Na letošním letním speciálu Top 5 je nejvíce patrná rozmanitost. Nejen, že jej tvoří vícero našich autoru, ale mísí se zde i styl a různá témata. O to pestřejší je a mě napadlo připomenout si v něm jedno důležité, ale pozapomenuté výročí, kterému jsme se v širším kontextu ještě nevěnovali. Letos si totiž Indie připomíná už padesát let od startu první vlastní družice Aryabhata (Árjabhata). Jak začal průzkum vesmíru v USA nebo Sovětském svazu je již poměrně dobře známo. Téměř každý zná název, nebo jména: První družice, prvního člověka ve vesmíru, první ženy ve vesmíru nebo kdo byl první Měsíčňan, ale zkuste si vzpomenout kolik toho víte o začátku kosmonautiky v Indii? Zde je několik zajímavých faktů o jedné z těchto počátečních kapitol indické kosmonautiky. Malá poznámka k textu na úvod. Rozhodl jsem se dát přednost používání anglického názvu družice čistě z praktických důvodů. Původní název se snadněji hledá v dostupných informacích a má tedy i slovníkový význam. Český přepis je zde hlavně uveden kvůli správné výslovnosti názvu. To platí i o většině indických názvů a jmen použitých v textu. Pokud je uváděn pouze český přepis, je to opět pouze z praktických důvodů kvůli lepší dohledatelnosti dalších informací. Dost už bylo poznámek. Pojďme rovnou k našemu příběhu, který je zajímavější než se zdá.

5. Aryabhata byla pojmenována po významném indickém astronomovi a matematikovi z 5. století

Aryabhata I. (476–550 n. l.) byl prvním z významných matematiků-astronomů klasického věku indické matematiky a indické astronomie. Mezi jeho díla patří Árjábhaṭīja, kterou vydal když mu bylo 23 let. Dílo je rozděleno do tří částí: Ganitapáda (matematika), Kálakrijá (kalkuly) a Góla (obloha). V matematické části knihy je přitom shromážděno překvapující množství znalostí. Najdeme zde například historicky první definici nuly nebo definici čísla π jako 3,1416…, což bylo na svou dobu velmi přesné, a zdá se, že indický učenec již tušil, že se jedná o iracionální číslo! Je zde také geometrie pravoúhlých trojúhelníků včetně zákonitostí tzv. Pythagorovy věty, funkce sinus, kvadratické rovnice, lineární rovnice, obecné řešení pro lineární neurčité rovnice, základy euklidovské geometrie, metoda řetězových zlomků apod. To mě přivedlo k zamyšlení. Dnes se najde početná skupina lidí, která i po tolika letech například věří v plochou Zemi nebo neumí jednoduché počty. O to víc si člověk uvědomuje význam těchto postav z dávné minulosti a jsem rád, že se na ně nezapomnělo, ale zpět ke knize. V první části (Ganitapáda) popsal také nový číselný systém, tzv. číslování Aryabhata. Ve druhé části knihy popsal pohyb planet po ekliptických drahách, ovšem i astrologické zákonitosti. Tehdy se totiž astrologie a astronomie ještě neoddělovala. Astrologie byla také pro většinu tehdejších učenců vstupenkou k bádání, protože bohatýři a mocipáni si rádi nechávali věštit budoucnost. Což byl nejen zaručený příjem, ale také páka pro vyjednávání o granty apod.

Další jeho významná kniha Árja-siddhánta byla věnovaná astronomii. Bohužel se dílo nedochovalo celé, ale prokazatelně silně ovlivnilo o několik století později rozvoj arabské matematiky a astronomie. Dochovaly se nám bohužel pouze útržky. Víme tak, že Aryabhata definoval Zemi jako kulovité těleso rotující kolem své osy a jas Měsíce správně připsal odrazu slunečního světla. Aryabhata píše, že 1 582 237 500 otáček Země odpovídá 57 753 336 oběhům Měsíce. Jedná se o extrémně přesný výpočet této základní astronomické konstanty (1 582 237 500 / 57 753 336 = 27 396 469, dnešní hodnota je 27 321 662 ) a možná jde o nejstarší astronomický vztah vypočítaný s takovouto přesností. Stanovil hvězdný den (jedna otáčka Země vzhledem k pozadí hvězd) na 23 hodin 56 minut a 4,1 sekundy, což se rovná moderní hodnotě 23h a 56min a 4,091s. Vzhledem ke zpomalení rotace Země v důsledku slapového tření je tento vztah časově závislý. Aryabhatova hodnota byla přesná pro dobu kolem roku 1600 př. n. l. Prostřednictvím muslimských matematiků se jeho matematické znalosti dostaly i do pozdější středověké Evropy. Ovlivnil rabínské astrology, jako byl Isaac Abrabanel a Keplerovu hypotézu, že Betlémská hvězda je trojitou konjunkcí Jupitera, Saturnu a Marsu. Zajímavostí také je, že jeho metody astronomických výpočtů se dodnes používají k vytvoření hinduistického kalendáře Pancanga.

Na jeho počest byl pojmenován Měsíční kráter a právě po něm se indiové rozhodli, že pojmenují i svou první družici. K tomu, jak k tomu došlo se váže jedna anekdota, kterou vyprávěl Dr. U. R. Rao, tehdejší předseda Indické organizace pro výzkum vesmíru (ISRO) a otec první indické družice. Bez něj by se tuto misi pravděpodobně nepovedlo realizovat, protože jako jediný z tehdejšího týmu měl zkušenosti z NASA. Vyvíjel přístroje pro družice Pioneer 6, 7, 8 a 9 a Explorer 34 a 4. Kvůli potřebě uvolnění, na tehdejší dobu značného množství peněz, na tento projekt, bylo třeba nadchnout i politiky. Vědci se tedy rozhodli, že navrhnou, aby sondu pojmenovala tehdejší ministerská předkyně Indira Gandhíová. Dr. Rao vzpomíná: „Navrhli jsme tři jména. Aryabhata, poté Mitra (staroindické božstvo), které mělo symbolizovat přátelství mezi Indií a Sovětským svazem a třetí Jawahar, (Džaváharlál) inspirovaný duchem nezávislosti, kterou prosazoval její otec a první premiér nezávislé Indie Jawaharlal Nehru (Džaváharlál Néhrú). Premiérka Indira Gándhíová si vybrala jasného favorita… jméno Aryabhata.“ Projekt získal i veškeré potřebné finance.

4. Družice startovala na sovětské raketě

Pod vedením otce indické kosmonautiky Vikrama Sarabhaie, který inicioval vznik kosmické agentury ISRO, která v roce 1969 vzešla z výboru INCOSPAR se Indové snažili o vývoj vlastní nosné rakety SLV-3. Soběstačnosti bylo tehdy podřízeno vše. Tvorba vlastní orbitální družice byla jen otázkou času. Původně Vikram zamýšlel vývoj malé družice, která by byla vynesena raketou Scout ze Spojených států. Schopností indických inženýrů a vědců si všiml i Sovětský svaz, který učinil velkorysou nabídku v rámci programu Interkosmos, už jen z obav s narůstající indicko-americké spolupráce. Dokonce se traduje, že to bylo i bez zásadního omezení váhy (možnosti nosné rakety). Stěžejní bylo indicko-sovětské jednání, kde tato slova měla zaznít. V jednu chvíli se sovětský velvyslanec zeptal na váhu první čínské družice, a když se dozvěděl, že vážila asi 150 kg, tak dodal, že ta indická musí být určitě těžší a uvedl, že SSSR ji vypustí bez ohledu na hmotnost. Motivace byly nepochybně i geopolitické. Zejména proto si Indie mohla dovolit postavit těžší a větší družici. Jedinou podmínkou bylo, stihnout vše do konce roku 1974. Zatímco se Sověty dojednávali finální detaily, národem otřásla zpráva o úmrtí Vikrama Sarabhaie v prosinci 1971 a síla dokončit jeho práci a vize proměnit ve skutečnost, byla ještě zesílena. Psal se rok 1972 a zbývalo už jen 2,5 roku. Takové nabídce však nešlo odolat a ISRO nabídku přijalo. Dohoda byla podepsána a Indie na oplátku nabídla SSSR využívání přístavů a vlastních plavidel pro sledování družic a dalších vypuštěných těles přelétající nad Indickým územím. Na družici Aryabhata se usilovně pracovalo, i nad rámec povinností a někteří mladí vědci dokonce odložili kvůli družici vlastní svatbu. Pro Indy to totiž nebyla jen družice, dráty nebo kus kovu. Byl to hlavně symbol nezávislosti, ambicí a ukázka dovedností. Času nebylo mnoho a chyběly zkušenosti i infrastruktura. Právě nedostatek času šel ruku v ruce s nemožností důkladného testování, a to vše si nakonec vybralo svou daň.

Start družice Aryabhata se uskutečnil z kosmodromu Kapustin Jar, který se nachází zhruba 150 km od Volgogradu v Rusku a 3 200 km od hlavního města Indie, Nového Dillí. Právě vzdálenost stála Indy dodatečných 150 milionů dolarů. Což byly náklady spojené s dopravou družice na místo startu. Pro dopravu byla vybrána raketa Kosmos-3M s délkou 32.42 m. Před startem indičtí a sovětští vědci změřili teplotu a rychlost větru v oblasti, aby schválili odpočet pro plánovaný start.

Teplota byla 10 stupňů Celsia a rychlost větru 20 km/h – doslova ideální prostředí pro start. I ostatní povětrnostní podmínky byly před startem družice Aryabhata ideální – na obloze nebyly žádné mraky a slunce jasně svítilo, čímž se vyloučila jakákoli možnost špatného počasí, které by mohlo start družice zhatit. Mladý tým indických vědců hrdě sledoval, jak jejich 359 kg vážící výtvor, zosobnění dlouholetého snu pod aerodynamickým krytem rakety stoupá do vesmíru. Po 40 dnech usilovné práce na družici v Sovětském svazu a přípravách na start přišla konečně úleva. Družice byla na oběžné dráze a vysílala. Stavba trvala pouhých 30 měsíců a byla to intenzivní práce, která nakonec zařadila Indii mezi 11 vybraných států Země, kterým se povedlo vyslat do vesmíru vlastní družici. Nadšení indického a sovětského týmu bylo obrovské. Mnozí hovoří o této události jako o začátku Indické kosmonautiky, byť cesta začala už dříve. Aryabhata však dokázala oslovit i širokou veřejnost a výrazně indické vesmírné počínání zpopularizovala a národ byl poprvé ve velkém hrdý na technologický pokrok své země. Družice měla oběžnou periodu 96,4 minut a dráha měla parametry 619 km v odsluní a 563 km v přísluní se sklonem 50,7 stupňů. Ihned po vypuštění však započaly problémy a jedním z nich byla větší než předpokládaná rotace a výpadek v elektrickém systému. Družici  se však podařilo stabilizovat na 50 otáček za minutu. Přístroje provedly měření, ale už po 4 dnech výpadek energie zastavil vědecké práce. Hlavní počítač však fungoval a zůstal aktivní až do března 1981.

3. Na připomínku této významné události vyšla řada pamětihodností

Indie na počest této významné události vydala řadu memorabilií a stejně tak Sovětský svaz. Zejména filatelisté některé budou znát a mnozí je mají jistě i ve své sbírce. Známky a poštovní obálky se k podobným událostem vydávají často a Aryabhata nebyla výjimkou. Zajímavostí je, že panovaly obavy ohledně termínu startu a tak indická pošta vyrobila sety známek s plánovaným, ale i záložním termínem. Tedy pro 19. i 20. duben. Start se v původním okně podařilo uskutečnit a známky z náhradního termínu byly nakonec zničeny. V den startu pak byly orazítkované také pamětihodné obálky (obálky prvního dne) s touto známkou. Obálky připomínající start první indické družice byly natištěny také v SSSR nebo v Austrálii. Známky připomínající společnou spolupráci pak v SSSR vyšly v roce 1984. Družici však na svých známkách připomnělo například i Německo v setu z roku 1981 nebo ostrovní stát Dominické společenství v roce 2000 a v roce 2009 Demokratická republika Svatý Tomáš a Princův ostrov vydalo jako jednu známku ze setu připomínající indické kosmické úspěchy. Indie se rozhodla družici připomenout i jinak a nechala jí vyobrazit na dvou rupiové bankovce, která vycházela od roku 1976 do roku 1995, kdy byla tato hodnota zrušena. Na zadní straně této bankovky byla družice Aryabhata vyobrazena, jak obíhá Zemi. Zajímavě je vyveden vodoznak v levé části bankovky, který symbolizuje Slunce.

K nalezení jsou také více, či méně povedené modely této družice a to ať už z kovu, papíru nebo dřeva. V Evropě však jen těžko dostupných. Nejkurióznější připomínku, kterou jsem našel je inspirace designu mnohostranné družice v architektuře. Družice konkrétně inspirovala při stavbě budovy Vládního technického institutu ve státě Kérala a patří k těm nejlepším vysokým školám v celé Indii. Ústav má celkem šest oddělení. Jsou to: Katedra počítačového inženýrství, Katedra elektroniky a komunikační techniky, Katedra elektrotechniky a elektroniky, Katedra elektroniky a biomedicínského inženýrství, Katedra strojního inženýrství a Katedra aplikovaných věd. Právě průčelí této budovy bylo inspirováno tvarem první indické družice včetně návrhů skleněných tabulí oken, které mají připomínat solární panely.

2. Datové centrum z toalety

O indickém kosmickém programu je známo, že často používá netradiční postupy. Ať už to bylo předělání kostela v rybářské osadě Thumba na kosmické a konstrukční středisko nebo testování družice na volském povoze nebo přeprava částí družic za pomoci bicyklů. (Pro zájemce o více informací o indickém programu a zmíněných událostí doporučím mojí nedávnou přednášku Indická cesta do kosmu, která se právě i těmto událostem věnuje). A ani u vzniku družice Aryabhata tomu nebylo jinak. Neexistující infrastruktura donutila vědce improvizovat. Otázkou zůstávalo, kde družici postavit. Ve hře byly dvě místa. Nabízelo se město Bengaluru (Bengalúr) nebo Hyderabad (Hajdarábád), kdy nakonec první možnost zvítězila. Pomohl tehdy hlavně Tumkur Ramaiah Satishchandran ministr průmyslu, který zajistil čtyři obrovské průmyslové haly v tehdy vznikající průmyslové zóně Peenya v Bengaluru. Každá hala měla rozlohu asi 464,5 m² a velmi rychle byly přeměněny na specializovaná pracoviště. Dvě z nich se staly laboratořemi pro elektroniku a řídící systémy, včetně čisté místnosti o rozloze asi 139 čtverečních metrů pro integraci družic. ISRO haly vybavilo, byly zde například postavena termovakuová komora. Slavnostně otevřeny byly 11. září 1972 a později k nim přibyly další dvě.

Z hrstky vědců se tým rychle rozrostl na číslo 150 a započaly práce na první družici, které byly prakticky nepřetržité. Největší překážkou bylo shánění tehdy nedostupných součástek a klacky pod nohy jim tehdy házela byrokracie, kterou ale často obcházeli, aby se vše podařil stihnout. Nebylo výjimkou, že vybraní vědci cestovali po světě jen kvůli jednorázovým nákupům daných součástek. Což paradoxně vyšlo levněji a bylo rychlejší než táhle objednávky a výběrová řízení. Některé komponenty pro družici si Dr. Rao opatřil na základě zápůjčky a výměny od hádejte koho… Ano od Američanů v NASA, prostřednictvím svých kontaktů. Tedy největšího rivala sovětu během studené války. Opět skvělá ukázka, že Indové se nebáli spolupráce ze všech světových stran, pokud jim to mělo být ku prospěchu. Důležitý byl vždy cíl. Některé díly k sestavení poskytl i Sovětský svaz a pomohla také Francie. Zajímavostí je, že Indie byla teprve druhým mezinárodním partnerem Francie v oblasti kosmonautiky po Spojených státech. Tamní agentura CNES pomáhala z příjmem dat a jejich zpracováním. ISRO pak spolupracovalo na vyhodnocování dat z experimentů také s Japonskem.

Konstrukční závod v roce 1974 navštívila i premiérka, kterou zaujala hlavně čistá místnost ve které se dokončoval letový model družice Aryabhata. To byl začátek místa, kde se stavějí družice dodnes. Závod je dnes pojmenován U R Rao satellite centre, právě po otci indických družic doktoru Rao, který ve své knize na tu dobu vzpomíná těmito slovy a přidává další kuriozitu. „Začít od nuly byla výzva, která před námi stála, když jsme s projektem Aryabhata začínali. Většina členů týmu byla v tomto oboru nová. Čas, který jsme měli k dispozici, byl pouhé dva a půl roku, aby mohla být družice vynesena ruskou raketou. Vybudování čisté místnosti, termovakuové místnosti a dalších zařízení bylo zcela nové… V té době nebyla k dispozici infrastruktura a my jsme použili to, co bylo k dispozici. V Bengaluru jsme dokonce přestavěli toaletu na datové centrum pro naší první družici Aryabhata.“ Mnoho technik, které se tehdy Indové naučily používají dodnes, stejně tak jako prostory ve kterých vznikla první indická družice.

1. Cíl nebyl pouze jeden

12. srpna uběhlo již 106 let od narození otce indické kosmonautiky Vikrama Sarabhaie. Cílem tohoto článku je tedy mimo jiné i připomenout jeho, v našich končinách pozapomenutý odkaz. Po vypuštění sovětského Sputniku v roce 1957 se Sarabhai zasazoval o specializovaný indický vesmírný program. Prohlásil: „Někteří zpochybňují relevanci vesmírných aktivit v rozvojové zemi. Pro nás neexistuje žádná nejednoznačnost účelu. Nemáme fantazii o soutěžení s ekonomicky vyspělými národy v průzkumu Měsíce nebo planet nebo v pilotovaných vesmírných letech. Jsme však přesvědčeni, že pokud máme hrát smysluplnou roli na národní úrovni a ve společenství národů, musíme být bezkonkurenční v aplikaci pokročilých technologií na skutečné problémy člověka a společnosti.“ To byla a stále je vize kterou v ISRO ctí dodnes. Kosmonautika v Indii vznikla ryze z praktických důvodu a to se odráží dodnes ve všech krocích, které v ISRO dělají. Přes často strohé názvy raket, družic i programů, po konečné výsledky. Ne vždy je to stoprocentně úspěšný a správný postup nicméně přístup je od začátku odlišný od Američanů, Číny nebo Ruska, kde vznik kosmonautiky byl motivován i geopoliticky a snahou o technologickou převahu. Právě cesta k první Indické družici je toho krásným důkazem. Inicioval a formoval jí právě Vikram Sarabhai. Fyzik, který kosmický program nepovažoval za marnivý projekt a vnímal ho jako příležitost k rozvoji zaostalé země. Dokázal pro stejnou věc nadchnout celou řadu vědců a sjednotit je pod jednu střechu.

Díky tomuto úsilí vznikla i Aryabhata. Průkopnický počin, který měl vliv na další směřování kosmonautiky v této zemi. Družice byla navržena k provádění experimentů v rentgenové astronomii, sluneční fyzice a astronavigaci. Start znamenal vstup Indie do exkluzivní skupiny vesmírných zemí a přinesl jí celosvětové uznání. Cílem ale nebylo jen vyslat družici do vesmíru, jako tomu bylo například u Sputniku. Motivací naopak bylo vyždímat z této zkušenosti, co nejvíce. Bylo tedy stanoveno pět hlavních úkolů.

• Vlastní konstrukce a výroba družice a vyhodnocení jejího výkonu na oběžné dráze.
• Získání schopnosti provádět řadu složitých operací na družici na oběžné dráze.
• Získání schopnosti zřídit pozemní stanice nezbytné pro komunikaci se satelitem.
• Otestování schopnosti vyrábět, testovat a certifikovat sofistikované systémy kosmických strojů.
• Provádět vědecké experimenty v rentgenové astronomii, aeronomii a sluneční fyzice.

Záběry z průběhu mise a na některé pozemní vybavení se můžete podívat na přiloženém filmu The First Leap z roku 1976. K vidění jsou záběry z testování, konstrukce, ale i na komunikační anténu, která nemá typický talířový tvar. Výrobní haly z venku i uvnitř, vakuová komora a další zajímavé a celkem raritní záběry (včetně startu) z této mise.

Na estetiku se v kosmonautice a to zejména v počátcích nikdy moc nehledělo. Aryabhata byla 26 stěnná kvazisférická družice o průměru 1,59 m a hmotnosti 358 kg pokrytá solárními panely generujícími 46 W elektrické energie. Celek byl napájen nikl-kadmiovou (Ni-Cd) baterií. Velmi podobné baterie napájely i první indické rakety SLV-3 a ASLV. Nikl-kadmiové baterie jsou známe pro svou odolnost vůči úplnému vybití, mají dlouhou životnost. Jejich nedostatkem je naopak toxické kadmium. Pro stabilizaci rotace využívala drižice pasivní tepelné systémy a orientační trysky na stlačený plyn. Pozoruhodnou vlastností byla jeho schopnost zpracovávat data. Celkem se monitorovalo 91 parametrů s rychlostí přenosu dat v reálném čase 256 bitů/s. V režimu přehrávání to bylo 2 560 bitů/s, což bylo na svou dobu celkem impozantní. Vnitřní teplota družice byla v rozmezí od nuly do 40 stupňů celsia. Navzdory problémům s napájením, které ovlivnily vědecké experimenty, přinesly počáteční data první úspěchy. Rentgenový přístroj měřil intenzitu známého zdroje rentgenového záření dvojhvězdy Cygnus-X a charakterizoval rentgenové záření z mnoha dalších zdrojů. Náklad měřil toky neutronů a gama záření z klidného Slunce a rozložení vysokoenergetických neutronů podle zeměpisné šířky. Bylo úspěšně provedeno několik technologických experimentů relevantních pro budoucí programy, včetně sledování družice různými metodami, hlasové a datové komunikace mezi SSSR a Indií, experimenty v oblasti telemedicíny spojujících odlehlé venkovské oblasti s městskými nemocnicemi a přenos meteorologických dat, jako předzvěsti pozdějších experimentů s přenosem dat na telekomunikačních družicích INSAT. Nejvýznamnějším dopadem družice Aryabhata bylo vytvoření pevných základů v oblasti satelitních technologií a sbírání tolik potřebných zkušeností pro stavbu složitějších operačních družic a rozvoj infrastruktury pro budoucí kosmický program země. Zkušenosti se zúročily velmi brzo například v sérii družic Rohini, ale o nich třeba zase někdy příště v jiném článku.

Nicméně zde byly už od prvních dnů problémy s elektřinou, které vedly po 4 dnech na oběžné dráze k vypnutí všech přístrojů, jak už bylo vzpomenuto. Po padesáti letech však můžeme s přehledem konstatovat, že šlo o misi více než úspěšnou a dokládají to i slova jednoho z tehdejších pracovníků ISRO. Jawaharlal Nehru strávil u ISRO celkem 39 let a dodává: „Žádné selhání družice Aryabhata nebylo vnímáno jako neúspěch. Může to znít jako klišé, ale byly to odrazové můstky pro budoucí úspěchy.“ Indická družice Aryabhata vydláždila cestu pro budoucí mise a sehrála významnou roli v rostoucí mezinárodní spolupráci v oblasti vesmírného výzkumu. Byla doslova zhmotněním snu. Kus kovu a drátů létající okolo Země dokázal v následujících letech inspirovat následující generace a inspiruje i dodnes. Byla ukázkou, co může chudý národ dokázat , když věří. Od těch dob se toho hodně změnilo. Indie má vlastní nosné rakety, vlastní telekomunikační a jiné družice. Odkaz který za sebou Aryabhata zanechala však žije dál v každém úspěšném startu, v každé nové družici. Pokaždé, když se k obloze zvedá indická raketa je v její plamenné stopě odkaz z hal v Peenyi, kde to všechno začalo.

Informace o družici Aryabhata

Technické detaily:

• Kvazisférický tvar s 26 plochými plochami
• Hmotnost: 358 kg
• Ekvivalentní průměr: 1,59 m v rovníkové rovině
• Výška 1,19 m
• Pasivní tepelná regulace
• Křemíkové solární panely montované na tělo vozidla s celkovou plochou 36 800 cm²
• Dobíjecí Ni-Cd chemické baterie s kapacitou 10 A h
• Antény v pásmu VHF 2 rozkládací/2 dipólové antény
• 137,44 MHz PCM/FM/PM downlink s datovou rychlostí 256 bitů/s
• 148,25 MHz PDM/AM/AM uplink
• Stabilizováno proti rotaci
• Zpracování dat: Vestavěné magnetofony + přenos dat v reálném čase, pokud byla družice v dosahu

Pozemní stanice: 

• Příjem dat, sledování, družice, nahrávání příkazů, analýza telemetrie
• Sriharikota (SHAR) se záložním sledováním ze sovětských stanic a stanic CNES

Přístroje:

• Rentgenová astronomie
• Aeronomie
• Studie slunečních neutronů a gama záření

Papírový model družice Aryabhata ke stažení zde: 
https://drive.google.com/drive/folders/1-EO63L9zv5vgPXNhnrLh-XhIp1tnV0JO

Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org
https://geographicbook.com
https://www.pib.gov.in
https://jigyasa.iirs.gov.in
https://www.smithwicknumismatics.com
https://thefederal.com
https://timesofindia.indiatimes.com
https://www.youtube.com
https://artsandculture.google.com
http://chrome-extension:/.pdf
http://chrome-extension:/.pdf

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com (ISRO)
https://cs.wikipedia.org/w.jpg
https://artsandculture.google.com
https://artsandculture.google.com
https://thefederal.com/h-upload/
https://thefederal.com/h-upload
Archív autora
http://www.stevenbron.nl.jpg
https://thefederal.com/hwebp
https://upload..jpg