doby detailně studuje atmosféru planety a hledá stopy podpovrchových ložisek vody. Sonda je řízena ze střediska ESOC v německém Darmstadtu a tamní odborníci mají mnoho zkušeností s přenosy dat z Marsu. „Orbiter většinou umožňuje jedno komunikační okno pro jeden lander během jednoho dne. Ale od 18. února umožníme další dvě komunikační možnosti za den pro Perseverance,“ popisuje Schmitz a dodává: „Od té chvíle bude TGO přenášet dvojnásobný objem dat z povrchu Marsu a opačným směrem než doposud.“
Cekově bude Perseverance komunikovat s družicemi na oběžné dráze nejméně dvakrát denně, ale většinou to bude čtyřikrát až šestkrát. Během těchto přenosů se mají odesílat především data a fotky, které pomohou NASA naplánovat činnosti vozítka na další den. TGO ale nebude jediná evropská sonda, která se chystá na přílet Perseverance. Mars Express je první evropská mise k rudé planetě. Od začátku provozu v roce 2004 pomohl tento vytrvalý průzkumník odpovědět na základní otázky spojené s geologií, atmosférou, povrchem, historií přítomnosti vody i potenciálního života na Marsu. Palubní kamera s vysokým rozlišením již pořídila tisíce působivých 3D snímků povrchu Marsu, z nichž některé se využily k vytvoření virtuálního průletu nad kráterem Jezero, kam má Perseverance přistávat.
Na palubě je také přístroj Visual Monitoring Camera, kterému se občas přezdívá marsovská webkamera – s jeho pomocí vědci získávají pohledy na dodatečný širší kontext celé oblasti. Spektrometr PFS (Planetary Fourier Spectrometer) na palubě sondy sleduje kromě jiného i lokální podmínky v kráteru Jezero. Informace, které tu nasbírá, předává týmu, který má v NASA na starost vstup Persevrance do atmosféry a přistání. Tyto informace jsou pak začleněny do příslušných každodenních hlášení, která začala vycházet dva týdny před přistáním. „Inženýři plánující přistání potřebují velmi přesné informace o hustotě atmosféry nad danou lokalitou v době přistání, ale i to, jak se tato hodnota mění s výškou,“ vysvětluje Marco Giuranna, hlavní vědecký pracovník přístroje PFS z římského Istituto Fisica Spazio Interplanetario a dodává: „Možnost mít aktuální údaje o teplotě, tlaku, či prachových podmínkách v atmosféře, je nezbytná pro porozumění hustotě atmosféry, ale i předvídání a analýzy trajektorie vozítka při sestupu k povrchu rudé planety.“
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…/thumbnails/image/2-pia24285_1a-edl-annotated-2500.jpg
https://www.esa.int/…/15667196-1-eng-GB/Trace_Gas_Orbiter_at_Mars.jpg
https://www.esa.int/…/mars_express4/10185049-2-eng-GB/Mars_Express.jpg
V tuto chvíli je sonda 640 000 km od Marsu, po oblouku uletěla 99% a zbývá uletět 4,9 mil.km. a je ve vzdálenosti 200 mil.km od Země.
Pro zajímavost úplně první sonda, která kdy navštívila ve funkčním stavu Mars, americký Mariner 4 měl v roce 1965 při průletu 216 mil km, zdá se, že PER na tom bude letos podobně.
Přistání na Marsu je špičkový výkon techniky a technologie, extrémně obtížný, ovšem zvládnutelný, jak dokazují Američané, z jejich devíti strojů v provozuschopném stavu jich na povrchu Marsu v pohodě přistálo osm. Na druhé straně jsou tři nepodařené ruské a dva též nepodařené evropské pokusy. V případě Ruska by byla statistika ještě nepříznivější, pokud by se započítaly i sondy určené k přistání, které buď k Marsu ani nedorazily, nebo Mars minuly.
Při pohledu na neúspěšné stroje nutno konstatovat, že všechny, které vstoupily do atmosféry, v pohodě přečkaly první fázi přistání což je brždění v atmosféře tepelným štítem a dostaly se v pořádku do oblasti někam nad rychlost zvuku.
Druhou fázi, tj. vypuštění nadzvukového padáku a snížení rychlosti někam do oblasti rychlosti v desítkách m/s též všechny sondy zvládly s výjimkou ruského Marsu 2, kde zřejmě selhal časovač a sonda neodhodila zadní víko a neotevřela padák.
Třetí fáze, tj. finální snížení rychlosti na několik m/s reaktivními motory byla pro všechny neúspěšné sondy kritická a znamenala definitivní konec mise. Podíváme se na ni podrobněji:
Ruské sond doplatily na nevhodnou konstrukci, padák v kombinaci s krátkým intenzivním zážehem motoru na THP nemohl v řídké atmosféře fungovat neb byl funkční při rychlostech pádu kolem 10-15 m/s nikoli v desítkách m/s, prostě se brzdící motor nestačil včas zapálit.
Elektronické mozky amerického landeru Polar a evropského landeru Schiparelli shodně vyhodnotily náhodný otřes jako dosednutí na povrch a vypnuly předčasně motory ve velké výšce nad povrchem.
Evropský Beagle nezvládl přistání vzor MER, předčasně vypustil airbagy a nepodařilo se mu vyklopit anténu.
Za neúspěchy v žádném případě nebyl „zlý Mars“ nebo extrémní podmínky v atmosféře či na povrchu, ale jen nefunkční inženýrské řešení.
Dík panu Majerovi za zajímavý článek a panu Václavovi za informace týkající se historie přistání sond.
Evropská spolupráce na komunikaci s americkou sondou na Marsu je příkladná musí nás Evropany těšit.
Rádo se stalo. Spolupráce NASA a ESA je v tomto směru naštěstí dlouhodobá, což opravdu potěší – tohle totiž není jen nějaká výjimečná událost. Je to součást dlouhodobé spolupráce.
Děkuji, velice jste mne potěšil. Velice si toho vážím.