Po troše důmyslného pátrání mohl tým řídící sondu Voyager 1 poprvé po pěti měsících zkontrolovat stav palubních systémů nejvzdálenějšího lidmi vyrobeného objektu. Poprvé od loňského listopadu totiž začal Voyager 1 opět posílat rozumná a použitelná data o stavu jednotlivých systémů. Cesta tím však ještě nekončí. Další krok bude obnášet pokusy navrátit sondu zpět do režimu, ve kterém by opět začala sbírat vědecká data. Sonda Voyager 1 a její sesterská sonda Voyager 2 jsou jediné lidmi vyrobené sondy, které se dostaly do takzvaného mezihvězdného prostoru. Jejich význam pro vědecký výzkum je proto nezpochybnitelný.
14. listopadu 2023 přestal Voyager 1 na Zemi posílat srozumitelná vědecká a inženýrská data. Že je problém pouze v přenosu těchto dat na Zemi si inženýři ověřili, když zjistili, že sonda stále přijímá pokyny a celkově funguje normálně. V březnu letošního roku tým inženýrů z Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii potvrdil, že se tento aktuální problém týká jednoho ze tří palubních počítačů, kterým se říká FDS (flight data subsystem). Úkolem FDS je zajišťovat „balení“ vědeckých a inženýrských dat, která jsou určena k odeslání ze sondy směrem k planetě Zemi.
Zdroj: allaboutcircuits.com
Expertům se podařilo zjistit, že jediný čip zodpovědný za ukládání části paměti systému FDS (včetně softwarového kódu počítače FDS) nefunguje. Absence tohoto kódu způsobila nepoužitelnost vědeckých a inženýrských dat. Je jasné, že na dálku nebylo možné vadný čip jakkoliv fyzicky opravit a tak se tým rozhodl uložit potřebný kód někam jinam do paměti FDS. Tento na první pohled logický a svým způsobem jednoduchý krok však měl velký háček. Žádná úložná lokalita však nebyla dost velká na to, aby pojmula kompletní sekci kódu.
Zdroj: https://www.salon.com/
Odborníci proto museli připravit plán, jak tento kód rozdělit na části a pak tyto části uložit na různých místech FDS. Aby mohl tento plán fungovat, museli také přizpůsobit tyto části kódu, aby bylo zajištěno, že například budou stále fungovat společně. Aktualizací však musely projít i další části paměti FDS, pokud se v nich nacházely odkazy směřující na umístění původního kódu.
Tým začal tím, že se pustil do úprav kódu, který je zodpovědný za balení inženýrských dat ze sondy. Po nezbytných kontrolách byl tento kód odeslán 18. dubna k sondě Voyager 1, aby byl uložen do paměti FDS. Signál potřeboval 22,5 hodiny, aby překonal vzdálenosti 24 miliard kilometrů, které dělí Zemi a Voyager 1. Dalších 22,5 hodiny pak trvala cesta signálu zpět ze sondy k naší planetě. Tým zodpovědný za řízení sondy se tak 20. dubna dočkal odpovědi od Voyageru 1 a jeho členové mohli na vlastní oči vidět, že úprava skutečně fungovala. Poprvé po pěti měsících totiž byli schopni zkontrolovat stav palubních systémů.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org
V průběhu následujících týdnů bude pozemní tým řešit přesun a úpravy dalších ovlivněných částí softwaru FDS. Mezi nimi jsou i části, které umožní opětovné posílání vědeckých dat. Sesterská sonda Voyageru 1, tedy Voyager 2, i nadále pracuje normálně a bez problémů. Dvojčata pojmenovaná Voyager byla vypuštěna před více než 46 lety a v současné době se jedná nejen o nejvzdálenější sondy v historii, ale také o nejdéle fungující kosmické sony vůbec, přičemž oba rekordy se neustále posouvají. Ještě než obě dlouhověké kosmické sondy dorazily do výše zmíněného mezihvězdného prostředí, provedly průlety kolem Jupiteru a Saturnu. Voyager 2 navíc navštívil také planety Uran a Neptun.
Přeloženo z:
https://www.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/original_images/1-Voyager_2-copy.jpg
https://blogs.nasa.gov/sunspot/wp-content/uploads/sites/289/2023/12/Voyager-768×432.png
https://mediaproxy.salon.com/…/https://media.salon.com/2021/05/voyager-1-0510211.jpg
https://cs.wikipedia.org/…Voyager_1_entering_heliosheath_region.jpg
46 let je úžasných.
Bez nadsázky, je to nejvzdálenější update „firmwéru“ v dějinách.
Tyhle sondy, stejně jako jejich předchůdci Pionner jsou moje srdcovky.
Jen málokdo tuší, jak strašně je to daleko a s jak malinkým výkonem vysílají a jak je náročné je vůbec slyšet.
A i když něco jim poslat vypadá snadné (připojíme elektrárnu k vysílači a jedem…), vůbec netušíme, jak to přijmou a když jde o změny palubního SW, který musí přepsat původní SW, pak bych to přirovnal k čekání na zázrak.
Jen si zkuste představit ty čipy – po 46 letech bombardování kosmickým zářením…
Vzpomínám si, že podobný (a tehdy snad) úplný update SW prodělaly právě i Pioneery. Poslalo se to na ně, musely všechno vypnout aby mohly SW přehrát a pak se čekalo, jestli se probudí… Pokud se nemýlím, měly dokonce ještě kazetopáskové paměti (magnetofonová páska).
Možná ještě fungují – ale už je léta neslyšíme.
..pripajam sa.. + velky respekt sucastnemu timu, ktory musel nastudovat 50 rokov staru dokumentaciu a nejako vystruhat co najlepsie riesenie. Cital som, ze uz boli pod tlakom rozhodnut sa co poslat sonde, nedalo sa cakat donekonecna.
+ designerom sondy, ako je to cele redundatne vymyslene, poprepajane.. ze sa daju riesit vseliake aj nepredvidatelne problemy etc..
Na jednu stranu uzasne na druhou stranu, ze po skoro 50 letech lidstvo nebylo schopno vygenerovat podobnou, rychlejsi a ambicioznejsi misi je docela desive.
New Horizon bude mit max. rychlost vuci Slunci 13 km/s, Voyager 2 mel diky tehdejsimu vyhodnemu postaveni planet 17 km/s
Posadit novou sondu na SHS a dát ji kyslíkovodíkový třetí a iontový čtvrtý supeň jo to by byla paráda.
Tak když se podíváte na seznam misí podobné kategorie jako byly Voyagery, to znamená tzv. flagship misí, tam mezi nimi najdete: Galileo, Cassini, Curiosity, Perseverance, HST, JWST, Parker Solar Probe a velkou řadu dalších.
Některé z nich mi tedy přijdou mnohem ambicióznější, než byly Voyagery. Měly/mají trochu jiné cíle, ale to je otázka priorit. Nespatřuju nic „děsivého“ na tom, že jsme se po prvotním rychlém průzkumu zaměřili na pomalejší, ale zato výrazně detailnější výzkum.
Rychlejší není vždy lepší. Když by měla jen málo času během průletu kolem cílového objektu, tak nasbírá málo dat. Ideální by bylo poslat co nejrychleji dost velkou sondu, aby měla dost paliva na zpomalení nebo dokonce na vstup na orbitu (hlavně pokud jde o velké planety s množstvím měsíců). Bohužel v tom už pan Ciolkovskij viděl nějaké problémy. SHS a případně i montáž a tankování na orbitě by mohly situaci vylepšit. Uvidíme.
Neskuteční machři, takovýto počin na technice ze 70. let a na takovou vzdálenost.