Curiosity má za sebou již více než 3000 solů na povrchu Marsu. To není rozhodně málo. V pozemských letech jde o 8,5 roku trvající misi. Za tu dobu se velká marsovská laboratoř posunula po úpatí kopce Aeolis Mons uvnitř kráteru Gale o něco málo více než 24 kilometrů. Zajímavostí je, že v době přistání Curiosity mělo za sebou starší vozítko Opportunity zrovna také něco přes 3000 solů. Nacházelo se na okraji velkého kráteru Endeavour a ujelo téměř 35 kilometrů. Jak vidíme, nejde zatím o rekordmana v cestování na povrchu Marsu. Pojďme se ale podívat, co zajímavého se v poslední době objevilo v okolí Curiosity. A nejlépe teď, než si všechnu pozornost pro sebe bude chtít uzurpovat Perseverance.
Úvodní pohlednici vytvořil Damia Bouic z fotografií pořízených barevnou panoramatickou kamerou během solu 2991. Jak vidíme, vozítko po dlouhé době dorazilo k většímu dunovému poli. Jeho pracovní název je Sands of Forvie, odkazující na dunové pole ve Skotsku severně od Edinburghu. Na cestě robota k úpatí hory se jedná o jednu z posledních větších ploch tmavšího písku.
Hlavními formacemi v oblasti jsou stále plochy pokryté usazeninami. Projevují se často jako plošší oblasti plné obnažených světlých kamenů. Když na takové pláni zahlédnete tmavší zaoblený kámen, který nadto v detailu vypadá opravdu jak mastz jiného světa, nenechá vás to na pochybách, že to opravdu pochází „z nebe“. Už předchozí marsovská vozítka narazila na železné meteority. Asi nejslavnějším nálezem je Heatshield Rock, který se válel, jak název napovídá, kousek od tepelného štítu Opportunity. Takových meteoritů bylo mezitím na povrchu nalezeno mnoho, a tak nepřekvapí, že se na ně vědci podívali pomocí robota jenom z dálky a jelo se dál.
Curiosity disponuje barevnými kamerami MastCam, z nichž jedna je trvale nazoomována na 200 mm a druhá odzoomována na 70 mm. Díky tomu je možné pořizovat pěkná panoramata okolí a tvořit z nich umělecky hodnotné obrázky, jako je ten v úvodu. Nepěkné slovo zoomovat je zde použito v kontextu toho, že Perseverance má obě kamery zoomovací a to je opravdu velký pokrok (i směrem k tvorbě barevných prostorových snímků). Nad těmito kamerami je ale také „velké oko“ kamery ChemCam. Ta se samozřejmě zaměřuje na obláčky uvolněné při střílení laserem na blízké horniny. Díky tomu, že má velmi úzké zorné pole, funguje ale i jako solidní dalekohled.
Proto jsme se díky ní mohli na další dva podezřelé kameny podívat zblízka a ověřit si, že jde zřejmě o další z řady železných meteoritů. Můžeme u nich pozorovat typický hladký povrch s mírnými prohlubněmi. Konspirátorům jistě udělá radost, že jeden z nich z úhlu, ve kterém byl zrovna fotografován, připomíná opičí hlavu. Zklamalo by je, že takových je jen po Česku jistě na desítky. Některé ze žuly, jinde z pískovce. Jen v mém okolí eviduje Český horolezecký svaz dva pěkné příklady v Českém ráji a v Jizerských horách.
Ale zpět k dunám Sands of Forvie. Na první pohled vyvolají vzpomínku na písky v údolí kopce Husband Hill, které navštívilo vozítko Spirit. Tento tmavý písek je utvářen marsovským větrem do typických nevysokých podélných dun s ostrými vrcholky. Moc pěkné detaily písku nám přinesla kamera MAHLI.
Na přehledovém záběru více z dálky je vidět vrcholek jedné z dun a jemný písek, který je tvoří. Na něm se sem tam povalují větší kamínky. Větší detail ukazuje, že zrnka písku jsou povětšinou hezky zaoblená, až kulatá. To ukazuje na dlouhodobé působení větru, než byly definitivně usazeny v dunovém poli. Na jakou oblast jsme se dívali hezky ukazuje záběr kamery podpalubní, tzv. HazCam. Tyto dvojice kamer jsou vpředu i vzadu určeny k obhlédnutí povrchu před nebo za vozítkem tam, kam by se obtížně (nebo spíš vůbec) podívaly kamery na stožáru.
Když jsme u těch kamer. Díky dunám jsme si prohlédli obrázky pořízené kamerami pod palubou a na robotické paži. Díky meteoritům jsme poznali snímky kamer na stožáru. Zbývají nám tedy pohledy kamerami NavCam. Ty jsou umístěny vně MastCam a slouží, jak název napovídá, k rychlému nasnímání velké části okolí pro účely navigace. A nadšenci, kteří si hrají s jejich snímky nám přináší opravdu krásné černobílé obrázky, které díky absenci barev také neztrácí na poetičnosti.
V úvodu byla řeč o tom, že Curiosity dosud nepřekonala Opportunity co se délky jízdy týče. Je to nepochybně dáno tím, že starší sestřička musela urazit velkou vzdálenost k zajímavým výchozům na okraji kráteru Endeavour, zatímco Curiosity má to nejzajímavější vlastně všude kolem. A tak se jen popojíždí a vrtá a zkoumá. Ale je zde i jiný zajímavý faktor, který může vozítko do budoucna trochu limitovat.
Tím je stárnutí kol a jejich stále větší poškození. Poslední průzkum jednoho z kol vypadá na první pohled děsivě, ale naštěstí to na funkci nemá valný vliv. Přesto se inženýři poučili a vozítko Perseverance má mimo jiné právě kola ve vylepšeném designu.
Vzhledem k pozici, ve které se nyní rover nachází je zřejmé, že hluboká údolí, kterými vede cesta do blízkého kopce, jsou opravdu nedaleko a lze očekávat, že průzkum naplavenin Aeolis Mons bude již brzy zahájen. Moc hezký prostorový dojem budí jak panoramata barevnou kamerou, tak anaglyf, který připravil další z nadšenců.
Jak je vidět Marsovská laboratoř Curiosity nám stále přináší mnoho zajímavého a máme se ještě na co těšit. Nyní si budeme přát, aby se Perseverance již brzy ukázala v celé své kráse na povrchu Marsu. Když se přistání povede, jistě rádi na nějaký čas přijmeme fakt, že o Curiosity bude menší zájem. My samozřejmě můžeme slíbit, že pro vás budeme nadále monitorovat to nejzajímavější, co se na Marsu a v jeho okolí bude dít.
Zdroje informací:
https://mars.nasa.gov/resources/
https://mars.nasa.gov/msl
https://www.planetary.org/
https://www.nature.scot/
https://www.horosvaz.cz/
Zdroje obrázků:
https://www.db-prods.net/blog/wp-content/uploads/2021/01/Sol2991_Mastcam34_Postcard_web-scaled.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46701
https://live.staticflickr.com/65535/50719899968_ac9a4713f6_6k.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46540
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46552
https://live.staticflickr.com/65535/50755318932_5671250ae0_5k.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46700
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46699
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46712
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46734
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46712
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46744
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46800
Díky moc za parádní článek! Už se těším, až na Marsu budou dvě vozítka tohoto typu.
Díky moc za skvělý článek. Fascinuje mě na něm jedna těch.zalezitost:
Zdroj na roveru má tepelný výkon 2000W a 120W. Tedy jako dvě klasické žárovky. Je neskutečné, že to stačí na pohon počítače, veškeré experimenty, vrtání, vysílání a hlavně pohon takto těžkého vozítka.
Ty vyjmenované věci ale neběží současně. Rover buď jede, nebo vrtá a provádí experimenty, nebo vysílá. A všechny ty jeho mechanické činnosti jsou v porovnání s naší běžnou praxí hrozně líné 🙂
Především má ale rover baterie (které se vždy dobíjejí přes noc), a s jejich využitím je špičkový výkon, který může nabídnout svým zařízením, o dost vyšší.
Předpokládám, že jste chtěl napsat 2000Wt a 120We. Podle mě to je docela dost, pokud jde třeba o ten počítač, tak tomu bude jistě stačit pár wattů, to není domácí PC, kde je nainstalována halda odpadu, který jen protáčí elektroměr, ale skutek nikde. Já při běžné práci na PC mám spotřebu kolem 10-15W a to je to už docela obstarožní kousek.
Martine, moc děkujeme za přehled
kolo je opravdu pěkně děravé, ale vlastně to není tak hrozné, ta díra se z velké části udělala už v prvních letech a od té doby se to daří držet jakž takž v mezích, degradace postupuje pomalu a zatím neprasklo žádné z žeber, nebál bych se, že nepřekoná rekord v dojezdu
mám drobnou technickou opravu – ty písčité útvary se nazývají podélné duny, výraz čeřiny je vyhrazený jenom pro útvary vzniklé pod vodou, já vím, vypadá to stejně, ale geneze je jiná (čeřiny jsou kolmé na proud, podélné duny paralelní se směrem větru)
Díky moc, pasáž jsem upravil. 😉