Měsíc šedý a pustý. Přitom důvěrně známý, ale stále tajemný. Právě k němu směřuje naše budoucnost a pokračující přítomnost v průzkumu vesmíru. Všechny plánované velké projekty s ním nějakým způsobem počítají. Ať už je to stanice Gateway, program Artemis nebo čínský program Chang’e v jehož rámci se má na povrchu luny budovat mezinárodní základna. Nesmím vynechat ani Indii, která rozvíjí své schopnosti a též deklaruje, že cílem snah je přistání na Měsíci. Sny Koperníka, Keplera, Verna a dalších pomalu ožívají. Není to jen pošetilé plýtvání zdroji, je to v prvé řadě naše přirozenost a v té druhé snaha o přežití. Náš satelit vzdálený 400 000 tisíc kilometrů bude klíčové kosmické těleso pro nadcházející desetiletí a to z mnoha důvodů. Měsíc je v podstatě klíčem k rozšíření lidské přítomnosti po Sluneční soustavě. Ovšem pobyt na našem souputníkovi není vůbec jednoduchý. Čeká nás velké množství překážek a technologických výzev, kterým bude třeba čelit. Celkově budování čehokoli na povrchu bude mnohem složitější podnik než byl program Apollo. Stejně neskutečné ovšem našim předkům kdysi připadalo postavit galeonu, která byla ve své době srovnatelně drahá, ba dokonce dražší než sondy, které vysíláme k průzkumu Sluneční soustavy. Nevzdali to a my také nesmíme. Čeká nás totiž doposud největší dobrodružství v historii.

Otázkou je do jaké míry budeme na takto složité operaci spolupracovat. Zatím tu máme několik táborů, které se ale nebrání spolupráci a to platí jak o Spojených státech, tak i Číně. Skvělým příkladem může být právě program Chang’e, ale více podrobností o tom až později. My se ještě na chvilku zastavíme u připravované robotické mise Chang’e-8, o které jsme si něco řekli už v minulém díle zde. Jen připomenu, že půjde o misi s cílem průzkumu jižního pólu a vytvoření základu pro stanici ILRS neboli Mezinárodní výzkumnou stanici Měsíce. Lander bude mít na palubě 3D tiskárnu pro tisk z lunárního regolitu a k dispozici jsou i volné kg (asi 200 kg) pro mezinárodní přístroje o které je zájem. Pouhých šest měsíců poté, co byla na palubě sondy Chang’e-6 k Měsíci úspěšně dopravena a vypuštěna pákistánská družice iCube-Qamar (ICUBE-Q), tak pákistánská Komise pro výzkum vesmíru a horní atmosféry (Suparco) oznámila další spolupráci. Konkrétně na již zmíněné osmičce s plánovaným startem v roce 2028. Tato spolupráce představuje významný milník pro pákistánský vesmírný program. Na palubě sondy totiž bude mít vlastní vozítko Suparco. Rover s přibližnou hmotností 35 kilogramů. Jeho úkolem bude zkoumání povrchu v oblasti jižního pólu Měsíce a testování inovativních technologií pro budoucí průzkum Měsíce a planet. V posledních letech Čína a Pákistán aktivně rozvíjejí spolupráci ve vesmírném sektoru. V roce 2018 vynesla čínská raketa CZ-2C (Dlouhý pochod-2C) na oběžnou dráhu pákistánský satelit dálkového průzkumu PakTES-1A. V říjnu 2023 Islámábád oznámil, že se připojil k dohodě o spolupráci na vybudování Mezinárodní lunární stanice ILRS a v květnu 2024 byl na palubě Chang’e-6 vynesen již zmiňovaný pákistánský CubeSat ICUBE-Q. Úspěšně například odeslal fotografie Měsíce a také údaje o magnetickém prostředí v jeho okolí. Plánované vozítko má být vybaveno čtyřmi vědeckými přístroji, včetně kamery a infračerveného spektrometru. Prototyp se již testuje. Celkově se tedy z osmé mise programu stává zároveň doposud ta nejočekávanější na palubě bude například i humanoidní rover pro složitější práci.

Pokud se na něco v nadcházejících letech skutečně těším, pak je to mise #Chang‚e-8 (Čchang-e-8). Její součástí má být i humanoidní rover, vozítko na kterém bude torzo multifukčního robota s pažemi. A samozřejmě také 3D tiskárna využívající regolit. #china #CNSA pic.twitter.com/1FeDIRoLQH

— Karlos (@karlosmeybe) November 12, 2024

Každopádně tu máme další důvod proč se na tuto už tak zajímavou misi těšit ještě víc. Jen ještě upřesním, že zvolený název pro rover Suparco je pravděpodobně jen pracovní, jde o zkratku The Space and Upper Atmosphere Research Commission (Komise pro výzkum vesmíru a horní atmosféry), která se na jeho vzniku podílí.

Nástup soukromých firem

Čína ovšem krom státních programů realizovala ještě jeden zajímavý počin. Stát masivně investoval do rozvoje komerčních společnosti v kosmickém sektoru a tato podpora se začíná vyplácet. V roce 2023 bylo již 17 z celkového počtu 67 raketových startů v zemi uskutečněno komerčními subjekty, které se prosazují čím dál častěji a zdaleka neplní jen role firem do počtu, ale často vymýšlí nové technologie a zkouší vlastní cesty. Například v červenci 2023 firma LandSpace vypustila vůbec první vesmírnou raketu na metan a kapalný kyslík. Jiná společnost Orienspace zase z mořské platformy začátkem roku 2024 nechala odstartovat nejsilnější raketu na tuhé pohonné látky Gravity-1. Pravdou je, že hranice mezi veřejným a soukromým vesmírným sektorem je v Číně nejasná, a proto je obtížné určit jeho skutečnou velikost. Jedním z příkladů muže být státem vlastněná společnost China Satellite Network Group, která po vzoru SpaceX plánuje vybudovat obří satelitní konstelaci podobnou síti Starlink v letech 2024 až 2029. V plánu je vypustit až 26 000 družic poskytující internetové připojení. Soukromý sektor je rovněž zapleten do projektů infrastruktury související s vesmírem, včetně vesmírné iniciativy Belt and Road Initiative (BRI). Tato iniciativa zahrnuje provoz a stavbu navigační a jiné kriticky důležité infrastruktury. Jako navigační systém BeiDou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ alternativa k GPS, obsahuje 45 družic na oběžné dráze a 120 pozemních stanic a není to jen alternativa, ale plnohodnotná navigační síť určena pro regiony od východní Afriky po jižní Pacifik.

Tento navigační systém vedený CNSA byl původně vyvinut pro vojenské účely, ale nyní je provozován ve spolupráci se soukromými subjekty a dalšími zahraničními vládami pro civilní použití. Je největší svého druhu na světě a dosáhl úrovně přesnosti, která vyvolala obavy v USA a Spojeném království. Vesmírné odvětví je však v Číně podporováno i přímo provinciemi, které přispívají na budovaní kosmického zázemí, jako třeba v okolí Shandong, kde vzniká námořní kosmodrom a samosprávy podporují i další kosmické podniky.

Mezinárodní spoluprace

Neustále hustší síť státních i soukromých vesmírných podniků pořád zvedá roli, kterou bude Čína hrát na mezinárodní úrovni. Mezi ambicemi vyjádřenými v bílé knize Pekingu z roku 2022 je touha, aby se země stala lídrem v rozvoji robustnějšího mezinárodního rámce pro správu vesmíru prostřednictvím své aktivní účasti na mezinárodní tvorbě pravidel a formulování vlastního národního vesmírného práva. Za posledních osm let Čína podepsala nejméně 46 dohod s 19 zeměmi a čtyřmi mezinárodními organizacemi na podporu globální vesmírné spolupráce. V roce 2016 Čína podepsala memorandum o porozumění s Úřadem OSN pro záležitosti vesmíru (UNOOSA), aby rozšířila používání kosmické stanice Tiangong (Nebeský palác) na všechny členské státy OSN. V dubnu 2024 ředitel UNOOSA ocenil úsilí Číny o spolupráci na vesmírné stanici Tiangong a označil toto úsilí za přínos pro celé lidstvo. Tento typ mezinárodní spolupráce přinesl Pekingu značnou diplomatickou přízeň. Například ve spolupráci s UNOOSA Čína spolupracuje s novějšími vesmírnými aktéry, jako je Saúdská Arábie, na provádění experimentů ve vesmíru na jejich stanici. Využití kosmických služeb bylo nabídnuto i dalším zemím s nimiž má země draka úzké vztahy jako Laos nebo již zmíněný Pákistán. To umožňuje Číně konkurovat na trhu, kterému dlouho dominovalo USA.

Čína také spolupracuje s Ruskem, významnou, i když upadající vesmírnou velmocí. Mezinárodní lunární výzkumná stanice (ILRS) je zamýšlená jako společná čínsko-ruská iniciativa k vybudování základny na jižním pólu Měsíce. Plán je, že do roku 2050 bude ILRS plně funkční pro výzkum Měsíce a místo podpoří meziplanetární mise s posádkou. K účasti v ILRS se přihlásilo zatím jedenáct zemí: Ázerbájdžán, Bělorusko, Čína, Egypt, Pákistán, Rusko, Jižní Afrika, Thajsko, Turecko, Venezuela a nejnověji také Kazachstán. Toto rostoucí partnerství kolem ILRS je považováno za konkurenci programu Artemis Accords pod vedením USA, jehož součástí je také Česká republika. Nezávaznou dohodu už podepsalo více než 39 zemí. Některé z nich, konkrétně Francie, Německo, Indie a Japonsko, se však také připojily k Číně na projektech souvisejících s vesmírnou stanicí Tiangong (Tchien-kung). Není žádným tajemstvím, že je v plánu stávající stanici rozšířit. Navrhované upgrady rozšíří konfiguraci Tiangong a vytvoří prostor pro další výzkum a větší vědecké experimenty. Li Ming, předseda vědeckého a technologického výboru na Čínské akademii vesmírných technologií (CAST) uvedl, že modernizace pomůže „rozšířit rozsah operací“ a umožní „větší škálu iniciativ pro vesmírnou vědu“. Čína také plánuje představit částečně znovu použitelnou kosmickou loď, která je navržena jak pro nízkou oběžnou dráhu Země, tak pro měsíční mise. Tato nová kosmická loď, jejíž start je plánován na rok 2027, bude schopna pojmout až sedm astronautů, což umožní mise s vícečlennou posádkou pro rozšířený Nebeský palác. Očekává se, že loď Mengzhou bude hrát klíčovou roli v čínském programu průzkumu Měsíce s plány na přistání astronautů na Měsíci. Díky tomuto vývoji bude stanice Tiangong sloužit nejen jako výzkumná základna, ale také strategická základna pro budoucí průzkum mimo oběžnou dráhu Země.

Je možná čínsko-americká spolupráce?

Pozoruhodnou výjimkou z rozšiřujícího se seznamu čínských partnerů v oblasti vesmíru jsou Spojené státy americké. Čína není součástí několika klíčových mezinárodních kosmických projektů, jako je Mezinárodní vesmírná stanice ISS nebo program Artemis, především kvůli námitkám Washingtonu. Americký Kongres podle Wolfova dodatku z roku 2011 zakazuje NASA používat federální fondy k bilaterálnímu jednání s Čínou o vesmírné spolupráci. Kromě toho, jako součást svých předpisů o mezinárodním obchodu se zbraněmi je omezen vývoz dílů družic a vesmírného hardwaru do Číny. Během nedávného slyšení v americkém Kongresu šéf NASA Bill Nelson prohlásil, že čínský civilní vesmírný program je vojenským programem. A ve své zprávě z roku 2023 úřad ředitele národní rozvědky (ODNI) Spojených států popsal čínský vesmírný sektor jako hrozbu pro bezpečnost USA. Situace se spíše zhoršuje s tím, jak se vyostřuje geopolitická situace. Oba národy jsou rivalové a Washington jistě netěší, že jedním z cílů Číny je překonat do roku 2045 USA. Faktem je, že ze sedmistovek vynesených družic z Číny, jich bylo 245 postaveno pro vojenské účely (Číslo platné k začátku roku 2024). Pro porovnání například Inde ze svých více než 120 satelitů jich má vojenské zaměření pouze 26.
Pochybnosti mají i jinde. Někteří partneři zrušili smlouvy s Čínou kvůli bezpečnostním obavám. V roce 2020 se společnost Swedish Space Corporation (SSC) rozhodla neobnovit smlouvy pro čínskou pozemní stanici v Kiruně ve Švédsku kvůli strachu, že data shromážděná na stanici by mohla být použita pro vojenské zpravodajství, což by porušilo podmínky použití centra SSC. Téhož roku se SSC rozhodlo neobnovit další smlouvy s Čínou na pozemních stanicích v Austrálii a Chile. Vesmírná spolupráce mezi CNSA a Evropskou kosmickou agenturou (ESA) byla politickým vývojem také ovlivněna. Očekávalo se, že evropští astronauti navštíví stanici Tiangong do roku 2022, ale tyto plány ESA pozastavila, přestože CNSA a ESA dříve spolupracovaly na více frontách, včetně průzkumu Měsíce a hlubokého vesmíru. Ředitel ESA Josef Aschbacher uvedl jako důvod zastavení spolupráce s Čínou nedostatek rozpočtových a politických hlasů. 22 členských států ESA se místo toho zatím zaměří na Mezinárodní vesmírnou stanici. ISS postavilo a spravuje pět vesmírných agentur: ESA, NASA, Kanadská vesmírná agentura (CSA), Japonská agentura pro letecký průzkum (JAXA) a Roskosmos z Ruska.
Vzájemná nedůvěra obou velmocí vede k budovaní vlastní vojenské obrany ze strachu ohledně aktivit té druhé strany. Což představuje riziko. Paradoxně stále přeplněnější oběžná dráha Země muže být pojítkem ke společnému dialogu. Vzhledem k tomu, že více jak polovina objektů na oběžné dráze Země patří USA a vzhledem k rostoucímu riziku kolize s čínskými satelity, může být pro zajištění bezpečnosti na nízké oběžné dráhy Země spolupráce doslova nezbytná.

Cestou je věda

Peking vyjádřil ochotu spolupracovat s USA i přes přetrvávající bezpečnostní obavy. Čínský národní vesmírný úřad opakovaně odkazoval na Wolfův dodatek jako na překážku potenciální spolupráce s USA ve vesmíru. Aby NASA mohla spolupracovat s čínskou CNSA, musí Federální úřad pro vyšetřování USA potvrdit, že neexistuje žádné riziko přenosu technologií nebo porušování lidských práv při jakémkoli společném úsilí. Přesto nedávno došlo k vzácnému kroku. NASA v prosinci 2023 americkému Kongresu předala přesně takovou certifikaci, aby získala měsíční vzorky, které dovezla z Měsíce sonda Chang’e-5. Očekává se, že měsíční regolit z této mise bude vědecky velmi cenný. Muže nám odpovědět na otázky ohledně staří a původu našeho přirozeného satelitu. Tento krok ukazuje, že by Peking mohl tvrzení o průzkumu vesmíru mírovou cestou myslet vážně. Jiní odvěcí rivalové už něco podobného zažili. USA a Rusko/Sovětský svaz spolupracovali na mnoha vesmírných aktivitách, včetně projektu Apollo-Sojuz z dob studené války pro testování mezinárodní vesmírné záchrany s úspěšným cvičením dokončeným v roce 1975 a společně navzdory napětí kolem ruské války na Ukrajině, pokračují ve spolupráci spolu z dalšími partnery na Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Toto dlouholeté partnerství přineslo řadu výhod. A nyní se nabízí jako model pro potenciální kooperaci mezi Spojenými státy a Čínou. Takový druh spolupráce musí samozřejmě vzít v úvahu současný stav technologií, který přináší větší vojenské a kybernetické bezpečnostní hrozby než v minulosti. Nemožné to tedy není.

A co bude dál?

Pravdou ale je, že se v současnosti žádná velká spolupráce mezi USA a Čínou na společné misi nechystá. Ovšem působivé technologické úspěchy, ale i snaha ukázat otevřenost v mezinárodní spolupráci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Pekingský národní vesmírný program a jeho vzkvétající komerční vesmírný průmysl posouvají zemi do smečky největších kosmických hráčů a není to pouhá náhoda. Čína má dnes vytyčené jasné cíle a krok za krokem je naplňuje. Díky tomu dnes má jeden z nejčitelnějších vesmírných programů, který nepostrádá tah na branku a nepostrádá Quo vadis. V současnosti je hlubší spolupráce země draka a Spojených států jen těžko představitelná, ale situace se může změnit. Přeci jen trvalá základna na Měsíci je tak zásadní věc, že by hojná mezinárodní spolupráce nebyla od věci. ESA na navázání bližší kooperace již pracuje. Pravděpodobně nás tak čekají další vesmírné závody, někteří dokonce říkají, že již probíhají. Tentokrát budou ale zcela určitě jiné. Nejde totiž ani tak o to kdo bude další na Měsíci, ale spíše o to naučit se tam žít a pracovat. Je to závod o to, kdo bude mít lepší technologie. Tentokrát nejde o to zapíchnout do povrchu vlajku jako za studené války, tentokrát jde o hledání a kontrolu tamních zdrojů. Závody tedy nejsou nejvýstižnější pojem pro to, co se právě teď odehrává. (Konec).

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mengzhou_(spacecraft)
https://dailygalaxy.com
http://www.bcas.cas.cn.pdf
https://en.wikipedia.org
https://en.wikipedia.org
https://spacenews.com
https://www.theguardian.com

Zdroje obrázků:
https://cdn.i-scmp.com
https://universemagazine.com.jpg
https://obj.shine.cn.jpg
https://en.wikipedia.org.jpg
https://en.wikipedia.org.jpg
https://img2.chinadaily.comjpeg