Kamenný materiál, který kdysi bombardoval Mars a dnes leží roztříštěný v ohromných shlucích napříč pláštěm planety, ukrývá nápovědy o vnitřní stavbě Marsu a jeho dávné minulosti. Hluboko pod povrchem Marsu totiž vědci objevili něco, co přípomíná důsledky masivních impaktů, ke kterým na Marsu došlo před 4,5 miliardami let. tento objev byl učiněn díky (dnes již nefunkční) americké sondě InSight. Tento lander zaznamenával údaje o marsotřeseních až do konce své mise v roce 2022. Dávné impakty uvolnily dostatek energie na roztavení pásů dávné kůry a pláště o rozměrech kontinentů, ze kterých vytvořily rozsáhlé magmatické oceány a současně vtlačily úlomky impaktoru a marsovské úlomky hluboko do nitra planety.

Není možné určit, co přesně do Marsu narazilo. mladá Sluneční soustava byla plná širokého spektra různých kamenných objektů, které by to mohly způsobit, včetně některých tak velkých, že se efektivně jednalo o protoplanety. Jejich pozůstatky stále existují ve formě shluků, které jsou velké až 4 kilometry a jsou rozptýleny po celém marsovském plášti. Nabízejí záznamy zachovalé pouze na světech, jako je Mars, kde absence tektonických desek ponechaly interiér bez konvektivního víření, které známe ze Země. Zmíněné objevy byly publikovány 28. srpna ve formě studie v časopise Science.

„Nikdy dříve jsme neviděli útroby planety v tak jemných detailech a ostrosti,“ říká hlavní autor článku, Constantinos Charalambous, z Imperial College London a dodává: „To, co vidíme, je plášť posetý starodávnými úlomky. Jejich přežití až do dnešních dnů nám říká, že plášť Marsu se během miliard let vyvíjel velmi pomalu. Na Zemi by takovéto útvary mohly být již z velké části vymazány.“ Sonda InSight, kterou spravovala jihokalifornská Jet Propulsion Laboratory, umístila v roce 2018 na povrch Marsu vůbec první seismometr, který měl jméno SEIS. Tento mimořádně citlivý přístroj zaznamenal až do konce mise v roce 2022 celkem 1 319 marsotřesení.

Otřesy vyvolávají seismické vlny, které se mění při průchodech různými druhy materiálů. Tím poskytují vědcům možnost, jak studovat interiér planetárních těles. Do této chvíle experti z týmu InSight změřili velikost, hloubku a složení marsovské kůry, pláště i jádra. Tento nejnovější objev související se složením pláště naznačuje, jak moc toho v datech od InSight stále čeká na objevení. „Věděli jsme, že Mars byl časovou schránkou ukrývající záznamy o svém časném formování, ale nečekali jsme, jak jasně to díky InSight budeme moci vidět,“ říká Tom Pike z Imperial College London, spoluautor studie.

Mars postrádá tektonické desky, které mezi sebou vytvářejí tření, které zná mnoho lidí ze seismicky aktivních oblastí Země. Ovšem existují další dva typy -třesení, které se objevují na Zemi i na Marsu. První typ je způsoben praskáním hornin vlivem tepla a tlaku, druhý pak souvisí s dopady meteoritů. Druhý jmenovaný typ na Marsu vytváří vysokofrekvenční seismické vlny, které cestují z kůry hluboko do pláště planety, jak naznačuje článek publikovaný v letošním roce v Geophysical Research Letters. Pod planetární kůrou najdeme marsovský plášť, který může být silný až 1550 kilometrů. Tvoří jej pevné horniny, jejichž teplota může dosahovat až 1500°C.

Nový článek z časopisu Science identifikoval pět marsotřesení, jejichž seismické vlny obsahovaly silné, vysokofrekvenční chvění, které zasáhlo hluboko do pláště, kde se tyto seismické vlny výrazně změnily. „Když jsme to poprvé viděli v našich datech z otřesů, mysleli jsme si, že ke zpomalení dochází v marsovské kůře,“ vzpomíná Pike a pokračuje: „Pak jsme ale zjistili, že čím dále se seismické vlny šíří pláštěm, tím více se tyto vysokofrekvenční signály zpožďují.“ S využitím celoplanetárních počítačových simulací si tým všiml, že ke zpomalení a rozpadu  seismických vln docházelo pouze tehdy, když signály procházely malými, lokalizovanými oblastmi v plášti. Také zjistili, že tyto oblasti se jeví jako hrudky materiálu s odlišným složením než okolní plášť.

Rozluštění jedné hádanky však přineslo otázku novou, na kterou se tým hned zaměřil: „Jak se tam ty hrudky dostaly?“ Po „návratu v čase“ dospěli k závěru, že tyto hrudky pravděpodobně dorazily jako obří planetky nebo jiný kamenný materiál, který zasáhl Mars během mladého období Sluneční soustavy, a vytvořil tak oceány magmatu, když se vtlačil hluboko do pláště a vzal s sebou úlomky kůry a pláště. Charalambous přirovnává výsledný vzor k rozbitému sklu – několik velkých střepů a mnoho menších úlomků. Tento vzor odpovídá velké uvolněné energii, která rozházela mnoho úlomků materiálu napříč pláštěm. Je to také ve shodě se současnými myšlenkami o mladé Sluneční soustavě, planetkách a dalších planetárních tělesech, které pravidelně bombardovaly mladé planety.

Na Zemi se kůra a horní vrstvy pláště neustále recyklují díky deskové tektonice, která zasouvá okraje desek do horkého nitra planety. Tam díky konvekci teplý a méně hustý materiál stoupá a chladnější, hustší materiál naopak klesá. Mars, oproti tomu, postrádá deskovou tektoniku a jeho interiér cirkuluje mnohem pomaleji. Skutečnost, že jsou dodnes tyto jemné struktury pozorovatelné, podle Charalambouse říká, že: „Mars neprošel intenzivním pohybem, který by tyto hrudky vyhladil.“ A tímto způsobem by Mars mohl poukázat na to, co se může skrývat pod povrchem jiných kamenných planet, které nemají deskovou tektoniku, včetně Venuše a Merkuru.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/08/1-pia26635-illustration-giant-asteroid-impacting-ancient-mars.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/08/e1-pia26636-illustration-cutaway-showing-asteroid-debris-in-mars-mantle.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2022/05/1-pia23203-insight_selfie_already_in_pj.png
https://www.seis-insight.eu/images/Public-Images/S2-Accueil/seis_ecorche_total_big.jpg