Jaderný elektrický pohon by zkrátil cestu k Marsu

Výprava k Marsu a zpět nebude pro slabé povahy. Její délka se totiž nebude počítat na dny, týdny, či měsíce. Ovšem existují technologie, které by jednou mohly pomoci s transportem posádky k Marsu a zpět za relativně rychlé dva roky. Jednou z možností, které agentura NASA v tomto směru zvažuje, je jaderný elektrický pohon, který využívá jaderného reaktoru k výrobě elektřiny, která pak ionizuje (pozitivně nabíjí) a elektricky urychluje plynné pohonné médium, které tak poskytuje kosmické lodi tah. Výzkumníci z Langleyho střediska v Hamptonu (stát Virginia) pracují na systému, který by mohl přiblížit koncept jaderného elektrického pohonu o významný kus blíže k realizaci.

Umělecká představa ukazuje jednotlivé součásti kompletně sestaveného jaderného elektrického pohonného systému.
Umělecká představa ukazuje jednotlivé součásti kompletně sestaveného jaderného elektrického pohonného systému.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Projekt MARVL (Modular Assembled Radiators for Nuclear Electric Propulsion Vehicles) cílí na kriticky důležitý prvek jaderného elektrického pohonu, na systém pro odvod tepla, který dělí na menší díly, u kterých je možné využít robotické a autonomní skládání v kosmickém prostoru. „Tímhle postupem eliminujeme snahu vměstnat celý systém do jednoho aerodynamického krytu rakety,“ uvedla Amanda Stark, inženýrka z Langleyho střediska specializující se na přenos tepla a hlavní řešitelka projektu MARVL a dodala: „To umožňuje trochu uvolnit design a skutečně jej optimalizovat.“

Uvolnění designu je klíčové, protože, jak Stark zmínila, předešlé nápady počítaly s umístěním celého radiátorového systému jaderně-elektrického pohonu pod jeden aerodynamický kryt, který chrání náklad při letu rakety atmosférou. A přitom jde o pole radiátorů, které po plném rozložení dosáhne plochy srovnatelné s fotbalovým hřištěm. Asi si dokážete představit výzvy, kterým by čelili inženýři při snaze úhledně složit tak masivní systém do nákladového prostoru rakety.

NaK, tedy slitina sodíku a draslíku, je za pokojové teploty kapalná.
NaK, tedy slitina sodíku a draslíku, je za pokojové teploty kapalná.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Technologie MARVL otevírá nové možnosti. Namísto nacpání celého systému do existující rakety by dal výzkumníkům flexibilitu v podobě posílání kousků systémů do kosmického prostoru, jakýmkoliv způsobem, který by dával největší smysl. Tyto dílky by se pak do jednoho celku složily až mimo zemský povrch. V kosmickém prostoru by roboti spojili radiátorové panely jaderného elektrického systému pomocí trubic, kterými by protékalo kapalné kovové chladivo – třeba slitina sodíku a draslíku známá pod názvem NaK, který vychází z chemických značek obou prvků.

Stále se sice jedná o inženýrskou výzvu, ovšem jde o typ inženýrské výzvy spojené se skládáním v kosmickém prostoru, na čemž experti z Langleyho střediska pracují už desítky let. Technologie MARVL by mohla být významným prvotním milníkem. Spíše než jako doplněk k existující technologii by byla montáž dílů v kosmickém prostoru přínosem a ovlivnila by konstrukci samotné kosmické lodi, které bude sloužit.

„Existující kosmické lodě při svém vývojovém procesu nezvažovaly skládání v kosmickém prostoru, takže máme tu možnost říct: „Tuhle loď postavíme ve vesmíru. Jak to uděláme? A jestli to uděláme, jak bude taková loď vypadat?“ Myslím si, že to rozšíří naše uvažování o jaderném pohonu,“ říká Julia Cline, mentorka projektu na výzkumném ředitelství Langleyho střediska, která vedla účast střediska na vývoji technologického plánu vyzrání jaderného elektrického pohonu, jenž předcházel projektu MARVL. Plán dozrání prováděl agenturní projekt Space Nuclear Propulsion na Marshallově středisku v alabamském Huntsville.

Ředitelství NASA pro vesmírné technologie udělilo projektu MARVL grant v rámci iniciativy Early Career Initiative a poskytlo týmu dva roky na rozvoj konceptu. Stark a její kolegové spolupracují na vývoji systému hospodaření s teplem se společností Boyd Lancaster, Inc. V týmu jsou také konstruktéři chladičů z Glennova střediska v Clevelandu a inženýři specializovaní na kapaliny z Kennedyho střediska na Floridě. Tým doufá, že po dvou letech přejde návrh MARVL k pozemní demonstraci v malém měřítku. Myšlenka robotické stavby jaderného pohonného systému v kosmickém prostoru jitří představivost.

„Jeden z našich mentorů poznamenal: „Tohle je důvod, proč chci pracovat v NASA, pro projekty jako je tenhle,““ uvedla Stark a dodala: „Což je úžasné, protože jsem tak šťastná, že jsme do toho zapojení a cítím to stejně.“ Dodatečná podpora Pro MARVL pochází z agenturního projektu Space Nuclear Propulsion. Jeho dlouhodobou snahou je dozrání technologií pro provoz u Měsíce a blízkozemní průzkum, ale i vědecké mise do hlubšího vesmíru, včetně pilotované kosmonautiky, s využitím jaderného elektrického i jaderného tepelného pohonu.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/01/bi-wing.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/01/marvl-segment-2-alt.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/NaK_alloy.jpg

Hodnocení:

5 / 5. Počet hlasů: 15

Sdílejte tento článek:

Hlášení chyb a nepřesností
Pomozte nám článek vylepšit

Hlášení chyby

Jaderný elektrický pohon by zkrátil cestu k Marsu

Napište výsledek součtu.

Zprávu a kontaktní údaje zpřístupníme redakci a předáme autorovi článku, aby mohl hlášení vyřídit.

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
lacix
lacix
1 rok před

Krok spravnym smerom! Pre medziplanetarne lety sond kategorie do „10t“ a dobou letu „radovo roky“ si vystacime s chemickym pohonom, ale ak chceme pokrocit o uroven vyssie, fyzikalne pohony budu nevyhnutne. Postavenie opakovane a dlhodobo pouzitelneho kozmickeho tahaca na fyzikalnom principe by mala byt priorita – vytvoril by sa podobny akceleracny moment ako prinasaju znovupouzitelne nosice pri doprave na LEO.

Vojta
Vojta
1 rok před

Určitě zajímavý projekt. Bohužel nepíšou, jaký elektrický výkon by reaktor s takovým chladičem poskytoval. Pokud bych to porovnal se solárním panelem, tak ten by při ploše 50×100 metrů mohl dodat až 1 MW (na zemské orbitě, na marsovské trochu pod polovinu) a byl by konstrukčně mnohem jednodušší.

Radek V.
Radek V.
1 rok před
Odpověď  Vojta

Při ploše 50 x 100 m by mohl panel dávat až 1,5 MW, podceňujete moderní solární panely. Problém u reaktoru je hmotnost, účinnost chlazení a dlouhodobá spolehlivost ve vakuu.

Hawk
Hawk
1 rok před
Odpověď  Radek V.

Zase s rostouci vzdalenosti od Slunce vykon klesa, vykon 50×100 bude u Marsu o 43 %(zdroj Coopilot 🙂 ) nizsi nez u Zeme. U Jupiteru je vykon na 4% oproti Zemi (Coopilot).

Vojta
Vojta
1 rok před
Odpověď  Hawk

Tak tak. Za dráhou Marsu už je využití solárních panelů dost omezené (sonda Juno je v zásadě maximum možného), ale do této vzdálenosti mi to nepřijde jako špatná varianta, když se podíváme na to, jak komplikovaný je jaderný reaktor se všemi nezbytnými podpůrnými systémy jako je v článku zmiňované chlazení. Na povrchu Marsu by ale reaktor rozhodně k zahození nebyl, protože sluneční svit je tam nestálý.

JanHonnza
JanHonnza
1 rok před

S těmi soláry je to zatím mimo. Pan Škorpík zde v článku z 24-9-24 uvádí výkon plazmového motoru Vasimr, který dle velmi skoupého technického popisu v článku odpovídá, výkon reaktoru cca 200 MW. Uvádí problém s chlazením.
V článku se zdá být nastíněna možná cesta k řešeni. U paliva vodíku výtoková rychlost až 300 km/s, to by bylo skvělé.

Vojta
Vojta
1 rok před
Odpověď  JanHonnza

Ten článek nemůžu najít, ale stejné hodnoty nabízí Wikipedie:
https://en.wikipedia.org/wiki/Variable_Specific_Impulse_Magnetoplasma_Rocket#Mars_in_39_days
Ano, chlazení je právě ten velký problém, protože chladit ve vakuu je možné jen vyzařováním. Proto mě zajímalo, kolik ten v článku zmiňovaný chladič zvládne vyzářit.
Vasimr má v různých variantách příkon do 200 kW, ale asi by šel postavit větší. Navíc se bude taky hodně zahřívat.

JanHonnza
JanHonnza
1 rok před
Odpověď  Vojta

Článek: Mezihvězdné lety – realita či fikce? 24.září 2024 pan Škorpík
Snad si to pamatuju správně, 200 kW měl mít jen experimentání plazmový motor na ISS, k postrkování na správnou dráhu. Pan Škorpík píše o reaktoru 200 MW pro Vasimr pro meziplanetární použití…

sociální sítě

Přímé přenosy

Falcon 9 (USSF-317)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

  • Firefly Aerospace

    Společnost Firefly Aerospace obhajovala svou dohodu se společností AST SpaceMobile, jejímž předmětem je prodej raketových motorů, nikoli zajištění samotných raketových startů. Dohodu označila za „zásadní transformační kontrakt“, který jí poskytne kapitál potřebný k urychlení vývoje vlastních nosných raket.

  • Čína

    Čína hledá mezinárodní partnery pro projekt soustavy malých kosmických družic, které budou obíhat po eliptických drahách s periodou devíti dnů a dosahovat až do vzdálenosti Měsíce. Vypuštění této soustavy je plánováno na rok 2030.

  • SDA

    Agentura pro rozvoj kosmických systémů (Space Development Agency) přidělila společnosti SpaceX téměř 10 milionů dolarů na studii zaměřenou na integraci její proprietární technologie laserové komunikace se systémy pro varování před raketovými útoky a jejich sledování. Americké Vesmírné síly (U.S. Space Force) se totiž snaží propojit družicové sítě využívající různé optické komunikační standardy.

  • Francie

    Francie zadala společnostem Airbus Defence and Space a Thales Alenia Space zakázku v hodnotě přesahující 1,5 miliardy eur (1,7 miliardy dolarů) na vývoj dvou vojenských družic nové generace určených k pozorování Země.

  • Čína

    Čína ve středu vypustila čtyři družice v rámci technologické demonstrační mise, jejímž cílem je otestovat klíčové přístroje pro připravované významné vědecké vesmírné mise, včetně radiové anténní soustavy umístěné na oběžné dráze Měsíce.

  • Gama

    Francouzská společnost Gama, která změnila své zaměření od vývoje solárních plachet k vývoji solárních panelů, získala investici ve výši 15 milionů eur (16,6 milionu dolarů).

  • Anduril

    Americká obranně-technologická společnost Anduril představila tři nové systémy družicového užitečného zatížení, které již otestovala na oběžné dráze. Mezi nimi je také infračervený senzor určený ke sledování kosmických objektů nacházejících se ve stínu Země.

Zobrazit všechny krátké zprávy »

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Pravopisnou kontrolu zajišťuje Korekthor.

Kosmonautix.cz

Vítejte na palubě

Načítám zabezpečený formulář…

Otevřít přihlášení na samostatné stránce ↗