Kosmotýdeník 602 (25.3. – 31.3.)

Kosmotýdeník 602 (25.3. – 31.3.)

31. března 2024

Země se sedmkrát otočila a je proto skvělý čas na to se ohlédnout, co přinesla kosmonautika v tomto období. Kosmotýdeník se tentokrát v hlavním tématu zaměří na problematiku toho, kdy naposledy na Marsu tekly řeky a na povrchu se vyskytovala tekutá voda. Vozítko Curiosity při své jízdě k vrcholu hory Mount Sharp totiž našlo něco, co náš dosavadní pohled může změnit. V dalších tématech se zaměříme na přípravu třetí generace nákladních lodí Cygnus či první podrobnější informace o jedné z připravovaných komerčních orbitálních stanic. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Kdy naposledy tekla voda na Marsu?

Dnes už nikdo nepochybuje, že v minulosti byl Mars planetou s bohatou hydrosférou, oceány a řekami na povrchu. Kdy ale došlo k tomu, že voda zmizela definitivně? To je zatím otázka, která nemá jasnou odpověď. Již dříve se ukázalo, že v okolí některých kráterů byla zaznamenána výrazně mladší vyschlá koryta řek. Do té doby platilo, že tekutá voda se na Marsu nacházela naposledy někdy před čtyřmi miliardami let. Díky novým objevům se nedávno mluvilo o tom, že k obnově vlhkého klimatu na Rudé planetě mohlo dojít před 3,5 miliardami let a to zřejmě vlivem nějaké globální události – třeba dopadu velkého tělesa, které na chvíli zahustilo atmosféru a vytvořilo skleníkový efekt, který nechal roztát vodu. Tato změna byla krátkodobá a vedla pouze ke krátkým periodicky se opakujícím táním, která však postupně poměrně rychle ustala. Nyní se vozítko Curiosity dostalo k zajímavým vrstvám středové hory kráteru Gale. Středová hora Mount Sharp je takovou geologickou encyklopedií, která naznačuje, že to s vodou na Marsu bylo ještě komplikovanější.

Po příjezdu ke kanálu Gediz Vallis pořídilo Curiosity 3. února toto 360stupňové panorama pomocí jedné ze svých černobílých navigačních kamer. Tento útvar vědce zaujal, protože by jim mohl napovědět o historii vody na Marsu.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Curiosity získává nové informace v místě zvaném kanál Gediz Vallis, což je klikatý, hadovitý útvar, který – alespoň z kosmického prostoru – vypadá, že byl vyhlouben dávnou řekou. Tato možnost zaujala vědce. Tým roveru nyní hledá důkazy, které by potvrdily, jak kanál vznikl. Svahy tohoto útvaru jsou natolik strmé, že se tým nedomnívá, že by kanál vytvořil vítr. Nicméně například suťové proudy (rychlé sesuvy půdy podpořené vodou), popřípadě řeka nesoucí větší kameny a sedimenty mohly mít dostatek energie k tomu, aby provedly tak rozsáhlou erozi. Poté, co se kanál vytvořil, byl vyplněn balvany a dalšími úlomky z vyšších poloh. Vědci by také rádi zjistili, zda byl tento materiál transportován suťovými proudy nebo běžnými suchými lavinami.

Od roku 2014 stoupá Curiosity na úpatí hory Mount Sharp, která se tyčí 5 km nad dnem kráteru Gale. Vrstvy v této nižší části hory se tvořily miliony let uprostřed měnícího se marťanského klimatu, což vědcům poskytuje možnost studovat, jak se v průběhu času měnila přítomnost vody i chemických složek potřebných pro život. Například spodní část těchto úpatí obsahovala vrstvu bohatou na jílové minerály, jelikož tam kdysi docházelo k interakci velkého množství vody s horninou. V té době byl kráter Gale zcela jistě jezerem. Nyní rover zkoumá vrstvu obohacenou o sírany – solné minerály, které často vznikají při periodickém odpařování vody. Úplné prozkoumání zmíněného kanálu potrvá ještě několik měsíců a to, co vědci zjistí, by mohlo revidovat časovou osu vzniku hory a také geologické historie Marsu.

Vyznačená strmá cesta, kterou marsovské Curiosity urazilo, aby dosáhlo kanálu Gediz Vallis. Vizualizace je vytvořena na základě dat z družic na oběžné dráze planety. Vpravo dole je místo, kde se vozítko odklonilo, aby si zblízka prohlédlo hřeben, který kdysi dávno vytvořily proudy trosek z výše položené hory Mount Sharp.
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Zkoumaná lokalita je zajímavá hlavně proto, že dle stavu eroze vznikla až poté, co okolní hornina byla značně erodována vodou a větrem. Jinak řečeno, možné koryto vyhloubené vodou vzniklo až poté, co jezero v kráteru Gale dávno vyschlo a podléhalo dlouhé větrné erozi. Teprve po těchto zdlouhavých procesech mohl být vyhlouben kanál Gediz Vallis.

Vědci se domnívají, že balvany a další úlomky, které následně vyplnily tento kanál, pocházely z vyšších poloh hory, kam se Curiosity nikdy nedostane, a umožní tak týmu nahlédnout, jaké druhy materiálu se tam mohou nacházet. „Pokud byl kanál nebo hromada suti vytvořena tekutou vodou, je to opravdu zajímavé. Znamenalo by to, že poměrně pozdě v historii hory Sharp – po dlouhém období sucha – se voda vrátila, a to opravdu ve velkém,“ řekl vědecký pracovník projektu Curiosity Ashwin Vasavada z JPL NASA v jižní Kalifornii.

Toto vysvětlení by odpovídalo jednomu z nejpřekvapivějších objevů, které Curiosity během stoupání na Mount Sharp učinilo: Zdá se, že voda přicházela a odcházela postupně, místo toho aby vyschla s tím, jak planeta chladla a přicházela o atmosféru. O těchto cyklech svědčí bahenní trhliny, mělká slaná jezera a přímo pod kanálem kataklyzmatické suťové proudy, které se nahromadily a vytvořily rozlehlý útvar Gediz Vallis. Vloni Curiosity podnikla náročný výstup, aby prozkoumala tento hřeben, který se táhne přes svahy hory Mount Sharp a zdá se, že vyrůstá z konce kanálu, což naznačuje, že oba jsou součástí jednoho geologického systému.

Kosmický přehled týdne:

V italské společnosti Thales Alenia Space dokončili základní přetlakový válec pro třetí generaci nákladních lodí Cygnus. Ty už nyní létají k Mezinárodní kosmické stanici a během svého nasazení prodělaly už některé dílčí proměny. První verze dokázala v 18 metrech krychlových hermetizovaného prostoru doručit až 2 750 kg nákladu. Od páté mise se používá prodloužená verze, která v 27 metrech krychlových vnitřního prostoru dokáže doručit až 3 750 kg nákladu. Později se testovala také schopnost delšího samostatného letu, jako nácvik na budoucí zásobovací lety k Měsíci. Nově připravovaná třetí generace rozšíří hermetizovaný prostor na 36 metrů krychlových a díky tomu dokáže vynést až 5 tun nákladu. Vyrobený exemplář nyní projde testy, včetně hermetických a ověření strukturální integrity. Tyto testy by měly proběhnout ještě letos.

Zvětšená přetlaková část lodi Cygnus, která zamíří k testům hermetičnosti
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Dočkali jsme se prvního podrobného diagramu jedné z připravovaných komerčních orbitálních stanic, které se realizují v rámci podpůrného programu NASA CLD. Zveřejnila jej společnost Blue Origin k projektu stanice nazvané Orbital Reef. Máme tak možnost poprvé vidět podrobnější detaily o plánované podobě stanice. Ta by měla nabídnout prostor až pro 10 astronautů, kteří budou obývat 830 metrů krychlových obytného prostoru (91% objemu ISS). Dále zde bude jeden nafukovací modul sloužící k ubytování posádky a jeden dvoupodlažní modul, který bude sloužit jako vědecké jádro stanice. Součástí bude také přechodová komora.

Aktuální podrobnější diagram plánované stanice Orbital Reef
Zdroj: https://media.springernature.com/

Přehled z Kosmonautixu:

Na tomto místě najdete přehled všech témat, kterým jsme se na Kosmonautixu již věnovali formou článků. Vydáváme minimálně dva články o kosmonautice denně, pojďme si je připomenout. Týden jsme načali novým dílem seriálu Vesmírná technika, který se nadále věnuje záchranným systémům pilotovaných kosmických lodí. Podívali jsme se také na připravovaného malého pomocníka, který bude součástí evropské mise Hera. V pondělí odpoledne jsme Živě a česky sledovali přílet pilotovaného Sojuzu MS-25 k Mezinárodní kosmické stanici. ESA oznámila záměr na přípravu náročné a velmi zajímavé mise, která zamíří prozkoumat měsíc Enceladus, který se jeví jako žhavé místo pro možnou existenci života. Na ruském kosmodromu Vostočnyj vztyčili první raketu Angara A5 s horním stupněm Orion. Ohlédli jsme se za známou osobností kosmonautiky – Thomasem Staffordem, který v minulém týdnu zemřel. V nepravidelném seriálu o projektech, které podporuje NASA i přesto, že jejich případná realizace přijde až za mnoho let, nás tentokrát zajímal tenkovrstvý jaderný izotopový motor. Využívání umělé inteligence zkouší i ESA, která v její práci hledá cestu, jak zpracovávat a zprostředkovat data z pozorování Země. Očekávaná sonda Europa Clipper, která se vypraví k ledovému měsíci Europa, úspěšně prošla náročným testování ve vakuové komoře. Dočkali jsme se posledního pátku měsíce března a proto jsme se s vámi sešli na Pokecu s Kosmonautixem. V sobotu jsme si shrnuli dosavadní pozorování dalekohledu Jamese Webba a to konkrétně galaxií a jejich využívání ke gravitačnímu čočkování. V sobotu jsme pro vás připravovali Živě a česky komentovaný přenos ze startu rakety Falcon 9, která vynášela telekomunikační družici Eutelsat 36D.

Snímek týdne:

Japonský lander SLIM, který přistál v náročném terénu na Měsíci 19. ledna, se i během třetího lunárního dne ozval zpět na Zemi. Zařízení, které nebylo vybaveno, aby přečkalo mrazivou a dlouhou lunární noc, tak opět dokazuje robustnost své konstrukce. Jedná se o podobné překvapení, které se stalo již 25. února, když SLIM přečkal první lunární noc. Lander přistál na svahu kráteru Shioli. Záměrem mise bylo otestovat přistávání v náročném terénu. Během sestupu však došlo k rozpadu jedné z dvojice trysek. I přesto dokázalo zařízení přistát – byť „hlavou“ vzhůru. Během sestupu byla také úspěšně vysazena dvě krátce pracující zařízení LEV.

Snímek pořízený landerem SLIM, který je aktivní již třetí lunární den
Zdroj: https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/

Video týdne:

Měla naposledy odstartovat tento týden, ale nakonec závada vedla k odkladu startu na pondělí. Řeč je o posledním letu nejen rakety Delta IV Heavy, ale i posledním letu rakety z rodiny Delta. ULA k tomuto historickému okamžiku vydalo krátké shrnující video, které stojí za vidění.