Občas se stane, že je z oblasti střední Evropy (a tedy i České a Slovenské republiky) pozorovatelný zajímavý úkaz na nebi. V tomto článku necháme stranou úkazy astronomické. Přece jen jsme web o kosmonautice, takže se zaměříme na jevy související s umělými kosmickými tělesy. Na „vláčky Starlinků“ si už lidé zvykli, stejně jako na viditelné přelety Mezinárodní kosmické stanice. Vzácnější jevy však stále poutají velkou pozornost. Třeba když 11. ledna startoval Falcon 9 na misi Twilight, byl jeho horní stupeň vidět z našeho území. Anebo když byl v létě 2024 při premiéře Ariane 6 také pozorovatelný její horní stupeň. Lidé nadšeně sdíleli fotky a videa ze svých mobilů a nejprve se ptali, co to je. Když se jim dostalo odpovědi, často následovalo něco mezi povzdechem a výtkou ve stylu: proč jste o tom neinformovali dopředu? V týdnech následujících po těchto pozorováních se pak především na sociálních sítích u příspěvků věnovaných startům různých raket objevují dotazy typu: „Bude ta raketa zase vidět na obloze?“ Jelikož jde o téma, které zajímá mnoho lidí, rozhodl jsem se sepsat tento článek, který se pokusí vysvětlit hlavní důvody, proč se na podobné otázky ve většině případů nedá odpovědět ANO – a jaké podmínky musí být splněny, aby byl přelet rakety ze střední Evropy skutečně viditelný.
Zdroj: https://static.wikia.nocookie.net/starship-spacex
První předpoklad pro pozorování přeletu horního stupně nějaké rakety je jednoduchý, a proto s ním začneme. Abychom mohli vidět přelet nějaké rakety, musí její trajektorie vést do prostoru nad střední Evropou. Proto jsou k negativním odpovědím odsouzeny dotazy zaměřené na možnost sledování přeletů Starship při jejích aktuálních transatmosférických letech. Loď totiž po startu z Texasu zamíří nad Atlantik, překoná rovník, proletí nad Afrikou, nechá za sebou Madagaskar a přistane v Indickém oceánu. O Evropu (natož tu střední) se ani neotře. V takovém případě je verdikt jednoznačný. Starship však rozhodování zjednodušuje tím, že její transatmosférický let trvá od startu do přistání přibližně hodinu – neprovede ani jeden celý oběh kolem Země. Jiné rakety však na oběžnou dráhu létají (a jednou má i Starship), čímž se věci dost komplikují.
Při startu rakety většinou známe střelecký azimut, který raketa po startu využije. Jenže tady není možné říct, že střelecký azimut nevede nad Evropu, takže nebude nic vidět. Raketa může při cestě na finální oběžnou dráhu zaparkovat na dočasné dráze a s vypnutým motorem čekat klidně i několik hodin, než se dostane do správné pozice, aby mohla pokračovat v manévrech pro dosažení plánované dráhy. Během těchto desítek minut až jednotek hodin může raketa s připojeným nákladem oběhnout Zemi hned několikrát. Planeta se pod ní přitom otáčí, takže určení toho, odkud bude přelet vidět, se poměrně dost komplikuje. Zjednodušeně můžeme říct, že pokud nějaká raketa směřuje na oběžnou dráhu se sklonem vůči rovníku vyšším než zhruba 45°, je prakticky jisté, že je jen otázkou času, kdy bude přelétávat nad střední Evropou (která se nachází +/- kolem 50. rovnoběžky). Ostatně družice na polární oběžné dráze (se sklonem dráhy zhruba 90°) přelétávají nad celým světem – jde jen o to, kdy přesně to bude u střední Evropy.
Zdroj: https://www.johnstonsarchive.net/
Dalším důležitým faktorem pro pozorování přeletu horního stupně rakety na obloze je samotná viditelnost objektu. Když už tedy máme to štěstí, že jej trajektorie zavede nad střední Evropu, jak jsme si popsali v předchozích řádcích. To, že nesmí být obloha zatažená, ponechme stranou – to je samozřejmé. Jde o to, že družice ani rakety nemají žádný reflektor ani jiný zdroj světla, díky kterému by mohly být na obloze vidět. Abychom je mohli pozorovat, musí se jednak pohybovat po temné obloze – v místě, kde se nachází pozorovatel, už musí být tma. Zároveň ale musí být ve výšce několika stovek kilometrů, kde prolétává horní stupeň, ještě světlo. Sluneční paprsky se pak od objektu odrazí a „hodí prasátko“ na zemský povrch. Pokud není splněna byť jen jedna z těchto dvou podmínek, přelet horního stupně viditelný nebude. Vhodné okno trvá jen pár hodin po západu Slunce a jen pár hodin před jeho východem.
Předchozí odstavce popsaly základní podmínky nutné k tomu, abychom mohli vidět přelet horního stupně nějaké rakety. Už z toho je patrné, že určit dopředu, zda přelet povede nad Českou republikou, není vůbec jednoduché. Ale i kdyby to všechno vyšlo, tak by ve drtivé většině případů nebyl takový přelet odlišitelný od přeletu nějaké družice. Viděli bychom více či méně jasnou tečku – podle velikosti, odrazivosti horního stupně a dalších vlivů. Jenže když se lidé ptají na viditelnost přeletu, mají na mysli něco okázalejšího – například rotující spirály, které vznikají ve chvíli, kdy horní stupeň rotuje a otevře přitom ventily svých nádrží. Pohonné látky pak proudí ven ve spirále a mohou výrazně odrážet sluneční paprsky. Pěkná podívaná nastane také ve chvíli, kdy horní stupeň zažehne svůj motor, aby upravil svou oběžnou dráhu. O odrazy slunečního světla se pak mohou postarat i spaliny proudící z jeho raketového motoru.
Zdroj: https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/
Jenže vypouštění pohonných látek z nádrží nastává většinou jen při nějakých problémech horního stupně, o kterých se dopředu neví. To byl například případ výše zmíněného pozorování rotující elipsy od horního stupně premiérové Ariane 6. Falcon 9 to v některých případech dělá záměrně, ale SpaceX nedává dopředu vědět, kdy k tomuto jevu dojde. A zážehy horního stupně trvají jen krátce – většinou od jednotek do vyšších desítek sekund. Dosáhnout toho, aby k takovému manévru došlo zrovna během několikaminutového okna, kdy je přelet viditelný z konkrétního místa na Zemi, je tak hodně o štěstí. Do výsledné viditelnosti přeletu navíc vstupují i další vlivy, jako je přesná orientace objektu, jeho odrazivost, výška nad povrchem Země či geometrie vůči Slunci a pozorovateli, které však nelze s dostatečnou přesností předpovědět.
Je mi jasné, že předchozí odstavce čtenáře asi příliš nepotěšily. Ukázaly totiž, že pozorování takového přeletu, zvláště pak jeho okázalejších verzí, je velmi vzácné a jejich předpovídání dopředu bývá prakticky nemožné. Každý start automaticky neznamená viditelný přelet z Evropy, okázalé projevy jsou výjimečné, spousta věcí se prostě nedá slíbit dopředu a to, co jste viděli na fotkách na sociálních sítích, byl spíš šťastný souběh okolností. Abych tento článek uzavřel alespoň nějakou praktickou radou, omezím se na jednoduché doporučení – mějte oči otevřené a hleďte k obloze. Startů raket je stále více a i když je šance opravdu malá, rozhodně není nulová. Držím vám tedy při vašem „lovu“ palce.
Zdroje informací:
https://hanackenovinky.cz/
https://www.novinky.cz/
Zdroje obrázků:
https://1gr.cz/fotky/idnes/25/033/cl5/HER3c5f919ef3_Gm11hJCboAAMTfr.jpg
https://static.wikia.nocookie.net/…/revision/latest/scale-to-width-down/985?cb=20250204201832
https://www.johnstonsarchive.net/astro/satview.gif
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…AfpC6EjaTb8A79CVBx7yrYBPZhaURw83CoMuD5jIbF9hJg&oe=6981B516
