sociální sítě

Přímé přenosy

PSLV-XL (Proba-3)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

Iceye

Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.

Chance Saltzman

Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.

Space ISAC

Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.

Boost!

ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket

AeroVironment

Společnost AeroVironment, dodavatel obrany zaměřený na bezpilotní vzdušná vozidla, oznámil 19. listopadu, že plánuje získat BlueHalo, společnost zabývající se obrannými a vesmírnými technologiemi. Hodnota obchodu je přibližně 4,1 miliardy dolarů.

Kepler Communications

Kanadský operátor Kepler Communications požádal Federální komunikační komisi, aby schválila celkem 18 družic, včetně 10 s optickým užitečným zatížením, které by měly být vypuštěny koncem příštího roku. Společnost plánuje provozovat větší družice s menším počtem.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

New Horizons si posvítila na vesmírnou temnotu

Jak temný je vesmír? Astronomové možná konečně našli odpověď na tuto dlouho kladenou otázku. Využili totiž schopnosti i vzdálenou pozici americké sondy New Horizons, aby provedli ta nejpřesnější přímá měření všech dob zaměřená na celkové množství světla, které vesmír vytváří. Více než 18 let po svém startu a devět let po historickém průletu kolem trpasličí planety Pluto je sonda New Horizons vzdálená od země více než 7,3 miliardy kilometrů. Nachází se tak v části Sluneční soustavy, která je dostatečně daleko od Slunce, aby nabídla nejtemnější oblohu dostupnou pro jakýkoli existující teleskop. Poskytuje tak jedinečné pozorovací místo pro měření celkového jasu vzdáleného vesmíru.

New Horizons.
New Horizons.
Zdroj: https://sciencesprings.wordpress.com/

Kdybyste v hlubokém vesmíru natáhli ruku, jak moc by na ni dokázal vesmír posvítit?“ ptá se Marc Postman, astronom ze Space Telescope Science Institute v Baltimoru a hlavní autor nového vědeckého článku, který vyšel v časopise Astrophysical Journal a podrobně se věnuje tomuto výzkumu. „Nyní máme docela dobrou představu o tom, jak temný je vlastně vesmír. Výsledky ukazují, že výrazná většina viditelného světla, které zachytáváme z vesmíru, byla vytvořena v galaxiích. Důležité je také to, že jsme zjistili, že neexistují žádné důkazy o významném množství světla produkovaného zdroji, které astronomové zatím neznají,“ doplnil Postman.

Kosmické mikrovlnné pozadí tak, jak jej viděl Planck.
Kosmické mikrovlnné pozadí tak, jak jej viděl Planck.
Zdroj: http://sci.esa.int/

Tyto poznatky řeší skládačku, která od 60. let motá hlavy několika generacím vědců. Tehdy astronomové Arno Penzias a Robert Wilson zjistili, že vesmír je doslova zaplaven silným mikrovlnným zářením, u kterého se předpokládá, že jde o pozůstatek po vzniku samotného vesmíru. Tyto objevy vedly svého času k udělení Nobelovy ceny. Následně astronomové odhalili důkazy o rentgenovém, gama a infračerveném pozadí, která také vyplňují oblohu. Detekce pozadí „běžného“ (tedy viditelného) světla, formálně označovaného jako COB (cosmic optical background – kosmické viditelné pozadí) umožnila sečíst veškeré světlo generované galaxiemi za celou dobu existence vesmíru dříve, než Hubbleův vesmírný dalekohled NASA a dalekohled Jamese Webba dokázaly slabé galaxie v pozadí pozorovat přímo.

V éře Hubbleova a Webbova teleskopu astronomové měří COB, aby detekovali světlo, které by mohlo pocházet z jiných zdrojů než z těchto známých galaxií. Jenže měření celkového množství světla vytvořeného vesmírem, se z okolí Země, ale i z celé vnitřní oblasti Sluneční soustavy provádí velmi složitě. „Lidé se znovu a znovu snažili o přímá měření, ale v naší části Sluneční soustavy je prostě příliš slunečního světla a meziplanetární prach rozptyluje světlo do okolí a vytváří něco jako mlhu, která brání sledování slabých zdrojů světla ze vzdálených končin vesmíru,“ vysvětluje Tod Lauer, zapojený do mise New Horizons, astronom z National Science Foundation NOIRLab v arizonském Tucsonu a spoluautor nového článku a dodává: „Všechny pokusy o měření intenzity COB z vnitřních částí Sluneční soustavy trpěly značnou nejistotou.

Kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) ze sondy New Horizons.
Kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) ze sondy New Horizons.
Zdroj: https://www.jhuapl.edu/

A právě zde přichází na scénu sonda New Horizons, která na své dlouhé cestě opustila oblast planet, nyní prolétává Kuiperovým pásem a míří vstříc mezihvězdnému prostoru. Vloni v létě, když ji od Slunce dělila 57× větší vzdálenost, než je mezi Zemí a Sluncem, provedla New Horizons skenování svého okolí s využitím palubní kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) a pořídila snímky dvou tuctů oddělených snímkovacích polí. Samotná LORRI byla záměrně stíněna od slunečního svitu tělem sondy. Tím se podařilo zabránit i nejnepatrnějším zbytkům slunečního světla v přímém vstupu do citlivé kamery. Zmíněná cílová pole byla umístěna mimo jasný střed i disk Mléčné dráhy a blízké jasné hvězdy.

Vědci poté využili další data, která ve vzdálené infračervené části spektra pořídil evropský teleskop Planck. Konkrétně se jednalo o data zaměřená na pole s různou hustotou prachu, aby mohli vědci kalibrovat úroveň těchto emisí v infračerveném oboru na úroveň běžného viditelného světla. To jim umožnilo přesně předpovědět a korigovat přítomnost prachem rozptýleného světla Mléčné dráhy na snímcích pro COB. Jde o techniku, kterou neměli během testovacího pozorování COB s New Horizons v roce 2021 k dispozici. Tehdy podcenili množství prachem rozptýleného světla a nadhodnotili přebytečné světlo ze samotného vesmíru.

Tentokrát však díky započítání všech známých zdrojů světla, jako jsou hvězdy v pozadí a světlo rozptýlené na jemných oblacích prachu v Mléčné dráze, výzkumníci zjistili, že zbývající úroveň viditelného světla zcela odpovídá intenzitě světla generovaného všemi galaxiemi za posledních 12,6 miliardy let. „Nejjednodušší interpretací je, že COB mají kompletně na svědomí galaxie,“ říká Lauer a dodává: „Když se díváme mimo galaxie, najdeme tam prázdnotu, ve které není nic dalšího.

COB (cosmic optical background) podle měření New Horizons.
COB (cosmic optical background) podle měření New Horizons.
Zdroj: https://sciencesprings.wordpress.com/

Tato nově publikovaná práce je důležitým příspěvkem k fundamentální kosmologii a skutečně něčím, co je možné provést pouze pomocí vzdálené sondy, jako je New Horizons,“ říká Alan Stern, hlavní řešitel mise New Horizons ze Southwest Research Institute v coloradském Boulderu a dodává: „Ukazuje také, že naše současná prodloužená mise přináší důležitý vědecký přínos daleko nad rámec původního záměru této planetární mise, jejímž cílem bylo provést první blízký průzkum Pluta a objektů Kuiperova pásu.

Přeloženo z:
https://pluto.jhuapl.edu/

Zdroje obrázků:
https://pluto.jhuapl.edu/Galleries/Featured-Images/pics/NHAstro.png
https://noirlab.edu/public/media/archives/images/screen/ann21001a.jpg
http://sci.esa.int/science-e-media/img/61/Planck_CMB_Mollweide_625.jpg
https://www.jhuapl.edu/sites/default/files/inline-images/LORRI_Inline_2a%20%281%29.png
https://www.universetoday.com/…/2020/11/Screenshot_2020-11-16-2011-03052-pdf.jpg

Štítky:

Hodnocení:

0 / 5. Počet hlasů: 0

Sdílejte tento článek:

Další podobné články:

Komentáře:

Odběr komentářů
Upozornit
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hodnocený
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Radek V.
Radek V.
2 měsíců před

Hvězdy ale přece mohou být i mimo galaxie – minimálně ty, které se odtrhnou při srážce galaxií. Některé může vyhodit i průlet kolem černé díry nebo masivní hvězdy. Jejich zářivý výkon je ale tak slabý, že je vzhledem ke galaxiím nezjistitelný?

Grimm
Grimm
2 měsíců před
Odpověď  Radek V.

Mezigalaktické hvězdy jsou hodně vzácné.
V roce 2012 jsme znali 675 hvězd tohoto typu, většina by měla pocházet z Mléčné dráhy. Ta má minimálně 1 x 10^11 hvězd.

M.U.
M.U.
2 měsíců před

Tak New Horizons už je taky pěkně daleko! Je možné že předběhne Voyagery? Myslím že letí o dost rychleji….

pbpitko
2 měsíců před
Odpověď  Dušan Majer

napr. Voyager 2 bol urýchlený Jupiterom, Saturnom, Uránom a Neptúnom, NH iba Jupiterom a Saturnom.

Spytihněv
Spytihněv
2 měsíců před
Odpověď  M.U.

Voyagery nedožene nikdy, ale Pioneer 10 a 11 ano, i když za hodně dlouho. V případě 10 se toho nikdo z nás tady nedožije (odhad je 2130), u Pionneru 11 by to ale mohl sledovat nějaký mladý čtenář (odhad je 2082). Zdroj po mě nechtějte, mám to jen zaznamenané, ale už nevím odkud 🙂

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.