Krok za krokem se Starshipem na rampu jdem (aneb tip na příjemnou odpolední procházku)

Krok za krokem se Starshipem na rampu jdem (aneb tip na příjemnou odpolední procházku)

1. března 2024

Existují různé způsoby transportu rakety z přípravné haly na startovací rampu. Konzervativní, divoké, divočejší – a pak ty, které realizuje SpaceX na své základně Starbase. Starbase na samých hranicích Texasu s Mexikem je zkrátka ve všech ohledech jiná než „tradiční“ kosmické základny. Když se přesunuje letový hardware na startovací rampu jinde, jsou uzavřené silnice, části základny, občas i něco z přilehlého okolí. Na Starbase je to jinak. Doprava se děje po zcela běžné silnici číslo 4 vedoucí z Brownsville na pláž Boca Chica. Není to tak dávno, co byla na úrovni hodně rozbité silnice třetí třídy u nás.

Startovací rampa je zatím prázdná. Zatím…
Foto: T. Přibyl

SpaceX ale vlastním nákladem nechala opravit část od pobřeží (kde je startovací rampa pro Starshipy) až na zkušební stav Massey´s Stand. Ale ani o metr dále, takže nějakých 15 km mezi zkušebním stavem a městem Brownsville se pořád jezdí po rozbité silnici třetí třídy. A to je tu nějaký provoz! Každé ráno tisíce dělníků na základnu (na americké poměry kupodivu po dvou, třech i čtyřech v autě – inu, je vidět, že jde zvláště o přistěhovalce, kteří uvažují jinak, než čistokrevní Američané), večer zpátky. Mezi tím stovky nákladních aut denně. Vše i o sobotách a nedělích. Silnice podle toho vypadá a Elon „Strýček Skrblík“ Musk známý svým zpochybňováním každého výdaje nedá na opravu komunikace ani cent.

Odloženo v Zahradě raket

Na Starbase je stále co pozorovat
Foto: T. Přibyl

Ale zpět k přepravě raket, ať prvních stupňů Super Heavy (alias Booster) nebo druhých Ship (resp. Starship). Srdcem Starbase je výrobní komplex Starfactory, kde jsou tři montážní hangáry umožňující integraci a servis stupňů ve vertikální poloze. Na Starbase je i Zahrada raket (Rocketgarden), kam se odkládají buď vysloužilé (pokud uniknou obvyklému sešrotování) nebo aktuálně nepotřebné stupně. Pro představu: v době naší zatím poslední návštěvy počátkem letošního února tu byly Booster B4 a Starship S20, S26, S28 a S32. Stupně B4 a S20 jsou zde zřejmě z nostalgických důvodů: jde o první kompletní sestavu systému Starship na rampě (srpen 2021). Je ale prakticky jisté, že už nikdy nepoletí, neb jejich konstrukce je už zastaralá.

Zevlouni čekají na převoz B10
Foto: T. Přibyl

Nad S26 se vznáší otazník: jde o Starship bez tepelné ochrany a stabilizačních ploch, u něhož se předpokládalo použití na oběžné dráze ke zkušebním přečerpáváním pohonných hmot. Měl se tedy stát prototypem oné „kosmické benzinky“, která bude nezbytná pro lety na energeticky náročnější dráhy, k Měsíci či do jiných částí Sluneční soustavy. Loď ale beznadějně zastarává (sesterská S27 byla sešrotována loni v červenci) a pro následující starty se mají použít sestavy B10/S28, B11/S29, B12/S30… Jaký má SpaceX záměr s S26, není jasné.

S28 byla v době naší návštěvy „odložená“ v Zahradě raket před transportem na startovací rampu, S32 pak zde čekala na dokončení. Na řadu má přijít *možná* při pátém letošním startu sestavy Starship. Ale u SpaceX člověk nikdy neví…

Abychom ale neutekli od dopravy stupňů Starshipu: ty se převáží mezi čtyřmi lokalitami. Jednou z nich jsou hangáry na Starbase, druhou pak právě Zahrada raket. Třetí výše zmíněný Massey´s Stand, čtvrtou pak vlastní startovací rampa. U ní je i stav pro zkušební zážehy lodí Starship (což je bývalé místo suborbitálních startů), ale pro zjednodušení to aktuálně nebudeme rozlišovat. Neb vzdálenost mezi nimi jsou nižší stovky metrů.

Převoz jako hra

Už je vidět hlavička! Aneb B10 vyjíždí z Highbay 2
Foto: T. Přibyl

Doprava stupňů – Boostery mají 70 m na výšku a odhadovanou prázdnou hmotnost 200 t, Starshipy 50 m a údajně také 200 t (s cílem jít v budoucnu výrazně níže), oba pak průměr shodně 9 m – se děje pomocí speciálních transportních systémů třídy SPMT (Self-Propelled Modular Transporters). Jedná se o samohybné podvozky s hydraulicky nastavitelnou výškou jednotlivých kol (což dovoluje vyrovnávat terénní nerovnosti nebo umožňuje jízdu do kopce). SpaceX zakoupila pro základnu Starbase čtyři použité transportéry SPMT od evropského výrobce TII Group. Nosnost každého je cca 500 t. A protože se používají v párech vedle sebe, není pro ně problém převážet Booster nebo Ship i s transportní konstrukcí (ty má SpaceX čtyři: dvě pro Super Heavy, dvě pro druhé stupně Ship).

Je-li potřeba hardware převézt, je umístěný právě na transportní konstrukci. Ta je pak naložena na dvojici SPMT – a může se vyrazit. Pokud čekáte nějaká složitá dopravní opatření, čekáte marně. SpaceX sice oficiálně žádá o uzavírky silnice číslo 4, která výše uvedené části Starbase propojuje (Massey´s Stand – Starfactory – startovací rampa). Reálně ale k uzavírce dochází málokdy, protože ještě nedávno měla firma povoleno uzavřít silnici jen na 100 hodin ročně. Třeba pro start IFT-2 loni 18. listopadu SpaceX komunikaci uzavřela jen na osm hodin – a to silnice vede přímo kolem rampy! Vždy je oznámena možnost uzavírky, ale v praxi jde často toliko o omezení provozu. Doprava prostě jede pomaleji za raketou. A kdo jede v protisměru, toho prostě doprovodná vozidla „vyženou“ mimo silnici, aby mohla raketa, která zabírá v podstatě celou její šířku, projet. Mimochodem, SPMT nemá kabinu, ale jde o dálkově ovládaný systém. V praxi to znamená, že pár kroků za pomalu se sunoucí raketou jde kluk s dredy a na popruhu má kolem krku zavěšeno průmyslové dálkové ovládání. Tančí kolem rakety, hýbe s joysticky, mačká čudlíky – a jede se na rampu. Kdo nezažil, neuvěří.

Převážíme, nepřevážíme, převážíme…

Detail horní části B10 s prstencem pro hot-staging (zážeh motorů druhého stupně ještě v době činnosti motorů stupně prvního)
Foto: T. Přibyl

Pokud jen trochu sledujete aktivity SpaceX, tak víte, že překvapení je garantováno, nic není vyloučeno a ke změnám dochází rychlostí blesku. Ve středu 7. února večer jsme dorazili po návštěvě Johnsonova kosmického střediska v Houstonu do hotelu ve městě Victoria a řešili, co budeme následující den dělat. Ve hře bylo několik variant. Včetně návratu na Starbase, kde jsme byli o několik dní dříve. Usoudili jsme, že „ráno je moudřejší večera“ a nechali rozhodnutí na druhý den.

U snídaně (vafle ve tvaru Texasu) jsme zjistili, že SpaceX oznámila na poslední chvíli možnost uzávěrky silnice na uplynulou noc od 0:00 do 3:00 h, ale že ji ještě v noci odvolala. Záložním termínem byla noc ze čtvrtka na pátek od 0:00 do 3:00 h: převoz raket se děje často právě v noci s ohledem na menší provoz na silnici. Uplynulo jen pár minut a byla zveřejněna nová uzávěrka: dnes odpoledne od 15:00 do 18:00 h se záložním časem od 0:00 do 3:00 h. SpaceX je opravdu nevyzpytatelná firma a pokud s ní chce člověk držet krok, musí být opravdu operativní. Pozor, u uzavírek není uváděno, proč jsou vyhlašovány. Člověk tak musí spoléhat na zkušenost, intuici a štěstíčko. Tomu je ovšem potřeba jít naproti.

Blíž už to snad ani nešlo…
Foto: Michal Přibyl

Plán byl náhle jasný. Vyrazili jsme a měli co dělat: na Starbase jsme dojeli 14:58 h. B10 už byl ve vratech Highbay 2, ale v zásadě nic nenasvědčovalo chystanému transportu. Pak ještě kousek popojel a následující půldruhé hodiny na něm několik techniků cosi kutilo. Zhruba v 16:30 h místního času se věci daly do pohybu: B10 se vydal směrem k nám, kteří jsme zevlovali na kraji silnice 4. Pořád jsme čekali, že nás někdo přijde upozornit, ať zvedneme kotvy. Nebo rovnou začne střílet, přece jen jsme v Texasu. Ale nic.

Cesta na startovací rampu

Když už byla B10 skoro na silnici, vyjela dvě doprovodná vozidla a přehradila komunikaci. Raketa má přednost. Bez zastavení najela B10 na silnici a pár kroků, doslova pár kroků, od nás zatočila směrem na rampu. Stál jsem a skoro nedýchal: něco podobného jsem viděl poprvé a vůbec netušil, co nás čeká. Přátelé z Raketového ranče (Rocket Ranch) upozorňovali, že pokaždé je to jiné. Že někdy je ochranka aktivní a zvědavce vyhání. Jindy že je benevolentnější. A že když budete mít štěstí, čeká nás úžasný zážitek. Čekali jsme kdeco. Ale že nám B10 (obrazně řečeno) „přejede nohy“, to nás nenapadlo ani v nejdivočejším snu.

B10 má úctyhodných sedmdesát metrů na výšku
Foto: Michal Přibyl

A tak jsme se s raketou vydali na zhruba tři kilometry vzdálenou rampu. Chvíli jsme šli, chvíli fotili. Pak nás doprovod slušně požádal, ať se držíme alespoň 200 stop daleko. V pořádku, detailních fotek s B10 už jsme měli bambilión, teď ještě něco z odstupu. B10 nakonec bezpečně překonala cestu na rampu a byla zaparkována v její blízkosti. Kolona aut (včetně cisteren s dusíkem nebo héliem) se zase rozjela. A my si sedli na betonové skruže pár desítek metrů od rampy a koukali a nevěřícně vstřebávali, cože jsme právě viděli. Jako by to ani nebyl zážitek z této planety…

PS: Protože SpaceX ponechala v platnosti druhou uzávěrku v noci od 0:00 do 3:00 h, začala se šířit zvěst, že by mohlo dojít k převozu lodi Ship 28. Zůstali jsme proto na místě, i když… Kufry jsme měli v 500 km vzdáleném hotelu, dalších přes 200 km to pak bylo na letiště, odkud jsme se odpoledne měli vracet do Evropy. Nakonec několik minut po půlnoci převezli ze Starfactory do prostoru rampy jeden kus SPMT. Proč, netušíme. A tak jsme se vydali nocí napříč Texasem posbírat zavazadla a stíhat odlet. Vše nakonec dobře dopadlo, na sedadlo v letadle jsme se jen svalili trochu hodně unavení. Ale stálo to za to. Absolutně.

PS2: Ráno 9. února byl stupeň B10 umístěný na vypouštěcí stůl, Ship 28 dorazila na rampu 10. února a celá sestava byla integrována o den později. Pak byla rozložena, znovu složena, v neděli 18. února byla sejmuta Ship 28 a o dva dny později se stupeň B10 vrátil do Starfactory. A takovou jsme si s tím dali práci…