Mezinárodní tým astronomů využil data z Hubbleova kosmického teleskopu k provedení nových měření rychlosti, s jakou se otáčí vnitřní vrstvy planety Uran. Využili k tomu inovativní metodu, která dosahuje tisíckrát vyšší úrovně přesnosti než předešlé odhady. Analýzou snímků polárních září Uranu pořízených za více než deset let se vědcům podařilo zpřesnit rotační periodu planety a stanovili nový důležitý referenční bod pro budoucí planetární výzkum.

Určit míru vnitřního otáčení planety je náročné, což platí především pro světy, jako je Uran, kde přímá měření nejsou možná. Tým, který vedl Laurent Lamy (LIRA, Observatoire de Paris-PSL a LAM, Aix-Marseille Univ., ve Francii), vyvinul inovativní metodu sledování rotačního pohybu polárních září Uranu. Tyto působivé světlené jevy vznikají v horních vrstvách planetární atmosféry, když do blízkosti magnetických pólů proudí nabité částice. Tato technika odhalila, že Uran dokončí plnou otočku za 17 hodin, 14 minut a 52 sekund. to je o 28 sekund delší hodnota, než odhad získaný z dat od sondy Voyager 2, která kolem planety prolétla v roce 1986.

„Naše měření nejenže poskytuje zásadní referenci pro planetární vědu, ale také řeší dlouholetý problém: předchozí souřadnicové systémy založené na zastaralých periodách rotace se rychle staly nepřesnými, což znemožnilo sledování magnetických pólů Uranu v čase,“ vysvětluje Laurent Lamy a pokračuje: „Díky tomuto novému systému uranopisných délek můžeme nyní porovnávat pozorování polárních září za téměř 40 let a dokonce plánovat nadcházející misi k Uranu.“ Tento objev byl možný díky tomu, že se Hubbleův teleskop dlouhodobě věnuje pozorováním Uranu. V průběhu více než deseti let prováděl pravidelná pozorování ultrafialových emisí z polárních září, čímž umožnil vědcům vytvořit modely magnetických polí, které byly ve shodě se změnou pozice magnetických pólů v průběhu času.

„Kontinuální pozorování z Hubbleova teleskopu byla klíčová,“ popisuje Lamy a dodává: „Bez takové hojné kupy dat by bylo nemožné detekovat periodické signály s úrovní přesnosti, jaké jsme dosáhli.“ Narozdíl od polárních září na Zemi, Jupiteru, či Saturnu se ty na Uranu chovají jedinečným a nepředvídatelným způsobem. To je způsobeno silně skloněným magnetickým polem planety, které je oproti její rotační ose výrazně posunuté. Tyto nové poznatky nejenže pomohou astronomům lépe porozumět magnetosféře Uranu, ale také poskytují cenné informace pro budoucí mise.

Tyto poznatky připravují půdu pro budoucí studie, které prohloubí naše znalosti o dost možná nejzáhadnější planetě celé Sluneční soustavy. Díky schopnosti monitorovat kosmická tělesa v průběhu desetiletí je Hubbleův teleskop i nadále nenahraditelným nástrojem planetárního průzkumu, který dláždí cestu k nové éře průzkumu Uranu. Pokud Vás téma zaujalo, možná oceníte i odkaz na vědecký článek od tohoto týmu, který vyšel v časopise Nature Astronomy.

Přeloženo z:
https://science.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/…/hubble/solar-system/uranus/hubble_uranus_oct22_collage_large_heic2503a.jpg
https://assets.science.nasa.gov/content/dam/science/missions/hubble/solar-system/uranus/hubble_uranus_oct22_print_heic2503b.tif