Štítek ‘Uran’

Amatérští astronomové mohou pomoci New Horizons

1. americká sonda New Horizons se ze své pozice pokusí na podzim pozorovat planety vnější Sluneční soustavy. Tým, který zodpovídá za misi, nyní zve amatérské astronomy, aby se k této akci připojili a reálně se zapojili do výzkumu vesmíru souběžným pozorováním obou ledových obrů – Uranu a Neptunu. V září by totiž měla sonda New Horizons zaměřit svou kvalitní barevnou kameru právě k těmto planetám a aby toho nebylo málo, stejný cíl si zvolí také Hubbleův teleskop. Unikátnost tohoto pozorování spočívá v tom, že se New Horizons nachází 8 miliard kilometrů od Země a je tedy až za oběžnými drahami těchto planet. Společné pozorování tak poskytne nové informace o atmosférách obou planet i o jejich energetické bilanci.

Top 5 návrhů fyzikálních observatoří

Vážení čtenáři, je mi velkou ctí, že právě já mohu zahájit letošní ročník pravidelného seriálu TOP 5, který na našem webu vychází pravidelně, rok co rok, každé prázdniny již od léta 2015. V minulých ročnících jste měli možnost se seznámit s celou řadu zajímavých a mnohdy netušených aspektů kosmonautiky. Vybíráme témata vážná i odlehčená, proto si dovolím připomenout, že přesné pořadí pěti bodů v tom konkrétním článku někdy může být jasně dané a neměnitelné, ale poměrně často závisí na libovůli autora. Mnohdy jde tedy o subjektivní názor a kdyby psal článek někdo jiný, patrně by volil jiné pořadí, či některé body dokonce zcela vynechal a vyměnil za jiné. Svůj názor na pořadí a výběr autora můžete vyjádřit v diskuzi pod článkem. Ale dost mlácení prázdné slámy, pojďme rovnou na věc.

Cesta úžasných Voyagerů

Voyager 1

Roku 1977 se v rozmezí šestnácti dnů z floridské rampy 41 vznesly dvě rakety Titan IIIE. Jejich úkol? Vynést sondy Voyager 1 a 2 na únikovou dráhu směrem k planetám vnější sluneční soustavy. Tyto mimořádné kusy techniky se vydaly na cestu k plynným obrům – Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Voyager 1 za 44 let dokázal urazit vzdálenost neuvěřitelných 23,3 miliard kilometrů a pohybuje se rychlostí 61 017 kilometrů za hodinu. Již se nachází za hranicí sluneční soustavy v mezihvězdném prostoru a i po více jak čtyřiceti letech na Zemi odesílá data. Dnes se podíváme více do historie a povíme si více o nejdále se od Země nacházejícím umělém objektu.

Vědci doporučují NASA: Dejte prioritu misi k Uranu

19. dubna byla zveřejněna dlouho očekávaná zpráva od panelu planetárních vědců. Ti ve zprávě doporučují NASA především zaměřit pozornost na vývoj robotické mise z kategorie vlajkových lodí, která by měla za úkol obíhat kolem Uranu. Tuhle vzdálenou planetu s 27 známými měsíci lidstvo neprozkoumalo od té doby, co kolem Uranu prosvištěla sonda Voyager 2 – a to je už 36 let stará událost. Zpráva planetárních vědců o desetiletém průzkumu vydávaná Národními akademiemi věd, techniky a medicíny poskytuje NASA základní schéma průzkumu Sluneční soustavy v dalším desetiletí. Agentura již dlouhodobě následuje tato doporučení, která přichází pouze jednou za deset let.

Jak prozkoumat atmosféru Neptunu a Uranu?

V roce 1995 vstoupilo do atmosféry Jupiteru speciální pouzdro, které několik měsíců předtím uvolnila sonda Galileo. Tohle pouzdro mělo kromě jiného prozkoumat, jaké tepelné procesy pohání cirkulaci atmosféry v obří atmosféře. Od té doby ale uplynulo v řekách už hodně vody a technika se posunula o velký kus vpřed. Na Goddardově středisku v Greenbeltu (stát Maryland) nyní odborníci pracují také na projektu, jehož výsledkem by měl být menší a schopnější radiometr (konkrétně typ NFR – net flux radiometer).

TOP5: Velvyslanci lidského pokolení

Pokud pomineme rádiové signály, které opouští naši soustavu rychlostí světla (a postupně se díky slábnutí ztrácí v přirozeném kosmickém šumu), máme tu ještě sondy, které opouští Sluneční soustavu a míří do mezihvězdného prostoru. Právem je můžeme považovat za velvyslance lidského pokolení. Nesou totiž různé formy zpráv pro případné nálezce. Můžeme je ale chápat i v širším měřítku – s jejich pomocí lidstvo prozkoumává vzdálené končiny svého hvězdného systému. V neposlední řadě pak povídání o těchto sondách pomáhá udělat si představu o neuvěřitelných rozměrech vesmíru. Při pohledu na to, jak dlouho jsou tyto sondy na cestě a na vzdálenost, kterou urazily, si lidé právem připadají nicotní před nekonečnou rozlohou vesmíru.

Otevřeme dveře k ledovým obrům?

K některým tématům se vyplatí vracet, protože nám mohou otevřít cestu k novým misím. Téměř přesně před dvěma lety jsme vydali článek, který se věnoval možnosti poslat k Uranu a Neptunu sondy, které by zkoumaly tyto zajímavé planety a systém jejich měsíců z oběžné dráhy. Článek tehdy zmiňoval, že NASA potřebuje pro rozhodování více informací a proto si nechá zpracovat studii, která by měla globálně zhodnotit možnosti a hlavně vědecké přínosy takové mise. V řekách uplynulo hodně vody, ale dočkali jsme se. NASA před pár dny oznámila, že studie je hotová.

Voyager 2 pomáhá hledat měsíce Uranu

Pokaždé, když končí nějaká vědecká mise, objevují se v článcích věty, které připomínají, že ačkoliv primární mise končí, vědci mají k dispozici obrovské množství informací, které budou vyhodnocovat ještě mnoho let. Čtenářům to už možná může připomínat prázdnou frázi, ale dnešní článek je krásnou ukázkou toho, jak je i třicet let po sběru dat možné objevovat nové informace. Konkrétně bude řeč o americké sondě Voyager 2, která v roce 1986 prolétla kolem Uranu a během tohoto přiblížení pořídila 8 000 fotografií. Vědci z dat již v době průletu odhalili deset nových měsíců, ale nyní se zdá, že staré údaje mohou vydat nové informace. Nová studie, kterou vedou odborníci z University of Idaho, naznačuje, že na základě dat získaných od Uranu z Voyager 2 by kolem plynné planety mohly obíhat další dva drobné měsíce, které zatím neznáme. Oba objekty by měly obíhat velmi blízko planetárních prstenců.

Dočkáme se oběžnice ledových obrů?

Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter i Saturn – kolem všech těchto planetu už v historii kroužila alespoň jedna robotická sonda, která nám pomohla prozkoumat povrch a v některých případech i měsíce, které obíhají kolem planety. Jenže Sluneční soustava obsahuje ještě dvě planety – Uran a Neptun, které jsme zatím prozkoumali pouze z jednoho jediného průletu. Sonda Voyager 2 prolétla kolem Uranu v lednu 1986 a kolem Neptunu v srpnu 1989 – viz fotka vlevo. Všechny naše znalosti o těchto světech tak pochází pouze z této jediné sondy. Dočkáme se v příštích desítkách let nového průzkumníka, který by vstoupil na oběžnou dráhu jedné z těchto planet?

Horní stupeň superrakety

Pokud se mluví o nosnosti chystané americké superrakety SLS, tak se v naprosté většině případů používají hodnoty pro nízkou oběžnou dráhu (LEO). Na ni by měla SLS dopravit nejprve 70, později až 130 tun. Nicméně tato raketa je určena pro lety mnohem dál,než jen na nízkou oběžnou dráhu. Jak to bude s její nosností do vzdálenějších končin Sluneční soustavy? U nosnosti na LEO hraje hlavní roli základní tělo rakety spolu s urychlovacími bloky, horní stupeň pak dráhu zakulatí. Naopak nosnost do vzdálených končin už zajišťuje pouze horní stupeň a právě o něm se v posledních týdnech začalo spekulovat.