V dnešním článku se podíváme na výběr sedmé střední mise v rámci vědeckého programu Evropské kosmické agentury ESA. Tato kategorie je nám dobře známa, neboť právě v jejím rámci se do kosmického prostoru vydaly již dvě velmi úspěšné mise Solar Orbiter, který se věnuje výzkumu Slunce, a také teleskop Euclid zaměřený na temnou hmotu, temnou energii a kosmologické parametry našeho vesmíru. Další tři mise jsou již vybrané. Nyní se podíváme na sedmou vědeckou misi, jejíž výběr pomalu spěje do finále.

Vědecký program ESA

Vědecké mise Evropské kosmické agentury (ESA) jsou tradičně rozděleny do několika tříd. Velké mise či vlajkové lodě označované písmenem L jsou ty nejdůležitější. Z této třídy je zatím v kosmickém prostoru jediná, konkrétně mise JUICE, která míří do systému Jupiteru a zaměří se na studium ledových měsíců této plynné planety, když provede průlety kolem Europy, Callisto a Ganymedu, a nakonec se stane první umělou družicí posledně jmenovaného měsíce, největšího měsíce Sluneční soustavy. Další dvě mise už jsou přijaty k realizaci, půjde o velký rentgenový teleskop New Athena a gravitační observatoř LISA.

Čtvrtou velkou misí by pak měla být sonda, která prozkoumá ledový měsíc Saturnu Enceladus. Mohlo by jít o sondu ESA, na níž by se podílela i americká agentura NASA. Pátou velkou misí by mohla být Gaia-NIR, pokračovatelka veleúspěšné astrometrické mise Gaia, která by ovšem pracovala v blízké infračervené oblasti, čímž by poskytla další mimořádně cennou sadu informací. Šestá velká mise by se pak měla týkat fundamentální fyziky a raného vesmíru, ve hře jsou tak nejspíše observatoř na výzkum gravitačních vln, popřípadě sonda, která by měřila reliktní záření.

Střední třída, označovaná písmenem M, je právě kategorie, do níž se vybírá mise M7. První dvě mise, Solar Orbiter a Euclid jsme si již představili. Další tři již vybrané mise jsou teleskop PLATO (M3), který má hledat exoplanety a navázat tak na teleskop Kepler od NASA, teleskop Ariel (M4), který prozkoumá atmosféry již známých planet, a nakonec sonda EnVision (M5), díky které se Evropa vydá prozkoumat Zemi nejbližší planetu, stále záhadnou Venuši. Nyní se vybírá mise M7. Co se stalo s misí M6? Ta byla původně také plánována, ale kvůli nedostatku financí bylo výběrové řízení zrušeno a pokračuje se až s misí M7. Jinými slovy, mise M6 nebude.

Existuje také malá třída misí označovaná písmenem S. Tyto mise byly zatím vybrány k realizaci jen dvě. První misí S1 je teleskop CHEOPS určený k hledání exoplanet, druhou misí S2 je potom SMILE, společný projekt ESA a Čínské akademie věd, který má studovat interakci slunečního větru se zemskou magnetosférou. CHEOPS byl úspěšně vypuštěn v roce 2019, start SMILE se očekává v roce 2026.

Poměrně nově existuje také speciální třída tzv. rychlých misí, které označujeme písmenem F. Tyto mise mají startovat s každou sondou střední třídy M, a to od mise M4. První mise třídy F tedy poletí s teleskopem Ariel. V případě mise F1 půjde navíc o mimořádně zajímavou sondu Comet Interceptor. Druhou misí třídy F bude ARRAKIHS (F2), jejímž úkolem bude studovat temnou hmotu a současný kosmologický model. Tato mise by snad měla letět se sondou EnVision.

Výběrové řízení na misi M7

Teď, když máme základní představu o vědeckých misích v ESA a o jejich obsazení, můžeme se konkrétně podívat na výběr další mise střední kategorie M7. V listopadu 2021 vyzvala ESA vědce a vědecké týmy k předkládání návrhů na další misi střední třídy s tím, že start je plánován zhruba kolem poloviny 30. let (EnVision se má vydat do kosmu v prosinci 2031).

Návrhů se sešlo celkem 27. Tyto návrhy odborníci z ESA velmi pečlivě prostudovali a zhodnotili, a to jak z hlediska vědeckého přínosu, tak z hlediska technické náročnosti, ale pochopitelně posuzovali i finanční náročnost jednotlivých návrhů. Cílem bylo z původních 27 návrhů zúžit výběr na nižší počet. Postupně jsme se tak dostali v červenci 2022 na 10 návrhů misí a v listopadu 2022 zbývalo pět posledních konceptů, které plánovala ESA prozkoumat podrobněji.

Mise, které nepostoupily

Než se podíváme více na posledních pět návrhů, zaměřme se ještě na některé koncepty, které se výběru pěti nejlepších misí nedostaly, neboť i zde jsou některé poměrně zajímavé návrhy.

Jedním z nich je návrh mise Heavy Metal, což by byla sonda, který by měla za úkol prozkoumat třetí největší planetku typu M hlavního pásu s označením 216 Kleopatra a její dva měsíčky. A navíc také jednu až dvě další planetky typu M. Tato planetka je pro nás poměrně významná, objevil ji totiž v roce 1880 rakouský astronom Johann Palisa, rodák z Opavy, po němž se dříve v Ostravě jmenovala hvězdárna a planetárium. Tuto konkrétní planetku ovšem objevil z města Pula v dnešním Chorvatsku. Tato mise by jistě byla zajímavá, ale lze pochopit, že vybrána nebyla, jelikož na cestě prozkoumat největší planetku typu M je právě americká mise Psyché.

Ke kometě by v případě úspěchu zamířila sonda Origo, jejímž hlavním úkolem měl být průzkum materiálu z nichž se formovaly planetesimály, zárodky pozdějších planet, a hlavně přispět k nalezení správné hypotézy vzniku planetesimál, a naopak k vyloučení neplatných hypotéz jejich vzniku. V tuto chvíli jsou na stole dvě hlavní hypotézy vzniku planetesimál, ale neznamená to, že ještě nemůže dojít k určitým změnám. Mise navrhla přistání na kometě a průzkum jejího materiálu na povrchu a zejména pod povrchem, a to až do hloubky pěti metrů. Sonda by byla vybavena vrtnou soupravou, ale vědci by využili i průzkum ze Země. I tato mise by byla hodně zajímavá, ale i zde mohlo při výběru hrát roli to, že už ESA kometární misi pro nejbližší dobu schválenou má, viz výše mise F1.

Kometami, respektive planetkami se měla zabývat i mise Castalia. Návrh zněl vydat se ke kometě 133P/Elst-Pizarro v hlavním pásu, a ano, jde o skutečně o hlavní pás planetek mezi Marsem a Jupiterem. Přísně vzato ovšem nejde o komety, tento název byl v roce 2006 pro tato zvláštní tělesa navržen, ale nevystihuje přesně jejich podstatu. Proto se dnes mluví o aktivních planetkách, jde tedy o zvláštní typ planetek, jež vykazují některé vlastnosti podobné kometám. Ovšem, že nelze této misi upřít jistou atraktivitu, ale i zde je nutné poznamenat, že planetky tohoto typu už také jsou v hledáčku jiných sond. Aktivní planetku Phaeton má navštívit japonská sonda DESTINY⁺ a do této třídy spadá třeba i planetka Didymos u níž mise DART zkoušela planetární obranu.

Vybrána do užšího výběru nebyla ani mise Alfvén. Už její název odkazující na slavného švédského fyzika a nositele Nobelovy ceny Hannese Alfvéna, který byl jedním z nejlepších odborníků historie na fyziku plazmatu, napovídá její určení. Tato sonda měla zkoumat polární záře. Ano, jde o ony krásné úkazy, za nimiž cestují lidé i tisíce kilometrů. Polární záře jsou známy od nepaměti, ale vysvětlit jejich vznik dokázal až norský fyzik Kristian Birkeland. Přesto je dodnes rozhodně co zkoumat a pokud jde o pochopení nejen polárních září, ale i zemské magnetosféry a její interakce s částicemi ze Slunce, šlo by o mimořádně přínosnou sondu. I podle odborníků, jejichž názor jsem četl, šlo o mimořádně kvalitní a technologicky vyspělý návrh. A byť dokážu pochopit, proč neprošla dál, je to dle mého soudu škoda.

V dřívějších kolech skončil i návrh mise ARAGO. Jejím cílem by bylo sledovat koloběh hmoty ve vesmíru, tedy celý život hvězd a planet od jejich vzniku z oblaků mezihvězdného plynu, až do jejich zániku a navrácení do koloběhu mezihvězdného prostředí. ARAGO chtěla získat komplexní obraz o dynamickém prostředí hvězd a jejich interakce s planetami, přičemž by mohla přispět také k pochopení vícenásobných hvězdných systémů, fungování hvězdných větrů, magnetických polí, či rotace hvězd. Aby toho dosáhla, měla mise ARAGO provádět rozsáhlé průzkumy tisíců hvězd, ale také zmapovat 60 vybraných hvězd mnohem pečlivěji a podrobněji. Mělo jít o hvězdy s magnitudou mezi +3 a +10. mise měla být vybavena metrovým dalekohledem a fungovat nejméně tři roky.

Další návrh, který neprošel do pozdějších kol byl FOSSIL, což je zkratka z FTS fOr CMB Spectral diStortIon expLoration. Tato sonda, limitovaná svým nezapamatovatelným názvem, měla zkoumat reliktní záření (CMB) a jeho spektrum, přesněji řečeno drobné odchylky tohoto spektra od spektra záření dokonale černého tělesa. Mise by navázala na COBE, od jejíchž dob se technika významně zlepšila a byla by tak možná přesnější měření. Mise nabízela bohatý vědecký program, například hlubší pochopení raného vesmíru a inflační fáze kosmu, vzniku černých děr, vzniku prvních struktur v kosmu a povahy temné hmoty. Nevybrání sondy opět dokážu pochopit, vzhledem k tomu, že máme v kosmu Euclid a chystá se i podobně zaměřená japonská sonda LiteBIRD, je to ovšem škoda.

Velmi zajímavá je i historie dalšího neúspěšného projektu STE-QUEST, což je opět zkratka, a to z názvu Space-Time Explorer and Quantum Equivalence Principle Space Test. Tato mise už totiž byla mezi finalisty výběru střední mise M3. Tehdy ovšem vyhrál lovec exoplanet PLATO. Vědci se ovšem nevzdali a navrhli tuto misi znovu. Jejím hlavním úkolem bylo měření principu ekvivalence, základního pilíře obecné relativity, Einsteinovy dodnes platné a velmi úspěšné teorie gravitace. Tato teorie zatím ve všech testech obstála na jedničku s hvězdičkou, sonda STE-QUEST ji měla vystavit dalšímu důležitému testu. Ve hře bylo ještě lepší potvrzení Einsteinovy teorie, popřípadě nalezení nové fyziky, třeba nové fyzikální síly. Návrh možná trochu doplatil na neúspěch některých dřívějších podobných misí, ale i v tomto případě je ho škoda.

Tento seznam není kompletní, psal jsem, že do první fáze se přihlásilo 27 projektů. Vybral jsem ty, k nimž se mi povedlo najít konkrétnější informace, které by vydaly na odstavec stručného popisu. Asi už z původního textu do značné míry vyplynul můj názor na tyto návrhy. Přesto bych si dovolil se ještě k těmto nepostoupivším misím vyjádřit.

Můj názor na mise, které nepostoupily

Jelikož je mým oborem fyzika, asi správně tipujete, že být ten výběr čistě na mě, vybral bych FOSSIL a STE-QUEST. Ty mi připadají nejzajímavější a vědecky nejpřínosnější. Přičemž, kdybych se musel rozhodnout jen pro jednu, po těžkém rozhodování bych zvolil FOSSIL. Ale šlo by v mém případě skoro o Sofiinu volbu. Velmi mě zajímá jak fundamentální fyzika, to je obecná relativita a její testy a hledání nové fyziky, tak kosmologie a zkoumání počátků vesmíru. Ale moje srdce je přece jen více na straně kosmologie, takže bych z těchto dvou nakonec vybral FOSSIL. Kdyby tyto dvě mise odpadly, ze zbytku bych, asi opět nepřekvapivě, vybral mise Alfvén a ARAGO, jakožto další fyzikálně zajímavé sondy.

Kdybych si ale musel vybrat jednu ze sond zaměřených na komety či planetky, beru Origo, jelikož mi její program zaměřený na teorii formování Sluneční soustavy přijde nejzajímavější. Nic proti misím jako Heavy Metal a jiným, ale přeci jen bych se o rané minulosti Sluneční soustavy rád dozvěděl více. Ale jak říkám, jde pouze o můj názor. Kdyby toto psal kdokoli z kolegů, nepochybuji, že by vybíral úplně jinak. Nejsem a ani se nesnažím být objektivní, samozřejmě, že bych upřednostnil mise z oborů, které mě nejvíce zajímají.

Vůbec ovšem nepochybuji, že hodnotitelé měli pro svoje rozhodnutí dobré důvody. Přesto ovšem můžu vyjádřit, že mě zvláště u misí FOSSIL s STE-QUEST jejich odmítnutí velmi mrzí.

Pětka nejlepších

Které sondy tedy naopak postoupily mezi pětku nejlepších? Vybrány byly mise CALICO, HAYDN, M-MATTISE, Plasma Observatory a THESEUS. Pokud vám jméno Theuseus něco říká, pak máte pravdu, je to legendární hrdina z řecké mytologie, který porazil Minotaura. Ale kromě toho jde o návrh mise, která byla už ve finále výběru střední mise M5, ale tehdy nevyhrála a vybrána byla mise EnVision. Teď má THEUSEUS druhou šanci.

Těchto pět konceptů bylo vybráno v listopadu 2022. Mezi lednem a zářím 2023 prošlo všech pět návrhů důkladným hodnocením, kdy se vypracoval předběžný návrh každé mise a studovalo se, jaké vědecké výsledky by konkrétní mise mohla přinést. A jak se vyjádřila Carole Mundell, která v ESA zodpovídá za vědu:

„Všech pět návrhů misí, které prošly fází 0, bylo vynikajících – řešily jedinečná a zajímavá témata a byly dosažitelné v polovině 30. let 21. století, takže bylo opravdu obtížné dospět ke konečnému rozhodnutí. Z členských států ESA jsme zřídili panel expertů, kteří měli posoudit kandidátské mise. Hodnotitelé dodrželi přísný výběrový proces, který zahrnoval posuzování vědecké hodnoty, vědecké proveditelnosti a toho, jak se jednotlivé koncepty doplňují s jinými projekty.“

Z těchto pěti kandidátů byly nakonec vybrány tři mise, které prošly do finále. K nim se vrátíme za chvilku, teď se ale ještě podívejme na dva návrhy, kterým chyběl k výběru pouhý ždibíček a možná i trochu toho štěstíčka. Každopádně tyto dva návrhy jsou největší smolaři, protože skončily těsně před branami finále. Kdo jsou tedy tito dva semifinalisté? Jde o mise CALICO a HAYDN. Pojďme si je tedy velmi stručně představit.

Koncept CALICO je návrh mise k trpasličí planetě Ceres, která je současně největším objektem hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Ceres jako jediné těleso této oblasti dosahuje průměru téměř 1 000 kilometrů, druhé největší těleso tohoto pásu, planetka Vesta, má v průměru jen 525 km. Obě tělesa prozkoumala americká sonda Dawn, která na trpasličí planetě Ceres objevila jasné skvrny tvořené zřejmě zmrzlými anorganickými solemi. A právě tyto oblasti měly být hlavním zájmem mise CALICO. Jejím úkolem mělo být prozkoumat amonné sloučeniny, organické látky a soli na této trpasličí planetě. Vědci chtěli zjistit, zda Ceres v minulosti poskytovala podmínky pro podporu života, či v krajním případě, zda je poskytuje i dnes. Druhá možnost je sice poměrně nepravděpodobná, ale bez hlubšího průzkumu na místě ji úplně vyloučit nemůžeme.

Naproti tomu mise HAYDN byla zaměřena na výzkum vzdálenějšího vesmíru, konkrétně cizích hvězd. Jejím cílem totiž mělo být provádění asteroseismologických měření. Pokud vidíte neznáme slovo, vysvětlím. Seismologie je věda, kterou snad dobře znáte, zabývá se zemětřeseními na Zemi. Něco podobného se dá aplikovat i u jiných těles, zkoumaly se třeba otřesy na Měsíci, či na Marsu. Možná to leckoho překvapí, ale i u hvězd se projevují jisté oscilace, díky nimž jde zkoumat jejich vnitřní oblasti a jejich strukturu. To se dělá zejména u našeho Sluce, zde mluvíme o helioseismologii. Ale v poslední době se tato metoda čím dál více šíří i na cizí hvězdy, zde mluvíme o asteroseismologii. A právě to mělo být náplní mise HAYDN. Ta měla studovat velké vzorky cizích hvězd a pomocí asteroseismologie pomoci k pochopení hvězdné fyziky a vnitřní struktury hvězd a poskytnout kalibrační data pro některé základní astrofyzikální výzkumy.

Můj názor na nevybrané mise z nejlepší pětky

Koncept CALICO je nepochybně zajímavý a astrobiologové by takovou misi určitě velmi uvítali. Ale já nejsem astrobiolog, takže asi nikoho nepřekvapí, že bych preferoval misi HAYDN. Už když byla nejlepší pětka zveřejněna, mise HAYDN byla ta, kterou jsem favorizoval a fandil jí, aby prošla. Možná dokonce úplně nejvíc, dokonce asi i ještě o trochu více než jiné mnou favorizované misi, která mezi finální trojkou je. Nevybrání mise HAYDN je ohromná škoda, poskytla by nesmírně cenná a užitečná data k nimž se jinými způsoby dostaneme jen velmi těžko, pokud vůbec. Takže mě její nevybrání velmi mrzí. Ale třeba příště.

Finále – 3 nejlepší mise

Z výše zmíněných pěti misí postoupily do nejužšího výběru tři. 8. listopadu 2023 schválil Výbor pro vědecký program ESA rozhodnutí, že tři mise postupují a vstupují do podrobnějšího studijního období – tzv. fáze A. V této etapě se dále zkoumá jejich potenciál. Pro každou misi také dvě různé letecko-kosmické společnosti připravily podrobnou studii, což má za cíl pro každou misi připravit komplexní návrh. Pokud jste četli pozorně předchozí text, víte už, že jde o mise M-MATISSE, Plasma Observatory a THESEUS. Zopakujme nyní postup z předchozí části článku a věnujme každé z nich jeden odstavec.

M-MATISSE se má vydat k Marsu. Tomu už trochu napovídají ta dvě M na začátku názvu. Má jít o sestavu dvou družic, které ovšem budou stejné a ponesou identickou sadu vědeckých přístrojů. Jejich úkolem by bylo pozorovat rudou planetu ze dvou různých míst prostoru. M-MATISSE by mohla například osvětlit, jak sluneční vítr ovlivňuje magnetosféru, ionosféru a atmosféru Marsu. Hlavním úkolem mise má být prozkoumat dopad těchto interakcí slunečního větru s atmosférou a magnetosférou Marsu na spodní vrstvy marsovské atmosféry a také na jeho povrch. To je klíčové pro výzkum týkající se obyvatelnosti rudé planety. A to jak z toho hlediska, zda na ní mohl být, či stále je mikrobiální život, tak z hlediska případných lidských výprav a potenciální základny na povrchu. Ale i pro planetární vědce je to důležité, umožní to třeba pochopit vývoj klimatu na Marsu.

Pokud má mít M-MATISSE dvě družice, pak vězte, že Plasma Observatory jich má mít hned sedm. Nemají se ovšem vydat do vzdálenějších končin Sluneční soustavy, ale mají zůstat u Země. Jejich úkolem by totiž bylo studovat elektricky nabité částice kolem Země. Hlavní cíle výzkumu jsou v tomto případě dva. Zjistit jak a kde získávají částice kosmického plazmatu energii a dále zjistit, jaké procesy jsou dominantní v transportu energie a jaké procesy řídí interakce mezi různými oblastmi zemské magnetosféry. Plasma Observatory by mohla vhodně doplnit další sluneční a magnetosferické observatoře, navíc by mohla pomoci pochopit to, jak sluneční vítr ovlivňuje Zemi a potenciálně by mohla přispět k lepší ochraně Země před solárními bouřemi.

Posledním finalistou je mise THESEUS. Jak už jsem zmínil, jde o neúspěšného finalistu výběru střední mise M5. Zkratka dle řeckého hrdiny je odvozena z delšího názvu Transient High-Energy Sky and Early Universe Surveyor. Tento název je sám o sobě myslím poměrně vypovídající. THEUSEUS má být kosmický teleskop, který by zkoumal především vzdálený vesmír v gama záření a rentgenové části spektra. Zaměřil by se na vysokoenergetické krátce trvající události, zejména gama záblesky. Krátké gama záblesky vznikají srážkami neutronových hvězd, takže by THESEUS mohl přispět i ke gravitační astronomii a byl by tak vhodným doplňkem misí jako je LISA, dlouhé gama záblesky způsobené velmi hmotnými supernovami jsme schopni registrovat i ve vzdáleném vesmíru, a tak by THEUSEUS mohl přispět k pochopení dějů odehrávajících se v mladém kosmu.

Aktuální stav je takový, že se fáze A, kdy probíhají podrobné studie chýlí ke konci a někdy v průběhu letošního roku by měla Evropská kosmická agentura oznámit vítěze, tedy misi, která bude vybrána jako střední mise M7 a poletí do kosmu někdy kolem poloviny 30. let 21. století.

Jaká mise bude asi vybraná?

Tentokrát začnu trochu obecněji a více filosoficky. Samozřejmě se na celou věc jde dívat tak, že by bylo správné, kdyby vždy vyhrál ten návrh mise, který je opravdu nejlepší. Pokud by tedy například v případě všech malých, středních i velkých misí byl nejlepší návrh mise k Marsu, měl by vyhrát. Byl přeci nejlepší. Tento pohled dává v jistém úhlu smysl, ale je taky lehce naivní. Ano, samozřejmě, že by to tak v ideálním světě bylo správné. Jenže v ideálním světě by se taky na vědu vydávalo mnohem více peněz a místo dvou středních misí za desetiletí by v takovém světě startovaly dvě střední mise za rok.

Ale my v ideálním světě samozřejmě nežijeme. A je jasné, že nelze pořád obsluhovat jen jednu skupinu vědců. Čili pokud například minule vyhrála sonda, která se bude věnovat Venuši, není moc pravděpodobné, že by i nyní vyhrála sonda, která by letěla k Venuši. Samozřejmě až na nějaké výjimky, týkající se třeba objevu života v oblačné vrstvě Venuše, pokusu o přistání s novými technologiemi, což by umožnilo, aby sonda vydržela na povrchu Venuše aktivní ne desítky minut, ale třeba desítky dní a podobně. V takovém případě by dvě mise za sebou k Venuši (jen příklad) šly pochopit, jinak by to ale bylo jen těžko obhajitelné.

Dává proto smysl, že když ESA jednou obslouží vědce, kteří se věnují velkým planetám, musí si tito na další šanci zase chvíli počkat a ESA se spíše snaží zase přiklepnout misi vědcům věnujícím se Marsu, trpasličím planetám, exoplanetám nebo kupříkladu astrofyzice. Dává to smysl, i když se nám to nemusí líbit a někdy je vybrána mise, kterou my bychom třeba nepreferovali.

Z tohoto úhlu pohledu lze pro tři finalisty najít mnoho argumentů pro i proti. Podívejme se třeba na M-MATISSE. Ta má letět k Marsu. U Marsu už je poměrně hodně sond, a je tam i evropská sonda TGO, navíc brzy poletí i evropsko-americký ExoMars 2028 s roverem Rosalind Franklin. To se může zdát jako nevýhoda návrhu M-MATISSE. Ale právě to může být i jeho výhoda. Zvláště uvážíme-li, že se opatrně mluví o pilotované misi na Mars ve vzdálenější budoucnosti, a tak by mohla být snaha vyslat k Marsu více sond, abychom o něm zjistili co nejvíce. A byť naposledy byla vybrána EnVision, sondy zkoumající Sluneční soustavu zatím ve třídě M nepřevažují. To by mohla být také drobná výhoda pro M-MATISSE.

Pro Plasma Observatory může být zase limitující, že u Země už další družice zkoumající magnetosféru jsou. Zase ale na druhou stranu může doplnit jiné observatoře, které se tomuto tématu věnují, a to třeba i evropský Solar Orbiter. Navíc se dá argumentovat pro tuto misi skrze bezpečnost, pomohla by ochraně planety před solárními bouřemi a mohla by tak ochránit energetiku a naše technologie, včetně družic. Na třetí stranu takové observatoře už vyslala třeba NASA.

U mise THEUSEUS je otázka, jak naložit s informací, že už jednou ve finále byl a nevyhrál. Lze to totiž brát tak, že když se mu podařilo dostat do finále podruhé za sebou, musí jít o mimořádně kvalitní návrh a mohl by vyhrát. Ale lze na to nahlížet i tak, že když nevyhrál jednou, spíše nevyhraje ani teď. Věda je v tomto případě velmi užitečná, byť spíše poněkud abstraktnější. Ano, lze argumentovat, že gama záblesk by mohl zasáhnout i Zemi, ale pravděpodobnost je nízká. Astrofyzikové a astronomové už si taky přišli na své při výběru misí EUCLID, PLATO a ARIEL, na druhou stranu to však byly úplně jiné skupiny astrofyziků. Vysokoenergetické astrofyzice se ESA v rámci střední třídy ještě nevěnovala. Je ovšem také otázka, zda bude chtít ESA misi THESEUS podpořit, když se chystá podobně zaměřená New Athena v rámci třídy velkých misí L.

Můj názor na finalisty

Jelikož mě znáte, asi nemá nějaký smysl si hrát na přílišnou objektivitu. Nic proti misím Plasma Observatory a M-MATISSE, nepopírám, že nám mohou přinést velmi zajímavé a užitečné informace. To rozhodně a určitě mají svůj okruh podporovatelů. A v žádném případě se neurazím, když vy vyjádříte v komentářích jiný názor.

Nicméně já si jednoznačně přeju, aby vyhrál teleskop THEUSEUS. Je to jediná astrofyzikální mise v rámci tří finalistů, je to jediná mise, která má šanci přispět k pochopení vysokoenergetických procesů ve vesmíru, lépe pochopit stále dosti záhadné gama záblesky, a pomoci ke zkoumání velmi vzdáleného vesmíru. Mohl by tak vhodně doplnit infračervený Euclid, s nímž by se mimořádně dobře doplňoval, navíc by mohl být stejně dobrým doplňkem misí jako je Fermi, Swift a jiné. A co je pro mě ještě důležitější, měl by šanci přispět i ke gravitační astronomii. Takže pokud jde o můj názor, já mám jasno a opravdu doufám, že THEUSEUS bude jako mise M7 vybrán.

Závěr

Dnes jsme si představili mise aspirující na výběr střední mise M7. A protože už se mi podařilo dohledat seznam pro počínající výběrové řízení na další střední misi M8, podíváme se příště i na výběr střední mise M8, byť je zatím v rané fázi.

Poznámky autora

• U minulých článků bylo, jak jsem viděl, docela dost poznámek o tom, že jsem neobjektivní. Samozřejmě, že jsem, přiznávám to. Jsem totiž člověk, nikoli robot, člověk na 100 % objektivní být ani nemůže. Samozřejmě mám své preference a názory. Pokud se vám ty mé nelíbí, nikdo vás nenutí mé články číst.
• Pokud přesto cítite neodbytnou touhu mi vynadat nemusíte tak činit na tomto webu, ale klidně mi můžete napsat soukromě. Moje e-mailová adresa i telefonní číslo jsou snadno dohledatelné a klidně mi můžete říct jaký jsem hlupák (i ostřejší výrazy).

Použité a doporučené zdroje

• Evropská kosmická agentura: https://www.esa.int/
• ESA Science: https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science
• THESEUS: https://theseus.astro-ge.ch/
• ARAGO: https://arago-mission.obspm.fr/
• FOSSIL: https://www.ias.u-psud.fr/sites/default/files/FOSSIL-web_0.pdf
• HAYDN: https://www.asterochronometry.eu/haydn/

Zdroje obrázků

• https://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2018/05/m5_mission_themes/17498510-1-eng-GB/M5_mission_themes_pillars.jpg
• https://pbs.twimg.com/media/FK-3U12XoAECdYu?format=jpg&name=4096×4096
• https://www.esa.int/…/plato_safely_arrived_at_estec/26862363-1-eng-GB/Plato_safely_arrived_at_ESTEC.jpg
• https://www.universetoday.com/article_images/Medium_science_mission_selection_process_pillars.jpg
• https://ars.els-cdn.com/content/image/1-s2.0-S0273117717306622-gr23.jpg
• https://arago-mission.obspm.fr/img/AragoM7_ADS_frontview.png
• https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRnazaGdHoKsmx2X7FBTKhd1105HAZrU0wFvg&s
• https://cdn.sci.esa.int/documents/33940/35451/1567217167999-WEP_screen.jpg
• https://sites.lesia.obspm.fr/envision/files/2021/02/EnVision-1.jpg
• https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcT3hZErbdqfNjZRLrK8JCeqtd4aK9dAdnAfdA&s
• https://www.mff.cuni.cz/cache/images/49/data-nodes-47469-fig2-clip-w800-h600-bcff0000-o50.png
• https://danielmarin.naukas.com/files/2023/11/Plasma-Observatory-768×873.png
• https://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2019/03/theseus_mission_concept/19317831-1-eng-GB/Theseus_mission_concept_pillars.png
• https://danielmarin.naukas.com/files/2023/11/TheseusLogo-768×696.jpeg
• https://danielmarin.naukas.com/files/2023/11/Captura-de-pantalla-24-768×596.png