Na přiloženém snímku vidíme dva inženýry z Ames Research Center v kalifornském Silicon Valley, kteří dokončují tzv. fit check (zkoušku usazení) dvou polovin atmosférického pouzdra, které bude studovat oblačnost planety Venuše a hledat v ní stopy života. Projekt vede firma RocketLab ve spolupráci s Massachusetts Institute of Technology a jedná se o první privátní misi k nějaké planetě. Úkolem agentury NASA je pomáhat komerčnímu vesmírnému podnikání tím, že poskytuje odborné znalosti v oblasti tepelné ochrany malých kosmických sond.
Na Ames Research Center byl vyvinut systém HEEET (Heatshield for Extreme Entry Environment Technology), což je ten hnědý materiál se strukturou, který pokrývá spodní část pouzdra na této fotografii. Jedná se o tkaný tepelný štít určený k ochraně atmosférického pouzdra před teplotami až 2500 stupňů Celsia. Toto pouzdro bude uvolněno z platformy Photon od firmy Rocket Lab a bude provádět měření během sestupu atmosférou planety.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/02/acd24-0185-029.jpg
![Zpracováno s využitím infračervených a ultrafialových (IR1, IR2, UV1 [283 nm, 365 nm]) filtrovaných snímků Venuše, které pořídila Akatsuki 24. srpna a 4. září 2016.](https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2025/08/Venus_-_August_24_2016-1024x775.png)
Omlouvám se, že chci mluvit o něčem jiném, ale příslušné téma prostě neexistuje. Proč náš výzkum ignoruje Merkur? Na rozdíl od Venuše naprosto ideální povrch, gravitace prozkoumána na Měsíci a Marsu. Povrch totéž, Nesmírná účinnost slunečních baterií. Po Marsu jezdí už vše, co kola má, proč to není na Merkuru?
Merkur není ignorován. Právě k němu směřují hned dvě sondy v rámci mise BepiColombo. A povrchový průzkum je komplikovaný vinou vysokých teplot.
A hlavně už ho prozkoumal Messenger – obíhal ho 4 roky od 2011 do 2015. Spoustu dat, které nasbíral, vědci teprve analyzují. Vzhledem k velké délce dne a noci na Merkuru jsou požadavky na teplotní výdrž extrémní podobně jako u Venuše, ale bez atmosféry. BepiColombo přiletí v listopadu 2026, kvůli poruše má slabší výkon motorů, takže nezvládne původně plánovaný přílet v prosinci 2025.
Problémů je tam dost. Vedle zmíněných vysokých teplot a nutnosti se propracovat dost hluboko ke Slunci, což je hodně náročné na palivo, bych přidal absenci atmosféry, která by pomohla při brždění jako na Marsu nebo Venuši. Sonda by musela brždění zvládnout komplet motoricky. Měsíc taky nemá atmosféru, ale zase má o dost menší gravitaci (úniková rychlost je zhruba poloviční než z Merkuru).
Pokud si pamatuji, byly nějaké nápady s přistíáním poblíž pólů, kde by to nebylo tak zlé s teplotou. Realizovatelné to je, ale myslím, že to pak stejně narazí na to, že Merkur není tak zajímavý jako Mars, Venuše, Jupiter, Saturn, Uran, Titan, Europa, Ganymed… Tím nechci říct, že by nebyl vůbec zajímavý (jinak by k němu neletěla BepiColombo), ale je prostě spousta „tučnějších“ nebo aspoň snáze dosažitelných (Měsíc, planetky, některé komety) cílů ve Sluneční soustavě.
A prílet a usadenie na obežnej drahé bude tiež komplikované kvôli blízkosti slnka a jeho gravitácii.