Už když začal Teleskop Jamese Webba posílat své první fotky vesmíru, byli astronomové velmi překvapeni objevem drobných červených teček, které byly rozptýleny napříč mladým vesmírem. Od roku 2022 proto astronomové zkoušeli určit, co jsou vlastně LRD (little red dots / malé červené tečky) zač. Nyní na to, zdá se, skutečně přišli. LRD jsou mladé černé díry. Někteří výzkumníci přitom spekulovali, že by tyto tečky mohly být velmi časnými galaxiemi, protože vyzařují světlo. Ovšem zdá se, že vznik galaxií je velmi pomalý proces. LRD se přitom objevují už pár stovek milionů let po Velkém třesku a o miliardu let později mizí. Galaxie by neměly čas na to, aby narostly do dostatečné velikosti a jasu, aby byly snadno vidět. Kromě toho se hluboce červená barva LRD neshodovala s očekávanými emisemi samotného svitu hvězd.
Zdroj: https://explorersweb.com/
Během posledních dvou let se astronomové ze Střediska kosmického úsvitu, které spadá pod Institut Nielse Bohra v Kodani věnovali spektrální analýze těchto teček. Zjistili, že 70 % z nich vykazuje důkazy rychle obíhajícího plynu. Hustá oblaka plynu obklopují tečky a jak plyn po spirále padá do LRD, ohřívá se a uvolňuje energii, čímž vytváří jasné záření, které JWST detekuje jako červenou.
„Malé červené tečky jsou mladé černé díry několiksetkrát méně masivní, než se dříve myslelo. Jsou obklopeny zámotkem plynu, který konzumují, čímž rostou,“ říká spoluautor nové studie, Darach Watson a dodává: „Tento proces vytváří obrovské množství tepla, které září skrz plynový zámotek. Toto záření … dává malým červeným tečkám jejich jedinečnou červenou barvu.“ Ačkoliv jsou tyto černé díry mnohem menší než supermasivní obři nacházející se v dospělých galaxiích, stále se jejich hmotnost pohybuje v desítkách milionů hmotností našeho Slunce.
„Když plyn padá k černé díře, spirálovitě klesá do jakéhosi disku nebo trychtýře směrem k povrchu. Nakonec se pohybuje tak rychle a je tak hustě stlačený, že generuje teploty v řádu milionů stupňů a jasně září. Černá díra však pohltí jen velmi malé množství plynu. Většina plynu je při rotaci černé díry vyfouknuta zpět z pólů. Proto černé díry nazýváme nepořádnými jedlíky,“ dodal v prohlášení Watson.
Přeloženo z:
https://explorersweb.com/
Zdroje obrázků:
https://explorersweb.com/wp-content/uploads/2026/01/Screenshot-2026-01-17-021649-e1768616404674.jpg
https://explorersweb.com/wp-content/uploads/2026/01/Low-Res_coord14_19_34.1352_52_38.675-e1768616416129.jpg
‚Většina plynu je při rotaci černé díry vyfouknuta zpět z pólů.‘
Tomuto nerozumiem – to znamená, že ani nedopadne do čiernej diery alebo padne do diery a je opäť vyvrhnutý von? Ak áno, je to len prúd elementárnych častíc alebo reálne ako plyn?
Tady je asi třeba objasnit, co rozumíme pod tím dopadnout do černé díry. Pokud myslíte do černé díry jako pod horizont událostí, tak tak skutečně nedopadne, kdyby ano, nemohl by již uniknout. Plyn v akrečním disku kolem černé díry se může k horizontu událostí přiblížit, ale pokud má uniknout pryč, nesmí horizont překročit.
Samozřejmě, že část plynu spadne do černé díry pod horizont, ale nikoli ten, který pak uniká pryč, to by porušilo spoustu známých fyzikálních zákonů.
Chápu, že vás možná zmátlo slovo pól, ale ano, i černé díry mají póly. A právě z těchto pólů uniká materiál, který kolem nich krouží a to ve formě tzv. astrofyzikálních výtrysků. Těm se někdy říká i výtrysky relativistické, neboť v tomto výtrysku se materiál pohybuje obrovskou rychlostí, která se dokonce blíží rychlosti světla.
Ďakujem za objasnenie
Me to nejak neladi.
cervene jsou kvuli rudemu posuvu.
pokud pred 14mld let svitily v infra, dnes jsou videt v radiovem spektru.
co vidime je zareni puvodne krátkých vlnových delek, posunute do cervene barvy rozpinanim vesmiru a gravitacnimi vlivy.
ale jdu si precist original
Jak je to vlastně po energetické stránce?Prudce zahřátý rychle rotující plyn, výtrysky hmoty…
Kde se na to bere energie?
Z hmotnosti černé díry nebo z její rotace?
Ta energie se nebere přímo z černé díry jako takové, ale z jejího akrečního disku. Kolem černé díry obíhá disk materiálu. V tomto disku se odehrávají různé fyzikální procesy, které generují značné množství energie. Tyto procesy souvisejí se vzájemnou interakcí částeček hmoty v akrečním disku, s jejich třením a dalšími efekty, ale dosud nejsou zcela uspokojivě pochopeny.
Odebírat energie přímo z černé díry lze také, tento postup vymyslel Roger Penrose a nazývá se Penroseův proces. V takovém případě odebíráte černé díře rotační energii. Ale je to spíše hypotetický postup, jak by mohla z černé díry extrahovat energii nějaká supervyspělá civilizace.
Děkuji za odpověď.
Přesto se přiznám, že jsem to nepochopil.
Akreční disk a další fyzikální procesy probíhají na základě extrémní gravitace nad horizontem. Tu gravitaci dodává černá díra. Následně díky ní dochází k mnoha procesům a vzniku obrovské vyzařované energie. A ta se přece musí někde vygenerovat.
Jde o potenciální energii dopadajícího plynu v silném gravitačním poli černé díry. Plyn se při pádu do hluboké gravitační jámy černé díry urychluje (potenciální energie se mění na kinetickou), a zároveň se v akrečním disku zahustí, takže dochází k různým „třecím“ procesům, které přeměňují kinetickou energii na teplo (a to způsobuje záření, které zase odnáší energii pryč). Také zde může docházet k opětnému urychlování některých částic plynu, které pak opouštějí gravitační jámu ve formě polárních výtrysků.
Tomu rozumím.
Ale
Silné gravitační pole černé díry tím, jak zrychluje hmotu, musí ztrácet energii, stejně jako planeta urychlující družici. Byť ultraminimálně, ale ztrácí rychlost na úkor družice.
Takže i černá díra musí ztrácet energii.
Ale jak???
To si nemyslím – ta částice hmoty má vůči černé díře jistou potenciální energii, která se mění na kinetickou (jak padá dolů). Pokud dám třeba do výšky 10 km šutr a pustím ho, tak tento kámen svou potenciální energii (kterou získal tím, že jsem ho tam vynesl, ale to nechme stranou) mění na kinetickou a stále rychleji padá dolů. Cestou „drhne“ o atmosféru, což je zahřívá a zpomaluje – část energie se tedy konvekcí a radiací ztratí. A nakonec narazí do země, kde se ta zbývající kinetická energie přemění na teplo, popř. využije k přesunu části povrchu země kousek vedle (kráter). Země jako taková kvůli tomu podle mě žádnou energii vydat nemusela, celé se to pohání tou potenciální energií šutru na začátku.
Volný pád omezuje rychlost c, bez disipace energie není možný další sestup. Energie se musí jety a akrečním diskem vyzářit. To akreci silně zpomaluje. Dále pod EH to je začarovaný kruh, odtud disipace není možná a jedinou cestou k dalšímu sestupu je ukládání energie do fázových přeměn, do neutronů a pak do vyšších kvarků – dehadronizace.
Rychlost volného pádu je sice omezena rychlostí světla, ale vzhledem k tomu, že hmotné těleso potřebuje na urychlení na rychlost světla nekonečnou energii, tak si nemyslím, že by se energie musela někam vyzářit jen proto, aby těleso mohlo dále sestupovat. Kdybych měl osamocenou černou díru bez okolního materiálu a někam relativně daleko od ní dal ten „můj“ šutr tak, že bude mít vůči černé díře nulovou rychlost, tak šutr bude postupně zrychlovat směrem do černé díry až zmizí pod horizont událostí. Není tu přímo žádný důvod, proč to mělo část energie vyzářit. Ano kámen bude zejména v těsné blízkosti černé díry vystaven značným slapovým silám, které jej roztrhají (dost možná až na elementární částice a i ty budou mít nakonec potíže), ale množství energie určené počáteční potenciální energií je dané a lze ji vždy přeměnit na kinetickou energii, aniž by došlo k překročení rychlosti světla. Jinak co se stane energeticky pod horizontem událostí už je z našeho pohledu nepodstatné, Vámi popsaný scénář je velmi pravděpodobný, ale ověření praxí zde asi čekat nemůžeme :-).
Ten šutr, pokud bude sám, bez akrečního disku, a bude mít geodetiku ideálně do těžiště, tak máte pravdu. Běžná BH má akreční disk a kámen ukotví na oběžné dráze nebo se neodmrští mimo BH. V Akrečním disku dojde ke vzájemným interakcím a tím vyzáření energie a sestup. Že cesta „dolů“ je obtížnější, to nám předvedla nejrychlejší sonda Parker Solar Probe.
Aktivním supermasivním černým dírám v centrech galaxii se přeci říká kvasary. Takže tohle jsou takové kvasary bez galaxií?
Nejen. Aktivních jader galaxií máme celou řadu. Blazary, kvasary, Seyfertovy galaxie, rádiové galaxie, objekty BL Lacertae… kvasary jsou jen jedním typem aktivních galaktických jader.
Vznik černých děr v raném homogenním vesmíru je fyzikálně silně omezen Hubbleovou expanzí. Ačkoli byl raný vesmír hustý, byl také extrémně homogenní (δρ/ρ ~ 10^−5), což znemožňuje gravitační kolaps rychlejší než kosmická expanze. Lokální volný pád nemůže předběhnout globální expanzi, obě časové škály používají stejný pokles hustoty. Akreční růst je dále omezen disipací energie, Eddingtonovým limitem a konečnou rychlostí světla a nelze jej libovolně urychlit přepočtem časové osy. Scénáře přímého kolapsu vyžadují extrémně jemné doladění počátečních podmínek nebo by vedly k produkci těžkých prvků způsobem, který je v rozporu s CMB. Existenci supermasivních černých děr v raném vesmíru proto nelze vysvětlit ani akrecí, ani kolapsem v homogenním prostředí bez zavedení dalších, nepozorovaných fyzikálních nebo kosmologických fází.
Podobné snahy o záchranu Standardního modelu jsou bez zásadní změny přístupu marné. Jedinou zbývající poslední možností je, že „JWST to neměří dobře“, na tu hlášku se těším.
Podle článku se jedná o černé díry z období stovek miliónů až cca miliardy let staří vesmíru. To je období dávno po inflační fázi, v tomto období už existovaly hvězdy (a to často z dnešního pohledu hvězdy obrovské) a z mého laického pohledu není důvod, proč by nemohly vzniknout i černé díry. V této době už homogenita vesmíru zdaleka nebude tak velká, jako v době vzniku reliktního záření. Samozřejmě se může ukázat, že přijde jiný, lepší model vývoje vesmíru a nelze ani vyloučit tu chybu měření JWST, ale formulace „snaha o záchranu“ působí konspiračním dojmem a to sem, myslím, nepatří.