Nejbližším sousedem planety Země je její Měsíc, avšak dodnes lidstvo fyzicky prozkoumalo pouze asi 5 % jeho povrchu. Teprve v roce 2023 vědci na základě dat z éry programu Apollo a podrobnějších studií provedených v letech 2011–2012 americkou sondou GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory) definitivně potvrdili, že Měsíc má kapalné vnější jádro, které obklopuje pevné vnitřní jádro. Jak NASA a její partneři pokračují v plánech na průzkum Měsíce v rámci programu Artemis, který připravuje půdu pro budoucí mise s lidskou posádkou na Mars, prohlubování našich znalostí o 4,5 miliardy let starém Měsíci pomůže vědcům a astronautům nalézt nejbezpečnější způsoby, jak provádět výzkum, žít a pracovat na jeho povrchu.
Zdroj: https://fireflyspace.com/
Zlepšení těchto znalostí je hlavním cílem špičkového vědeckého přístroje LISTER (Lunar Instrumentation for Subsurface Thermal Exploration with Rapidity). Ten bude jedním z deseti nákladů NASA, které se zúčastní příští mise programu CLPS (Commercial Lunar Payload Services) na lunárním landeru Blue Ghost od společnosti Firefly Aerospace. Tento přístroj byl společně vyvinut experty z Texas Tech University v Lubbocku a z firmy Honeybee Robotics v kalifornské Altadeně. Úkolem LISTERu bude měřit tok tepla z interiéru Měsíce. Sofistikovaná pneumatická vrtačka zařízení má proniknout prachovým regolitem až do hloubky tří metrů pod povrch. Po každém překonaném půl metru se vrtání zastaví a z vrtáku se vysune speciálně navržená teplotní sonda, která pronikne do regolitu a provede měření. LISTER dokáže analyzovat dva odlišné aspekty toku tepla – teplotní gradient, tedy změny teploty v různých hloubkách, a tepelnou vodivost, což je schopnost podpovrchového materiálu přenášet teplo.
„Provedením podobných měření na různých místech lunárního povrchu budeme schopni rekonstruovat tepelný vývoj Měsíce,“ uvádí Seiichi Nagihara, hlavní řešitel projektu a profesor geofyziky na Texas Tech University. Dodává: „Tato data umožní vědcům zpětně sledovat geologické procesy, které formovaly Měsíc od jeho počátků, kdy byl žhavou koulí roztavených hornin, která postupně chladla a uvolňovala své vnitřní teplo do okolního prostoru.“ Prokázání účinnosti vrtačky LISTER by mohlo otevřít dveře k dalším inovativním technologiím vrtání, které by v budoucnu umožnily průzkum Měsíce, Marsu i dalších kosmických těles. Vědecké poznatky získané tímto přístrojem významně přispějí k našemu porozumění měsíční geologii a podpoří schopnost lidí dlouhodobě působit na Měsíci v rámci programu Artemis.
V modelu CLPS agentura NASA investuje do služeb komerční dodávky nákladů na Měsíc, aby umožnila růst tohoto odvětví a podpořila dlouhodobý lunární průzkum. NASA je momentálně hlavním zákazníkem dodávek CLPS a do budoucna chce být jedním z mnoha zákazníků. Marshallovo středisko v Huntsville v Alabamě řídí vývoj sedmi z deseti užitečných zatížení CLPS, které ponese lunární modul Blue Ghost společnosti Firefly Aerospace na své první misi k Měsíci – Blue Ghost 1. Start této mise na Falconu 9 je momentálně plánován na leden roku 2025. Lander by měl dosednout do oblasti Mare Crisium blízko Mons Latreille.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/12/img-4939.jpeg
https://fireflyspace.com/…/LISTER-PAYLOAD-EDIT-scaled-e1724783331859.jpg
Přiznávám bez mučení: nepochopil jsem z toho popisu vůbec, jak to má fungovat. Našel jsem dokonce několikavteřinové video z nějakého testu, takže už tuším, že ten „drát“ namotaný na cívce uvnitř přístroje není jen kablík k tomu teplotnímu čidlu, jak jsem se domníval, ale že to je asi ta „pneumatická vrtačka“. Pokud ano, tak o to víc prosím: jak toto funguje?
A nemyslím jen ten fakt, že by dokázali do regolitu vrtat tak tenkým a ještě k tomu ohebným drátem (je uvnitř namotaný na cívce). Také ten rozpor, jak bych chtěl točit koncem toho drátu jako vrtačkou, když jeho zbytek je v té cívce uvnitř přístroje? To ho maximálně ukroutím, to nemůže fungovat. Proto v tom musí být nějaký fígl nebo něčemu nerozumím nebo obojí z toho 🙂
Jedině mě napadlo, že to nerotuje vůbec a jen to buší jak pneumatické kladivo s majzlíkem na SDSmax. Ale zase jak by to pak posunovalo nadrcený regolit tři metry nahoru, úzkou štěrbinou?
Pokud to pomůže někomu, tak tohle je to video s testem:
https://science.nasa.gov/lunar-science/clps-deliveries/to19d-firefly/
A samozřejmě jsem zapomněl ještě zdůraznit fakt, že ohebným drátem chtějí bušit do skály, což mi přijde jako vyšší level úkolu „tlačit provázek“ 🙂
…a jinak se omlouvám, že slepě nevěřím a nad prezentovanou informací se zamýšlím – a tím generuju otázky 🙂
A kde se píše o bušení do skály? Regolit je prachová vrstva, do které stačí pořádně foukat vzduchem. Je to podobné, jako když „vrtáte“ do země díru pomocí hadice s vodou.
Opakovaně mluví o pneumatické vrtačce, což je termín pro silnější než příklepovou vrtačku, rozhodně to není termín pro foukání tryskou do prachu. Zadruhé nikde nemluví o tom, že by čekali víc než tři metry tlustou vrstvu jemného prachu – to by Armstrong zapadl jak do bažiny. A zatřetí můj dotaz by trval, i kdyby to všechno bylo tak, jak píšete: zkuste odvíjet drát z cca 10 cm široké cívky (tj. „pěkně“ nakroucený) klidně do prachu, klidně do vzduchu, do vody, do čeho chcete: a ukažte mi, jak leze tři metry rovně a nikam nezahne, alespoň ne významně. Podle mě by po chvilce skončil zpátky nad povrchem, zatočený do kolečka nebo něco podobného.
Takže moje dotazy trvají pořád dál 🙂
Pokoušel jsem se sám na ně najít odpověď, ale na stránkách NASA je překvapivě mizivé množství podrobností o jakémkoliv z těch přístrojů.
Za pár týdnů dva lunární landery na jedné raketě. Už se nemůžu dočkat. A ten název LISTER tomu dodává grády 🙂